king666: thx, to bude nejlepší.

Čau,

mám jednu kamarádku, známe se už celkem dlouho, nevídáme se až tak často a když už, tak jen za účelem kalby, spíš si krátce píšem po icq, chodili jsme na stejnou školu, asi před rokem a půl mě odmítla (to jsem poprvé přišel sem). Tzn. už dřív mezi náma byly nějaký sympatie, nicméně ona je ve vztahu už sto let, je to znát, nudí se. Vždycky jsem měl pocit, že ve mě vidí ,,zálohu", maskuje to do keců o ,,nejlepším kamarádovi" apod. Nesmysl, nesvěřuju se jí s ničím a když začne ona, řeknu, že mě to nezajímá nebo přestanu odepisovat.
Vzhledem k tomu, že se vídáme jen na akcích a tam se pije, vznikají situace. Vyžaduje pozornost a mnohdy se chová úplně stupidně, zvlášť když se věnuju nějaké jiné. Nedávno jsem měl krátkej vztah, na jedné akci mně řekla jak strašně žárlila (což bylo vidět i v chování), ale že mně to přeje a podobnej bullshit. Já se k ní obecně chovám docela nepěkně, dělám si z ní srandu, někdy to přeháním, urážím, jednou jsem ji rozbrečel, nemůžu si pomoct. Každá normální by mě musela zabit.
Přišla další pitka, úlet, ne zrovna zanedbatelnej, říkala, že si nic nepamatuje (pravda nebo lež, není důležitý), když se mně ptala co bylo, odpovídal jsem, že nevím a nechtěl jsem se o tom bavit. Pak následovaly asi dvě akce, ale maximálně nějaký cicmání. Furt na mě zkouší jestli ji mám rád, ale neguju to. O co mně jde, prostě jsem si stanovil jako výzvu, dotáhnout to do konce, a tím nemyslím nějaký chození. To je nepředstavitelný.
Na poslední kalbě jsme zůstali sami dva, něco jsem zkoušel, ona jakože ne, ale byla to taková hra, rozhodně jí to nebylo nepříjemný. Autobus měl jet až za dlouho, já chtěl jít ještě nekam sednout, ona nechtěla, klasicky jsme se zhádali, odešla pryč. Měl jsem strach ji nechat samotnou, tak jsem napsal ať se vrátí, sedl jsem do knajpy, náhodou potkal dvě kamarádky, volala zpátky, nechal jsem to vzít jednu z nich, už si to moc nepamatuju, dohadoval jsem se s ní, ona vypisovala a prozváněla, jak nic nechápu a že jsem to zkazil, že su zlej a necitlivej, že jsem teď mohl být s ní a mohlo něco být (něvěřím). Nevím co mě to napadlo, nebo jak je to možný, napsal jsem jí, že jsme spolu mohli být už dávno. Plus, jsem přidal ještě hloupý oslovení, nemyslel jsem to vážně, kombinace nezdařenýho vtipu, opilosti, uraženosti.. Na to už neodepsala.
Druhej den vypisovala, že si nic nepamatuje a nechápe moje sms (ale nebavili jsme se o nich). Byl jsem vytočenej na sebe i na ni, strašně jsem ji sjel, ryl do ní, posílala mě někam, debata o ničem.
Prostě mě štve, že to teď vypadá, jako bych ji chtěl a měl ji rád. Jasně, že ji mám rád, ale přiměřeně a chodit s ní nechci ani za nic. Baví mě tady ta naše game a nechcu to pohřbít tím, že ji vyplaším takovým nedorozuměním. Jak jsem mohl dupostit takovej PFU tah. Je mně trapně, su naštvanej, nevím jak bych jí to vysvětlil. Nesmí mít navrch. Asi to dám k ledu, nedělat nic bude nejlepší. Souhlas nebo jinej nápad?

Dík           

  Dík.

Jo kámošek mám hodně.. většina holek s kterýma jsem se potýkal se rekrutovala z jejich řad. Bohužel ty scénáře jsou pořád stejný. 

