Bylo to na ulici, čekal jsem na někoho a ona stála vedle. Bylo fakt těžký se donutit a pozdravit ji, trvalo to snad 15 minut než jsem se rozhodl. Přemýšlel jsem o tom, co tomu asi řekne, jak se mnou zamete, jak mě bude pomlouvat, , jak mě pozdraví ona (pozdraví normálně, nebo odtažitě) jak bude řikat kámošům "hele, on mě pozdravil" nebo "hele, on se mnou mluvil". Ale dopadlo to dobře, nakonec jsem tam šel, pozdravil, ona samozřejmě taky. Nenaplnilo se nic z toho, o čem jsem přemýšlel. Jenom to chce ted navázat rozhovor a uvidim jak to dopadne.
Jak jsem psal, vůbec se v tomhle ohledu nevyplatí přemýšlet, ale jednat! I když by se stalo, že na tebe bude civět a bůh ví co ještě - prostě o tom, co se stalo, nepřemýšlej. Takových lidí, co mívají takové rekace je málo a většinou za nic nestojí.
Takže ti a vám ostatním přeju hodne úspěchů
Autor