Avaranger : Škoda  jinak nesouhlasím s tvým citátem.

Tak dnes se dostavila taková pěkná deprese že se musim lehce sežrat. Jinak má tu někdo zkušenosti s vitaminem B12? Jsem si včera koupil nějaký tabletky a fakt že přes den mám mnohem lepší náladu, ale jak je člověk večer sám tak to na něj stejně začíná dopadat. Sem si pustil Fellowship of the Ring a jak tam Frodo začne na shromáždění říkat "Já ho vezmu" tak jsem se dojetím rozbulel jak malej bambula.

Death_Angel : Díky, člověče ať už jsem měl na tvé příspěvky jakýkoli názor, jsi jeden z těch který ten déšť oddalujou.

Ostatní : Fuck Off!

Tak mám zase potřebu se vypsat. Ani jsem netušil jak bude kurevsky těžký vrátit se do aktivního života po tak dlouhý době. Neustále se ve mně bouří pocity, že jsem k ničemu, že to nemá cenu, že to snažení bude na hovno. Stejnou měrou pak ty že je mi kurva 24 a ještě toho můžu hodně stihnout a že je lepší pozdě než nikdy. Furt se mi mění nálady. Když jdu mezi lidi, chvíli se cítim sebevědomě a mluvím nenuceně a pevně a pak se to v mžiku změní a nastává opačná fáze a furt se to tak střídá. Připadám si jak kdybych se pomalu hrabal z hrobu. Furt se mi vynořujou okamžiky toho co jsem posral a toho že v té době jsem to ani jinak udělat nemohl a naopak toho že přes všechny svý handicapy jsem plno věcí zvládl tak jak by to nikdo nedokázal. Jde to pomalu ale jde to. Pořád ale bojuju s pochybnostma a ve chvíli kdy to začínám vzdávat se objeví situace jako nabídnutí pomoci nevidomé dívce a její upřímné poděkování, jako úsměv na tváři pěkné dívky která sedí naproti v metru. Je to jak počasí v Anglii, chvíli svítí slunce, chvíli prší, ale připadá mi že slunce začíná svítit déle a déšť polevuje.

Tak teď jsem se zrovna vrátil ze srazu s kamarádem a musim se podělit o své zážitky. Vše začalo krásně, mládá slečna se nás zeptala kde je na IPaku Sokol, já samozřejmě v dobré náladě. Tak jsem jí nakonec poslal na Prahu 10  teda na jediný místo o kterym poblíž vim (asi 4 zastávky tramvají). Ta mladá kráska těkala pohledem z jednoho na druhého a náladu nám to ještě spravilo. Až pak jsme si uvědomili, že kdybysme nebyli blbý tak bysme reagovali asi trochu jinak - resp. já - kamarád neni zrovna mluvka. Byla tam totiž se dvěma kamarádkama. Pak jsme zalezli do hospůdky, probrali jsme jak je to všechno na hovno a nakonec nám hostinský nezapočítal dvě pivka. Další dobré znamení. Hned nám jela tramvaj a tak jsme se přesunuli do pizzerky na Anděla a tam pokračovali. Pokec, pohodička, dobrá nálada, stella, mallibu, pizza - no probrali jsme naše debilní zážitky s ženskejma a bohužel se nakonec shodli že my nejsme ti špatní a že to jsou TI DRUZÍ.  No kolem bylo dost slečen ale tak nějak vzhledem k tomu že to bylo po delší době co jsem někam vypad, tak jsem neměl sílu zabředávat rozhovor. Krom toho jsem teď uplně zničený protože jsem se zase pustil do cvičení a bolí mě celý tělo. Takže bych se stejně necejtil. Ale pár zajímajících se pohledů jsme zachytili. Krom toho kolem seděli páry a já cejtil jak to mezi nimi téměř nejiskří, prostě to vypadalo jako když si jde sednout kamarád s kamarádkou. A přesto že jsem jim částečně záviděl, že alespoň mají s kým být, na druhou stranu bych takhle nikdy nechtěl skončit. No říkali jsme si že půjdem dolu do clubu, sednem si a něco provedem. Bohužel štěstí nebylo na naší straně. Nikdo netancoval, nejlepší místa zabraná a atmosféra uplně na hovno. A já cejtil jak játra nestíhají filtrovat chlast - prostě člověk cítí že není v pořádku (a nidky v tomto ohledu nebude). Tak jsme dál kecali. Kolem nás odcházeli znudění loviči (dle mého názoru) osamoceni a znuděné dívky osamoceny. Bohužel o nás ani očkem nezavadily. Tak jsme to vzdali. Po cestě na tramvaj po nás pokukovala a usmívala se trojice pěkných slečen oblečených jak kurvy, takže si nejsem jistý zda jimi skutečně nebyly.  Ale lepší než nic. No kámoš šel domu, já jel domu a vše jsem si cestou uvědomil - doufám že chlast byl jen prostředkem který mi trochu otevřel oči. Teď mám zase depky jak svině jak jsem to všechno posral, ale mám jasno. V duchu bohužel stále částečně miluju Editu a hrozně lituju rozhodnutí který jsem učinil ohledně té tzv. modelky - protože když jsem si to tak probíral, ona byla přesně podle mého gusta téměř ve všem. Bohužel jsem byl v té době zamilován právě do Edity. Přestože vždycky bude část mého srdce patřit jí, nikdy už bych jí nechtěl - to jakým způsobem mi ublížila jsem jí odpustil, ale nelze na to zapomenout. A naopak jsem si uvědomil, že vše ohledně Jany byly jen předsudky a že ta do mého srdce patřila taky, vždycky. A proto nemám zájem o jiné ženské, protože polovina mého srdce patří Editě (tá zničená) a druhá Janě (ta která mě drží při životě a držela v době kdy jsem to nejvíc potřeboval). No nebudu to dál natahovat. Rozhodl jsem se že teď na sobě pořádně zapracuju ve všem a Janu vyhledám (ona na mě ani po roce nezapomněla a čas od času jsme si psali). Přeci jen jsou to v podstatě jen dva roky (rok co o ní nic nevím), takže pokud se nevdala tak na ničem ostatním nezáleží. Tak mi prosím vás držte palce. Protože dokud neuzavřu tuhle kapitolu svého života, némužu v něm plnohodnotně pokračovat a zajímat se o cokoli dalšího - tím myslím i o jiné ženy nebo dívky - jak chcete. Akorát mě štvě že jsem musel promarnit další dva roky svého života než mně to docvaklo. Jen doufám že není pozdě.

