zásady a osobní předsevzetí???
neříkám, že nemám svoje zásady, jak bych se měla a jak naopak neměla se chovat...ale pokud jste zamilovaní, a to já jsem, nedokážete dodržovat svoje zásady a předsevzetí...
vždycky jsem si říkala, že přes pstel se žádný vztah budovat nedá, že se o to ani nebudu pokoušet,ale teď dělám pravý opak...
nechtěla jsem spát s nějakým, jen tak, bez vztahu, ale pozor, já se s ním miluji a neni to pro mě jen sex...mylsím, že ani pro něj ne...mám pocit, že v něm je zakořeněný problém, že já opustila jeho a teď, kdyby mi odpustil a začali jsme spolu znovat, tak by byl v očích ostatních za blbce???
ráda bych naši situaci změnila, ale jak se to říká, lepší vrabec v hrsti než holub na střeše??Tak asi tak, raději si s ním budu třeba  "nezávazně" užívat, než abych ho neměla vůbec...raději slevím ze svých zásad...
v očích okolí budu asi za lacinku, ale ruku na srdce, kdo někdy nebyl, že...

chápu to dobře,tak,že není nic šptatného či divného, když kluci spí se svými ex...????že to snad je jeden ze způsobů, jak začít vztah??
měla jsem vyždycky pocit, že vztah se přes postel nedá budovat, že je to jen postel...
neříkám, že mi to je nepříjemné, že bych raději zvolila jinou formu znovusbližování, ale fyzické přitažlivosti se prostě nedá poručit..ale mám obavy z toho, že mu to počase bude stačit, neřešit problémy normálního života a jen si užít...nechci působit nějak lacině..

Ahoj,
po čase bych se vám ráda svěřila svývojem mého problému...snažila jsem si vzít vaše rady k srdci a řídit se podle nich. promluvila a svěřila jsem se našim společným kamarádů, pokusila jsem se mu vysvětlit moji situaci,dát mu ča na rozmyšlenou, či jak to nazvat, pokusila jsem se s ním mluvit "normálně" o běžných věcech...
Všchno to ale dopadlo tak, že nevím, na čem jsem-stále
příklad....společný kamarád se ho ptal, zda se na mě zlobí za to, co jsem mu udělala atd.a on na to, že už ne, ale když se ho zeptal, zda by se ke mně vrítil, nevyjádřil se...říkám si, že kdyby si byl tak jistý koncem, tak proč by mu to neřekl...pokud se mýlím pánové, tak mi prosím tuto myšlenku vyvraťte..
příklad 2....strávili jsem spolu několik nocí, které byly nádherné, skoro jako dřív, nechtěl, abych odcházela a chtěl, abch u něj byla až do rána, ale jakmile jsem se dotkala problémů nás dvou tak bylo buď ticho nebo se mi dostala odpověď: "Záleží mi na tobě a mám tě svým způsobem rád, ale hlava říká ne!!!"na otázku, proč se tedy spolu milujeme mi řekl, že ho přitahuji...tak nevím pánové, jak si to mám vykládat??
dokáží se kluci milovat se svýma expřítělkyněma...???Jen proto, že je přitahují, nebo z pomsty či zadostiučinění??
Nevím si rady, jak mám dál postupovat, co dělat..nebo je to už opravdu konec a veškeré snažení se mine účinkem??
Budu ráda za všechny vaše rady a připomínky...nápasy či postoje..a předem za ně děkuji

všechny vaše názory jsou zajímavé a poučné, myslím si, že si z každého něco beru..
je pravda, že ten vztah už nikdy nebude jako dřív a svým způsobem bych to ani nechtěla. Měli jsme na sobě moc málo času, vše se točilo kolem jeho podnikání, ale pak začal zapomínat na náš soukromý život. Špatně vyjadřoval svoje city.Ale zase na druhou stranu jsme se zpětně na tom shodli, že to byli věci, ve kterých se měl chovat jinak, uznal, že se měl víc zajímat o nás dva...Říkám si, že kdybychom se k sobě vrátili, tak by se třeba změnil jeho postoj k našemu vztahu, tak i moje chování v situacích, které se mohou vyřešit jinak, něž zbabělým útěkem...Je pravda, že pozdě bycha honit, ale chci svoje chyby napravit...Mám pocit, že když ne, tak mě to bude štvát ještě hodně dlouho.
Nechci, aby zapomněl na to, co jsem udělala, ani to nejde, ale nikdo z nás není neomylný, za svoje chyby musí platit...
No každopádně, všech zlý je k něčemu dobrý, tak teď vím, že bych tuhle botu už neudělala, fakt to za to  nestojí..:-(asi mi to patří...

druhé rozchody tolik nebolí??to je třeba možné, ale já bych přesto ráda do té řeky vstoupila ještě jednou, protože mi došlo, že on mi za to stojí...a druhému rozchodu bych se ráda vyhnula velkým obloukem..
Bohužel, nevím, jak mám jeho přesvědčit, že....co může člověk ještě říct na svoji obhajobu???