Song dobrej : )

  The End

shodli jsme se, že to nemá cenu. Stejně nevím, co jsem udělal špatně, že to nechala skončit takhle. Schválně nemá čas a pak to využije jako záminku. Co už no..

king666: když nemá chuť budovat vztah, proč do něho jde? btw: má teď zkouškový, střední máme oba za sebou. Ta jiskra tomu samozřejmě chybí.. ale když jsme spolu, troufám si říct, že tam je. S tou nasraností mě to mrzí, ale omluvil jsem se jí za to a dělat jakože nic je s prominutím PFU.. 

Do toho rozhovoru se mně vůbec nechce, protože když se teď vlastně ignorujeme, tak ozvat se první by znamenalo ukázat slabost. Nejsem pro žádnou válku nervů, ale chcu si udržet cenu. Už jednou jsme si řekli, že se rozcházet nechcem.. prostě mně nepřijde fér to nechat jen tak umřít prakticky na začátku. Nesedí mně to od ní, protože ona není ten typ co nic neřekne, byla pokaždé co nejupřímnější.. Ale asi se opět zklamu..     

No Effect... bude končit 4tej den rádiovýho klidu a vypadá to bledě. Přemýšlím, kde jsem udělal chybu, že to nechává vyšumět.. Je mně to líto, snažil jsem se být nejlepší jakej jsem mohl. Opravdu nevím, co jí odradilo. Buď je v tom někdo třetí nebo asi fakt bad luck a k tomu já jsem dřevo a ona skvělá herečka.. Nevím, co jsem měl udělat jinak, nezdá se mně, že by to zabil čistě jen výše zmiňovanej ,,časovej problém". Každopádně jednou se to dozvím.. Nerad bych to balil, ale už nevěřím.. 

Ava: hm.. asi jo. My jsme totiž tohle téma jakoby uzavřeli. Já vím, že nic neudělám s tím, že nemá čas a ona zas ví, že neovlivní mou rozladěnost. Zkusím to prostě nechat, ono když už, tak si stejně spíš voláme. Prostě ze začátku to vypadalo tak super... Jako myslím, že jinak jsem na ni hodnej byl, fakt krom tohoto není žádnej problém, když jsme spolu je to bezva, oba jsme byli rádi jak si navzájem sedneme a rozumíme si. Uvidíme no..     

-------

Zdar hoši a dívky, opět se musím obrátit na Vás.

Problém je v tom, že slečna nemá čas. Ze začátku bylo vše ok, iniciativa z její strany mě až překvapovala, potom z různých důvodů (škola, aktivity) neměla čas asi dva týdny vůbec. Od té doby jsme se viděli max. 2krát týdně a to je ještě moc. Říkala, že jí to mrzí a že si to vynahradíme, nicméně v nejbližší době nějaká změna nehrozí. Nebydlíme daleko od sebe, kdyby to šlo, tak si čas udělá, ale jak sama řekla, stresovala by se, že musí udělat ještě to a ono, tzn. necítila by se dobře. Že mně její zaneprázděnost vadí, jsem dal najevo dost jasně, vztekal jsem se, byl nepříjemnej, ale vedlo to akorát k tomu, že naspala sms, která vyzněla asi tak: ,,buď si zvykni nebo to nemá cenu, ale rozcházet se nechcu". Rozhodl jsem se, že to zkusím, ale při nejbližší příležitosti jsem se opět vytočil. Ona říká, ať to v sobě nedusím, což teda nedělám, ale je to nekonečnej koloběh, kdy já su naštvanej a ji to mrzí. Mám strach ji někam pozvat nebo něco vymyslet, ať je to spontánnějšího rázu nebo předem naplánovaný, protože je velká šance, že to padne. Nebaví mě si pořád jen volat a psat o tom, co kdo dělal a jak se má. Po telefonu ji nijak neuháním, naopak se předtím ptala, jestli to s ní vůbec myslím vážně. Nechcu vypadat jakože sem na ní závislej nebo whatever, protože vidět se 3x týdně nebo 2krát přece není tak moc, když se potkáme stejně akorát večer. Normálně bych se na to vykašlal, ale nechcu o ni přijít a tohle není problém, který by se nedal vyřešit. Chtěl bych, aby se cítila volně a to samý požaduju pro sebe, ale taky chcu mít pocit, že vůbec někoho mám. Takhle je to předem odsouzený k zániku.. když není příležitost na tom vztahu pracovat.

