Tááákže :-D Je to tu, přibližně půl roku od doby, co jsme se rozešli. A jak mi je? No, nebudu říkat, že perfektně, ale...jsem dost blízko :-D Bejvalka si po nějaký době uvědomila, co ztratila a opravdu mě chtěla zpátky. Problém byl, že mi to všechno došlo a už jsem to zpět nechtěl Někdy měsíc po rozchodu se ve mně něco zlomilo, bylo mi tak příšerně, že už to prostě asi dál nešlo a změnilo mě to. Snad hned druhej den jsem na jedný pařbě sbalil dost pěknou holku. Bohužel se z ní vyklubala blbka (což prostě nesnesu), ale dost mi to samozřejmě zvedlo sebevědomí. Doslova přes noc se ze mě stal ku*evník, ségra mi chtěla dohodit tu kamarádku, ze který se pro změnu vyklubala děvka (ale zatraceně chytrá děvka), takže to spolu jakž takž občas táhneme (jen líbání, do sexu bych s ní nešel). Jednoduše jsem si začal daleko víc věřit a vážně je pravda, že holky nejdou jen po vzhledu. Problém je trochu s kamarády, už dřív jsem se jim zdál arogantní a bezpáteřní, co si nebere servítky, teď jsem to ale ještě víc utvrdil (ono to hlavně bude tim, že ani oni se nechovaj zrovna hezky ke mně, takže jim to prostě vracim - podle nich jsem "ten dokonalej, co má pořád štěstí").
No, to by bylo k tomu, co se dělo nedávno. Teď se mi ale povedlo konečně najít chytrou a nádhernou holku. Chodím s ní kolem dvou týdnů, líbáme se, objímáme se, začínáme se i sexuálně poznávat, jenže je tu jeden OBROVSKEJ problém, aspoň pro mě. Totálně nic k ní necítim. Absolutně ne... Pochybuju, že začnu. A do toho se teď začala bejvalka trochu víc projevovat, pojede s mojí ségrou (a jejíma nedávno narozenejma dětma) na dovolenou. Ségra mi tak nějak neznačila, že by to bejvalka chtěla zase dát dohromady. Nebyl bych proti, kdyby to znova nebylo na dálku, což mě štve. Půl roku a pořád ji vidím jako tu nejlepší partii... No, to už si ale snad vyřešim sám, jednoduše jsem se chtěl trochu pochlubit (ehm...ano, vím, moc si věřim) a sdělit pár novinek A poděkovat vám, za rady, i když jsem samozřejmě měl svoji hlavu. Ale využil jsem situace a doopravdy chytil tu šanci, že jsem se mohl stát tak trochu děvkařem a doopravdy mi to pomohlo Teď se ještě vrátit charakterem do toho hodnýho kluka, kterym jsem byl dřív a je to v cajku :-D

No ségra už mi shání holky...poslala mi pár fotek, kde jsou opravdu pěkný holky a nezadaný. Prej by i docela odpovídaly mejm požadavkům. Ale prostě...já to teď nedokážu, nedokážu jí ani lhát. Pořád nevěřim tomu, že je mezi náma konec. Kua, posledních pár dní jsem probrečel. Nedokážu pochopit, že něco může až takhle moc bolet.

Já se doopravdy snažim na ni nemyslet, ale pak stačí, aby ji někdo jenom trochu zmínil a už jsem zase v p*deli. Jako fakt se omlouvám, že si takhle veřejně vylejvám srdce, ale potřebuju se o tom s někym podělit.

Takže, potřeboval jsem nějak ventilovat ty emoce, co teď zažívám. A tak jsem složil písničku (mám doma varhany a na compu jsem to poskládal). Tu písničku jsem chtěl potom věnovat jí (ano, sliboval jsem si od toho, že se ke mně vrátí a ano, jsem debil). Dneska večer jsem jí teda napsal a řekl, že jsem pro ni složil písničku. Neřekl jsem, že přímo pro ni, ale že jsem prostě potřeboval něco dělat. Psala mi úplně v pohodě, já se o to taky snažil. Když si poslechla písničku, napsala mi jenom, že je pěkná a pak odešla (byla pozvána na opejkání). Stalo se přesně to, před čím mě varoval Comanch - zase jsem do toho spadl. Jsem zase totálně v hajzlu. Já prostě nevím, chovám se nelogicky, nejradši bych si nafackoval, ale...nedokážu ji jen tak nechat plavat. Prostě to nejde. A nějak se mi nechce věřit tomu, že to někdy přejde.

On je v tom ještě další problém. Já mám hodně velký nároky. Nechci jen tak nějakou holku, chci takovou, co nebude chlastat, hulit a co to bude mít v hlavě srovnaný. Musí být hodně chytrá, na vzhledu mi nijak nezáleží. Dneska, když se ohlídnu po holkách, tak většina chodí právě někam chlastat a podobně. Píšou jak kdyby vyšly z první třídy základky a mluví jako největší, s prominutím, kravky. Taky mě dost irituje to, o čem se baví - samej sex, střídání kluků a tak dál. Já našel klenot a ten jsem teď ztratil. Bojím se, že už prostě další takovou nikdy nenajdu. Nedokážu sedět s nějakejma holkama v parku a kecat s nima. Takhle já prostě nežiju a ani nechci. Omlouvám se, že pořád omílám to samý dokola, ale mám neskutečnou depku. (A taky se omlouvám, že některý moje příspěvky asi nedávají smysl, přemýšlím nad tím občas tolik, že to pak dává smysl asi jenom mně.)

PS: Snažim se řídit podle vás - nekontaktuju jí.

