Zravím všechny, chtěl bych se s vámi podělit o to, co se změnilo za tu dobu, kdy jsem sem naposled psall?
1) kapelu jsem si už konečně našel
2) zase jsem nechal školy -> resp. chci si změnit obor

A co se nezměnilo? Furt jsem plonkovej, bez holky:-(
O prázdninách všecko ok, pak začala škola, tak jsem se začal orientovat trochu jinak. Na začátku byly seznamovací akce, bohužel jelikož se mi na první, která byla ještě o prázdninách (big mistake) nechtělo, tak jsem nešel a s dalšíma 2 mi to nevyšlo kvůli jinejm akcím. Na začátku jsem se snažil dávat ve škole s lidma do řeči, později jelikož se všicni během těch akcí seznámili, tak jsem byl úplně out. A nejhorší je že na týhle škole, je hodně lidí co bydlí na koleji, kde jsou spolu hodně v kontaktu.
V každym případě nechci, abyto vyznělo tak, že jsem jsem studia zanechal kvůli těmhle věcem. Tenhle obor byl hodně právně zaměřenej.

Školu, tu už nějak vyřešim, ale ten problém s holkama mi začíná lést na hlavu, chtěl bych s tim konečně něco začít dělt. Píšu si s 2 holkama ze seznamky, tak ty zkusit vytáhnout a rád bych se třeba připojil k ostatním, co navštěvujou ty semináře. Konaj se vůbec ještě?

Docela o sobě v poslední době přemejšlim, ve směru teda nějaké "socializace". Vždycky jsem měl na začátku trochu problém, když jsem byl v novém kolektivu, zařadit se, většinou bývám ze začátku trochu mimo. Jak se s těma lidma znám nějakou dobu, tak se většinou zařadím, když mi kolektiv sedne, stanu se troufám tvrdit oblíbenym a nechci to slovo používat, třeba i charismatickym.
Když jsem třeba někde s klukama, jsou tam i pěkný holky, tak se kluci předháněj, snažej bejt samozřejmě vtipný, předváděj se a já si začnu připadat divně, protože prostě takovej ten humor pro holky moc neumim. Je to pro mě uvnitř trochu rozpačitá chvíle. Nevíte, jak z toho ven? Vybodnout se na závodění s klukama a třeba se na ty holky jen usmívat? Jak neovládám komunikaci s holkama, tak mam i trochu blok něco říct před těma klukama, abych něco neřek a pak mě před těma holkama neshodili.
Ještě k tomu novýmu kolektivu, zrovna teďka jsem byl s kamarádem v hospodě, mezi lidma, který zná, a měl jsem zase problém přidat se do debaty. Vždycky se snažím na začátku ty lidi držet od těla, prostě jsem zdrželivější.Jak se zapojit aniž bych byl uvnitř v pohodě?
Jak se chovat v novém kolektivu? Někde jsem už tady četl, že je lepší třeba i bejt na začátku trochu stranou a tím i zajímavější pro ostatní. Jednou se mi právě stalo, myslim na gymplu, že jsem se ze začátku snažil převést a pak jsem už asi nebyl pro ty lidi dostatečně zajímavej...

Plánujete další semináře teďka přes prázdniny? Zkušenosti s holkama skoro 0 ale CHCI to změnit

Vyndala si mě z FB, tak je to jasný.

Vim, že se blbě ptám, ale kde hledat? Na seznamce je to hodně o štěstí, ale furt sleduju a odepisuju ale teď když je každej pryč tak je to marný. Napsal jsem i jedný, která před časem na schůzku nedorazila (velmi pravděpodobně stydlivá). Znovu cítim takovej ten zoufalej pocit, že potřebuju holku (kterej v sobě dusim už x let ) Začínám z toho mít depku, jsem fakt už zoufalej:-( Chtěl jsem se zeptat ohledně těch seminářů tady na fóru, jestli se něco koná a tak, rád bych na sobě trochu zapracoval (jako se snažím ve všem:-))

Díky moc za reakce Kde míváte ty semináře? Co tam třeba rozebíráte? Díky moc

Čau, mám občas taky trochu ten pocit.
Hodně jsem se stotožnil s tvým příspěvkem.

Můj problém je hlavně v zájmech a chování, uvědomuji si to ale žiju s tím, protože když mě něco baví, nebudu to kvůli měnit...
Hodně si nesedím hlavně s lidma v práci teda  tam je to docela show... většina leze do zadku arogantnímu mistrovi a všichni jakoby spadli na jeho uroveň demence. Přijde mi to spíš usměvné ale já se tam snažím být jako jeden z mála sám sebou.