Co dělat, aby nám bylo fajn a měli z toho něco jinýho než starosti?     

Ava: jj jasně, snažím se. Máme naplánovaný nějaký akce, komunikace probíhá otevřeně.. Snad bude dobře 

  Ok, šel jsem do toho a povedlo se. Vypadá to dobře.  Doufám, že už to můžu prozatím uzavřít. 

Dopytle! To poslední setkání jsem fakt prokaučoval... Jak říkáte hoši, až budu u ní prostě to zkusím. Jen doufám, že není pozdě...

jinak dík za rady

***Čau, tak jsem myslel, že je tento topic opravdu uzavřen, ale není.***

Paul C.,Talkboy: Díky za postřehy. (btw: komunisty nevolím , paradoxně oni sami se pokládají za ty největší humanisty)   

Jinak tedy nový vývoj. Minulý týden jsme se viděli na jedné akci a většinu času si povídali, vyvaroval jsem se alkoholu, takže jsem myslím udělal dobrý dojem, což mně potvrdilo její přání stavit se za mnou o víkendu do práce. Ještě po té akci mi napsala sms na dobrou noc. Následující den jsme si psali docela dlouhé sms a komunikace probíhala v pohodě (rychlost odepisování, obsahová stránka, vše nezvykle ok). Do práce za mnou došla jak slíbila, povídali jsme si okolo tří hodin. Konverazce nijak nevázla, byla zábava, mluvili jsme o sobě atp., protože se de facto moc neznáme. Donesla mně i malý dárek a potom co odešla napsala jak se jí to líbílo a že je ráda. Druhý den k večeru mně napsala opět, že jsem se jí nějak usadil v hlavě a opět jsme si vyměnili nějaké sms. Následující den k mému překvapení naspala zas, že na mě myslí a jestli bychom se nemohli vidět. Já že jo, ale že nevím jak to budu stíhat, uvidíme. Nakonec jsme se viděli, byli jsme se projít, opět pokec okolo tří hodin. Snažil jsem se pozorovat nějaký signály a uvažoval o tom, že bych už se teda mohl k něčemu rozhoupat, ale necítil jsem tu správnou příležitost. Jde o to, že se pořád poznáváme a je to fajn a nechtěl bych to nějak pokazit. Prostě nespěchat. Celý je to docela nesmělý a nerad bych kazil atmosféru. Ale zase aby to nesklouzlo k bezbožnýmu kamarádství, zatím máme neutrální témata, nevím jak to plánuje ona. Tento víkend jsem pozvanej k ní a máme se dívat na filmy (její nápad), takže bych to už rád prolomil (do třetice), jinak mám strach, že se to zazdí úplně. Co se týká našeho loučení, vždy proběhlo bez jakéhokoliv kontaktu nebo prodlevy. Navzdory tomu si myslím, že se jí líbím a jí je jasný že se líbí i ona mně.

Prostě jak to navlíknout, aniž by to skončilo nějakým trapným ,,co to děláš, já myslela že jsme kamarádi", ale abych ukázal, že slov už bylo dost a je třeba udělat další krok. Druhý problém je, že nevím jestli někoho má a protože zatím ,,o nic nešlo", tak se nejspíš neobtěžuje mně to říct. Vnitřně s tím trochu počítám, ale to neznamená, že bych nebyl na*ranej. Stydím se, že jsem houby alfa, ale celá situace mně přijde poměrně atypická, úplně se divím jak jsem hodnej.       

[,,buďte zlí"]

Dobrý.

