Děkuji ali22mu za názor. Občas se ještě přijdu podívat. Jenom bych se pozastavil nad pár slovníma spojeníma:

"...ze jsi dal po tolika letech ze vsech zen na svete sanci prave takove..."

To mě přijde jako poměrně silný výraz "DAL JSEM ŠANCI". Zní mi to jako JÁ JSEM NEJLEPŠÍ A JÁ SI MOHU VYBÍRAT A JÁ PAVEL III. JSEM TI DAL ŠANCI, až mě to tam zavání trochu nezdravě přehnaným sebevědomím.

- Dalsi je zeme jejiho puvodu, kultura a podminky ktere ji definitivne znicily povahu, osobnost i sebevedomi

Tady bych si dovolil nesouhlasit. Země původu, tu si nevybíráme. Kultura, ta je daná, to jsem věděl. To, jestli jí to zničilo povahu, osobnost i sebevědomí je otázka do diskuze.

Povaha člověka je produktem prostředí v kterém vyrůstá (alespoň tak zní obecná definice, se kterou vcelku souhlasím). Rodina ji mohla milovat, mohla jí dávat cokoliv, mohla mít dostatek všeho, mohla být hýčkána. Pak bych v tom neviděl problém. Osobnost - ta je ze 70% dána geneticky, zbytek je opět prostředí, rodina a výchova. Sebevědomí si myslím, že má slečna až "nezdravě přehnané". Na to ukazuje záměrné využívání jiných lidí ku svému prospěchu, "útěk" z Iránu do USA bych rozhodně jako "poničené sebevědomí" neklasifikoval a pobývání v lesbické komunitě je pouze logická cesta nejmenšího odporu. Z jejich dopisů, že ví mé slabosti, že mě zná atd. to zcela jednoznačně na "nízké sebevědomí" nevidím. Ohledně práce bych to řekl asi tak, že "vylítla" poměrně rychle, na to co umí, a teď to nedokáže dost dobře ukočírovat, takže spoustu její práce jsem za ní musel dělat já, aby ona "neselhala" v dané roli a okolí si o ní nemyslelo, že je neschopná (obzvláště v USA). Ale zabíjí se tím sama a pokud jí to "docvakne" pozdějc, tak už nebude úniku. Rozehrála něco, co z podstaty věci nemůže dobře skončit. Otázkou je, jestli si to uvědomí.

To, že to změnilo můj celkový postoj je víceméně zřejmé už od začátku. Když to umocníme mým negativismem a extrémismem, vychází nám z této rovnice, že následující žena v pořadí (pokud vůbec nějaká příjde) bude defacto chudák kvůli prověřování sebemenších pochybností a od začátku k ní budu velmi nedůvěřivý.

Nevím jaký na to mají názor ženy, jelikož moc se jich diskuze nezúčastnilo, ale řekl bych, že každý člověk má právo zvolit si, jak bude tuhle "hru" hrát (tady bych učinil jednu technickou: Pro mě vztah rozhodně hra není. Je to docela zásadní rozhodnutí v životě každého člověka). I z toho mála žen, co se vyjádřilo mám ale velice nepříjemný pocit. Přijde mi to (podle pár odpovědí, co mi došli), že převážná většina nazývá láskou a "mám ho ráda" něco, co je v objektivní skutečnosti obyčejný sex. Regulerní uspokojení fyzických potřeb. Nic víc. Konkrétně v mém případu to bylo dokonalé. Po uspokojení jejích fyzických potřeb jsem byl odstaven na poličku společně s dalšími plyšovými zvířátky, čekajíc na chvíli (použiji velice krásnou formulaci wxq.ivany) "keby si sa nahodou este 'zisiel'". Tato role mě hodně nebavila, dle mého názoru, je to jeden z nejhorších způsobů klamu a využívání druhého člověka a tak se stalo to, co se stalo. Bohužel, objektivní zpětná vazba, pokud je láska opětována či nikoliv, asi neexistuje, tudíž do budoucna se nebudu ani snažit pomáhat komukoliv, kdo na mě zkusí zahrát "ukřivděnou, smutnou, nikdo mě nechce, já jsem tak sama" apod.

Zde bych si dovolil citovat jednoho kamaráda, který mi řekl:

"...lesbickou Iránku, závislou na antidepresivech, no ty vole ty sis prostě vybral tu nejhorší variantu, která se vůbec může vyskytnout!!! Kdyby si to chtěl vymyslet, to prostě nevymyslíš. A ty si to dokonce musíš prožít".

Zkušenost jsem si odnesl. Na druhou stranu mě ale zajímají i názory dalších lidí. Chci jím proto dát maximum informací k jejich úsudku.

[neanmotat se]

No a to je právě můj problém. Ty jsi to pojmeloval neanmotat se. Bohužel já nedokážu dělat veči napůl. Buď je nedělám vůbec, nebo do nich jdu naplno se vším všudy. Tvůj výraz nenamotat se chápu jako být ostražitý, nezaplést se (nezaplést se víc než druhá osoba ? Pokud vím, nemáme zpětnou kontrolu, jak to tedy poznáme ? Není to už v této fázi trochu alibismus "aby mě to nezlomilo víc než druhou osobu" ? Pokud ano, už v této fázi předpokládám únik. Pokud ne, tak jsem si to špatně vyložil.) Pokud si nebudu jistý, že jsem schopen se dané osobně 100% věnovat nebudu to ani zkoušet. Přišlo by mi to vůči té osobě nefér. Možná to zní divně, ale já tohle opravdu nedokážu. A popravdě řečeno bych to ani nechtěl umět.

Ještě jedna poznámka k výše zmíněnému. Po dobu 3 měsíců a 4 dní v Barceloně "nedokázala" myslet dopředu. Hodně jí to trápilo a byla to jedna z věcí, které se jí na mě libily (zde můžeme tato slova relativizovat). Líbilo se jí, že dokážu přemýšlet několik měsíců dopředu. Sama říkala, že někoho takového potřebuje (zde se znovu otevírá otázka vzdávání se zodpovědnosti za své činy). Sama nevěděla co chce, potřebovala někoho kdo by jí ukázal cestu a s kým by sdílela život. Před Chicagem a hlavně při osobním rozhovoru pak předvedla geniální "veletoč", kde otočila o 180 stupňu, jak naprosto přesně ví, co chce, že není ochotna věnovat víč času komukoliv kromě práce (zde se nabízí otázka, když tuto informaci vím, proč tedy hledám vztah ?). Nebo žeby "prozřela" až v Chicagu a já jsem byl tím "princem" kdo jí otevřel oči ? Pokud by jí bylo 15-16, byl bych tomu ochoten uvěřit. V 28 letech, kdy dokázala opustit dítě, partnera, rodinu a vlastní zemi tomu rozhodně uvěřit nehodlám.

Bohužel ty informace během 3 měsíců byly pouze ve verbální a psané formě a tam jsem to nedokázal odhalit, ač jsem se snažil sebevíc. Podle mě v tomhle mistrovsky manipulovala a dobře věděla, že neříká pravdu. Moje velká chyba byla, že jsem neodhalil zavčas. Budu muset ještě hodně studovat abych toto byl schopen odhalit zavčas.

[Erin]

Erin nic nepodsunula. Pouze vyjádřila názor, (jak jsem to pochopil já) že trápit se pro toho jediného je správné, vzpomínat jenom na to hezké a tajně (zoufale) doufat, že jednoho dne se objeví u dveří, padnete si do náručí a budete se mít šťastně až do smrti (promiň erin, jestli jsem to špatně pochopil). Rozumím tomu a erin jsem napsal PM, z které si dovolím vyjmout jednu myšlenku (doufám, že se nebude zlobit), kterou jsme probírali na semináři z psychologie:

V pohádkách se skoro vždy uvádí a zdůrazňuje, že pricezna BUDE ČEKAT na svého prince dokud nepřijde. Z psychologické hlediska a z hlediska NLP, je to úžasná sugesce, protože každá malá holka si zapamatuje. že když BUDE ČEKAT, OBJEVÍ SE TEN PRAVÝ. Z čehož vyplívá, že údělem žen je ČEKAT na toho pravého. Jelikož vědomá mysl začíná fungovat v 7-9 letech, je tato informace uložena v podvědomí, což je geniální sebedestrukční prvek.

Bohužel si nemyslím, že toto je její případ. Podle "důkazů", které jsou a to:

- udělala to již několikrát v životě
- 3 lidem slíbila, že se s nimi ožení i když předem věděla, že to nehodlá splnit
- využívala lidi ku prospěchu svému
- dala k adopci vlastní dítě, ktereé ji v tu danou chvíli "překáželo" v profesním rozvoji
- v Chicagu mi řekla, že žádný ze svých slibů nemyslela vážně, protože je normální, že když spolu lidi chodí, že si neříjakí pravdu.

