Já myslim, že držení se původního tématu nemá smysl, protože celý je to pouze o schizofrenii zakladatele, kterej na jednu stranu je punker (nebo se do něj stylizuje) a na druhou stranu hledá "slušnou" holku, což sou prostě dvě věci, který k sobě nepasujou...

moje řeč, vidím to stejně,
...comanche omlouvá jeho věk, pozérství,hraní si na drsňáka, okázalé protestování proti světu a navzájem protichůdné požadavky a cíle jsou v 17 normální.. horší je, když z toho ve vyšším věku někdo nevyroste..

na tom,jaky otvirak pouzijes zase tak nezalezi, pokud to neni vylozene hovadina, spis je to o tom,jakym zpusobem to reknes a jak se ti podari potom navazat a popr. upoutat pozornost dalsim projevem

ja bych to tak nepaušalizoval

Já si také myslím, že jsou přílíš aktivní.   

Moc se mi nelíbí, že jste mě přesunuli do hovadin, ale co můžu dělat. Momentálně jsem sám, poslední vztah skončil asi po čtvrté schůzce skoro stejně jako těch 8 předchozích. Věřím, že po tolika zkušenostech si během pár týdnů po jedné, dvou neúspěšných schůzkách najdu zase novou holku. Ale vůbec nevím,co udělat,aby další vývoj vztahu dopadl jinak. Skoro mě to od nějakého snažení už odrazuje.

Avaranger: lenoch jsem, to máš pravdu.. mně se nezdá, že bych něco přehrával, prostě se snažím být sám sebou, ale je jasný, že když bych se nesnažil,tak po tom prvním rande ani žádné druhé nebude, o tom vím své..  psal jsem, že jsem za posledníi rok a kus chodil s 8 holkama, ale první rande proběhlo možná tak s 20-30, ..   už jsem si po takovém množství praxe vytvořil celkem funkční a osvědčená schémata..  ale udržet vztah na dlouhou dobu už je těžší, pro mě možná nezvládnutelný problém, přesto po tom ale v hloubi duše toužím, cítím, že by to tak mělo být.   Možná jsem prostě divný, nebo jsem něco propásnul, první rande ve 24 letech už asi není normální

..

Zkus si vzpomenout na detaily těch okamžiků, kdy se to vždy začalo bortit. Jestli jste se pohádali, tak kvůli čemu, jestli jsi moc/málo ustupoval, držel se svýho názoru, udělal jsi nějaký shodný (u všech) věci a pak se to začalo kazit.. ...   analyzovat, zjistit a vyřešit.

párkrát to skončilo ze dne na den (po cca měsíci) a to se zdálo, že to relativně klape,v jednom případě jsem zjistil, že v tom byl někdo jiný.

Ale většinou to bylo tak, že prostě došly témata (po několika schůzkách) a najednou jsme si neměli o čem povídat.. ze začátku super a pak už to většinou bylo jen horší..
problém je nejspíš v komunikaci,ale těžko říct,jestli se můžu nějak změnit. Mám pocit, že se pohybuju v kruhu, je to pořád to samé, když už to dopadlo 8x stejně u docela dost odlišných holek,tak už pomalu ztrácím naději

Už nějakou dobu chodím na tohle fórum,ale až dnes jsem se rozhodl přispět, inspiroval mě topic "0254 o sobe"

Je mi 26 let, narodil jsem se v Opavě, první rande v životě jsem měl ve 24. Je to docela pozdě, pár holek jsem pozval už dřív, ale všechny mě odmítly (pokusy: jeden v 17 další dva ve 23),věnoval jsem se plavání, atletice, škole, celkem dobrý způsob, jak zapomenout na to, že někoho potřebuju.

První rande v životě (ve 24 letech): holka ze seznamky, o dost mladší než já - oba nervózní, asi hodinka řečí o ničem a chvíle trapného ticha, pak nic.

První a zatím nejdelší "vztah - virtuální vztah " (ve 24 letech) - holka ze seznamky - asi 4 měsíce - skoro každý večer několik hodin na icq, výměna spousty fotek..dokonalé "souznění duší", krásné i když jen virtuální, možná jsem se poprvé v životě zamiloval.. schůzka nedopadla dobře, brzy došly témata hovoru, pak konec, několik měsíců depresí.

bouřlivé období
Když jsem se dostal z nejhorších depresí, tak začalo na mé poměry docela divoké období - spousty pokusů, spousty schůzek (holky ze seznamek,z diskoték,z ulice,z autobusu). Střídavé úspěchy a neúspěchy, ..  Za tu dobu(18 měsíců) jsem chodil s 8 holkama. Průběh většinou stejný - po první schůzce naprosto nadšené, desítky zamilovaných sms, spousty telefonů, čekaly na mě třeba půl hodiny na mrazu a dešti, celkem rychlé pozvání k nim domu nebo představení  jejím rodičům. Často to tak vydrželo ještě do 2. 3. nejdéle však do 7. rande,  pak úpadek zájmu, konec,který mě vždycky dost vyčerpal. Příčina - nejasná, párkrát možná nuda, i když jsem vymýšlel co nejpestřejší věci - výlety, kina, divadla, koncerty, výstavy, drív nebo později se se mnou holky asi začnou nudit, občas se mi prostě stane, že nemám hovornou náladu, jsem ospalý a pak je krize.

Jsem z toho už unavený, mám pocit,že jsem v začarovaném kruhu, že je pro mě nemožné se posunout dál
Mám dvě možnosti:
-Buď být sám a strávit zbytek života jako mnich
-Smířit se s tím, citově se nevázat, užívat si a střídat holky po měsíci. (tahle možnost se mi ale nezdá příliš morální, mám monogamní sklony a toužím po hlubším vztahu s budoucností)