No teď jsem v koncích docela dost, takže konec pomalu všeho, začátek to bude opravdu velký a doufám zásadní k mé spokojenosti.

Nojo začíná, ale ještě jsem nějak nestihl zaregistrovat co ale ono to přijde.

  dopadlo to špatně  nakonec jsem jí to napsal už jsem nevydržel čekat. Odepsala že to cejtila dlouho ale že se chce jen kamarádit a to přece nejde, když jeden  miluje a druhej má jen rád a nechce se tomu poddat. Na jednu stranu jsem smutnej ale na druhou se mi ulevilo a můžu se pohnout dál.

Jasně rady jsou fajn, ale řešit to podle vlastní situace. To je nejlepší ale není naškodu dovědět se i zkušenosti ostatních.

S tou zjevnou spokojeností je to fajn, pokud to tak berou oba tak není žádnej problém, ale když jeden změní pohled, tak je to špatný, když to ze sebe nevysype, tak jeden je dále OK ale ten druhý se trápí. Do konce tejdne se vyjádřím a uvidím, jsou 2 možnosti, buď jo a bude to fajn, nebo ne a bude všemu konec ale aspoň budu mít jistotu a vždycky když jsem to ze sebe dostal tak se mi i přes negativní reakci ulevilo.

Jak se říká kamarád taky rád, teď jjsem u ní, měl bych tu zůstat do rána ale nějak se mi moc nechce, raděj bych šel dom, nemám náladu tu zůstávat, lepší by bylo, kdyby sme šli ke mě, je to tam lepší. Navíc se mi nechce vůbec spát.

To nutkání není z toho že bych s ní nechtěl bejt ale je celej den taková divná a nedá se s ní bavit, protože je úplně mimo. Na zejtřek je naplánovaný že půjdem do hospody, v sobotu na vejlet někam a v pondělí do aquaparku, ale když dopadne polovina tak by to byl úspěch.

Kamarádů mám dost a vím že z lásky přátelství být nemůže, jen ve vyjímečných příadech. Ale raději bych vztah mež jen přátelství, byli jsme venku s kámošem ze školy a sám mi řekl, že na nás bylo vidět jak je nám spolu dobře, s tím vyčítáním, no nevím, pokud by mi to stále nepřipomínala, tak bych asi nic nevyčítal, prostě co bylo to bylo, teď je teď a minulost nežešit. To že jste měli oba svatbu není tak špatné, sice ne spolu ale takovej už je život, zkušenost to byla asi špatná ale pro život je každá zkušenost cenná.

To asi je, nejlepší bude neotálet a vyřešit to co nejdříve aspoň bude jasno a uleví se mi. Když nejde o ivot jde o h...o .

Chystám se nato, ale přecijen se mi zdá, že je ještě příliš brzy nebo ne? Věc se má tak že ten její bejvalej ji sice pojmenoval nepěknými výrzy lehkých děv a byl děsně namachrovanej ale už sklopil uši a pořád jí píše co dělá, kam chodí atd. Já bych to nechal na chvíli až se budem zase o něčem bavit a budem k sobě upřímný, to jsme každou chvíli a taky abysme byli v souromí, kterýho moc není. Pořád vypravuje jak si v budoucnu někoho najde a že bude muset pomoct i mě, což oceňuju. Myslel jsem že jí teď 2 dny neuvidím, ale ráno přišla na snídani, i když toho měla pro sebe nakoupíno dost. Taky se řek bych dost hecujem, ona mi vypráví o svým vztahu a bejvalejch a já jí vyprávím o sobě, to jsem ještě nikomu neřek. Řek bych že ocení i když jí vyslechnu, taky jí začal balit nějakej páprda a když o něm začne že s ním asi půjde na kafe tak sem jako bez života. Ale o tom udělat si jasno na tom je dobrý že se o tom pak už nebude muset přemejšlet a pohne se to dál, jen vystihnout pravou chvíli.

Máte oba pravdu chce to čas doba ještě neuzrála, krom toho že ho má stále v hlavě tak říkala že kámošky maj blbý kecy když spolu trávíme čas, tak mě to odrazuje. Nejvíc mě štve, že už nejsem tak bezstarostnej jako předtím. Ale držím se a zatím se meřek žádnou blbost, bylo by opravdu moc brzo. Nabízel sem spoustu společnejch aktivit a moc se toho nerealizovalo, tak to nechám bejt ať taky něco navrhne. Sice pořád chodí na návštěvy, ale řek bych že je to na mě vidět tak se stáhla. Krize bya ve čtvrtek to sem byl úplně bez nálady a vůbec jsem se s ní nebavil ale už se to zlepšilo, i když to pořád není ono.