Z těchto fakt nabývám dojmu, že to bylo záměrné a plánované. Žije v lesbické komunitě a v cizí zemi. Ať chcete nebo ne, bude se tam vždy cítit jako přistěhovalec. Mentalitu změnit nelze, ta je dána ze 70% geneticky a 30% prostředím, rodinou, výchovou. To je holý fakt. Ona je jediná v té komunitě, kdo je bisexuální. Jedna kamarádka mi napsala tento rozbor:

(citace)
Ona tě nikdy nemilovala. Milovala toho virtuálního Pavla, to cos pro ni dělal, tu mystičnost, to virtuálno, ale nikdy tebe jako člověka. Protože kdyby tě milovala, nikdy by se s tebou nevyspala. A pokud ano, tak možná poslední den, jako rozloučení, protože by milovala by ten vztah. Ale rozhodně ne 15 minut po příjezdu na hotel a rozhodně ne tak nátlakovou formou. Podle mě jí prostě chyběl sex s chlapem, protože žije v lesbické komunitě. Neber to prosím osobně, ale chybělo jí prostě péro. Barcelonou nic neriskovala. Věděla, že jí miluješ, že pro ní uděláš vše, věděla, že tam bude v bezpečí. Nebude tam ta příšera s kterou žije, nebudou tam další lesby. Přidal's inteligenci, mystičnost, bylo to pro ní zajímavý a to jí táhlo. Věděla, že Tě svede, i kdybys odolával jakkoliv. Šla si tvrdě za svým. Prostě Tě akorát využila k uspokojení svých potřeb. O tebe jí vůbec nešlo. Je mi to líto, že se to stalo zrovna tobě, ale já z toho mám tento pocit.

[budu jejím řešením řídit]

Špatně si to pochopil. Nepsal jsem, že se budu jejím řešením řídit, pouze jsem ocenil její názor. To je zásadní rozdíl respektovat něčí názor a řídit se tím názorem. To, co napsala erin mě třeba vůbec nenapadlo.

[erin]

Chtěl bych velmi poděkovat erin za ženské stanovisko. Hodně mě zajímá, co jí probíhalo hlavou a na tuto komplikovanou situaci asi nejlépe dokáže odpovědět žena.

Rozumím, že hrabat se v tom dál a dál nemá smysl. Chápu taky, že nemá smysl přemýšlet nad neřešitelnou otázkou "kdyby byly v loužích ryby". Plácám se v tom už skoro rok a denně si některé hovory přehrávám. Pořád hledám ten začátek, kde byla chyba. Dle mého názoru byla chyba, když mi řekla abych jí nikdy nelhal a že to bude nejlepší (což ona nedodržela). Bohužel zpětnou vazbu, jak toto zkontrolovat jsem neměl. A jelikož jsem konkrétně v téhle oblasti dost extrémní, jakékoliv budoucí známosti nebudu věřit už vůbec, dokud tu informaci nebudu mít potvrzenou minimálně ze 3 nezávislých zdrojů. Otázka je, jestli má vůbec smysl jít do nového vztahu od začátkou s nedůvěrou. Podle mě ne. Zabýval jsem se po celý rok ještě jednou zásadní otázkou, jestli vůbec někoho k sobě potřebuju. Jsem zvyklý žít sám. Starat se o sebe sám, společnost k sobě nepotřebuji. Sex mi nechybí, dokázal jsem bez něj žít 13 let. Takže má vůbec smysl někoho hledat ? Zabýval jsem se třeba i otázkou, proč se mě tato věc přihodila po 13 letech, v nichž jsem nikdy nic takového nepocítil. Co znamená "být milován" ? Došel jsem možná k dost radikálnímu názoru ato, že "člověk se potřebuje cítit být milován" což je ale z externího pohledu sobeckost daného člověka. Neexistuje tam zpětná vazba, zda-li je opravdu milován. Pouze se cítí být milován, protože to sám vyžaduje/potřebuje. Takže je to vlastně jakýsi přelud, který si sám sobě nalhává. Druhá osoba to může vidět úplně jinak. Každopádně děkuji všem, kteří napsali své názory. Velice si jich cením.

[Ad smoula_007]

Ad smoula_007

Naprosto s tebou souhlasim, ale nejhorší na tom je, že takových holek je kolem spousta. A nejenom holek. Pro každýho je jednodušší říct něco, čím by druhýmu ublížil, neosobně (tzn. sms, email atd.) S věkem se to sice lepší, ale nedělám si iluze, že se takový lidi najdou i mezi staršími.

To mu rozumím. Právě proto, ale nechápu, proč neodmítla (ba dokonce nabádala) abych za ní přijel. Jak říká jeden můj velice blízký přítel "Dopis, SMSka a e-mail snesou nejvíc. Tam se dá opravdů napsat vše". To mě právě zaráží. Sama věděla, že je konec. Proč neuznala mojí SMS, nenapsala, že jí to mrzí, ale že se se mnou už nechce vidět. Dobrovolně si tou "kličkující" taktikou "naběhla", že tomu celému bude muset čelit osobně. Pokud se za určitou věc nebudu chtít cítit zodpovědný a bude mi nepříjemná, nebudu si jí logicky ztěžovat. Budu zde citovat v nezkrácené verzi ze SMS, které proběhli týden před návštěvou Chicaga).

JEJÍ SMS:

Hi honey. I had brunch with my cousine. She thinks, it’s waste of you with me and you need real person with good heart, not me. Sleep well. Kisses Safija.

MOJE REAKCE:

Hi Safija. I understood your message as breakup with me. I respect your decision. I just want to say, you broke my heart really deep because I did trust you a lot. I will cancel my flight. I did trust every word that came from your sweet lips. Now I regret I did ever trust you. I am so sorry, but I really cannot trust someone, who used my good will, widely open heart, chewed both and split to the ground. I wish you all the best to your life. I know you deserve to be great mom. You deserve great husband and healthly twins, you want the most. Please never try to contact me again.

JEJÍ REAKCE:

I am so confused, what are you talking about? What did I do? Are you saying these awful things because my cousine thinks you are so much better than me? And I am not worth you? Please, don’t cancel your flight and come here. I didn’t say that to breakup. I wanted us to work please. Please pick up your phone or call me. Please. I didn’t want to break your heart or hurt you or anything like that, please believe me. Please please don't hate me.

NÁSLEDUJÍCÍ DEN NA CHATU:

I wanted us to work. I told you that. There are things you have no control on. I didn't want to break your hreat or hurt you or anything like that. I am not a bad  person. I don't think that I as a person am capable of devoting  myself. I think you are right that I have the wrong manners, but I really just don't think I am capable of giving I think. I am happy I will see you here, but I think you are right about many things you said to me and that I am not capable of caring and loving and that I break peoples hearts and walk over them, but believ me that I wasn't always like this, Somewhere in my life something made me like this. I just want something so bad and as soon as I get close to having it I run away. I am sorry, I didn't want or meant to break your heart, I never did. I am sorry.

V téhle fázi už jsem opravdu nemohl věřit čemukoliv co řekne nebo napíše, takže celou tuhle konverzaci jsem bral z pohledu "hlavně ať z toho vybruslím co nejlíp a hlavně žádnou zodpovědnost", což jsem rohodně nemohl připustit. Podle mého názoru (možná nebudete souhlasit), pokud druhá osoba tvrdí, že Vás miluje, pokládal bych za spávné abych s tím daným člověkem sdílel dobré i špatné. Tento manévr nelze charakterizovat jinak než "přizdisráčský alibismus".

Ad joei

Děkuji Ti, že jsi toto téma nakousnul. Sám sebe bych charakterizoval, jako extrémně negativního člověka. Díky tomu jsem jí několikrát varoval, co jí může v práci potkat a poradil jsem jí, jak být na takovou situaci nachystaný. Pokud to bylo v mých silách, řešil jsem problémy za ní, aby měla čas na zbytek. Dle jejích slov za to byla velmi vděčná a pokaždé mi velice hezky poděkovala co pro ní dělám.

Ohledně energie a času nesdílím stejný názor. Je to podle mě velmi zásadní věc do budoucna a snažím se jí porozumnět a pochopit, abych stejnou chybu v budoucnu neopakoval. Důvodem, proč jsem se Vám všem s tím svěřil, je právě onen "nezúčastněný" pohled na věc. Ona mi v Chicagu řekla, že musím pochopit, že je konec a že se nemám dívat co bylo. Je to prostě pryč. Ani ona se nedívá co komu kdy udělala a přejde to. Neohlíží se zpět.

Na toto téma jsem jí řekl, že se snažím ze svých chyb ponaučit, abych je neopakoval v budoucnu. Ona mi řekla, že je to dětinské a že takhle svět nefunguje. Lidi chápou, že jim někdo zlomil srdce, ale přejdou to a neřeší proč. Takhle podle ní svět funguje. Sdělil jsem ji, že pokud nebude analyzovat chyby, kterých se dopustila, bude je v budoucnu periodicky opakovat (pro bližší rozbor tohoto fenoménu bych si dovolil odkázat na Freuda).

Ad Richard

Rozumím tomu. Chtěla abychom zůstali kamarádi, ale to jsem striktně odmítl, protože jsem si byl dobře vědom toho, co popisuješ. Ptal jsem se jí z jakého důvodu chce se mnou být kamarádkou. Řekla mi, že jsem velmi chytrý a vzdělaný člověk a že se může ode mě naučit věci, které jí pomůžou v její kariéře. Zeptal jsem jí, jako bývalé studentky ekonomie a marketingu, v čem, je pro mě tento "obchod" výhodný.