PS: Nakonec jsem rád že jsem sem napsal, protože nebýt toho, asi by se to ve mně nikdy nezlomilo. Takže všem díky, protože jakýkoli příspěvek co jste tu napsali mohl být ten který mě podvědomě donutil se zamyslet. Teď stírám slzy svého žalu a štěstí a přeji všem dobrou noc.

Death_Angel : V tom případě máš můj částečný obdiv, že jsi se takhle vypracoval.

0254 : Asi máme podobnou krevní skupinu, nebo jsme prostě depresisti - většina tvých názoru se shoduje s mými.

Galileo : Určitej čas jsem se přímo kulturistice věnoval, konkrétně od 15 do 17 roku a vím jednu věc - po určité době se člověk dostane na své silové maximum a pokud nezačne užívat podpůrné prostředky jako creatin, syrovátkový extrakty, apd. je bez šance aby postoupil dál - v té fázy totiž nepomůže nic jako změna tréningového programu nebo jídelního plánu - v mém případě jsem toto nemohl praktikovat, protože už tak mi hrozilo při sériích do vyčerpaní že bych mohl dostat infarkt, mozkovou příhodu nebo totální selhání organismu - což by v mém případě znamenalo smrt. (Doktorka mi vyloženě řekla, že jestli se chci zabít, je to jen moje věc.) Vše kvůli jaterním problémům - abych to uvedl na pravou míru - často se mi doslova vařila krev, protože játra nepracovala tak jako u zdravého člověka. Takže v mém případě byly genetické dispozice k vybudování perfektní postavy naprosto k ničemu. Ale bylo to přesně jak řikáš, šel jsem za svým snem, tvrdě jsem dřel, v duši věřil že všechno zvládnu - když si na to vzpomenu, neúspěch jsem si vůbec nepřipouštěl - no a nakonec jsem za to málem zaplatil životem a částečně tim ještě více játra poškodil a to jsem si pro jistotu nedával ani žádné gainery. A Schwarzennegerem bych se v tomhle případě vůbec neoháněl - měl impozantní výšku, perfektní tělesnou stavbu - tím myslím perfektní proporce s ohledem k jeho výšce a určité genetické předpoklady. Zároveň ale naprosto souhlasím s tím, že šel za svým cílem a věnoval tomu vše. Ty ale nechápeš jednu věc, máš lidi kteří mají extrémně rychlý metabolismus (často ti vyhublíci) a ti se mohou snažit jak chtějí a nic pořádného z toho nevzejde. IQ taky výrazně nezměníš.

PS: Další příklad - kamarád hrál za Spartu už od mala a byl fakt dobrej. Dostal se k juniorům, dokonce na juniorská mistrovství světa - no a hned při prvním zápase měl tvrdý střet, který mu zničil hokejovou kariéru - horší to bylo v tom, že to byl v hokeji běžný zákrok, jenže on nešikovně spadnul. Jestli s tím má něco společného to že si dostatečně nevěřil - tak tomu se můžu jen smát, pro něj v tomhle případě spíš brečet. A jeho snem bylo dostat se do NHL a pokud mohu sám soudit, věřim že kdyby se mu tohle nakonec nestalo, dostal by se tam. Byl fakt hodně dobrej.

Já zase někde četl, že spokojeně ženatí chlapy s dostatkem sexu umírají dříve ale netrpí stařeckými nemocemi. A naopak tzv. staří mládenci se dožívají vysokého věku, ale trpí velkým množstvím různých nemocí.

2 DA : Ten druhej měl zásadní nevýhodu, nikdy nemůže získat takový svalstvo jako ten první (to je genetika) a tím to hasne. Ten druhý nemá absolutně žádnou šanci.

Podle toho jak mluvíš usuzuji, že jsi silná osobnost. Počítám, že jsi měl šťastné děctví a máš dobrý vztah s rodiči, popř. s příbuznými obecně, a že nevypadáš špatně a nejsi hloupý. Mýlím se?