Hoj ahoj, mám problémeček, asi jsem se zamiloval do kámošky, kterou jsem bral jako kámošku a vůbec mi nevadilo že je jen kámoška, ale za posledních pár tejdnů se to změnilo. Všechno začalo tím že se s ní rozešel její kluk a my spolu začali trávit daleko víc času. Ten její se k ní nechoval moc hezky a když jí řek aby se odstěhovala, tak jí ani neodvez věci, když ho o to požádala, tak to padlo na mě. Přestěhovala se že od sebe bydlíme párset metrů, tak spolu trácíme spoustu času, dalo by se říct že téměř vešerej volnej čas. Známe se asi 4 roky a můžu říct že o sobě víme skoro všechno. Když se přestěhovala tak jsme si začali víc povídat, chodit na procházky, popíjet a vařit si dobroty a uvědomil jsem si že mi s ní je vlastně dobře a rád bych s ní byl, ale nejspíš je to jen jednostranný. Občas má narážky, jako že si spousta lidí myslí že k sobě patříme ale bere to v žertu, mě to začalo brát a už nejsem tak bezstarostnej jako dřív. Vypadá to se mnou beznadějně.

Já mam občas tyhle myšlenky a je mi 19....

Občasnejma myšlenkama to začíná až to nakonec přeroste ve vroucí přání. Představa je to nádherná, realita asi nebude tak ideální i když to není nemožný, můj spolužák co si vzal spolužačku, tak jsou spolu už 4 roky a stále jsou zamilovaní jako před 10 lety když si spolu začali

Tak na rodinnej život jsem trochu myslel už dříve, ale právě jsem studoval a neměl jsem moc peněz a ani mi to nějak nepřišlo. Teď co jsem v práci jsem si pořídil nový oblečení, nový počítače, nový auto a teď mi připadne že mám všechno, taky jsem když bylo něco výhodný kupoval vybavení do kuchyně, ostatní mi říkali, že budu vybavenej na rodinnej život .
S hledáním ideální holky na to že mě uloví sama nevěřím ani internetu nevěřím, není nad osobní seznámení přímo. Ke konci roku jsem byl v práci víc než doma a byl jsem totálně vyčerpanej, tak mě myšlenky na ženění přešly, ale teď mám více volného času a taky se v práci objevila jedna osoba, s kterou jsme si padli do oka, bohužel jsem na signály protějšku pomalejší a ani ostatní spolupracovníci mi to moc nepřáli, tak už o mě nemá zájem, ale neztrácím naději, dokud si nebudu 100%ně jistej tak toho nenechám, ta holka za to stojí. Moc se mi líbí, a já se jí taky líbil, ale neuvědomil jsem si že bych se tak pěkný holce mohl líbit(moc si v tomhle nevěřím). Je to ideální popelka, o kterou bych se rád postaral, je s ní sranda, neměla lehký život, tak by si mě víc vážila a věřím že bych s ní byl šťastný. Pokud to nevyjde nic nenadělám ale určitě jí nebudu dělat problémy nebo jí pomlouvat, na to stačej ostatní.
Potřeboval bych s ní poradit, jak si jí získat. Před týdnem se mnou skoro nepromluvila, protože jsem kolem ní chodil jako tělo bez duše, ale to nikam nevedlo, tak už se chovám normálně a i komunikace se zlepšila, teď už jí jen zaujmout ještě víc jako před měsícem. Sakra nejradši bych si dal facku, že jsem nevyužil situace kdy se mi sama nabízela

Tak mladá a krásná by měla bejt. Krásná v takové míře aby byla krásná pro mě, někomu jinému tak připadat nemusí. Skvěle vařit může ale není to podmínkou sám vařím celkem obstojně. Vlastně umím skoro všechno co je potřeba pro život. Ke spokojenému životu mi schází jen druhá polovička, která by ho sdílela se mnou.