Ona nebude obětovat nic, nevzdá se ničeho, pouze získá. Já bych se při komunikaci pokaždé trápil a přemýšlel, že mohla být víc než kamarádka.

Zeptal jsem se jí proto, zda-li si myslí že je tento "obhod" pro mě výhodný a zda-li bych na něj měl přistoupit. Neodpověděla.

Každý z nás "to má hozený" jinak. Snažil jsem se jí vysvětlit na modelu "tří čtverců, které se dotýkají", že my dva jsme už přešli z jednoho čtverce (kamarádství) do čtvrece vztahu. Třetí čtverec byl pak partnerství/manželství. Já osobně nedokážu jít zpět. Sex beru jako velice intimní věc a pokud se s někým vyspím, nedokážu přecházet ze čtverce kamrádství do vztahu a pak zpět do kamarádství. Možná to zní divně, ale já toto opravdu nedokážu udělat.

Proto jsem to ukončení provedl dost "drastickým" způsobem pro sebe a to bylo zpřetrháním všech vazeb (osobně tuto metodu nazývám "pálení mostů", pro z Vás, kterí by tento termín chtěli použít v angličtině se to názývá "cutting the ties".

VĚC NA ZAMYŠLENÍ

Pokud celou záležitost opravdu myslela vážně, proč nezvolila taktičtější variantu, že se potkáme třeba v Chicagu. Možnosti k tomu byly. Mohla si vyžádat přímo mou osobu na servisní zásah. Proč jednoduše neřekla "neznáme se, nebudu Ti nic slibovat. Jsi mi velice sympatický, ale opravdu bychom spolu měli strávit víc času. Přála bych si abychom byli víc než kamarádi". Místo toho, když jsem jí na tuto variantu upozorňoval se mě snažila přesvědčit, že ona ví, že jsem pro ní ten pravý, že nikdy nikoho tak nemilovala, že nikdy nepoznala nikoho, kdo by jí tak rozumněl, že si je jistá, že se mnou chce mít děti, že je ochotna se odstěhovat to Česka a podobně. Proto se zpětně domnívám, že to bylo celé plánované a že věděla od začátku, že mě chtěla pouze využít a hrála "naivní".

V tomto duchu byl napsán můj první dopis, protože jsem si byl vědom, že by jí to moho do budoucna ublížit. Netušil jsem, že se to obrátí proti mě. Vážil jsem si jí jako osobnosti natolik, že jsem nechtěl dopustit, aby se zamilovala do imaginární osoby, která by pak neodpovídala realitě. Snažil jsem se jí říci o sobě naprosto vše včetně negativních věcí, mých vztahů, mých zkušeností apod. Nikdy jsem jí v ničem nelhal a vždy jsem dodržel to, co jsem slíbil. To, že jsem jí neřekl napřímo, kam letí bych ze svého pohledu neklasifikoval jako lež, ale jako zamlčení faktu a uvedení v omyl. Doufám, že ale chápete rozíl mezi zveřejněním místa dovolené a tomu, že ona mi lhala celou dobu než jsem přiletěl do Chicaga.

Nelituji, že jsem jí poznal. Nelituju peněz co stála dovolená. Nelituji Barcelony. Lituji pouze toho, že mi celý měsíc lhala. Z těchto důvodů jsem musel učinit příslušná opatření ke své osobě, která vyústila v absolutní přetrhání vazeb.

1) Změnu v komunikaci jsem pocítil 3. den po Barceloně. To bylo do očí bijící. Před Barcelonou byla situace taková, že jsme si psali zhruba 20 SMS denně, trávili jsme 2-3 hodiny telefonováním. Když mě z letadla řekla to co řekla a až se vrátila, během 3 dnů nezavolala ani jednou a SMS poslala asi 3 denně, nicméně obsahově velice chladných. 4, den jsem se logicky jsem se zeptal na otázku "co se děje".

3) Už před Barcelonou chtěla doletět ona za mnou resp. to říkala (na tomhle místě můžeme zas a opět spekulovat, jestli to myslela vážně nebo to hrála). Podle mě, kdyby do toho musela něco investovat (peníze, city, cokoliv), by to asi brala jinak a ten poměr by byl ze začátku nastaven jinak.

4) Můžu to chápat tak, že se se mnou vyspala defacto "ze soucitu". Promiň, ale tohle chování je "na prst do krku".

- 1) Řekne ti pravdu do očí. Ty budeš zklamanej a ona to bude muset absolvovat. Tim to zkazí náladu i jí
Takže nedokáže příjmout zodpovědnost za důsledky svých činů a chrání sama sebe. Jednak je to neuvěřitelná sobeckost a nenašel bych na to vhodnější český výraz než "přizdisráčství".

- 2) Neřekne ti pravdu a bude hrát hru. Ty budeš mít pocit, že je všechno v poho. Po rozloučení ti napíše nebo zavolá a řekne ti pravdu. Tim to pro ni končí, kdežto ty budeš zklamanej ALE ona u toho nebude. Takže ji se to týkat nebude

Rozumím. Odmítání jakékoliv odpovědnosti. Neskutečná bezpáteřnost.

Tomu rozumím. Když jsme u dopaminu, tak až v Barceloně jsem viděl, že bere 4 pilulky antidepresiv denně (které právě uvolňují dopamin a serotonin).

4) není ten typ, co by něco takového říkal. Ostatně pro holku je něco takového těžké, když za ni chlap zaplatí takovou dovolenou. Cítily by se provinile.

To si můžeme položit filozofickou otázku. Co je lepší. Na jedné straně se bude cítit provinile. Fajn. Takže začne lhát a mazat Ti med kolem huby, jak to bylo supr a jak s tebou může být. Takže Tě z (právní terminologie) "záměrně uvádí v omyl". Takže místo toho aby řekli pravdu narovinu a zároveň bych si takového člověka vážil podstatně víc, tak aby se sami necítili provinile (což je tak trochu alibismus a navíc ona lže sama sobě), tak radějí zvolím metodů "ono to nějak vyšumí" ? To je oprvdu úžasný způsob.

Člověk má vždy právo volby. Buď hrát fér nebo lhát. S člověkem, který mi lže bohužel neumím udržovat ani nejnutnější komunikaci.

Mimochodem, opravdu jsem do Barcelony jel s tím, že může říct, promiň, ale nelíbíš se mi. Několikrát jsem jí zdůrazňoval, že poslední věc, kterou od Barcelony čekám, je sex s ní. Stačilo mi být s ní 4 dny.

Rozhoně tam registace v němčině není nutná. Neklikej na Jetzt downloaden!, ale úplně dole na CODE INFORMATION a vedle hned na NEXT.

Omlouvám se, budu tedy tykat. Schválně si stahni ten soubor a poslechni si 4.mp3. Tomu teda opravdu nerozumím. Říct:

Moc moc tě miluji a jsi velice milý a "special". Nebudu mít problém s tebou být napořád. Budeš se chtít se mnou ještě někdy vidět? Budeš mě zase chtít někdy držet v náručí ?

To bych opravdu nepřekládal jako "promiň nejsi můj typ". A nebo je to moji nedostatečnou zkušeností s ženami. Podle mě proběhlo něco, když se vrátila zpátky a ta "bandička z baráku" na ni nastoupila ve smyslu, že "tudy ne děvče, pokud tady budeš chtít žít s náma".

S tou otázkou 2) jsem si myslel, že takto odpovíš. Bohužel mám mozek analyticko/logicky založený, zeptám se tedy. Jakým způsobem (v budoucnu) ověřovat, zda-li je to lež nebo ne ? Za předpokladu, že jsem ji nikdy neměl věřit, logicky nebudu věřit nikdy nikomu, což je podle mě taky špatná cesta.

[Ad D9 -]

Ad D9 - Děkuji za zhodnocení. Ohledně otázek 1 a 2 jsem Vám poslal PM. Poučení, které bych si z toho chtěl vzít do budoucna je, abych takovýhle typ člověka dokázal rozpoznat podstatně dřív. Jisté signály v tomhle byly, ale nějak jsem je ignoroval (i zpětně si uvědomuju, že jsem je vnímal). Když jsem se sám zamýšlel nad otázkou přoc jsem do toho šel, tak jsem si musel sám přiznat, že jsem jí chtěl pomoci. Jakoby určitý druh soucitu. Dalo by se to přirovnat k syndromu pomocníka (velice hezký rozbor na toto téma napsal Wolfgang Schmidbauer). Mylně jsem se domníval, že pokud pomůžu člověku, který dle mého názoru pomoc potřeboval, očekával jsem svým způsobem reciprocitu. Problém byl v tom, že tento člověk žádnou pomoc nepotřeboval ba naopak ani ji nechtěl. Bohužel, tahle negativní zkušenost se podepíše na každém následujícím vztahu, který se pokusím mít. Bohužel každá následující slečna bude neuvěřitelným způsobem permanentně prověřována a veškerá její tvrzení budou porovnáváná s činy. Zároveň se ale ptám sám sebe, jestli je morálně správné, aby za chybu jedné (ať již úmyslnou nebo náhodnou) platila druhá. Podle mě to rozhodně není spravedlivé vúči následující, nicméně to podvědomě udělám.