PS: Jenže ono pro člověka jako já je skoro nemožné chtít a 100% věřit.

2 0254 : Hm tak to jsem na tom v tomhle směru podobně.

Tys vůbec nepochopil o čem agent 0254 mluví. Jinak souhlas, když si vytyčíš nějakej cíl a tvrdě za nim půjdeš, pak se podstatně zvýší šance že toho cíle dosáhneš. Ne nadarmo se říká "Když chce, dokáže člověk cokoli.". Jenže s tím silně kontrastuje "Naše myšlení a cítění jen stěží změníme, pokud se také nezmění svět, ve kterém myslíme a cítíme."

A k tomu co ty tvrdíš ti dám dosti výstižný příklad : Máš dva kluky - jeden fyzicky silnej s dobrým genetickým materiálem, ten druhý je jeho opakem. Snem obou dvou je stát se světoznámým kulturistou a oba dva za tím tvrdě jdou, trénujou, snaží se a věří v to že se to uskuteční. Kdo z nich si myslíš, že se tím světoznámým kulturistou stane?

Jsem pobaven, jen tak dál... Vyjadřovat se k tomu moc nebudu. Snad jen jednu věc - z kozy nebude tygr i kdyby chtěla sebevíc, i kdyby si myslela že tygrem je. Krom toho je tu spousta proměných. A k častí mířené na mě - neskutečná hovadina.

No vzhledem k tomu že neznám moc jeho skladby, krom Orlíku.  Tak nemám šanci. Ale já se musim obhájit, přesně co píšeš to sám vim už delší dobu (vždyť to taky podle toho co píšu je jasný), ale je mi to hovno platný.

No zakoukali se do sebe hned od začátku, to že ho uhnala ona je detail - no ale je pravda že je to film. Ale já nejsem zrovna nějakej podivín, tedy když nebereš mé debilní smýšlení a názory, a Ospalá díra je jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Jinak k ostatním bodům - jestli je realita taková, tak je to v řiti. Já osobně vim, že já v řiti jsem a budu, pokud nezměnim svůj pohled, jenže jak jistě chápeš, svůj pohled nezměnim. Ikdyž nikdy neříkej nikdy, že. Jinak přeju hodně štěstí, aby si nějakou nakonec našel nebo ona našla tebe.

2 0254 :

1. Bylo by to na hrozně dlouho celý to popisovat. Ale jsem si tím jistej na 100%, to jestli by to nakonec vydrželo čert vem. A víš co následovalo před tim než jsem skutečně zareagoval (nevim jestli bych bez toho býval vůbec zareagoval)? Uplně náhodou jsem zjistil od sestry, že se dozvěděla od své kamarádky - která byla shodou okolností nejlepší kamarádkou mé snové a ta jí řekla něco ve stylu: "Už mě štve, neustále mluví o tom klukovi z brigády, že neví co má dělat, že je zoufalá - ale že je uplně skvělej, že nikdy nikoho takovýho nepotkala a bla bla bla" - ten kluk z brigády jsem byl já. Takže náhoda mě rozhoupala, ale vše skončilo naprosto tragicky - pro mě a částečně i pro ni.

2. a 3. : Hm nevim co na to napsat, snad jen že Depp mi přišel v Ospalí díře naprosto skvělej (myslim jako toho koho ztvárnil). No jo ale nejsem holka - ale Deppák tam pěknou nakonec získal, což by mělo být alespoň trochu uklidňující.

2 Galileo : Přesně tak jak píšeš a taky jsem to takhle začal po určitý době brát. Problém je že já většinu z toho před tím dělal uplně samozřejmě (ne nuceně, prostě jsem to tak cítil) a nebyl schopnej se nějak změnit a ani se měnit v tomhle nehodlám - to jsem Já. A přesně to jsem psal ""Holka říká něco jiného než co si myslí." to dál nebudu opakovat abych nějakou slečnu neurazil. No a k tomu dovětku - o tom se s tebou samozřejmě přít nemůžu. Ale určitě si se třeba nedozvěděl že chodíš s holkou, pro kterou si do práce přišel jeden z jejich 3 kluků. On to nevěděl - ti dva ano.  Ale to byl extrém - jen mi to přišlo dobrý, protože já jsem tehdy čuměl jak puk. A zrovna ten její hlavní nic nevící borec mi přišel fakt sympatickej.

2 dextera :

1. S těma pohádkama je to asi tak, ale já zamilovanej skutečně byl, proto to dopadlo jak to dopadlo, protože ona ne tolik jako já. A to mi bylo naprosto jedno že má dlouholetýho přítele, ale byla to ta dokonalá, ta podle mejch představ. Byl to měsíc, kdy jsem nejvíc cítil že žiju a zároveň to bylo nakonec to nejbolestnější co jsem zažil. Rozepisovat se nebudu, ale skutečnost byla taková že kdyby neměla dlouholetýho přítele (chodila s nim asi 4 roky), tak by to dopadlo uplně jinak.

2. Já jsem byl vždycky častečně uzavřen ve svých světech. Pro mě nejsou všechny hloupý krávy, to vůbec ne. Naopak třeba jedna kamarádká má ráda sex a sexuje pořád a téměř s kymkoli, ale ona to taky jasně dává najevo, a je to naprosto výborná holka. Já jsem jen hloupý idealista.

