Král Millhouse je žabař :-D

[J/R]

Začnu trochu oklikou:
Viděl jsem nedávno celkem dobrej díl Simpsonů, kde různé postavičky ze Springfieldu představovaly osobnosti historie. V jednu chvíli tam byla Líza jako Johanka z Arku a Millhouse jako dauphin Karel VI, přičemž dvorního šaška mu dělal klaun Krusty. Tak jako v běžných dílech Simpsonů se Millhouse snažil sbalit Lízu, na což šašek zareagoval:
"Ehm, nechci říkat, že král Millhouse je žabař, ale tohle je už dvanáctá holka, co ho tento týden odmítla."
Millhouse: "Dejte ho vyvařit v oleji."
Krusty: "A co moje večerní představení??" 

Co tímhle podivným úvodem sleduju? Jde o to, že spousta rad udílených lidem, kterým se příliš nedaří s opočným pohlavím, spočívá na principu: Musíš to víc zkoušet, klidně stokrát.
Mě by v souvislosti s tím zajímalo, jak to děláte, že si jste schopni nic nedělat z vysokýho počtu odmítnutí. To jste natolik "splachovací" že je vám to jedno?
Já když se snažím o nějakou slečnu a nevyjde to, tak z toho taky nedělám tragédii, i když mi to na náladě rozhodně nepřidá. Ale pokud bych byl konfrontovanej s tolika odmítnutími po sobě, tak bych se jako žabař rozhodně cítil. A bohužel nejsem král, abych si to mohl kompenzovat tím, že někoho nechám vyvařit v oleji 

Tak teda pište tipy a rady, nebo prostě jen jak na tom v tomhle ohledu jste vy.

[dazed]

Mám to přesně stejně. Taky nedělám z jednoho odmítnutí tragédii, ale když se furt nic nedaří, tak to se mnou dost mává. Tenhle rok mě odmítlo přímo či nepřímo takových 20-30 žen. Poslední cirka dva měsíce už to nějak nedávám a buď to už ani nezkusím, nebo to nestojí za moc. Jsem z toho už dost skleslej a nevěřím si (bodejť taky). Žádnou pořádnou radu nemám - mám přesně tenhle problém a trápí mě to v současné době asi nejvíc. Vůbec není problém v tom, že teď nemám přítelkyni, to je maličkost; problém je v tom, že po tom všem už prostě nedokážu nahodit tu správnou sebevědomou náladu a sebevědomí z toho mám totálně dole. A ženy, jak správně říká Qark, sebevědomí požadují. A aby byl člověk šťastný, tak ženu nepotřebuje, ale sebevědomí, sebeúctu a pocit, že je dobrej, potřebuje. Trochu začarovaný kruh, no. Zajímavé je, že sebevědomí pramenící z jiných úspěchů (peníze atd.) mi v téhle oblasti vůbec nepomáhá, právě kvůli neustálým odmítnutím. Ale nechci si stěžovat - věřím, že se to zlomí. A někdy za to třeba i může provedení nebo nálada, ne to, že by a priori neměla zájem. A přiznávám taky, že do něčeho jsem nešel na 100 %, protože jsem neměl stoprocentní zájem.

[Galileo]

Zažil jsem něco podobného. Podařilo se mi občas holku pozvat na rande, většinou však proběhla jenom jedna schůzka, párkrát více, ale vždy to směřovalo někam do ztracena Ta změna přišla, když jsem si uvědomil, co jsem dělal na VŠECH těch schůzkách špatně.
U mě to bylo tím, že jsem se POKAŽDÉ choval jako kamarád. Povídal jsem na nějaké neutrální téma, nikdy jsem nedostal odvahu k nějakému sblížení typu polibek nebo chycení za ruku. Prostě jsem pořád čekal na tu pravou chvíli, která nikdy nepřišla.
Až jsem to právě někdy před rokem pochopil i díky tomu to fóru. Přestal jsem se chovat jako kamarád, naučil jsem se holku políbit na první schůzce a nejpozději do měsíce ji pozvat k sobě domu. Neříkám, že teď se mi daří vše perfektně, ale zlepšení je veliké.
Tady je diskuse, která mě tenkrát otevřela oči:
http://forum.qark.net/jak-na-zensky/ztratila-zajem-t424.0.html

Takže si zkuste analyzovat, co se vám nedaří. Nedaří se vám holku pozvat na rande? Nebo jako u mě, první pozvání na kafe je OK, ale pak ztratí zájem? A podle toho postupujte. Ale hlavní je si uvědomit, zě pokud se třikrát něco nezdaří, tak to je statistika, pokud dvacetkrát, tak NĚCO děláte špatně. A ještě jeden poznatek: pokud si znova uvědomíte, co jiní v této souvislosti o vás říkají, tak můžete přijít na to, kde je chyba.