Ad joei - Tady je otázka vyrovnanosti či nevyrovnanosti namístě. Bohužel toto jsem neodhalil ani po té době. Na jednu stranu po telefonu a v Barceloně "hrála" strašně ublíženou, neví co a jak, přemýšlí pouze 2 hodiny dopředu, žije ze dne na den, potřebuje někoho komu by mohla důvěřovat a někdo kdo by jí vedl a sdílel s ní život a na druhou stranu v Chicagu předvedla analýzu na 5 let dopředu, včetně osobních a kariérních hodnot, jak naprosto přesně ví, co chce, jak jí nejsem schopen splnit a dát to co potřebuje a podobně. Když jsem se ji však zeptal, co konkrétně jí nejsem schopen dát, když mě tak zná, začalo pětiminutové mlčení s velmi soustředěným pohledem do prázdna, na jehož konci řekla, že vlastně neví co jí nejsem schopen dát, ale je si jistá, že jí to nejsem schopen dát (což je sama o sobě myšlenka hodna důkladnější analýzy). Mohl jsem, ale nechěl, nasadit primitivně účetní model "má dati - dal". V praxi by to znamenalo, já tě pozvu na večeři, příště zveš ty, jinak konec. Striktně dodržovat dělení, paltby atd. Chápu a plně respektuji, že většina z Vás se mnou nebude souhlasit a řekne, že to takto prostě musí fungovat, ale pro mě to znamená už od začátku ztracený vztah. Budou již dopředu dané role a bude tam už na začátku nedůvěra a podle mě, je to začátek konce. Přemýšlel jsem, že bych někdy v budoucnu vytvořil z jejích vět takové BEST OF... Namátkou Vám vyberu nejzajímavější, co mi zústaly v paměti:

Závazek neznamená, že se zavazuji.
Zeptej se svých kamarádů a přátel, je naprosto normální, že lidi, když spolu začínají chodit, si neříkají pravdu a nemyslí nic vážně. Ty to nevíš proto, že jsi nikdy neměl žádný vztah. Toto je normální věř mi.
Člověk mě může zradit, ale práce mě zradí pouze tehdy, když jí zradím já.

Dalo by se to přirovnat ke schyzofrenii nebo hraniční poruše osobnosti, kdy daný jedinec nerozlišuje mezi snem a realitou, nicméně v tomto konkrétním případu, bych si dovolil konstatovat, že šlo o předem promyšlený tah a záměr. Rozhodně si nemyslím, že "se to tak zčista jasna náhodou stalo". Je pravda, že jsem věděl, že využívala lidi a dával jsem si na to pozor a ona mi řekla, že se chce změnit a že chce být lepším člověkem (což jsem jí nakonec uvěřil). Otázka obětování a setkání se mnou? To je věc, nad kterou jsem hodně přemýšlel. Pokud budu uvažovat čistě logicky v době, kdy se snažila, nevěděla nic o Barceloně a tězko tuto reakci mohla predikovat. Za daného "rozestavení šachových figurek" nemohla tušit, že jí pozvu, že jí vůbec budu chtít vidět apod. Zajímavě byl ten první dopis přeložen, když mi řekla, že jsem jí prostě napsal, že jí nechci a že jsem o ní nikdy neměl zájem a jenom si s ní hrál. Akorát jsem prý zvolil honosnější a zdvořilejší formu (což nebyla pravda, ale to posuďte sami). Pokud bychom se na tomto místě ponořili do hlubší filozofie, tak si můžeme položit otázku, co je to vlastně pravda. osobně zastávám názor, který bych definoval takto:

PRAVDA JE TO, ČEMU VĚŘÍŠ.

A ona věřila tomu, že jí nikdo nechce, tudíž i můj dopis si přeložila, že jí nechci (a nebo předem kalkulovala, že když bude hrát ještě víc ublíženou, že záměrně vyvolá u nás mužů "opatrovatelský syndrom", který je dán geneticky). Samozřejmě, když se na to podívám z jejího pohledu, neriskovala nic. Měla přítele, který byl ochoten pomoci v těžké chvíli. Přítele na telefonu. Zorganizoval dovolenou, která jí nestála ani cent. Nikdy ho neviděla. Přítel byl mystický, udělal dovolenou zajímavou, že se na ni těšila. Navíc jí hodně pomáhal v práci, takže si v mysli vytvořila virtuální osobnost, do které vložila všechy atributy a své nenaplněné sny, což se ve finále ukázalo jako naprosto vražedná kombinace. Do Barcelony jela v domění, že se tahle virtuální osobnost zhmotní se vším všudy, nebude mít chybu a přitom naplní všechny její touhy a očekávání. Několikrát jsem jí na to upozorňoval. Takže z jejího pohledu neudělala nic špatného. Pouze dokonale využila situace, kterou jí někdo druhý nabídnul. Navíc mi po telefonu řekla, že se zachovala "fér".

(citace)
Já jsem se zachovala fér. Mohla jsem tě nechat kolem sebe běhat ještě dva roky a bylo by to jenom k mému prospěchu a těžila bych z toho, ale byla jsem k tobě fér. Zastavila jsem to v době, kdy jsem zjistila, že jsem udělala chybu. Do Barcelony jsem jela proto, protože jsem ZOUFALE chtěla (slovo ZOUFALE si zapamatujte) aby to füngovalo. Chtěla jsem to tak ZOUFALE, že jsem ignorovala logickou část mozku. A to je moje jediná chybička. Nemáš pravdu v tom, že jsem to celé plánovala. Nikdy jsem neměla v úmyslu tě využít nebo zneužít. Chtěla jsem ZOUFALE abych někoho měla. ZOUFALE jsem toužila po vztahu, ale v Barceloně jsem zjistila, že to nejde. Nechci na svém životě nic měnit. Nechci ztratit Safiju tím, že jí dám tobě. A tím bych jí ztratila. Mám jí moc ráda. Nechci se kvůli nikomu měnit. A na druhou stranu, se cítím jako že tě využívám, když se celá neoddám tobě. Nechci nikdy v životě litovat, že jsem se musela něčeho vzdát, protože to chtěl někdo jiný.

Tady bych chtěl podotknout jednu psychologickou zajímavost, kterou jsem diskutoval se 4 psychiatry. Bohužel nekomunikuji moc se ženami, takže netuším, jestli je tohle "roztomilá nevinná hra" nebo částečný profil osobnosti. Kdykoliv se probírala nebo řešila negativní věc (pršelo, byla sama doma, byla unavená, byla daleko od rodiny, byla smutná), používala slovní spojení SAFIJA JE ... (smutná, naštvaná, velice rozlobená, nešťastná atd.). Ze začátku jsem to používal, protože sem ji neoslovoval jako JI, ale jako JÍ - 3. osoba. Příklad: Zeptej se JÍ, jesli má přítele. Řekní JÍ ať na sebe dává pozor apod. Přislo mi to zajímavé a roztomilé. Dával jsem si na to ale velký pozor, kdy 3. osobu používá a dospěl jsem k velmi zajímavé teorii a poznání. Kdykoliv se jednalo o potenciální konflikt s negativním prožitkem, emocí, vzpomínkou, toto řešila pomocí 3. osoby. Nikdy 3.osobu nepoužila v souvislosti s pozitivním prožitkem nebo emocí (nikdy např. nepoužila SAFIJA JE .... (moc šťastná, je zamilovaná apod.). Bránila se té negaci slovním distancováním své osoby od problému, což se pak ukázalo na zásadnějších věcech, jako:

Já to nerozbila
Já to myslela vážně, prostě to jenom nevyšlo, nejsem za to zodpovědná
Já jsem svoje dítě musela dát pryč, protože jsem si ho nemohla dovolit (když přiletěla v roce 2002, byla v 5. měsíci těhotenství, potrat nebyl možný a tak se rozhodla dítě porodit a hned po porodu ho dát k adopci)
Já jsem nechtěla odjet z Iránu, ale musela jsem

V této fázi mě došlo, že tento člověk nepřijme za cokoliv jakoukoliv zodpovědnost. Vše bude chyba druhých a svou vinu nikdy nepřizná, což se potvrdilo i v Chicagu, kdy řekla:

(citace)
Já jsem to chtěla, ty jsi to chtěl (vztah). Pokusili jsme se o to. Já jsem nelhala, ty jsi nelhal. Prostě to nefungovalo. To je normální. Nikdo neudělal nic špatně, prostě je to rozbitý.

Opravdu nejsem expert na partnerské vztahy, ale poznat za 4 dny v Barceloně, že bych se o ní v životě nebyl schopen postarat, že musím dospět, že bych nikdy nedokázal naplnit její tužby a potřeby, mi přijde trochu přitažené za vlasy. Dle mě, je to extrémně krátká doba na jakýkoliv závěr. Četl jsem hodně studií na téma rychlosti poznání "toho pravého". Je to mezi prvními 4 až 7 sekundami, kdy se pár vidí. Je to podvědomá selektivní reakce ženy, která instinktivně vybírá potenciálního otce pro svá "mláďata" na základě jeho imunitního systému a spousty dalších znaků, ale toto funguje na biologické úrovni a pouze za účelem splození potomků. Zásadní problém byl v tom, že jsme se nikdy neviděli a přesto jsme spolu komunikovali 3 měsíce. Fyzický kontakt (a tím nemyslím sex) je prostě nenahraditelný.