3. Díky za přání.

2 Galileo :

1. Já nikde netvrdil že jim rozumim. Nechápu je a nerozumim. Ale nevyvrátíš mi to, že inteligentní člověk se z pozice kamaráda o dívce často dozví více než její samotný partner. Já osobně jsem si kolikrát řikal, že bych na pozici partnerů některých dívek raději nebyl. Jinak příklad k tomu citátu - jeden z mnoha. Když jsem se s jednou otevřeně bavil o tom jaký typy má nejraději, začala básnit že musí bejt pěknej, hodnej a že nemá ráda starý chlapy. Skutečnost byla taková že ten její splňoval max. jednu vlastnost - Přijel pro ní do práce typ v BMW (fakt pěkný auto to bylo) : Mě se jevil jako nesympatickej, ale to neni podstatný - byl to chlap na úrovni, přes 30 (vypadal na 40), osobně nemám problém říct o klukovi/chlapovi že je pěknej ale tenhle skutečně nebyl. Jestli byl hodnej to já nevim. Tím samozřejmě neříkám vůbec nic o tom, že zrovna on by nemohl být přitažlivý pro ženy. Tady se jedná čistě o to co ona řekla a jaká byla skutečnost. Jo a abych nezapomněl - skutečně to nebyl její otec. No ještě jeden : S tou modelkou jsem si byl sednout v té době už vyloženě jako s kamarádkou a ona mi tehdy řikala něco jako. "Musí si umět dupnout, musí vypadat jako chlap a musí mít velký ruce (přitom asi měsíc před tim jsem tím chlapem mohl být na dobu neurčitou já)" no a já jí na to řikal něco jako "Hmm, jasný, je dobrý vědět co chceš." No a po pár pivech, ona pila colu říká "Tamhleten je pěknej." a ukázala na takovýho toho uhlazenýho klučinu asi v mym věku, takovej ten slaďoučkej, namakanej. Jo velký ruce měl, ale xichtem vypadal skoro jak pěkná holka. A silně bych pochyboval že to byl typ co si umí dupnout. Já samozřejmě řikám "Hm, ale vždyť si chtěla nějakýho chlapa". Ona něco "no jo no".

2. Aha, zajímavý. Ale já nikde netvrdil že o nich něco vim, krom toho citátu a toho že většina nechce hodný kluky.

3 Ano máš naprostou pravdu a naprosto s tebou souhlasím. Teda krom  ona zamiluje - oba zamilujou a toho krásná a dokonalá. Mě se líbí nebo spíš zaujmou více ty holky, které vypadají často naprosto obyčejně nebo spíš nezapadají vzhledem mezi standardní slečny (tím nemyslím extrémy), ale jak je s nima člověk déle stávají se krásnějšími a krásnějšími, než třeba výše zmiňovaná modelka, jejiž krása mi naopak zevšedněla na takovou úroveň že se pro mě přeze všechno stala nepřitažlivá.

2 barbarela.trust : To že jsem s nima nespal a nežil, ještě neznamená že jsem s nima nebyl v úzkém kontaktu, dovolil bych si říct že dost z těch co byly zadané se mnou trávily více času než se svými partnery. A přesvědčil jsem se mnohokrát že tohle je velká pravda. Nesmíš to brát ale do extrémů, no ikdyž.

2 omil : To je tlach, já jsem smířenej se svou osobou, to že člověk napíše to co mu na palici přišlo neznamená že se lituje. Samozřejmě že mě to sere, ale to je něco uplně jinýho.

1. Jenže právě že mě taky - ale takový chlap nikdy nebyl schopný ublížit potomkům nebo opustit ženu - narozdíl od toho opačného, na které většina žen bere jak na mucholapku. Přitom ten hodnej by kolikrát dokázal spíš ženu ochránit. A kdybys vedle sebe postavil 2 podobný chlapy s rozdílem že jeden je zloduch a druhej je spíš hodnej (nemyslim přehnaně), ruku do ohně bych dal za to, že by si většina žen zvolila toho zloducha.
2. K evoluci jak je prezentovaná se vůbec nepřiklánim ať už ohledně lásky nebo čehokoli jiného (ne nejsem nábožensky založenej - ikdyž většina z rodiny jsou posraný věřící a z toho vychází částečně nějaké mé představy také, když jsem v tý sračce byl vychováván). Mimoto podle mě pro člověka jako já to bylo stejně na hovno jak před 10000 lety tak teď. Jo dneska jsou důležité uplně jiné hodnoty, ale to neznámená že to tak je správně. IMHO co je správně, ale to je na jinou diskusi.
3. Dík za typ. Omrknu.
4. Rád bych, ale to je jako bys řikal kočce "aport". A přesně když tohle udělám, změní mě to a už to nebudu já , jak jsem psal a u sebe vím že se dostanu do opačného extrému (s tím že teď nebudu mít tolik příležitostí). Kamarád má podobný smýšlení, s rozdílem že je to náramnej fešák (vypadá trochu jak Vaculík) - s jednou holkou měl takovej ten podle jeho slov nádhernej vztah - vykašlala se na něj "dle mého názoru byl zase příliš hodný" - ale on je prostě z větší části flegmatik a introvert - a pokud vim, tak flegmatici budí zdání většinou hodných lidí. Po půl roce se osmělil a začal taky hledat, no a dopadlo to tak, že když se vyspí s holkou připadá si pak jak kurevník, protože ví že z toho žádnej vztah nebude a začal taky na holky srát.
5 A to jsi nenarazil za celou dobu v Praze na nějakou podivínku? Vždyť jich tu je. Ale pořád si to nedovedu představit - jak podivný a asociální - můžeš být zase trochu konkrétnější?

