To je tak nějak ono, že se musim nutit přemýšlet co říct a nakonec povětšinou stejně nic nevymyslim. Nevim jak se mám dokopat k tomu, abych dokázal s každým normálně spontánně mluvit. Přitom vím, že to umim, ale vždycky mi jakoby uletí myšlenky.

Beduin: Ten příklad s tou chatou zas tak moc nesedí. Jinak s tim posloucháním je to dobrej nápad; občas se přistihnu, že jsem neposlouchal a vůbec nevim o čem se mluvilo, ale to neni nějak častý.

Nevim jak si mám utřídit myšlenky, abych přišel na příčinu.. možná se nedokážu uvolnit, nebo se nečeho bojim (třeba, že bych si o mě mysleli kdo ví co, že kecám nějaký zhovadisloti...) Chtěl bych tomu přijít na kloub a nějak odbourat ten problém s komunikací.

Avaranger: Zřejmě máš pravdu, ale jak sám sebe přesvědčit? ... Jak myslíš to "Teď to celé stavíš na tom, že TEĎ TO NEPUJDE. A ono to kupodivu opravdu nejde."? Nějak mi to nejde dát do souvislosti.

Před chvilkou jsem vymyslel celkem neuvěřitelnou teorii, jak s tím něco dělat v co nejbližší době se to pokusim vyzkoušet a když by to náhodou fungovalo, tak to sem napíšu.

Zdravim,
již několikrát jsem sem chtěl napsat s různými problémy, ale vždy jsem si dokázal rozumně poradit. Došel jsem, ale k tomu, ze vím kde je jádro problému a toho bych se chtěl zbavit. Dost možná bude můj problém fádní, ale už nevím jak bych ho řešil.

Mam problém s komunikací. Nějak uvedu současnou situaci a postupně se dostanu k problému...
První stránka je například škola. Ve třídě se bavím úplně s každým o čemkoli a když není o čem, něco mě vždy bleskurychle napadne, jsem aktivní, gestikuluji, působím pozitivně, nedělá mi problém vystoupit před davem, často dokážu spolužáky dobře pobavit, kohokoli oslovit, atd.
Pak je tu druha stránka věci a tam je problém. Když jsem kdekoli jinde, třeba s přáteli, které mam mimo školu, např. v hospodě, někde venku, na chatě..., tak najednou BUM a jako kdyby mi ulítly všechny myšlenky a nedokáže ze mně vypadnout cokoliv normálního. Asi je to změnou prostředí a lidí. Nedokážu nijak moc navazovat konverzaci, vůbec negestikuluju, vůbec nedokážu spontánně odpovídat/reagovat, vždy musím něco vymyslet a pak to říct/províst; působím spis uzavřeně a s potížema bych oslovil cizího člověka. Ovšem nedávno se mi stalo, ze jsem zůstal u stolu s neznámou slečnou sám a během chvilky jsem navázal konverzaci a bavil se o všem možným, spontánně reagovat atd. natož si někdo přised a zas BUM ..

O to víc mě tohle trapí, páč mám jednu kamarádku, jsme celkem hodně dobří přátelé, i když ten vztah je takovej složitější. Jakmile jsem s ni, tak je to zase zpátky, sotva něco zajímavýho řeknu, nad vším moc přemyslím, co bych rek, ale stejně ze mě vypadne něco, za co bych si dal facku. Normálně si povídáme o všem možném, celou dobu co jsme spolu, ale nemam v sobe takový ten "náboj"..

Doufám, ze jsem nějak správně vystihl o co jde. Vážně už si nevím rady, jestli jde o nejaký blok nebo kdo ví co. V poslední době kvůli tomu přicházím o spoustu příležitostí. Je mi jasny, ze na něco takovýho není žádná kuchařka; budu rad za každou radu jak to překonat. Diky