A schází ti opravdu tolik kolektiv? Co třeba jeden dobrý přítel, kamarádka?
Každopádně zkus něco nového, zajít někam kde si ještě nebyl, otevřít víc oči a třeba o prázdninách hodně cestovat atd... uvidíš že při troše snahy poznáš dost lidí, a třeba si s nimi i velice porozumíš...

já se v poslední době dost snažím, poznal jsem dost nových lidí, není to můj kolektiv, třeba jsem je viděl jen jednou, ale je to zábava...časem zakotvíš...

Chybí mi kolektiv, snažím se být trochu iniciativní, s jednim kamarádem chodíme běhat, s dalšim chodim na kolo, kontaktoval jsem i další. Ale chybí mi prostě sranda a atmosféra v kolektivu. Dneska jsem třeba byl  s jednou kamarádkou z gymplu

I kdyz jsem docela tvuj opak vidim to uplne podobne, zvlast ted o prazdninach, vsichni znami ze stredni jsou na jinych vyskach a ja lidi z vysky znam jen dost povrchne, a kurz krezby/malby prez prazdniny nefunguje, a zaboha se nemuzu s nikym s lidi odtamtu na necem domluvit. Takze chodim akorat do prace, pak prijdu na pokoj pul dne maluju na pocitaci, pul dne hraju sturmovika, a jak tu uz neni ani spolubydlici tak z toho mam socialni abstak, dom jedu ani ne jednou za mesic, ja asi brzo prestanu umet mluvit. 

Jsi z Prahy? Nechtěl bys teda někdy zajít na pivko? Koukal jsem i že hledáš winga, ale s mejma zkušenostma to asi nebude aktuální:-)

Ahoj, chtěl bych si malinko vylít srdíčko, ulevit si, možná bych i uvítal nějaké rady.
Začnu. Je mi 21, bude mi 22 let, a v posledních několika dnech zažívám takový nepříjemný pocit opuštěnosti, jelikož nemám nějaký kolektiv lidí, s kterými bych se pravidelně viděl a něco s něma podnikal:-( Myslím, že jsem typ člověka, kterej potřebuje kontakt s lidma, kor v mym věku.  Prošel jsem už docela hodně kolektivama - základka - super lidi, bydlí v mé čtvrti, s některými kamarády jsem se i v období střední často scházel ale nějak to vyšumělo dostracena (jiné kolektivy, málo společného),pak střední- gympl  -  nejhorší období mého života - kolektiv šprtů a nudných lidí (ne všichni), když je sraz tak vždycky hodně přemýšlim jestli jít, jazykovkou- dobrý bezprostřední lidi, holky, peďák-odtamtud jsem odešel a fotbal když jsem hrál  - dobrá parta kluků, občas zajdem na pivko ale každý má svý.
Prostě nemam teď žádný kolektiv lidí, s kterýma bych něco podnikal a od toho se i odvíjí i další fakt, že doposavad nemam slečnu, i když se holkám líbim:-(
Něco ke koníčkům - hraji malý fotbal (jen tak pro radost, už ne velkej, kolektiv celkem fajn ale kromě fotbalu toho s nima nemam moc společnýho - úsměvné je že jsem k nim přišel přes inzerát na internetu, takže vidíte že se snažim.
Hraju kytaru, už hodně dlouho a myslim  velmi dobře, má to však háček- po roce a půl hledání a pár náznacích nemam kapelu (nemam kontakty, moc se o mě neví:-() Snažim se přes inzeráty ale zatim se mi na něj nikdo nechytnul .
Teď jsem dělal přijímajdy, tak snad nějaká škola vyjde.
Abych to shrnul, chybí mi kapela, kolektiv a holka:-( Napsal jsem to možná zmateně, ale furt mě napadalo něco nověho a nového tak jsem nestíhal psát:-)
Co teď o prázdninách? Budu chodit na brigádu, dělat svý koníčky, scházet se s kamarády ale rád bych našel nějaký kolektiv lidí a něco podnikal

