Zkuste jí odpovědět "Já tebe víc" a usmějte se  Začne se taky smát a bude Vás všemožně přesvědčovat, že to není pravda.

Děkuji za pochvaly. Zvedlo mi to sebevědomí, které teď tak potřebuji

Tréningy jsme si rozdělili, abychom se míjeli. To je ale stejně jen dočasné řešení, a proto zkusím na nějakou dobu jiný sport.

Já si ani dost dobře nedokáži představit, jak bych na tohoto svého pseudokamaráda reagoval. Prezentuje se jako hrozně hodný kňouravý typ. Před rokem mu utekla přítelkyně za jiným, takže vůbec nechápu, že je sám něčeho takového schopen.
Dostal jsem dokonce radu, že bych mu měl poděkovat. Prý lepší teď, než v manželství s dětmi a společným majetkem. Něco na tom bude, ale děkovat mu opravdu nehodlám. I když možná nějaká děkovačka v uvozovkách... 

Jinak všechno teď vnímám intenzivněji. Cítím, že ve mně nastávají změny, tak se to snažím směrovat do dobrých vod.
Pro ty, kteří jsou na začátku mám jednoduchý postup:
   1) Poslechněte si "Runaway Train" od "Soul Asylum"
   2) Přečtěte si "Všechno, co potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" od R. Fulghuma
   3) Koukněte na "The Big Blue" od L. Bessona, stopáž 2:20
Po téhle kůře Vám nezbude nic jiného, než se na lidi kolem sebe usmívat 

Díky

Tak jsem dostal ve svých 28 letech poprvé rozchodovým kladivem po hlavě a můžu říct, že to moc nezvládám. Věřil jsem na lásku, důvěru a přátelství, ale teď mi ta slova nějak hořknou v krku.

Známe se už skoro 4 roky a chodili jsme spolu 2,5 a bydleli spolu 2 roky. Krásná léta společných zážitků a koníčků. Naše hlavní pouto, kromě lásky, bylo sport a sportovní klub.
Musím přiznat, že jsem se zamilovával postupně a o to silnější byla moje láska.

Je tomu už lehce přes měsíc(těsně před sv. Valentýnem), co se probudím vedle milované a zlehka jí políbím. Ona se vztyčí a se slzami v očích mi řekne, že se zamilovala. Já se cítím jako nejšťastnější chlap, dokud se mými neurony neprobije jméno mého dobrého kamaráda ze sportovního klubu. Prý už tam není ta jiskra. Vzal jsem to sportovně, dal si jogurt, vypadl do fitka a v hlavě jak v úlu. Po návratu se mě zeptala, jestli prý bych byl v danou chvíli raději sám a jestli má tedy odejít.  Cynikem se člověk nerodí, cynikem se stává. 
Vztahovým reverse engineeringem jsem se dopracoval k faktu, že jsem byl podváděn alespoň 2 měsíce. To nepotěší a osel je asi to nejlichotivější, co o sobě můžete říct.
První týden jsem prožil v iluzi dovolené. Oprášil jsem svůj starý seznam věcí, co nemůže dělat chlap, když má přítelkyni a užíval si to. Nereagoval jsem na zprávy typu "miluji vás oba", "moc mě to mrzí" a "chybíš mi". Pak to ve mně začalo hlodat a další týden jsem z ní mámil, jak na tom jsem a co se vlastně děje. Podotýkám, že jsem jí nenapsal ani jedno špatné slovo, nic nevysvětloval a o nic neprosil. Teď už vím, že to byla chyba korunovaná větou "Mám Tě moc ráda, ale miluji někoho jiného a chci s ním žít".Napsal jsem jí, že to beru, ať mi dá čas, že potřebuji být nějakou dobu bez jejího kontaktu s čímž souhlasila. Po bezkontaktním týdnu mi přišel do práce balíček s plyšákem a dopisem. V dopise stálo, jak je jí moc smutno a jak můžu být tak necitlivý a nechtít jí kontaktovat a jak můžu zapomenout na ta krásná společná léta. Někdo to dopracuje až na samotný etalon cynismu.
Pokud se divíte, že to beru tak v pohodě, nikoho nemlátím a na nikoho nekřičím, tak je to tím, že mám velké srdce, do kterého se vejde hodně emocí, ale bolí to úplně stejně a možná ještě víc. Do velkého srdce se snáze trefí a rány zůstávají hluboké.

Svět ve kterém teď žiji:
Znáte to, jak máte najednou moře volného času na vylepšování vaší fyzické i duševní stránky, a tak se do toho vrhnete, ale pořád cítíte, že ten o koho vám nejvíc jde už to neocení.
Znáte to, když se v noci budíte s tupou bolestí a rukou na prázdném polštáři a vaše mysl zpracovává dozvuky snu s opakujícím se obrazem důvěrně známého obličeje.
Znáte to, jak se marně snažíte vzpomenout na šťastné období singla, kdy jste mohli mít každou a svět Vám ležel u nohou.
Znáte to, jak jste ze všech potencionálních přítelkyň udělali kamarádky, protože pro Vás existuje jen ta jediná, a teď toho litujete.

Vše špatné je k něčemu dobré a já jsem po rozchodu dost ožil jak v zaměstnání, tak i ve snaze udělat ze sebe lepšího člověka.

Pár otázek na závěr:
   1) Jsem nenormální, když jsem nikdy nikoho nepodvedl a vím, že to ani neudělám? Pokud jsem věděl, že mi vztah nevyhovuje, tak jsem inicioval rozchod a až poté si někoho našel.
   2) Lze se kamarádit s člověkem, který:
      a) Nemá vaši důvěru
      b) Vás delší dobu podváděl
      c) Vás po tom všem citově vydíral
    3) Lze se kamarádit s dobrým přítelem, o kterém se dozvíte, že se poslední půlrok snažil přebrat vaši holku, až se mu to povedlo?
   4) Může být někdo hrozně hodný a zároveň hrozně sobecký?