Jen bych se vyjádřil k tomu ,,buďte zlí". Protože mám jednu kamarádku, moc se nevídáme, ale známe se ze střední, kde jsme spolu trávili dost času. Tak nějak se mně dlouhodoběji latentně líbí, občas si i napíšem (většinou píše ona), no ale já si z ní dělám dost srandu, někdy jsem na ni i hnusnej, teď jsem trochu popil, ona taky, neviděl jsem si do huby, rozbrečela se.. Strašně mně to mrzelo a mrzí. Co ale nechápu je, že místo abych já dolezl a omlouval se, tak iniciativa urovnání šla spíše od ní, přisedla si, objala mě, řekl jsem jí promiň já to tak nemyslel..ale to bylo asi tak všechno. Ona, že jsem její ,,jedinej kamarád" atp. Jak mě má ráda bla bla. Což je prostě blbost. Nevěřím na nějaký opravdový kamarádství mezi holkou a klukem (až na vyjímky). V tomto případě celý naše kamarádství spočívá ve společných vzpomínkách a občasné komunikaci za účelem setkání se a navštívení nějakýho klubu, kde stejně neprobíráme nic osobního. Když někomu svýma neuváženýma řečma ublížím, kor kamarádce se kterou se znám dýl, a ona místo potrestání mě ignorací se dožaduje ujíšťování jestli ji mám rád..  ptá se na to pod vlivem dost často. A to nemluvím o následných dlouhých objetích,pusách a sem tam chycení za ruku.. Já jí raním a ona se stará jen o to, co si o ní myslím? Já bych se měl strachovat, jestli mě nezavrhne. Protože mě mate, já nevím jak se k ní chovat. Úplně to dehonestuje význam slova kamarád. Zní to tak akorát jako termín pro někoho ,,to je ten s kým nechodím". Co jsem to teda za ,,jedinýho kamaráda" ,když se houby zajímám o její pocity, trápení, plány, vztahy... ? btw: zadaná je, už dost dlouho..   

Jestli myslíte, že to sem nepatří tak to smázněte, ale nechtěl jsem otravovat novým topicem... 

Jen abych ten topic zakončil..

Asi před třema týdnama (jo píšu to až teď) , mně sama do sebe napsala, jestli bysme teda šli na to kafe, že mně to pořád slibuje. Psala docela večer, ale nedělal jsem drahoty, je fakt vytížená. Docela v pohodě jsme pokecali, jen tak základní info. Aspoň jsem zjistil, že to asi opravdu není holka pro mě, je až moc slušná a usedlá, ale vzhled je naprosto vyhovující  Když jsme se loučili, tak jsem bohužel potkal nalitýho kamoša, což asi neudělalo nejlepší dojem, ale pak jsme si vyměnili sms, že to bylo fajn a někdy zopakujem. Pro mě je to uzavřený, pokud sama nebude chtít, jsem pro ni ,,offline".

Dík všem za všechny dosavadní rady.

Já bych se klonil k tomu krátkýmu pohledu do očí a následnýmu dívání se před sebe. Holka si radši sedne za klukem co se na ni podívá než za důchodkyní / houmlesem / děckem / těhotnou / whatever. Jen se nedívej moc dlouho, já jednou jel nevim s kolika promilema v rozjezdu a čučel jsem na dotyčnou jak šílenec, ale způsobilo to tak jedině její zprvu pobavený úsměv, následně vyděšený pohled  chvilka stačí

Liwu: Prostitutka to určitě nebyla

D9: Taky pravda, nějak zoufale se necítím.

Beudin: To jsem si taky říkal, možná kdybych byl opilej kdoví, ale v tomto případě se mně prostě nechtělo.

Tak dík chlapi.

[o co]

Čau,

byl jsem v jednom nejmenovaném klubu a došla za mnou holka (tak 24-29 max. nevim), že jestli mám přítelkyni atp. Byla opilá (ale ne že by se válela po zemi), tahala mě tancovat, já nechtěl, tu noc sem vůbec nepil, říkala že je škoda, že ona je opilá a já ne, usmívala se, vyptávala se na nějaký to základní info (ona mě ani nechtěla říct kolik jí je, tvrdila že 22 ale kecala). Nakonec teda odešla, ale za nějakou dobu se vrátila, dala mně na lístečku číslo se slovy ,,kdybys měl někdy chuť nebo cokoliv.." a pohladila mě.
Já myslím, že je jasný o co tady půjde, takže se ptám jestli by bylo ok do toho jít (aspoň to zkusit, ještě se mně nic takovýho nestalo), protože tréninku není nikdy dost, nicméně netuším jestli někoho má a nakolik to myslí vážně vzhledem k tomu jak byla lízlá (nechtěl bych nějaký nedorozumění, protože o vztah mně vůbec nejde). Jinak po mě celou dobu koukala, ale já si seděl u stolu s kamošema a kámoškama. Nijak extra se mně nelíbí, ale oceňuju že jednala tak nějak na rovinu.