2 Aldamir: Podle mě to neni diametrálně odlišný vidění světa, ale prostě jen to že Emmanuelle dokazuje to co všichni víme: "Holka říká něco jiného než co si myslí, protože ona ani pořádně neví že si to myslí."

EDIT:

Melancholik - Záporné stránky

Melancholik snadno podléhá depresi. Snadno se uráží a ve všem hned hledá problémy. Má nízké sebevědomí, myslí si, že ho všichni pomlouvají, ttrpí vnitřní nejistotou. Je váhavý, protože se bojí, že jeho plány nejsou úplně perfektní. Věnuje plánování příliš mnoho času. Na své okolí klade nerealistické nároky, uplatňuje na ostatní svůj perfekcionismus.

- tak to na mě sedí naprosto dokonale 

2 O254: Nemám důvod abych tady lhal. Já píšu, že mám prostě přesvědčení, že slušnej, zásadovej, inteligentní a v rámci možností hodnej chlap by měl mít právo na jednu pro něj dokonalou ženu na celej život, která ho stejně jako on jí bude milovat a ne partnerky střídat jen proto že má přinejmenším chuť na sex (v případě že to bude možné). Mě jde o to že já se svym vzhledem a sebevědomím prostě nemám šanci takovou najít, protože ona taková nejspíš neexistuje pro nikoho (vyjímky bla bla bla) a ta která se jí podobala se ukázala být krávou největšího ražení (útěchou mi může být že toho debila pustila nakonec k vodě, když už nic jinýho). Možná jsem se prostě narodil s pokřivenym chápáním reality ohledně pohledu na vztahy a ženy. A ano, skutečně se jednalo o zájem, jak jsem psal - se třema jsem mohl najisto spát. Je možný že u nějakejch sem mohl být přesvědčen o zájmu naprosto neoprávněně. Ale spíš ne (podle toho co jsem se dočetl na Qarku), já mám prostě hodně přijemnej a uklidňující hlas, jenže jako introvert v normálu moc nemluvim a když, tak ho nemívám pevnej (kvůli svému chatrnému zdraví - prostě se cejtím nejistě, protože se cejtím slabý a unavený). Takže to je vlastně jediný co mě zachraňuje a to jen v případě že se chvilkově cítím zdravý a jakejs takejs náznak inteligence. Ono je taky něco jinýho takhle se seznámit s hokou na ulici než když si v prostředí plnym holek. A jak jsem psal, v té době se mi výrazně zvedlo sebevědomí a cvičení taky trochu přídalo na vzhledu. Věřim že určitou roli hrála taky nabídka/poptávka. Byl jsem tam v podstatě jedinej kluk. Věřim že třeba u zmíněný modelky bych v případě že bych jí potkal a oslovil neměl nejmenší šanci - jenže já bych to taky nikdy neudělal. Takže to že píšu, že kdybych měl zájem tak bych si nějakou na dobu neurčitou našel je pravda - ale neznamená to že to bude nějaká ubergirl (ikdyž je divnou skutečností že paradoxně právě takové jsou jediné které o mě stojí a vzhledem k tomu že člověk hledá vztah tak je to v řiti). Ale to je můj osobní problém, já prostě nechci střídat partnery, nechci partnera na pár měsícu nebo na rok, dva, tři a pak vyměnit jak je dnes mezi lidmi mého věku běžné nebo být prostě podváděn nebo být vyměněn - jak si mám sakra vážit holky, která si to rozdávala třeba s pěti chlapama přede mnou nebo bych měl být šťastný že si se mnou vůbec začla - to bych pak sám sebe považoval za zoufalce - kterým do jisté míry jsem, jenže přijmout to by mělo absolutně destruktivní následky) - nebo že se rozhodla pro hajzla - jo tehdy jsem nevěděl nic o tom "hodnýho kluka nechci" - ikdyž  jsem si přesně toto začal po mém neúspěchu myslet. Jenže sakra, jak jsem to mohl vědět, jak může člověka v dané situaci napadnout chovat se jinak, když já jsem prostě takový v normálu, ale zase se nenechám využívat. Tak jak to má člověk odhadnout, když nestudoval žadný hovadiny o lovení partnera a proč taková hovadina ohledně tohoto způsobu vybírání partnera vůbec existuje (naprosto ale souhlasím že to tak z větší části bohužel je) - vždyť právě spíš ten s tzv. žádným zájmem jí nechá - chápu ten princip vážení si partnera - žel je tomu tak a je to šíleně nesmyslný a v reálu naprosto neopodstatněný. Tohle člověk přeci nemůže srovnávat s přírodou kde skutečně vítězí ten nejsilnější, tady totiž často vítězí to největší hovado a v případě že by došlo na lámaní chleba tak bych mu i třeba já dal po hubě (pokud tedy nemluvíme o nějakym "mr. from fitness nebo thai-wan"). Kurňa to je dlouhý. Jde mi o to, že mě šíleně štve že vim že mě to jediný co bych chtěl nikdy nepotká, a nic jinýho nechci, chápeš? A bohužel jsem ke všemu skutečně přecitlivělý - to neznamená že bych na potkání brečel, ale všechno si moc beru. Celou dobu mi šlo ale jen o to, zjistit jestli nějací lidi uvažují stejně a mají podobné, v mém případě zničující, zážitky. Jestli někdo řeší nebo řešil podobnou situaci.