Dále se ospravedlňovala, že mě klidně mohla nechat běhat kolem sebe třeba 2 roky, že by si mě udržela a bylo by to v její prospěch (tuto myšlenku nedokážu ani potvrdit ani vyvrátit). Ale že se zachovala fér a zastavila to v době, kdy poznala, že se nemůže oddat cizímu člověku. V Chicagu jsem na to vymyslel metaforu. Představte si, že máte např. 1000 USD. Máte kamaráda a ten Vám vezme 100 USD. A kamarád Vám potom řekne "buď rád, že to bylo jenom 100. Mohl jsem Ti to vzít celé". Na této metafoře jsem jí chtěl demonstrovat, že není otázka KOLIK, ale problém je už na začátku v myšlence krádeže. Čímž jsem se jí snažil naznačit, že pokud to nemyslela od začátku vážně, neměla s tím vůbec začínat. A pokud s tím začala se záměrem využít toho ve svůj prospěch, pak se jí to povedlo. Ohledně rodiny tam problém nebyl. Spíš naopak. Mluvil jsem s její mámou po telefonu a ona mi říkala, že je hrozně ráda, že s její dcerou vůbec chci něco mít, protože ona je strašně moc "crazy" (záměrně nepřekládám, protože v tomto konkrétním případu to může znamenat v podstatě cokoliv). Rodina jí v tom velmi podporovala, protože pro islámskou rodinu je důležité aby se dcera vdala a byla zajištěná. Ukazuje to na rodinnou prestiž a je tam svým zbůsobem zohleďňováno i sociální postavení. Pro rodinu, která nemá provdanou dceru je to defacto ostuda. Tím zas a opět narážím na kulturní bariéru. Jelikož ona žije ve Spojených státech již 6 let, samozřejmě to na ní má vliv. Jen si představte, že jste vychováváni 22 let v poměrně silně islamistickém režimu, který, to si nebudem nalhávat, se se ženami zrovna dvakrát nemazlí. A najednou přišla změna, chodila na školu v "nejdemokratičtější zemi na světě", poznala kluby, párty, promiskuitu a poznala, že defacto za nic nemůže být potrestána, protože stačí říct, že daný člověk jí sexuálně obtěžoval a byla z toho venku. Poznala, že může muže zažalovat za sebemenší násilí (které v Iránu musela mlčky tolerovat, protože žena je v Iránu defacto zboží nikoliv bytost). V tomto ohledu mě napadla ještě jedna teorie. Možná tohle celé bylo myšleno jako "odplata a pomsta těm zlým mužům, ke kterým patřil i můj bývalý manžel, takže já se teď budu mstít všem, protože on mě bil, zneužíval a držel na drogách". Je to sice hodně konspirativní teorie, nicméně možná.

Ad Richard - To je pravda. Nebyl jsem v tomhle zásadový a podle mě bylo nejmoudřejší to ukončit tím dopisem. Příště už vím, že je dobré, trvat si na svém.

Ad BornToHate - Kontakt jsem s ní nenavázal od chvíle co jsem odletěl ze Chicaga. A pro jistotu, aby mě nemohla nikdy v budoucnu kontaktovat jsem změnil i práci. Navazování kontaktů pro mě rozhodně není o společenském nebo pracovním postavení. Jsem k lidem poměrně odtažitý, protože vždy čekám od lidí to nejhorší. Proto si nedokážu dost dobře vysvětlit, že jsem v tomto případě takhle selhal.

Otázky, nad kterými se trochu trápím:

Měla to celé dopředu naplánované ?
Dalo se vůbec věřit tomu co říkala ?
Co se dá vytušit o člověku, který jede přes půl světa za člověkem, kterého v životě neviděl ? Kolik holek ze 100 by toto udělalo (statisticky)?
Proč v Berceloně jednoduše neřekla, promiň nejseš můj typ ?
Proč když letěla domů říkala do telefonu to co říkala ?

Pro všechny přikládám přílohu, kterou si můžete stáhnout. Helsem k rozbalení souboru je titulek tohoto vlákna. Stačí zkopírovat a vložit. Dá Vám to trochu "audio-vizuálnější" pohled na věc.

http://www.files.to/get/476706/e7tt3vpf47

[Ahoj, Tyto řádky jsem se Ti rozhodl nechat přeložit do Farsi, protože Ti je nedokážu v Angličtině podrobně napsat. Osobně si mysím,že naše fyzické setkání rozhodně není vhodné (nebál bych se použít slovo nemožné až nežádoucí). Vztah přes virtualnía anonymní internet je sice krásný, nicméně neskutečně zavádějící (klamný, mylný).Jelikož jsi osamnělá, hledala jsi (a pravděpodobně stále hledáš) nějaký vztah, který by pro tebe měl perspektivu a naději v lepší budoucnost.Bohužel jsi se až příliš zamilovala do imaginární/virtuální osobnosti, aniž bys dokázala odhadnout (dohlédnout) následky které to přinesejak tobě, tak osobě na druhé straně. Z mého pohledu jsi na jedné straně velice atraktivní a mystická osoba, ovšem na straně druhév tvých očích vidém strach. Ať si to chceš připustit nebo ne, mezi námi dvěma je neskutečně veliká jazyková, kulturní a mentální bariéra,která by v našem budoucím vztahu určitě sehrála svoji roli. Byla jsi ke mě velice otevřená, což oceňuji, nicméně si myslím,že příliš velká otevřenost ti kdykoliv v budoucnu spíše uškodí. Jsi neskutečně jemná a citlivá osoba. V následujících řádcích ti chci dát radydo budoucna, protože jsi velice dobrá kamarádka a kamarádi by si měli v nouzi (krizi) pomáhat. Tvůj současný vztah mi bohužel signalizuje(naznačuje), že v době vašeho seznámení jsi byla psychicky velice na dně (byla jsi na tom psychicky špatně) a přítelkyně se chytlapříležitosti (využila příležitosti), jak ti nahradit částečně rodinu, zázení, rodiče, což je v pořádku, nicméně na druhou stranu si těneuvěřitelně mazaným (vychytralým) způsobem k sobě váže (myšleno psychicky a citově) tak, aby jsi na ni byla závislá(psychicky, duševně, citově, materiálně, fyzicky). Ač tohle postrádá jakoukoliv logiku, v budoucnu pokud si najdeš jakýkolivnormální heterosexuální vztah se tohle obrátí proti tobě, protože není nic horšího než když ženská žárlí.Ač to bude pro tebe bolestivé, konstatuji, že jsi psychicky narušená osobnost s lehčí formou schyzofrenie a závislosti na drogách(ať si to pripustíš nebo ne, je to prostě konstatování holého faktu) a bohužel v tvých 28 letech nevidím sebemenší naději na jakékolivzlepšení. V této pozici (situaci) jsem to já, kdo říká NE a z tohoto vztahu odcházím. Není to ovšem kvůli tomu, že by jsi pro mě nebylapřitažlivá, atraktivní (po fyzické stránce) a zajímavá, příjemná, mystická a velice milá (po duševní stránce), ale proto, že tě mám rád natolika vážím si tě jako osobnosti a človeka, že ti nechci žádným způsobem ublížit (zranit) a jakýkoliv hlubší vztah se mnou by ti nesmírné ublížíl(zranil) což nechi dopustit. V budoucnu by to na tvoji, už tak silně poškozené psychice, mohlo zanechat nedozírné následky a to opravdunemůžu a hlavně nechci dopustit. Proto je lepší ukončit to hned teď než kdykoliv později. Chápu, že ti to teď nebude dávat smysla nepochopíš to, budeš se cítit podvedená, zneužitá, využitá, ošizená, poražená a bude trvat týdny, než tě to přebolí (v současné chvíli)ale časem možná pochopíš (oceníš) proč jsem tento krok udělal (a slovem „časem“ myslím v řádu let a desetiletí). A víš moc dobře, že jávždy vím co dělám a proč to dělám. Přál bych si abychom zůstali kamarádi a kdykoliv budeš mít potřebu se s nečím svěřit, budeš potřebovatpomoc, záchranu, radu nebo si prostě jen tak popovídat můžeš se na mě obrátit a já ti velice rád pomůžu (rozhodnutí nechám na tobě).Z celého srdce Ti přeji aby jsi našla ve svém životě člověka, který ti bude oporou, který tě podrží v krizových chvílích, bude s tebouprožívat radosti i smutek, bude tě milovat a který bude s tebou šťastný. Prosím vybírej si ale pečlivě, s rozvahoua pečlivě zvažuj důsledky svých činů. S pozdravem]

Chtěl bych se s Vámi podělit o svůj příběh, který jsem prožil před rokem. Jmenuji se Pavel a je mi 34 let. Pracoval jsem v mezinárodní firmě 3 roky jako technická podpora koncových uživatelů. Bude to možná znít hodně zvláštně, ale do současné doby jsem neměl vztah. Měl jsem strach z odmítnutí a zklamání nikdy jsem nebyl první, kdo ženu oslovil. Vždy k tomu muselo dojiít tzv. "v opačném gardu". Dle svého soudu si myslím, že jsem velmi zásadový a čestný člověk.

