z každé strany slýchávám, že toho je mraky, o čem si povídat, ale mé neblahé zkušenosti říkají opak! upozorňuji, že nemám problém se s někým bavit, ale když se ji zeptam na školu-ona sice odpoví, ale řekne, že se dál o tom nechce bavit=jedno velké téma pryč.....posléze odpovídá stroze, což rychle vyčerpává můj zájmový okruh... a nedej Bože, aby nastala soudná doba, kdy nastane ticho-nic horšího snad neznám, posléze následují otázky z donucení, aby se tento prostor vyplnil a já už vždy uvažuji, jak to trápení ukončit!
jak tady píšete (samozřejmě záleží na jedinci), ale vybafnout na holku s tím, kolik koní má ono auto, kolikrát jsem se ,,vožral" do němoty a přišel toužený trapas, nebo zábava o PC....nevím, ale tento styl konverzace nějak nerazím
prostě tato tematika u žen není až tak obvyklá, takže zbývá rodina a ona, jelikož se bojí, aby na sebe nic neprozradila, co by sama nechtěla, tak opět odpovídá stroze...rozhovor se uchyluje k NUNDNOSTi