Tak Ava mě naprosto přesně definoval... Já ale fakt nevím, nedokážu na ní jen tak zapomenout. Nekontaktovat jí - přijde mi to hrozně těžký. Teď jsem ve čtvrťáku a za rok jdu na výšku...měl jsem v plánu jít na výšku za ní, ale teď se to asi změní na Prahu. Výhoda bude, že tam se mnou půjdou kamarádi, ale stejně. Prostě si nedokážu představit, že moje budoucnost neni s ní. Asi si to prostě holt musim nechat uležet v hlavě. Nikdy jsem nezažil rozchod s holkou, kterou bych miloval (popravdě jsem v podstatě nikdy neměl vážnej vztah - jak říkám, Ava mě přesně definoval). Každopádně oceňuju vaše rady a pokusím se podle nich řídit. Snad mě to aspoň psychicky posilní.

Zdravím vás tu všechny a doufám, že jsem téma zařadil dobře.

Takže abych začal, mám/měl jsem vztah na dálku. Já z Chomutova, ona z města poblíž Ostravy. Začalo to hezky, potkali jsme se na chatu, psali si jako kamarádi, postupně jsme viděli, že to je mezi náma silnější a silnější a začali jsme spolu chodit. Zamilovali jsme se do sebe a asi po 5ti měsících jsme se setkali. Byla to nádhera a od té doby jsem za ní jezdil rok a půl, kdykoliv to šlo (tzn. každé prázdniny nebo prodloužený víkend). Takhle to šlo, než začal stereotyp. Jí přestalo bavit chodit na počítač, nelíbilo se jí, že je svázaná tou "krabicí". To se začalo odrážet na našem vztahu, byla naštvanější a podobně (samozřejmě neházím vinu na ní, jen prostě...já nemám problém být u počítače celý den). Poslední letní prázdniny (takže zhruba před měsícem) jsme byli celou dobu spolu. A tady to začalo být hodně špatný. Ona je z vesnice, hodně doma pracuje a já jsem z města, mamka za mě dělá v podstatě všechno. Jí to začalo vadit a ke konci prázdnin jsme se málem rozešli. Den potom jsme probrečeli a uvědomili si, že to bez sebe nevydržíme a rozchod jsme zavrhli. Já jí řekl, že se začnu snažit, že doma budu pomáhat a budu dělat všechno proto, abych pro ní byl ideální kluk. Jak jsem řekl, tak se taky stalo. Problémem byla ale zase ta "krabice" (počítač). Začala být znovu naštvaná a dokonce mi řekla, že už mi nebude říkat tak často, že mě miluje - jen tehdy, když to bude opravdu cítit. Začala často mluvit o tom, jak jsme rozdílní a podobně. Já jsem zase hodně žárlivý (začala chodit do tanečních...to je pro mě horor, ale i tak jsem se držel). No ale poslední týden mi úplně přestala říkat, že mě miluje. Včera jsem se zeptal, proč už mi to neříká a vypadlo z ní, že už mě bere jen jako kamaráda. To mě totálně dostalo. Pohádali jsme se a ukončili to. Dneska jsem celý den čekal, jestli se mi ozve. A k večeru se mi ozvala. Snažil jsem se jí říct, že jí miluju a že to bez ní nedokážu vydržet. Ona ale říkala, že se taky snažila, aby se to zlepšilo, ale že už to prostě dál nedokáže. Chce být pořád moje kamarádka, ale já si jednoduše nedokážu představit, že chodí s jiným a já jenom přihlížím...

Doufám, že se vám nezdám jako pitomec a že mě aspoň trochu chápete. Potřeboval bych od vás radu - jak oživit náš vztah a jak si ji znovu naklonit k sobě? Doopravdy jí potřebuju, dva roky lásky se jen tak nevymažou. Miluju jí doopravdy z celýho srdce a můj život nemá bez ní smysl. Ještě bych chtěl dodat, že ona rozhodně není nijak hloupá a ani já ne (podle školních výsledků samozřejmě, já si myslím, že nebýt školy, tak nejsem ani v životě jeden z nejchytřejší. Ona je chytrá jak ve škole, tak i v normálním životě). Ještě dodatek, mně je 19, jí bude za měsíc 17.

PS: Omlouvám se za chyby, nemám momentálně čas to po sobě číst.

Mně právě partnerka po půlročním vztahu zahla...Ale rozchodem jsme to neřešili Dokonce se mi i sama přiznala. Za všechno se mi omluvila a šlo vidět, že je jí to doopravdy líto.

Chci jen vědět, co si myslíte vy Všude se totiž mluví hlavně o nevěře chlapů...Omlouvám se, jestli jsem tenhle topic zařadil trochu blbě. Snad to moc nevadí

Je to přesně tak, jak říká Mr. F. Holkám jde HLAVNĚ o vzhled Ale to je dost ošidný... Jedna holka může říct, že je ten kluk totálně hnusnej, ale druhá řekne, že se jí líbí. Trochu to platí i u kluků, ale v o hodně menšim měřítku. Klukům se obvykle líbí prostě ty nejhezčí holky a hotovo. Já se například seznámil s holkou přes net. Když jsem jí poprvý poslal fotku, tak řekla, že jsem v poho...(Znáte to :-D ) Ale po nějaký době psaní a seznamování, kdy jsem se jí začal povahově líbit čim dál víc, mi řekla, že se jí hrozně líbim a že by chtěla další fotky (potom jsme se i setkali). Ono myšlení a vnímání holek se dá poměrně jednoduše ovlivnit právě tou povahou... A když kluk narazí na skvělou holku, co je chytrá (a tím chytrá nemyslim jen to, že si dokáže sama vyfénovat hlavu) a rozumí si s ní, tak je potom skoro vyhráno.