[0254]

takze ony jsou tu dve zcela rozdilne veci
-Blaeni holek ktere nechci jen tak ze cviku - kazde odmitnuti mi muze byt uprdele... ale k nicemu to neni (holky radi ze to nejde protze je nechci, a ze to nema smysl ... podle me je ale tato rada jenom podla propaganda holcici internacionaly)
-Baleni holek ktere chci - je to takova vzacnost ze staci jedno abych byl uplne hotovy na dlouhou dobu (nastesti k se to stane jen malokrat protze malo kdy nejakou holku chci, kdybych mel ale dat na tu radu nahre tak nejen ze bych mel fakt malo prilezitosti, ale zarovnen by kazda prilezitost znamenala dost velkou depku coz by bylo vazne deprimujici ----> kdyz nic jineho tak je to alespon potreba NAREDIT)
...skoro bych rekl ze to nesouvi

[dazed]

Takže si zkuste analyzovat, co se vám nedaří. Nedaří se vám holku pozvat na rande? Nebo jako u mě, první pozvání na kafe je OK, ale pak ztratí zájem? A podle toho postupujte. Ale hlavní je si uvědomit, zě pokud se třikrát něco nezdaří, tak to je statistika, pokud dvacetkrát, tak NĚCO děláte špatně.

Neříkám, že ne. Jasně že je něco špatně. Kromě toho důležitého aspektu, že mám špatnou cílovou skupinu (o dost mladší), je to všechno o tom, že: 1) do toho většinou nedokážu vždycky jít hned, protože si vůbec nejsem jistý, jestli ji chci; 2) nedokážu (a možná ani vnitřně nechci) dost přesvědčivě jít do těch, které nechci na 100 %; 3) moje sebevědomí má značné výkyvy.

[msankh]

U mě záleží na situaci. Pokud jsem na nějaký akci, tak mi nedělá problém zkusit tolik holek než se mi skutečně povede nějakou hezkou holku sbalit (na flirt). Dřív, když jsem dělal ještě takový ty základní chyby (moc jsem se k tý holce nakláněl, mluvil jsem uťáple, házel jsem psí oči), tak jsem jich třeba musel zkusit deset, než se nějaká chytla, teď maximálně pět (většinou dvě, tři). Je právo každý mě odmítnou a když jedna odmítne, tak se nic neděje. Pude jiná.

Když jde o nějakou holku, kterou chci na vážnej vztah, tak nechodim přímo na věc (pokud existuje jiná možnost). Když znám např. pouze její jméno, tak k ní nepřídu a neřeknu jí: "Jarmilko, poď na rande! Spíš se s ní nějak seznámim (upozornim na sebe), bavim se s ní (ale ne tak, aby se mi začala svěřovat - protože potom bych spadnul do kategorie kamarád) a ve chvíli kdy jí pozvu jdu téměř na jistotu, takže málokdy se mi stane, že mě nějaká holka takto odmítne.

Pokud mám dlouhou chvíli a du po městě, tak třeba zkusim pozvat nějakou holku na kafe apod. Tady je důležitý hlavně zaujmout, takže tady se mi povede tak každá třetí holka.
Za celej život mě vzali asi dvě odmítnutí (první na první diskotéce, potom od holky, která se mi strašně líbila)

[Milhaus]

Tak už chápu proč mám přezdívku Milhaus.   

[msankh]

Tak už chápu proč mám přezdívku Milhaus.   

Kámoš má přezdívku Millhause podle toho, že asi v devátý třídě venčil psa (toho malýho teriéra) a venčil ho úplně stejně jako Millhause (mimochodem měl tenkrát podobnej sestřih jako on) v dílu Simpsonovejch jak se Lisa zamiluje do Nelsona a pak se vrací domů:

Millhause: "Liso můžu s tebou chvíli mluvit nebo mi Nelson zase nabančí"
Lisa: "Klidně můžeš mluvit, mi už spolu s Nelsenem dávno nechodím"
M: "A už víš do koho se zabouchneš příště"
L: "Nevim, ale moch by to bejt prakticky kdokoliv"
Millhause vyskočí a pes letí za nim.

No, takže kdoví odkud to máš

[MILHAUS51]

Cus Milhaus Ja sem na netu uz 5let MILHAUS51 a  mam to podle toho jak se Milhaus chová...je to totiz takový tintítko
A nejlepsi je ze Milhaus jde stale do Lizi

[Milhaus]

cuss MILHAUS51, jojo lisa a milhaus to by byl pareček co?

[afi]

zajimavy tema splachovaci nejsem urcite, ale zatim mam 100% uspesnost, takze sebevedomi je v poradku

[Aldamir]

J/R: Podle mě každýho to aspoň trochu poznamená, pokud to není maník, kterýmu je úplně všechno jedno...

já se s tím vyrovnávám faktem, že už sem na to prostě zvyklej... nikdy sem nepoznal nic jinýho, takže v tom už tak nějak umim chodit... důležitý je podle mě si nepřipouštět, že by to mohlo vyjít, pak z toho totiž nejseš tak špatnej... vždycky mě nejvíc sebralo, když už to vypadalo hroně nadějně a stejně to šlo do háje, i když i v tomhle už se zlepšuju... včera sem opět dostal košem, vykecal sem se z toho kamarádovi na ajsku a dneska už sem v podstatě v pohodě a už zas komunikuju s další holkou...

[Avaranger]

důležitý je podle mě si nepřipouštět, že by to mohlo vyjít, pak z toho totiž nejseš tak špatnej...

Neuvazovat se na to je pozitivní, ale dívat se na to skepticky je nejlepší cesta ke staromládenectví