s novým objevem to bylo jako   s každým novým člověkem, kterého potkáte a nějak vám začne imponovat. Baví vás poznávat něco jiného a zapomínáte na tu krásnou jistotu a pěknou starobylost vaše vztahu. Nechala jsem se unést něčím novým:-( V té době, jsme měli drobné problémy, drobné podotýkám, je vidím až teď, uvědomila jsem si, že než abych je řešila, tak jsem raději utekla...
sice bych strašně ráda věřila tomu, že mě pořád miluje, ale rychle mě vyvedl z omylu, řekl mi, že mě miloval ještě nedávno, ale překonal to. na druhou stranu jsem si nemohla nevšimnout jeho chování vůči mě..myslím tím třeba to, že když jsme spolu mluvili a mně to přišlo vážně strašně líto, rozplakala jsem se a musím říct, že jeho něžné hlazení a utěšování mi nebylo vůbec nepříjemné. To jsou ty chvíle, kdy si uvědomuje člověk, koho vlastně vlastní blbostí nemá.
Přijde mi, že se bojí se mnou udržovat jaký jakýkoliv kontakt. Dokonce mi řekl, že se naši společní kamarádi maze sebou vsází o to, zda se k sobě vrátíme.Mám strach z toho, že nebude chtít být za hlupáka ( ruku na srdce, kdo by chtěl) a nebude se ke mně chtít vrátit...když já jsem byla ta, která jej opustila..
je to možná alibistický,a ale jak mu dokázat, že jsme si své chyby uvědomila  a už je nechci opakovat, jak mu dokázat, že ho miluji??

mluvit,mluvit, mluvit to mi opravdu jde:-)asi je to jedinééé.
Vysvětlit jsem se to pokusila, snad i úspěšně, poslechl mě, ale reakce na to byla, že jsem ho zklamala jako člověk. samozřejmě mě to nepřekvapilo, chápu jeho postoj ke mně.Je pravda, že se vídáme celkem často, vždy se ke mně chová hezky a slušně, ale mám z něj pocit, že se bojí si mě připustit znovu k tělu...
Není to tak dávno, co jsme to naše "mluvení" lehce neukočírovali a milovali jsme se . Tak to nazval on i já, on k tomu dodal, že to bylo stejně krásné jako dřív,ale že potřebuje čas..
No každopádně se to komplikuje víc a víc. Mám nutkání řešit věci hned, pokud ne , tak si často mylně, říkám, že mi něco utíká mezi prstama, proto snad i tuto záležitost chci řešit ze dne na den...nevím i ardy jak dál...
Věc druhá, já sama sebe taky nechápu, proč se to zvrhlo...jestli snad zakoukání do jiného a potřeba hledat něco jiného, fakt už ani nevím, proč jsem to udělala, ale bohužel, stroj času nemáme, abych mohla tu dobu vrátit zpět.Lituji toho, co jsem udělala....a vím, že nazvat to šlápnutím vedle je asi dost málo...
Ale jinak moc děkuji za vaše rady a názory, moc si jich vážím...

Ahojky,
jsem tu nová...velmi mě zaujalo vaše téma, snad proto, že je mi tak blízké.
I já prožívám porozchodový stav a řeším, co a jak dělat se svým soukromým životem..Abych vás seznámila...
Rok a půl jsem chodila s e suprovým klukem, neříkám, že vše bylo v naprostém pořádku, ruku na srdce, nikdy to tak není, ale vše v mezích. Bývalý přítel podniká, tak se stávalo, že jsme na sebe měli někdy až velmi málo času. Snažila jsem se mu pomáhat, pracovala jsem u něj v podniku, řešila s ním jeho problémy...je pravda, že jeho podnikání nás dá se říci živilo oba, protože moje výplata jinde byla takové kapesné pro mě,ze kterého jsem si financovala dálkové studium na VŠ...Bydleli jsme spolu a já měla pocit, že to tak má být. byl o 7 let starší, ale věk jsme asi nikdy neřešili, snad je v žertu...
Jenže jak to tak bývá, po klidném období musí přijít něco divočejšího, aby si člověk moc nezvyknul, že...
Ta bouře přišla v podobě jiného kluka a mně najednou přišlo, že jsem na to všechno až moc mladá, že mám věk na to, abych si ještě užívala  a studovala na vysoké ( dostala jsem se na prezenční studium do jiného města, odkud mimochodem pochází můj nový objev)
jak myslíte, že jsem tu věc vyřešila, samozřejmě nezklamu...s bývalým přítelem jsme odjeli na dovolenou k moři, kde  si myslel, že se náš vztah zachrání, ale pozdě...
po návratu došlo na rozchod a musím sebekriticky přiznat, že z mé strany to nebylo ale ani malinko fééérr
Po 4 měsících, kdy studuji, žiji v jiném městě a  s jiným mi najednou dochází spousta věcí....no ano, chci svého bývalého zpět, ale jak na  to,tak to babo raď..
Všichni, kdo byli či jsou v podobné situaci chápou. proč si uvědomíme, co jsme měli až když to nemáme navíc vlastní vinou???
Tajně doufám v druhou šanci a vím, že pokud mi ji dá, tak ho nezklamu,a ale jak mu o ni říct...
Snad jsem vás tímhle delším vyjádření neunavila.
Povzbudí mě každá rada či odpověď.
díky mocky dopředu