O těch životních cílech jsem často taky přemýšlel a udělal jsem si takový názor.
Všichni hledají nějaký životní smysl, něco čím budou celý život žít. Vedou se o tom diskuze, lidi se hádají jestli je to to nebo ono.
Ale já si myslím, že takové věci nemá smysl moc řešit. Lidé jsou strašně různí, každý má svou specifickou osobnost a ta se ještě
během života mění - někdy třeba i docela hodně.
Takže nemůže být jeden nějaký univerzální cíl. Můžou to být takové třeba kategorie (cestování, láska)...ale každý si v tom musí najít to své.
Jak jsem mluvil o té změně osobnosti - další bod.
Když vám bylo 12, třeba jste měli nějaké sny čím budete .. jak budete žít svůj život. Někdy to mohli být takové velkolepé cíle.
Já jsem si dával takové předsevzetí jakože se nebudu nikdy gelovat budu pořád takovej stejnej.
Pak přijde puberta, je vám 15 a život vidíte zas úplně obráceně. Začal jsem se třeba gelovat
a celé to co jsem
celý život předtím připravoval bylo úplně jinak.
Pak je vám 18, už trochu dospějete a říkáte si, jak strašně jste se chovali v 15ti a kolik času jste ztratili děláním blbostí...a zase
jsou vaše priority jiné.
Tak bych mohl pokračovat až do smrti. Takže o co mi jde.
Každou část života si prožíváme tak jak by jsme právě v tom věku měli.
Prožije si to každý a i když třeba důchodci říkají, jak se ti mladší teď chovají (nemyslím ty puberťáky extremisty)
tak si to všichni prožili a bylo to správné.
V tom období ve kterém žijeme by jsme se neměli snažit chovat dospěleji - žijme tak jak
právě máme.
užívejme si života puberťáka v 15ti, polodospělého v 18ti a vysokškoláka pozdějí.
Tak to má přece být.
Snad jste pochopili na co nařážím a jak to myslím.
Takže moje životní cesta je taková, že žiju tak jak právě chci.
Mám ustálené věci, které nechci nikdy porušit (velká svoboda, nezávislost, to že nikdy nebudu pracovat pod někým - proto podnikám).
Takže teď si život užívám jako polodospělák a nesnažím se nějak svou osobnost cpát dál, to přijde samo.
Dělám to co právě chci, co mě baví. Když cítím, že mě něco přestane naplňovat (nudné sezení a chlastání v hospodě)
přejdu o stupeň dál (diskotéky, festivaly, techno party). Ono to časem taky přestane bavit a třeba se ožením atd
ale právě teď si to užívám.
O to mi jde, až budu starý a podívám se zpátky do minulosti a řeknu si, že jsem si celý život užil tak jak nejvíc jsem dokázal.