- Pro ty z Vás, kteří mají rádi detaily, otec zemřel když mi bylo 8 let, vychováván pouze matkou, která po smrti otce (50) již nikdy neměla vztah, bratr o 13 let starší, rodinu opustil v 21 letech. Narozen ve znameni berana, 1974.

Po složitém výběrovém řízení jsem nastoupil do mezinárodní firmy. Jezdil jsem hodně po světě zavádět nový systém a školit zaměstnance. Práce mě zcela naplňovala a cítil jsem, že jsem na správném místě. Jelikož se blížily Vánoce roku 2006 a mám ve zvyku přát lidem osobně, vybral jsem si 5 lidí z celého světa, s kterými jsem přišel v daném roce do kontaktu, a připravil jsem si ro ně přání v jejich rodném jayzce, které jsem se naučil a telefonicky jim popřál. Šlo o italštinu, španělštinu, angličtinu, němčinu a perštinu. Perština byla pro kolegyni z pobočky v Chicagu. Proč perština, k tomu se dostaneme za chvilku. Zhruba 3 měsíce před Vánoci roku 2006 jsem telefonicky a vzdáleně řešil nějaké problémy na pobočce v Chicagu, kde se mnou komunikovala žena jménem Safija. Byla velmi příjemná a jelikož se mi perština zdála jako velmi exotický jazyk, rozhodl jsem se, že jednou z "vyvolených" bude ona. Přáním byla ohromena a začala si se mnou denně psát přes e-mail. V průběhu ledna jsme si psali nejen ohledně pracovních věcí, ale i ohledně zálib každého z nás. Nezřídka se stávalo, že mi zazvonil telefon ve 4 hodiny rano, když šla z práce a chtěla si povídat. S odstupem času to považuji za trochu sobecké z její strany s přihlédnutím k časovému pásmu, ale byla to moje práce, být na telefonu 24 hodin denně. Poté jsme začali komunikovat i přes ICQ a to denně. Druhý den v únoru se zeptala na velmi zvláštní věc. uvedla to slovy "Vím, že se budu nenávidět za to co teď řeknu, ale kdybys byl tady, šel bys se mnou do postele?"

- Faktické dodatky nutné pro zvážení celé situace. Safija je bisexuaální vodnář, narozen 1980 v Teheránu. Ve 14 letech přišla o panenství. Na podmínky silné islámské komunity byla rebel. Odmítala se podřídit "většině", žila si svůj "bláznivý život". Odmítala respektovat společenské normy islámské společnosti. Uvědomovala si, že je krásná a využívala/zneužívala toho k dosažení svých cílů bez ohledu na ostatní lidi. Šla si bezhlavě za svým i s vědomím, že druhé lidi zraní (citově). Nedělalo jí to problém. Měla hodně náhodných a krátkodobých znímostí. V 16 letech se zamilovala do svého nejlepšího kamaráda, s kterým se rozhodla zkusit žít. Znali se od mládí. Byli spolu celých 7 let, ale nikdy se nevzali, protože ke sňatku v islámské zemi je nutný souhlas obou rodičů a ani jeden rod nenáviděl druhý, takže k oboustrannému souhlasu nedošlo. Po nějaké chvíli se začal měnit a dopadlo to tak, že se Safija chtěla kvůli němu změnit, přestala chodit do školy, byla pouze s ním a začala po jeho vzoru brát drogy (slovem drogy je zde míněn kokain, hašiš a LSD). Nevěřil ji, hodně ji bil, násilím vyžadoval sex. I přes tyto závažné skutečnosti ho Safija nechtěla opustit až do chvíle, když na ni vytáhl nůž a pokusil se ji zabýt. V tu chvíli se v ní spustil obranný mechanizmus pudu sebezáchovy a za 2 dny byla na cestě do Spojených Státu a od té doby se nikdy v Iránu neobjevila. Při příletu "zjistila", že je v 5. měsíci, takže potrat nebyl možný, dítě porodila a dala k adopci.

Jelikož nejsem ten typ člověka, který "na písknutí" přiběhne a "poslouží" ženě k uspokojení jejich potřeb, řekl jsem ji, že to opravdu není dobrý nápad a ukončil jsem konverzaci. Jelikož jsme byli nadále v kontaktu kvůli pracovním záležitostem, častokrát mi volala i v noci a řesila se mnou zezačátku pracovní, pak i soukromé problémy. V této vývojové fázi už telefonáty probíhaly 2 hodiny denně. Pořád se mě snažila přesvědčovat, že jsem pro ni ten pravý, že mě má strasně ráda, že v životě nikoho tolik nemilovala a podobně. Když si ani podruhé Safijala říct, uchýlil jsem se k napsání dopisu, který jsem nechal přeložit do perštiny a poslal jsem jí ho DHL, aby na nej nemusela dlouho čekat. Dopis byl následujícího znění:

Ahoj,
 
Tyto řádky jsem se Ti rozhodl nechat přeložit do Farsi, protože Ti je nedokážu v Angličtině podrobně napsat. Osobně si mysím,
že naše fyzické setkání rozhodně není vhodné (nebál bych se použít slovo nemožné až nežádoucí). Vztah přes virtualní
a anonymní internet je sice krásný, nicméně neskutečně zavádějící (klamný, mylný).
Jelikož jsi osamnělá, hledala jsi (a pravděpodobně stále hledáš) nějaký vztah, který by pro tebe měl perspektivu a naději v lepší budoucnost.
Bohužel jsi se až příliš zamilovala do imaginární/virtuální osobnosti, aniž bys dokázala odhadnout (dohlédnout) následky které to přinese
jak tobě, tak osobě na druhé straně. Z mého pohledu jsi na jedné straně velice atraktivní a mystická osoba, ovšem na straně druhé
v tvých očích vidém strach. Ať si to chceš připustit nebo ne, mezi námi dvěma je neskutečně veliká jazyková, kulturní a mentální bariéra,
která by v našem budoucím vztahu určitě sehrála svoji roli. Byla jsi ke mě velice otevřená, což oceňuji, nicméně si myslím,
že příliš velká otevřenost ti kdykoliv v budoucnu spíše uškodí. Jsi neskutečně jemná a citlivá osoba. V následujících řádcích ti chci dát rady
do budoucna, protože jsi velice dobrá kamarádka a kamarádi by si měli v nouzi (krizi) pomáhat. Tvůj současný vztah mi bohužel signalizuje
(naznačuje), že v době vašeho seznámení jsi byla psychicky velice na dně (byla jsi na tom psychicky špatně) a přítelkyně se chytla
příležitosti (využila příležitosti), jak ti nahradit částečně rodinu, zázení, rodiče, což je v pořádku, nicméně na druhou stranu si tě
neuvěřitelně mazaným (vychytralým) způsobem k sobě váže (myšleno psychicky a citově) tak, aby jsi na ni byla závislá
(psychicky, duševně, citově, materiálně, fyzicky). Ač tohle postrádá jakoukoliv logiku, v budoucnu pokud si najdeš jakýkoliv
normální heterosexuální vztah se tohle obrátí proti tobě, protože není nic horšího než když ženská žárlí.
Ač to bude pro tebe bolestivé, konstatuji, že jsi psychicky narušená osobnost s lehčí formou schyzofrenie a závislosti na drogách
(ať si to pripustíš nebo ne, je to prostě konstatování holého faktu) a bohužel v tvých 28 letech nevidím sebemenší naději na jakékoliv
zlepšení. V této pozici (situaci) jsem to já, kdo říká NE a z tohoto vztahu odcházím. Není to ovšem kvůli tomu, že by jsi pro mě nebyla
přitažlivá, atraktivní (po fyzické stránce) a zajímavá, příjemná, mystická a velice milá (po duševní stránce), ale proto, že tě mám rád natolik
a vážím si tě jako osobnosti a človeka, že ti nechci žádným způsobem ublížit (zranit) a jakýkoliv hlubší vztah se mnou by ti nesmírné ublížíl
(zranil) což nechi dopustit. V budoucnu by to na tvoji, už tak silně poškozené psychice, mohlo zanechat nedozírné následky a to opravdu
nemůžu a hlavně nechci dopustit. Proto je lepší ukončit to hned teď než kdykoliv později. Chápu, že ti to teď nebude dávat smysl
a nepochopíš to, budeš se cítit podvedená, zneužitá, využitá, ošizená, poražená a bude trvat týdny, než tě to přebolí (v současné chvíli)
ale časem možná pochopíš (oceníš) proč jsem tento krok udělal (a slovem „časem“ myslím v řádu let a desetiletí). A víš moc dobře, že já
vždy vím co dělám a proč to dělám. Přál bych si abychom zůstali kamarádi a kdykoliv budeš mít potřebu se s nečím svěřit, budeš potřebovat
pomoc, záchranu, radu nebo si prostě jen tak popovídat můžeš se na mě obrátit a já ti velice rád pomůžu (rozhodnutí nechám na tobě).
Z celého srdce Ti přeji aby jsi našla ve svém životě člověka, který ti bude oporou, který tě podrží v krizových chvílích, bude s tebou
prožívat radosti i smutek, bude tě milovat a který bude s tebou šťastný. Prosím vybírej si ale pečlivě, s rozvahou
a pečlivě zvažuj důsledky svých činů.
 
