Předem díky za vaše odpovědi. Já vím, že nesmím sedět doma a chodit často mezi lidi. Jenže nevím prostě kam začít chodit. Uvedu příklad na tom posledním klukovi: závodně sportuje, takže o víkendech jezdí na závody, a prostě celej jeho svět se točí kolem sportu a cestovaní. Nemá problém se s někým seznámit, s rodičema má spíše kamarádský vztah. S holkama nemá problém a příležitosti na seznámení se mu objevují celkem sami. Kdežto já jsem uplnej opak. Takže chapete, že z toho nic nebylo. I když já jsem chtěla, protože jsem díky němu jsem si mohla najít nějaký ty kamarády, a hlavně me nikdo nikdy takhle nepřitahoval. A taky nám podle něho nehrál do karet věkovej rozdíl já 20 on 25. Ale to už je jedno, už je prej zadanej. Takže nic.
Ale chtěla jsem prostě ukázat na něm příklad. Já prostě potřebuju najít něco, jako má on ten sport. Prostě něco na co bych se těšila a hlavně co by mě vytahlo mezi lidi a dalo mi příležitost se s někým seznámit a hlavně najít si nějaký dobrý kamarady,takovou tu skupinku lidí kolem me, s kterýma by se dalo něco a dělat a hlavně něco zazit a taky mít příležitost seznámit se s klukama.
A taky se potrebuju od nasich uz trochu odpoutat. Tím, že jsem travila s našima hodne času mě chybí taková ta iniciativa a přehled, kde je dobrý se třeba seznamovat., a taky bohuzel samostatnost. Tím, že mi všechno servírovali, tak ja jsem si na to bohužel zvykla. Nechci aby se ze me stal hodne otevrenej extrovert, to ne a asi to ani nejde. Ale potrebuju trochu zmenit a styl traveni volnyho casu, naucit se trochu komunikovat.

Ahojky, mám jeden problém...Prostě se nedokážu najít sama v sobě.
už od malička jsem taková, že se dost straním kolektivu spis jsem mela konicky pri kterých se s nikym moc člověk neseznamí. A moji rodiče byli takoví, že me spis "linkovali" život. Prakticky hodně času jsem dřív travila s nima. Když jsem chtela jít nekam s kamoskou, tak rodiče už proste měli jinej program(cestovaní, výlety), tak jsem musela jet s něma. Kdyz se mi doma neco reklo, to jsem to udelala. Pak nastala puberta, kdy zacinaji ty prvni kontakty s klukama a hledají se kamaradi atd. Jenze ja jsem nic takového nezazila. Rodice mi furt tvrdili, ze dulezita je skola, a vsechno mi servilovali pod nos. Kdyz mi bylo 19, tak mi kamosky rikalí, at si najdu konecne kluka, tak jsem to zkousela, v realu to neslo nebyli prilezitosti se seznamit. Tak jsem to zkusila pres net. Poznala jsem par kluku, ale az diky tomu poslednimu jsem pochopila, ze prvne se musim najit ja sama, a pak si hledat kluka. Jenze nevím jak to mám udělat. Dneska mi je 20, nemám skoro zadny konicky, neumim komunikovat s lidmi, jsem hodne uzavrena, nedokážu se bavit mezi lidma, nemám moc kamaradu kolem sebe, s kterými by bylo neco podnikat atd.Tim, ze jsem si snazila najit kluka pres ten net, je pravda, ze jsem se zase otrkala trochu v techto vecech, ale zase mi to udelalo v hlave gulas, co vlastne v zivote chci. Vim, ze to bude asi beh na dlouhou trat a urcite mi napisete, ze ve 20 jsem jeste mlade. Ale prece jenom bych nechtela treba v 25 vylezt vejsku a furt se hledat sama v sobe a stale hledat toho prvniho kluka. Proto prosim nejak poradte diky..