Když se teda ozvat, jakou formou asi a kdy.

Dík 

D9: rozmím co tím myslíš, ale myslím že takovýto postoj má vrozený (od přírody agresor), nebo ho k tomu vede něco jinýho než učebnice dějepisu a černobílý dokumenty. A jestli nakonec vstoupí do armády a odletí na nějakou zahraniční misi, nechá si urvat nohy od granátu jinýho magora (např. s turbanem na hlavě), tak je to čistě jeho věc. Pak je mi ale líto civilního obyvatelstva, to je pravda.
Nicméně kolik z těch tvrdých airsofťáků by si nakálelo do gatí už v zákopě při první minometné palbě.. Projevy během míru bych nebral tak vážně.

Abych taky trochu přispěl.. zbraně a obecně vojenství se mně líbí taky. D9 mě docela překvapil se svým  postojem. To, že se někdo zajímá o válku z nepracovního hlediska naopak přispívá k tomu aby se už neopakovala. Když v podvědomí veřejnosti nebude to, co válka přináší, je to předpoklad k tomu, aby si ji vyložila po svém. Mimoto války jsou, ať chceš nebo ne, součástí historie celého lidstva. Kluby vojenské historie, airsoft a paintball teamy, časopisy o zbraních.. To vše přináší informace nebo taky vyžití, a je přece lepší když si bojovnější jedinci vyhrají v lese s kuličkama plněnýma barvou než v noci na ulici s kovem.
Zbraně jako neúcta k životu? Jsou zbraně co životy zachraňují. Každý má přece právo na obranu. K tomuto tématu se mi líbí třeba film Mé druhé já (s Judie Foster) http://www.csfd.cz/film/223270-me-druhe-ja-brave-one-the/?text=70887 , nebo Equilibrium (,,jen" sci-fi, nebo taky výstraha jak může vypadat svět plný ,,míru a lásky") http://www.csfd.cz/film/10638-equilibrium/ .
Když bych to shrnul, tak odpor k čemukoliv co souvisí s válkou mi přijde jako hystericismus.

  dobrý dobrý, ty ženský snad nemají vlastní vůli nebo co. Můžou mít partnerů kolik chcou a jak dlouho, ale stejně se nechají. By je musel člověk uvazovat doma nebo co

Smoula:  seš dobrej, ten fígl s vyhazovačem byl bezva 

.. jinak ta výška, ještě že většina holek je malá, tzn. jak máš 170 a víc tak seš minimálně na stejno. Ale být vysokej je určitě výhoda.

Prostě paráda. Sice ještě neříkáme, že spolu chodíme, nenazýváme to vztahem...Myslim, že to je snad jen formalitka a otázka času.
Je vážně úžasná, mam pocit, že si skvěle rozumíme.

K

 

tyvoe to je doják   dobřes to pošéfoval.

ale ,,přátelé" mně nějak nezní, to je snad nejhorší stadium ,,kamaráda" , ne? ))

ženská ty tady mažeš 3 pašákům med kolem huby a nepřežila bys kdyby ten tvůj vyvolenej někoho měl? A nehneš brvou aby ses k němu vrátila? Víš co to je logika? 

add volání: to bylo jen zamyšlení, samozřejmě krom toho prvního pokusu sem jí dále nevolal ani nepsal. Spíš jen myslím, že by to tak dopadlo zas.

Ha ha ha hihi to teda je fest.. Asi před hodinou napsala... Když vezmu v potaz, že měla napsat ve středu a teď je pondělí ráno- a že to ještě spojila s přáním k svátku (možná to ju trklo a ,,vzpomněla si"..), tak to teda neberu. Aby to bylo ještě víc ,,seroucí" tak zvolila nečekaně familiární tvar mýho jména+klasika plky o štěstí v životě a podobných nesmyslech. Tak nevím, jestli bych neměl svátek tak třeba nenapíše vůbec.. co dělá celý dny? To už je jednodušší vytáhnout na rande Madonnu. Zavolám jí, ona to neveme, napíšu jí, napíše za sto let, a pak se z toho stejně nějak vyvlíkne. Už se těším až se zas potkáme, to bude přehlídka ,,čum co nemůžeš mít"   Vůbec nevim jak na toto reagovat.