S pozdravem

- Faktické dodatky: Po příjezdu do Spojených států Safija vystudovala vysokou školu v oblasti Ekonomika-management. Poté začala pracovat. Protože měla problémy s navazováním známostí a jak sama říkala "nechci pořád zkoumat, co se skrývá za chladnou maskou mužů", uchýlila se hledat kamarádky do lesbické komunity. V dané době obývala jeden pokoj třípatrového domku, kde žily 3 lesbické páry. S jednou z nich měla v minulosti vztah, ale údajně spolu již nic neměli. Přesto spolu sdíleli jedno patro (tomu jsem nevěřil).

Po obdržení dopisu mi zavolala a rozplakala do telefonu. Plakala asi 15 minut, kde říkala, že to není fér, že tohle si nezaslouží, že ona se chce o někoho starat, že chce aby se v jejím životě udála alespoň jedna pozitivní věc, že má samou smůlu, že musela opustit svou rodnou zemi, že se jí stýská po mámě a tátovi, že chce někoho milovat atd. Poslední větou v dopise, jsem jí dal najevo, že mi není úplně lhostejná a že můžeme být kamarádi, pokud bude chtít. Ona řekla, že chce kamarádství, protože to je druhá nejlepší věc, kterou může získat.

Uběhl asi týden, kdy komunikovala velice opatrně, skoro za každou větou se mě ptala, jestli mě to neurazilo, nezranilo atd. Dával jsem jí o sobě bezproblému veškeré informace. Nehral jsem s ní na schovávanou, takže věděla, že žiji sám, nechodím mezi lidi, jsem spíše negativního smýšlení, možná až extrémní introvert. Říkala mi, že oceňuje, že s ní hraju narovinu, že neznám žádné "špinavé triky", které muži používají a že oceňuje moji čistou náklonost bez postraních úmyslů. Nechápala, že jsem ještě neměl vztah a pořád opakovala, že pokud si žádná nevšimla, jak úžasný a jedinečný člověk jsem, tak jsou pěkně hloupé.

Jednoho večera mi napsala SMS, kde se mi svěřila, že jí ten můj dopis velice zranil a že o něm pořád přemýšlí. Napsala mi, že si myslí, že moje srdce ten dopis nenapsalo a ať se zeptám svého srdce, co opravdu cítím. Chtěl jsem ji poznat osobně a již delší dobu jsem o tom přemýšlel. Vymyslel jsem tedy plán o kterém hodně mých přátel řeklo, že tohle by neudělalo 95% lidí. Nesouhlasím s nimi, protože si myslím, že tohle by udělal každý, kdo by někoho miloval.

Z předešlé komunikace jsem věděl, že má velice ráda fotbal, ale nikdy na fotbalovém zápasu nebyla, protože v Iránu mají ženy vstup na sportoviště zakázáno a ve Spojených Statech se fotbal moc nehraje. věděl jsem také, že v Teheránu žila ve vyšším patře a velice dopodrobna mi o tom vyprávěla jak pozorovala hvězdy když seděla na balkónu.

Úvodem musím podotknout, že jsme si pouze psali a telefonovali. Nikdy jsme se neviděli ani přes kameru. Můj plán spočíval ve hře. Pokud na ni přistoupí a dodrží pravidla, na konci hry mě uvidí. Požádal jsem jí o 5 dnu dovolené. Souhlasila se všema podmínkama.

Celý plán vycházel z fotbalu. Když má ráda fotbal, tak naživo. A co je víc než atmosféra Camp Nou (98.000 lidi)? Tim bylo rozhodnuto o místu setkání, byla jim Barcelona. Vyzvídala kam pojedeme a jelikož naléhala velice často a nebyl jsem si sám sebou jist, že bych se neprozradil, předhodil jsem nějaký ostrov v Karibiku. Z důvodů větší romantičnosti a mystiky jsme se domluvili, že celou akci budeme nazývat THE ISLAND (ostrov). Upozornil jsem ji ovšem, že z geografického hlediska to není ostrov, ale poloostrov (tím jsem chtěl nabourat myšlenky na pláže a písek, které by v její hlavě vznikly) a že se na "ostrově" mluví Španělsky (což je dokonalé maskování pro celou karibskou oblast).

Mezitím navštívila Evropu kvůli mámě, s kterou byla na dovolené v Nice a v Monacu. Tou dobou jsem byl služebně v Madridu, takže jsme byli od sebe podstatně "kratší" vzdálenost. Volala mi denně skoro 3 hodiny a jednoho dne mě řekla, že okamžitě sedá na letadlo a letí do Madridu, protože je jí hrozně smutno a chce mě obejmout. Dařilo se mi to vymluvit, protože bych tím pokazil akci s "ostrovem". Konverzace už byla na takové úrovni, že zvažovala přesun do České republiky, psala na některé agentury ohledně práce (pomáhal jsem ji s překladem), zjišťovala možnost pracovního víza atd.

-Posun na časové ose. Myslím si, že by bylo dobré udělat mezirekapitulaci. Doba od prvního navázání kontaktu byla již 4 měsíce, akce "ostrov" se věděla již 2 měsíce. Nikdy jsme se neviděli ani přes web kameru.

Nastal osudný den a já se připravoval na cestu. Podmínka hry byla v tom, že spolu celý den nebudeme mluvit a až odejde z práce, pošle mi SMS, že odchází a dostane ode mě první indicii. Tou bylo písmeno terminálu v Chicagu. Na něm řekla svoje jméno a dostala letenku. Jelikož jsem musel něco pracovně vyřešit, stavil jsem se do internetové kavárny, kde jsem se musel kvůli danému problému připojit do podnikové sítě. To bylo cca 5 hodin před odletem. Bohužel, souhra okolností zapříčinila to, že si mě vyhlídla partička Rómských spoluobčanů a dokonale mazaným způsobem mi ukradli peněženku. Když jsem si tu situaci přehrával znovu, nezbývalo mi, než smeknout klobouk nad genialně jednoduchým způsobem, kterým to provedli. Takže 4 hodiny před odletem byla situace následující. Kromě pasu, který z peněženky vypadl, jsem neměl vůbec nic. V peněžence bylo zhruba v přepočtu 55.000 korun (něco byli EURa neco USD - vezla mi nějaké knížky). naštěstí mi pomohli dva kamarádi, kteří za 30 minut přivezli 60.000 korun v hotovosti, takže jsem mohl odletět. Tou dobou mi zavolala, že už ví, kam letí a že toto pro ní vživotě nikdo neudělal a trochu i plakala a pořád opakovala, že je nesmírně šťastná. Musel jsem jí říct o tom co se mi stalo, na což reagovala poměrně zvláštním způsobem (přinejmenším bych za daných okolností tento způsob nepovažoval za vhodný). Řekla mi, že to se prostě stává a ať to hodím za hlavu, že teď je nejdůležitější, že se brzy uvidíme a ať na to nemyslím. Letěl jsem s přestupem v Zurichu a doletěl do Barcelony. Jak jsem dosednul, už mi volala, že je v Barceloně. Měla spoustu otázek co a jak, jestli má jít přes celnici nebo jestli má počkat uvnitř atd. Řekl jsem ji, ať výjde ven, vykouří si pár cigaret a že se potkáme venku. Za 10 minut volala znova a tak tomu bylo asi pětkrát. Zavolala ještě jednou se zprávou, že jí dochází baterka a pokud jí ztratím, tak jí budu muset najít. V tu chvíli jsem ji už viděl a řekl jsem jí to. Byla překvapená, že ona nevidí mě. A následovala poslední hra kde jsem (přirovnal bych to k samá voda-přihořívá-hoří). Potom mě poprvé uviděla. Přístup, který zvolila mi připadal přinejmenším vlažný, zdaleka bych takový krok neočekával od člověka na kterého se těším 4 měsíce. Já seděl na lavičce, přistoupila, já ji objal, ona mě a dali jsme si první pusu. Potom si sedla a chvíli jsme si povídali. Pořád se mi dívala do očí, až mi to bylo chvílema nepříjemné. Těžko se to definuje, ale byl to taký až "pichlavý pohled". O našem výškovém rozdílu věděla dlouho a tak jsem ji vyzval, že půjdeme na taxi a že si konečně stoupnu (já měřím 205 cm, ona měla 153 cm). Začla se smát a chytla se rukama za můj krk a snažila se mi dát pusu. Jeli jsme tedy taxíkem do hotelu a cestou jsme se drželi za ruce a povídali si jaký byl let, že je docela teplo a podobná nevázaně konverzační témata. Na hotelu jsem ji předal dárky, které jsem jí přivezl (byly to 2 knížky o Praze a České republice, pár čokolád a pár pytlíků Haribo medvídků, které prý nejsou ve Spojených Státech k sehnání. Milovala je). Ona mi předala náramek, který mi koupila v Nice a práníčko na kterém bylo napsáno "CHCI PROŽÍT VŠECNHY BARVY ŽIVOTA S NĚKÝM. MYSLÍM SI, ŽE OSUD MI VYBRAL TEBE BÝT TÍM NĚKÝM" a musím přiznat, že se mi v očích objevili slzy, protože to bylo velice krásně naformulováno (anglický originál byl opravdu nádherný). Poté si na mě sedla a obtočila si nohy kolem mého pasu a pořád se na mě dívala a já jí povídal jakou jsem měl cestu. 2 krát mi dala pusu, ale uhnul jsem, taže mi pusu dala na tvář. Zahleděla se a zeptala se, jestli se mě nelíbí, nebo co se děje. Řekl jsem jí, že na to jde strašně rychle (uběhlo cca 35 minut od našeho prvního fyzického setkání). Poté začala brečet, že to věděla, že se mě nebude líbit, že si to myslela, že je k ničemu atd. (standartní sebedestrukční nálada). Snažil jsem se jí utěšit, že se mi velice líbí a jsem y ní okouzlen, ale že si myslím, že to chce víc času. Nicméně nepřestávala v naléhání a nakonec jsme skončili v posteli.