PS: Já prostě nevim co chci - hrozně bych si přál tu dokonalou lásku kdy oba uděláte ten krok a budete se milovat nezištně a navždy. Jsem fantasta a neumím být jiný - a fantazie je jediné místo kde jsem skutečně šťastný. Ano pan Chocholoušek si může připravit další košili a lůžko. Prostě jsem hovado - kdybych se smířil s realitou, tak jsem si tam užil s holkama a získal když nic jiného, alespoň zkušenosti. No nevim, ale ten blázinec se mi zdá dobrým řešením.

PPS: Jinak nevim jakej ty máš konkrétní problém, ale mě osobně třeba cvičení (jen rotoped, lehsedy, cviky převážně bez nářadí a trocha těch činek samozřejmě - posilovnu prostě nedám - játra) opravdu hodně zvedli sebevědomí a to je základ. Cejtil jsem se atraktivnější - ne hezčí (ikdyž trochu taky) ale hlavně atraktivnější, když jsem viděl jak lezou špeky dolů a rýsuje se relativně slušná postava. Xicht tehdy konečně ukázal že mám nějaké rysy - měl jsem takovou tu kulatou hnusnou palici bez téměř jedinýho rysu. Bohužel to dopadlo trochu jinak než jsem čekal a z 86Kg hromotluka jsem se dostal na 74Kg lehce rýslou vyžli. :/

omil: Kruciš, jen jsem to chtěl dostat z hlavy a vpodstatě se povedlo. No a přesně tohle by mi bývalo stačilo, "ano znám někoho kdo je na tom víceméně podobně". Jen je to věc o které by se člověk nerad s někym blízkym bavil, takže danke sehr.

2 Emmanuelle & Galileo: To jste to pochopili špatně, já jsem se opravdu potřeboval jen vypsat. Já nemám problém s tim že bych ženu/dívku nemohl získat (když se budu trochu snažit). Můj problém je v tom, že taková kterou bych chtěl nejspíš neexistuje. Vim že jediný co můžu udělat je změnit pohled na ženy a toho jsem schopnej. Jenže bohužel taky vim, že když to udělám tak ztratim sám sebe. Je to něco jako tušení zlomu, kterých za život několik přijde - jenže v tomhle případě víte že když to uděláte, tak se zlomíte doslova. A já jsem bohužel buď a nebo - žádný možná. Takže pokud přijmu to jak to je, stává se ze mě to co nesnášim. Ale jinak souhlas s tim vzděláním apd.

2 Emmanuelle: V tom callcentru to byly brigádnice z vysokejch škol - takže nějaký IQ tam být muselo a k tomu typově různý (paradoxně ty vyloženě nehezký bývají uplně nejhorší i povahově). A v tom to je, že člověk najednou zjistí, že všechno co si o ženách myslel je naprostá hovadina, že žádná rádoby láska na celý život neexistuje a vyjímky jen potvrzují pravidlo. A dokonce i ty které jednou možná budou právničkama/doktorkama, ty solidní,, hezký a vůbec ne nudný (často bývají velmi nestalé) mi to jen potvrzovaly. (Jak člověk má vzít situaci, když holká která ho zajímá - právě ta solidní, hezká a vůbec ne nudná a dokonce i s trochou inteligence, se o něj začne zajímat taky a to dost intenzivně, a on když už se schyluje k noci osudové zjistí že má 2 roky vztah - do toho má člověk jít aby si byl jistej že ho v budoucnu potká něco podobnýho nebo že jen bude chvilkovým zpestřením?)
"To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus." - Ano takhle by nejspíš odpověděla každá druhá, ale ve skutečnosti by se zachovala naprosto opačně (tím myslím že v případě že by před tím měla zájem, rázem by ho rychle ztratila) - ano je to plus, ale jen pro mě samotného. Tohle ale naprosto žádný holce člověk jen tak nevykládá a když (tý holce to v konečnym důsledku vyzní jako slabost), tak může zapomenout na dlouhodobý vztah. Tím spíš ztratim, než získám (osobní zkušenost).

PS: Jak myslíš že se člověk s tolika problémama může někdy cítit sám dobře, když krom jiného tak po fyzické stránce se prostě cítit dobře nemůže téměř nikdy? Ale to je jedno.
PPS: Doufám že to nezní jako sebemrskačství, tak to znít nemá, pouze konstatuji fakta (tedy z mého pohledu samozřejmě). Jen mě zajímalo jestli to někdo cítí podobně nebo má podobné zkušenosti.