Díky moc za odpovědi, ale totálně jsem to s touhle holkou zvoral Mezitím jsme si trochu psali.Týden po téhle schůzce jsem se odhodlal zavolat, i když jsem měl hroznou trému a třásl se mi hlas:-( Omluvil jsem se jí a zeptal se, zda-li by nešla někam v týdnu. Byla překvapená, že jí volám, a odpověděla že si to musí rozmyslet a že se jí zdá, že na ní naléhám. Počkal jsem týden a pak jí poslal sms, jestli někam nazašla. Odpověď ne a takový ty řeč,i že si určitě někoho najdu, ale  ať už nic nepiju, ať nechčiju blízko holky a když jsme někde tak abych slečně nabídl, jestli něco nechce a že hodně dá na první dojem
 
Prostě stydim se za to, jak jsem se choval (hlavně s tim chcanim) Za střízliva jsem fakt úplně jinej - sice stydlivej ale pozornej, slušnej a decentní.

Myslíte, že jimám ještě zkusit zavolat? Třeba i jako kamarádku jí někam vytáhnou? Totálně jsem si po....  image, má to ještě smysl se vůbec o něco pokoušet? Hrozně mě to žere - dlouho jsme si psali, i na tý procházce jsme si měli co říct...

A nebo to moc řešim? Zkusil jsem napsat jedný bejvalý spolužačce o kterou jsem se kdysi pokoušel. Vyměnili jsme si zatim 1 zprávu na facebooku a na tu 2 nepřišla zatím odpověď, možná někde je. Kam jinak za holkama? Hrozně rád bych na sobě makal, ale rád bych s někym.

Nevím, čím bych začal. Už jsem tady založil vlákno o tom, že mi chybí nějaký kolektiv lidí a s tím spojený problém, najít si slečnu:-( I když není možnost, moc někam vyrazit, zkouším hledat alespoň přes seznamku. (ještě bych chtěl dodat, že mám trošku odlišné zájmy a hodnoty než moji vrstevníci, nemám rád disco a music kluby, muziku v pravym slova smyslu ale jo)
Za chvilku mi bude 22, ale když bych měl počítat zkušenosti s holkama, tak skoro 0:-( Krátce jsem chodil s jednou slečnou na jedné dovolené v létě, v 14ti ale bylo to takové z mé strany hodně hodně nesmělé, aspoň ta první pusa byla.
Snažím se na sobě makat, to znamená zvýšit si i sebevědomí, které dříve nebylo veliké. Slečnám se evidentně líbím, nedávno mi psala slečna, prodavačka, z jednoho obchodu. Nebo jedné úplně cizí slečně, s kterou se zná kamarád, jsem se taky líbil (byla bohužel zadaná). Prostě líbim se holkám.
Nedávno jsem se seznámil s jednou slečnou (čerstvě 18) přes internet. Chvíli jsme si psali, a pak jsem jí vytáhl ven. Byli jsme se spolu projít a měli jsme si i co říct, nakonec jsme byli spolu skoro 3 hodiny:-)
Jelikož nemam s rande (spíš takové seznamovací) skoro žádné zkušenosti a jsem malinko trémista, tak jsem si předtím dal 3 pivka, zezačátku to bylo i přes to z mé strany trchu nesmělé ale pak sem se rozmluvil a dobře se nám povídalo.
Když jsme si naposledy psali, tak se mě slečna zeptala, jestli jsem něco nepil, tak jsem radši přiznal barvu. Prej to ze mě táhlo. V mc jsem se jí zapomněl zeptat, jestli něco nechce, fakt trapas, ona mi dokonce koupila zmrzku, kterou jsem kvůli tomu pivu radši nedojedl. Trapas:rodna:
Snažil jsem se jí vytáhnout ven, tak snad příští víkend. Mam ale trošičku obavu, že to bez toho alkoholu půjde hůř. Chtěl jsem se zeptat, kdy se pokusit o pusu, když se ještě ani moc neznáme a ještě k tomu po tomhle trapasu?


Jsem rád, že mám jednoho kámoše (26), s kterym si  rozumíme, je teda akčnější než já, umí se dobře bavit s holkama. Snažím se od něj něco naučit, snažim se pozorovat a vnímat jak s holkama jedna, že se s ním tak rády bavěj. Psychicky mě podporuje, povzbuzuje v tomhle směru, má už s holkama dost zkušeností. Mám se k tý holce fakt zatim chovat jako ke kamárádce? Cejtim, že bych měl vést, jsem spíš vůdčí typ ale se skoro žádnejma zkušenostma to jde těžko. Je mi to fakt trapný, když jsme skoro o 4 od sebe. Jakym směrem se ubírat?