Vím že si to maluju moc idealisticky, ale moc bych to chtěl. Krom tohohle mi nic nechybí . Před týdnem jsem byl s kamarádem v aquaparku a při diskuzi se mi jen tak mimochodem zmínil, že se bude brzo ženit, docela jsem mu záviděl, sice ještě studuje a není na tom finančně tak dobře ale stejně mu závidím, protože je s budoucí ženou spokojenej a bude jim fajn. Přeju mu to aby jim to vydrželo.

Poslední dobou stále více a hlouběji přemýšlím o tom, že bych se chtěl usadit s nějakou hodnou holkou, najít si společný bydlení a oženit se s ní. Myslím na to stále častěji a ta představa se mi moc líbí. Už jen ten pocit přijít domů za svou ženou, udělat si pěkný večer, někam společně vyrazit, zvelebovat si domácnost a mít se fajn. Vím že to jde i při soužití na hromádce ale to mě neláká, prostě bych byl rád s někým úředně spojen. Nedávno jsme měli sraz ze střední školy a pár spolužáků co se už stihlo oženit, tak jsou strašně spokojení, jeden se tedy rozvádí, ale ten se ženil po 3měsíční známosti.
Téměř doteď jsem studoval, našel jsem si dobře placenou práci a prostě mi chybí smysl života, v tom že bych s někým sdílel budoucnost. Skoro každou holku co potkám a aspoň trochu se mi líbí tak si představuji jaký by bylo s ní žít a jak se k sobě hodíme atd. Jsem ochoten se kvůli ní i přestěhovat, pokud by to byla ta pravá, neváhal bych se přistěhovat za ní, pokud by se nechtěla vzdát svého kraje. Byl bych hodnej manžel a pokud jde o zajištění rodiny tak myslím že bych nezklamal. Děti tedy zatím nechci ještě bych rád pár let prožil jen se svou ženou, ale taky bych se jim nebránil ze všech sil.
Doufám že nejsem divnej, že na tohle myslím, věk na to už mám

Prachy to je to poslední co mě ve vztahu zajímá, pokud vím že mě má můj protějšek rád a nemá dost peněz, protože třeba studuje a má chudé rodiče, nebo vydělává jen tak tak aby mohl žít s tím že žije od měsíce k měsíci, bylo by mi blbé mu říkat ať dnes zaplatí on že je na řadě, ale když projeví snahu, tak bych to obrátil, že to je dobrý, ať si raději koupí něco pěkného na sebe, i když to je nejsnažší cesta do pekel jakmile si zvykne je to špatné. Asi je opravdu nejlepší občas se prostřídat, i když objemově chlap zaplatí víc, i druhá polovička by měla občas něco pustit.

Depresi jsem za těch pár dní volna hodil za hlavu, už se snažím usmívat na všechny kolem, žádný stresy v práci zatím nehrozej, no možná jeztra ale to jen dopoledne a psk bude zase pohoda a pak zase 3 dny volna. Taky začínám přicházet na to že se musím chovat přesně naopak, než jak jsem se choval. Prostě nic není problém a všechno se vyřeší. Ono nějak bude horší to bejt nemůže.
Tak jako nadřízenýho se mě bojí poslat někam ale myslím že by to ani neudělala aspoň zatím ne.
Můj problém je taky v tom že než abych jí někam pozval, tak přemejšlím že odmítne a raděj nic neudělám, to je taky špatně, měl bych na tom zapracovat.

Díky za rady i podporu, už jsem se trochu uklidnil a chovám se normálně, tedy, že nechodím jako tělo bez duše, přišel jsem na to že to na nikoho dojem neudělá. Dnes jsem jí po 4 dnech viděl a bylo to lepší dokonce se smála a mluvila tak doufám není nic ztraceno. Také jsem mluvil s tou její kamarádkou, musel jsem jí volat pracovně ale přitom jsem vyřídil i soukromý záležitosti, podle ní to ztracený není, je starší tak snad má zkušenosti a možná jí trochu vadí že se s tou její kámoškoíu bavím víc že by žárlení? I když by to mohlo bejt nepochopím, že jsou holky který už o vás nejeví zájem ale když vás vidí s jinou tak jim to vadí

Bohužel to moc ošéfovat nemohu, jsem sice vedoucí prodejny ale krom chodu obchodu nemám žádný pravomoci, maximálně mohu nadřízenému doporučit aby člověka co se mi nezamlouvá vyhodil a to může nebo nemusí udělat.
Jinak jsem samozřejmě pomlouvači vytmavil že se mi to nelíbí a ať to už nedělá. A tak jako tak bude pomlouvat dál akorát ví že o tom vím a nelíbí se mi to zřejmě budu muset být důraznější

Mezi líbením a nelíbením se holce je tenká hranice, taky se vám stalo že se s váma holka rozešla aniž by jste věděli že jste spolu chodili? Mě se to stalo 2x to byl trapas

IMO byla chyba v tom, že jsi se včas neprojevil (ne slovy, ale činy). Pomluvy možná přispěly, ale neposlaly by to do kytek samy.