2 Avaranger: Jo tak, ale já nemám problém s tim že bych nemohl žádnou dostat. Jen tak nějak mám takový ty nereálný představy o ženskejch a vim to. Jenže je nejsem schopnej změnit. Víš jak mě to štvalo, když jsem pak přemejšlel o tom jakej sem idiot, když sem zahodil tolik šancí si aspoň užívat, no a když mě asi před půl rokem kámoš vytáhl na diskotéku a tam se k něčemu schylovalo, tak jsem se zachoval zase jako před tim. A tam mi bylo jasný že by to bylo spíš takový to pár tejdnů (možná ne, ale to se nedovim) a bajko. Já nevim proč, ale bohužel mám štěstí na typický davačky nebo jak bych je měl slušně označit. Jenže bohužel mám zakořeněný nějaký ty pitomý standardy jak jsi psal. A to mě štve - že holka kterou by téměř nikdo neodmítl, já nakonec slušně a jemně vyfakuju a pak si řikám jakej jsem idiot. Jenže s tim bohužel nedokážu nic dělat.

2 0254: Můžeš to trochu rozvést? Nějak jsem nepochopil a docela by mě zajímal tvůj konkrétní názor.

2 Avaranger : Hmm, taky si myslim. Problém je v tom, že v té době jsem měl sebevědomí podle mě maximálně vysoko. Ono jde o to že nejde o nejednu slečnu, ale mě jde jen o jednu slečnu. No prostě jsem pomatenec, co si budem nalhávat.

Takže nejdřív pár řádků o mně. Já jsem takovej ten typickej looser. Nehezkej (spíš směšnej než hnusnej), s podprůměrnym tělem (postava by byla dobrá, kdyby ale byla svalnatá), inteligentní ale bez vyššího vzdělání, introvert a bohužel přecitlivělej. K tomu s neduhama jako plešatost (začalo to vpodstatě už ve 14ti, kdy jsem nosil dlouhý vlasy), chlupatost (krom jiného i záda), malé dlaně (prsty a krom jiného takové ty krátké nehtíky). Špatný zdravotní stav (dědičné záležitosti, díky tomu jsem často unavený - po cvičení extrémně, nemůžu moc popíjet/hulit a kouřit), deprese a malé sebevědomí (na kterém z větší části zapracovala rodina - stylem si ten nejhorší, vykopnu tě z domu apd. - bez důvodu). Nástavbu jsem nedostudoval, protože se na mě ostatní dívali skrz prsty (jak většina kluků tak dost učitelek) a já jsem prostě se svojí povahou nebyl schopen to překousnout, tak jsem se na školu vykašlal. To mi bylo 21. Do té doby jsem s nikym skutečně nechodil a s nikym nespal. Kombinace mého zevnějšku a mé povahy není přitažlivá pro dívky - alespoň ne na 1. pohled. Osobně dokážu dívku zaujmout až když s ní mluvím a cejtim se zdravě - což není často. V té době jsem byl uplně v řiti. No rozhodl jsem se začít pracovat. Začal jsem v callcentru. Začátek byl nádhernej - připadal jsem si jak hovado a samozřejmě se celý nástup neobešel bez pobavených a posměšných úsměvů opačného pohlaví (na což sem byl zvyklý, ale stejně mě to sralo). No pár týdnů to bylo hrozný (cejtil jsem se jak zvíře mezi kráskama, s rozdílem že mě jako zvíře berou). Začal jsem tehdy intenzivně cvičit - když už neni držka, tak ať alespoň trochu zlepšim tělo a starat se o xicht (holení hlavy a držky, což je pro mě utrpení protože mám přecitlivělou pleť a nikdy se to neobejde bez krvácejících póru, takže holit se ráno je pro mě nereálné). Kvůli svému zdraví to byla šílená dřina - už když jsem šel po 7, 8 hodinách z práce domu, byl jsem hrozně unavenej a pak jsem ještě přes 2 hodiny intenzivně cvičil. No ale vyplatilo se - podstatně mi to zvedlo sebevědomí - tím podstatně myslím na lehkej podprůměr, což byl u mě velkej pokrok. Začal jsem i intenzivněji komunikovat s babama okolo (většinou moc pěkný holky kolem 20) a zjistil jsem, že se mnou rády mluví. Ale nikdy by se se mnou nedali do řeči kdybych nebyl iniciátor. U mě je problém ten, že ikdyž se zrovna cejtim dobře a mám pevnej a silnej hlas (stačí cigárko a vše je v řiti) - mám tvarovanej xicht tak že to často vypadá jako že se mračim (i v případě že mám veselou náladu) nebo že sem namyšlenej (a nehezkej = směšný). No prostě jak šel čas dál zjistil jsem že holky jsou všechny svym způsobem stejně hloupý. A když tam přišla nějaká opravdu sexuálně přitažlivá, po dvou dnech s ní strávených v práci se pro mě stala antisexuální (opakuji že skutečně vždycky) - tehdy jsem pochopil proč kluci na diskotékách právě takový vyhledávaj, protože fakt krom zašpásování si jsou k hovnu. Takže přestože kdybych dal podnět, tak jsem tam s někým mohl začít chodit (viděl a cejtil jsem zájem a to paradoxně v 90% - bez legrace, mám prostě dobrej hlas, žel nerad mluvim), nikdo mě tam ve skutečnosti nepřitahoval. Do jedný jsem se poprvé v životě skutečně zamiloval a to bylo utrpení - no nic z toho samozřejmě nebylo - prostě akorát jsem se dostal do max. psychickýho svrabu (doteď nevim jestli ke mně skutečně něco cítila nebo si se mnou jen hrála). V té době se tam objevila dívka, vzhledem = bohyně, taková ta nadžena, krásná, povznesená nad všechny s dokonalym tělem. Moje první myšlenka byla - co tady ta modelka chce? A to je fakt těžký oslovit někoho takovýho - teda pro mě samozřejmě. No asi po týdnu jsem to nakonec udělal a po pár dnech z nás byli takový ty nejlepší pracovní kamarádi. No já se mezitím trápil nešťastně zamilován a můj život panice ubíhal dál. No vynechám podrobnosti dalšího dění. Modelka se rozešla s přítelem a já byl ten o koho měla zájem. Takový ten sen z dob dřívějších - jako že vás bude chtít ta nejkrásnější dívka pod sluncem se stal skutečností. No bohužel já jsem o ní uvažoval jak o sestře, nebyl jsem schopnej s ní něco mít - bylo by to jako kdybych se miloval se sestrou - nepředstavitelný a krom toho její věčný hlášky na cizí "to je kus" nebo když se se mnou otevřenějc bavila "kouřit (penis) umí každá" bo "Prej že nic, bys začal slintat kdyby jsme se tady s Editou začali líbat" bo "A to jsem šla kvůli tomu parchantovi i do trojky" a podobný člověk poslouchat nepotřebuje. Takže holt smůla. Ono stejně by to nevydrželo - já bych se užárlil a nakonec by mě jednou stejně podvedla (taková holka to má přímo v genech řekl bych). Ale užít jsem si to mohl, moje smůla, ale s tim nic nenadělám - prostě jsem takovej idiot. Tak nějak jsem začal otupovat, že holky který se mi líbí, jsou po chvilce s nimi pro mě nepřitažlivý a holky co se mi vyloženě nelíbí, jsou pro mě prostě nepřitažlivý stále. Bohužel nejsem schopnej jen tak si s někym nezávazně zašpásovat nebo jít do vztahu o kterym vim že nemůže vydržet. Ta do které jsem se zamiloval byla mrcha a kráva, ale to se ukázalo až asi po půl roce. Takže přesto že mi tahle práce zvedla výrazně sebevědomí (alespoň na určitou dobu), utvrdila mě taky v tom že jsem ztracen. Zjistil jsem že holku jakou bych si představoval já, nemám šanci najít a to nejsem tak náročnej "pěkná, stálá a milující, sexuálně založená" - vše ostatní je pro mě nepodstatný. Na pořádnej život jsem se v podstatě vysral a tak nějak přežívám už téměř 2 roky. Takže ve 24 letech panic (už to mě pěkně štve), ještě k tomu svojí vinou (prostě jsem ale takovej - idiot), bez pořádný práce a výhlídek do budoucna. Píšu sem, protože jsem náhodně včera na tyhle stránky narazil a mám tendenci se vypsat. Krom jiného by mě zajímalo jestli jsem na tom takhle uplně sám nebo je nás ztracenců víc. Mimoto chci říct že mi to absolutně změnilo pohled na ženy/dívky. Opačné pohlaví je v mnohém horší než mi. To co jsem si vyslechl bych nepřál nikomu z vás - když holky zjistí že nemáte zájem, tak potom jak a o čem se baví = děs. Domnívám se že toho má být mužský ušetřen.

