Buchy: věř mi, je to lepší v každym věku... tyhle pudy se u holek snad vůbec nemění

řekl dvacetiletej...

Já si osobně myslím, že pokud má jít o vážný vztah a oba z toho páru vykazujou jistou inteligenci, tak kladný přijetí do rodiny je jedině dobře.

dělal se jí spoustu super věcí, vymýšlel různý výlety akce, občas ji kupoval dárečky

A dělala ona taky tohle pro tebe? U těch dárků sis odpověděl, ale jestli to bylo stejně všude, to je špatně. Ty ve vztahu nejsi žádný robot, který má zařídit, aby tvoje partnerka byla spokojená. Ty jsi rovnocený partner, tak se podle toho můžeš chovat.
Jestli chceš krátké vztahy nebo úlety, nepotřebuješ se měnit. Jestli ale chceš dlouhodobý vztah, tvoje přílišná ochota se ti časem změní v překážku.[/quote]
Jo bohužel to bylo skoro u všeho, já sem dával víc než dostával a bláhově sem si myslel, že se to změní. Ale já se tim neomezoval, dělal sem jí krásný věci měl radost z její radosti pak, měl sem pocit, že mám všechno pod kontrolou. Tim, že sem o většině věcí rozhodoval ale současně s ní svoje rozhodnutí i probíral sem právě nabýval pocitu, že tak to má být. Respektování partnerky a současně "koule" v tom něco udělat, rozhodnout, změnit tam byly. Ale asi ne v tom smylu jakby to chtěla ona nebo nevim.

prostě typ holky, která potřebuje "hajzlíka" za kterýho musí třeba občas řešit nebo se svěřovat kamarádkám s jeho průserama, a kluk kterej je "bezproblémovej", nemá žádný průsery, nemusí si na něj stěžovat, z čehož plyne že ona asi nezažívá ty pro ni důležité pocity (ignorace, ponižování atd.), je pro ni nudnej....

Ona toho v životě děsně moc vytrpěla... anorexie, toho koho kdynejvíc milovala ji opouštěl dělal naschvály a nakonec ji po 4 letech řekl, že ji nikdy skutečně nemiloval protože je gay ale myslel si, že to potlačí v sobě. Rozvedený rodiče, nevlastního otce k smrti nenávidí, spousty stěhování, matka se k ní podle toho co sem slyšel nechová taky moc ideálně...
Myslel sem, že si prostě už zaslouží zažívat taky nějaký dobro a já jí ho moc rád dával a miloval ten pocit, když byla spokojená.

to shio: Četl jsi tento článek na mainwebu?

Jo četl už kdysi, je to trošku problém no. Sem od přírody moc hodnej, že mi ty občasné ústupy a nadměrná láska dělá dobře.
Ale jak se ptáš. Nenechávám si rozhodně srát na hlavu nebo se nějak ponižovat. Několikrát sem řekl svoje "ne" i když moc chtěla "ano". Ale asi chce víc "hajzlíka" co ji bude štvát celkově ne jen když dojde na věc...

Ovšem ještě jednou zdůrazňuji, že to musí fungovat z obou stran - pokud totiž "zaúřaduje" nějaký těžce vysvětlitelný aspekt ženského chování a jednání...jde tohle celé do háje

A to právě fungoval z větší časti jen u mě :/ Je to těžky sakra :/

Je nějaká šance jí získat zpět, že by mě začala milovat? I když měla svoje mouchy, tak teď mám pocit, že lepší holku už nepotkám, byla tak moc super

Rozešla se se mnou, protože prý necítí to co by chtěla cítit... Prý sem neudělal žádnou chybu, dělal se jí spoustu super věcí, vymýšlel různý výlety akce, občas ji kupoval dárečky (ona mě také, i když asi trochu méně), hezky s ní mluvil, libil sem se jí, mělaráda moje vystupování a chování, spoustu společnejch zálib, sex byl taky krásnej a oba sme byli spokojeni. Nikdy sem nedělal nic proti svojí vůli, jako že bych s ní šel třeba někam k čemu sem měl odpor jen kvuli tomu aby měla radost a když sem něco takovýho udělal, tak to byl kompromis, že ona zase udělá něco jen kvuli mě.

Byla prej spokojená a spíš se cítila provinile, že mě nenabízí tolik co já jí ale já to dělal prostě rád, byla to první holka ke které něco cítím a opravdu mi na ni záleží. Začalo to hodně intenzivně, vídali sme se prakticky každý den a teď to skončilo, něco málo přes 2 měsíce. Jak to rychle začalo, tak to rychle skončilo... Docela dlouho sme se o tom bavili pak a nějak se s tím vyrovnávám i když si to pořád asi pořádně neuvědomuju (bylo to včera).

Ona má dost bohaté zkušenosti a za posledních 6let vystřídala asi 8kluku a nebyla bez vztahu víc jak pár měsícu. Ale z těch všech kluku milovala prej jen 2 a to ty dva jediný co nemilovali ji a v podstatě ji prej i nejvíc štvali, tim jak si žili spíš sami pro sebe. Já sem prej takový hodný štěňátko řikala ať se ale neměním, že to není moje chyba. Ale já se ptám, je to skutečně pravda? Sem prostě fakt tak "ideální", že takhle si holka kluka představuje ale ve skutečnosti nic takovýho nechce? Nebo kde je teda chyba? Ono to totiž není úplně poprve co sem se s tímhle přístupem setkal... Mám vůbec naději, že mě nějaká takovýhleho bude milovat? Co dělám blbě?