Něco na tom bude, prostě mi připadalo jako nesmysl že bych se mohl líbit takový krásný holce, nemá sice postavu modelky ale je krásná. Krásný vlasy, tvář i normální ženskou postavu. Hloupá taky není, ale já to pohnojil prostě nade vším moc přemejšlím a to byla moje chyba, teď se pokusím začít chovat normálně nad věcí a uvidí se, tím že se budu chovat jako zkroušenej chudák ničeho nedosáhnu. A až se zase začnem normálně bavit tak to zkusím znovu a uvidí se hop nebo trop nemám už co ztratit můžu jen získat.
A to že jsem její nadřízený neznamená že bych jí v případě neúspěchu nějak ztrpčoval život, nejsem mstivej, dokonce bych jí chtěl pochválit a navrhnout aby dostala odměnu, ale obávám se že se to nakonec obrátí proti mě. Ostatní o ní budou tvrdit, že si ji snažím získat prachama a ona si bude myslet že jí  nadbíhám.
To sice nebude tak lež že jí nadbíhám ale tu odměnu si fakt zaslouží, protože dělá spoustu věcí bez toho aniž bych jí to přikazoval, to ostatní nedělají.

článek jsem přečetl a něco na tom bude, právě u mě je to tak že za holku rád zaplatím, když má snahu zaplatit, ale pokud by se jednalo o holku která to bere jako samozřejmost tak od ní rychle pryč.

To s tím placením, mám kamarádku, která chodí s klukem a normálně mu platí půlku nákladů na cestu, když jedou k jeho rodičům. Nevim ale připadá mi že na místo kam chce jet hlavně on by si měl cestu zaplatit sám, zvlášť když mu půlku cesty platěj jeho rodiče. Já zkrátka takovej nejsem, nevadí mi najet pár kiláků navíc.

Já mám nový auto i dobře placenou práci ale holku stejně nemám, asi je to mnou, že nejsem tak uvolněnej jako ostatní, takže mi připadá že normální holky až tak po prachách nejdou. Holka co jí mám rád a asi jsem se jí i líbil už má jinýho, protože jsem se nedokázal vyjádřit zavčasu a i když ví že jí mám moc rád, tak mi nedá přednost a je s klukem co údajně chlastá a určitě nemá prachy. Je pravda že jí je 20 tak si chce užívat, ale řekl bych že on si jí nezaslouží. Lepší by byl někdo normální(nemyslím sebe) i když bych rád byl s ní.

Výlety by mi rozhodně nebavili je tolik krásných míst ale samotnýmu se mi nechce a kámoši pro to taky nejsou moc nadšený a v novým autě je radost cestovat no ne?

Jinak placení za holku vyznávám pravidla, že když někam pozvu nebo někam jedeme autem tak to platím. Samozřejmě se nebráním když dotyčná něco zaplatí ale nevyhledávám to jediné co by mi vadilo, kdyby holka považovala placení za ní jako samozřejmost.
Mám i kámoše co si od holky nechaj zaplatit cestu když někam jedou, připadne mi to divný co myslíte?

Láska je objekt tvé zamilovanosti. Může mít i nehmotnou podobu

Pokud tě nepřitahuje a současně máš pocit že chce nějakýho kamaráda, je to ideální příležitost kámošit se s fajn holkou, se kterou budeš moct probírat všechno od A do Z taky mám takovou kámošku a nelituji já ani ona

Ty pomluvy nevím přecně co o mě šířila, ale zjistím to, taky byla na rozpacích, že jsem nadřízenej a když bysme si spolu začali, tak by se pomluvy šířily ještě víc. Taky v tom možná hrálo roli, že jsem dal výpověď a měl jsem odtamtud odejít a třeba si myslel že bych se pak na ní vykašlal, ale už nebudu dělat zrkoušenýho to nikam nevede. Naději jsem ještě úplně neztratil, ale trápit se tím už nebudu aspoň navenek ne.