PS: No Qark má zajímavý články, s některjma se můžu souhlasit a s některejma méně. Jinak v zásadě jde o to že ze svý zkušenosti vim, že 90% introvertů nemá šanci se podle nich řídit. Já mám třeba štěstí, že kus extroverta ve mně je - a s tim se člověk rodí, to se nedá naučit. Pro ostatní dobrý články. Jenže shodně dívky přitahují 3 vlastnosti - charisma/sebevědomí (to jde většinou ruku v ruce) a mužný vzhled (rysy tváře a postavy). Ani jedno z toho bohužel nemám - možná trochu to charisma (v případě že mluvím). To jestli je to namakanej krasavec, boháč, inteligent, tlusťoch, hubeňour, hnusák už je v zásadě jedno. To že komunikativní (ať už přirozeně nebo naučeně) klučina přijde k holce a nakonec jí svym způsobem ukecá a ta s nim v nejlepším případě začne chodit, takřka vůbec nic neznamená do budoucna. Prostě pokud nemá jednu z těch tří vlastností, dlouhodobý vztah z toho nebude. Komunikativnost se nerovná sebevědomí.

PPS: Pro ostatní introverty. Asi je to v řitě ale doporučim malou radu - nešilhejte jen po těch vzhledově moc pěknejch. Často to je prostě jiná liga, neřikám že je nemožný je dostat (viz. můj příběh) ale je podle mě NEMOŽNÝ takový vztah udržet. A když máte příležitost tak s holkama mluvte i kdyby byly sebehnusnější - je to dobrá škola. Každopádně na hledání slečny dokonalé můžete zapomenout. Takový slečny končí sami se dvěma děckama na krku. Takže zdar a omlouvám se za případně chyby v pravopise, které určitě budou.