Shrnutí našeho pobytu v Barceloně bylo následující: Čistého času trvala Barcelona 96 hodin z toho jsme byli 92 hodin v posteli. Mezitím proběhla večeře ve vyvýšené restaraci nad Barcelonou (pamatoval jsem si, že se ráda dívá na hvězdy) a s fotbalem to taky neklaplo, protože lístky dorazili den po zápasu. Tak jsme se byli alespoň podívat u stadionu. Ohldeně sexu bych rád konstatoval fakta. Opravdu si nevymýšlím, tak to prostě bylo. 13 let jsem neměl pohlavní styk s žadnou ženou. Uspokojit jí, pro mě nebyl problém a dařilo se mi to několikrát za noc. Problém byl ovšem se mnou. Jí se nepodařilo uspokojit mě žádným způsobem. Řekla mi, že je popré s někým neobžezaným a celkově jsem měl dojem, že si není moc jistá ani moc zkušená (i když po telefonu slibovala, jak se mi to s ní bude líbit, že ona má spoustu zkušeností atd.). Když sama viděla že to nejde a když už na to šla moc silou, schoulila se do klubíčka a začala hodně plakat. Chtěla abych nějak zakryl zrcadlovou stěnu, protože se na sebe nemohla dívat, že je tak neschopná. Nakonec se dorbá věc podařila, sice pouze jednou za celou dobu pobytu, a byla moc ráda. V průběhu pobytu říkala, jak jsem úžasný člověk, jak chce se mnou žít, jestli budu souhlasit s tím, že naše děti budou mluvit česky a persky už od mala apod. Několikrát jsem jí říkal, že se známe hrozně krátkou dobu na podobné úvahy a že je to příliš předčasné. Barcelona skončila, došlo k rozloučení na letišti a každý jsme se vydali svou cetou. Z letadla mi ještě volala, a řekla mi, že si dokáže představit, že se mnou bude napořád, že jsem úžasný člověk a že mě miluje tak, jak nikdy nikoho nemilovala. Několikrát se chtěla ujistit, jestli s ní chci být, jestli jí mám pořád stejně rád a jestli se ještě uvidíme. Ujistil jsem ji, že rozhodně ano a že už se těším, až se znovu potkáme. Po příletu do Česka jsem se začal učit perštinu, protože jsem chtěl porozumnět jejímu rodnému jazyku, kultuře a chtěl jsem v budoucnu s její mámou mluvit persky. Tímto bych chtěl poděkovat jedné z nejlepších učitelek, kterou jsem kdy poznal a jednoho z největších odborníku na arabistiku u nás. Diskutoval jsem s ní i tento problém co mám a ona mi řekla o chování, které se jmenuje TAAROF. Je to z Evropského hlediska strašně těžko pochopitelná a uchopitelná věc. Sám jsem tomu moc nerozumněl a musela mi dát několik příkladů. pro ty z Vás, kteří to neznají, jde o zvláštní druh chování vůči cizí osobě. Je to svým způsobem zdvořilostní chování vůči druhému jedinci. Z Evropského pohledu bych asi nenašel výstižnější slovo než "pokrytectví", ale v žádném případě neodsuzuju tento způsob chování. Jsme odlišná etnika a bohužel, to co já například považuju za lež pro jiného lež být nemusí a obráceně. Co mě připadá vtipné, může někoho jiného urážet.

Příklady: Pokud si v obchodě vyberete zboží, jdete ho zaplatit a zeptáte se co stojí, prodavač Vám odpoví, že nic. je to jeho způsob slušnosti vůči druhému jedinci. On sám ví, že Vy víte, že mu máte dát peníže, ale ze slušnosti a respektu k Vám řekne, že nic. To stejné platí i pro případ, že se Vás tchýně zeptá, když Vám tak chutnalo, nechcete přidat ? na první dotaz musíte řici ne, stejně tak na druhý a třetí dotaz. Dovoleno je to až na čtvrtý dotaz. Sama učitelka mi řekla, že jezdí za přáteli do teheránu a sama neví, když se s nimi zdraví a oni jí ukazují, jak moc se na ní těšili a jak jsou šťastní, jestli to "hrají" (TAAROF) nebo jestli to tak opravdu cítí. Říkala mi, že žila a učila v Teheránu 10 let a sama to nepozná.

Uběhnul týden po Barceloně a došlo k zásadním změnám. Nekomunikovala na stejné úrovni jak předtím, neposílala už raní SMS ani se nezajímala co dělám jak tomu bylo před Barcelonou. Nabyl jsem dojmu, že se něco stalo v Barceloně, ale netušil jsem co. Snažil jsem se věnovat jí se stejným nasazením jako před Barcelonou. Po 14 dnech jsem se jí zeptal co se děje. odpověděla, že nic, že je vše v pořádku, avšak její činy a komunikace tomu neodpovídaly. Rozhodl jsem se proto, že bude nejrozumnější letět do Chicaga, protože si nemyslím, že takováto (pro mě) zásadní věc by se měla řešit pomocí e-mailů, SMS a chatu. Oznámil jsem ji, že přiletím, byla strašně překvapená a řekla, že se na mě moc a moc těší. Týden před odletem mi napsala SMS, kde mi říkala, že "...moje sestřenice si mýslí, že si tě nezasloužím a že potřebuješ hodného člověka s dobrým srdcem a ne mě. Spi sladce.". Vyrozumněl jsem z toho, že v tom nechce dál pokračovat a respektoval jsem její rozhodnutí. Odpověděl jsem na to SMSkou, že tomu roumím, nicméně, že mě to velice zranilo a že jsem to od ní nečekal. Popřál ji hodně štěstí do života a ať najde toho pravého. V několika SMS, se mi omlouvala, že se nechce rozejít, že mě nechtěla zlomit srdce, že si to jenom špatně vykládám. Na druhý den jsem zjistil, že letenku již není možno stornovat, tak jsem jí oznámil, že do Chicaga přiletím tak jako tak. Řekla, že to je šance, jak ten vztah zachránit a že si na pátek vezme z práce volno abychom mohli být spolu v pátek a přes celý víkend.

Vezl jsem jí do Chicaga plyšovou žirafu (milovala plyšová zvířátka) a podepsané CD jedné české zpěvacký, která se jí moc líbila (znám se s ní osobně a napsala jí osobní věnování). Měl jsem připraveno pár témat, která jsem chtěl prodiskutovat a domluvili jsme si sraz před jejím domem v parku. Když přisla, suveréně oznámila, že na mě nemá moc času a že jí defacto zdržuju. Pak pouze konstatovala, že poznala už v Barceloně, že to nebude fungovat, že se nedokáže oddat někomu (angl. DEVOTE MYSELF TO ANYONE), že ona vše věnuje práci, protože práce jí nemůže zranit, kdežto člověk ano, že jsem neskutečně naivní člověk, že kdyby chtěla, tak mě mohla vodit za nos klidně 2 roky, že bych vlastně měl být rád, že to utnula, že potřebuju dospět, že se nedokážu postarat sám o sebe, tak jak se chci starat o někoho jiného, že oba máme uplně odlišný styl života (pozn. tuhle informaci věděla 2 měíce dopředu a několikrát jsem to zdůrazňoval v průběhu), že ji neumím dát to co chce, že dospělí lidé pochopí, že něco nefunguje. Vyčetla mi, že jsem o ní dostatečně nebojoval, že to mohlo fungovat, ale že jsem jí nerozumněl a rozhodně že jsem o ní nebojoval. Ale že mě chce mít dál jako kamaráda. Na mou otázku "PROČ" odpověděla, že se ode mě může naučit věci, které jí pomužou v kariéře. Pak mi řekla, že si přeje abych už vživotě nikdy nikoho nemiloval tak jak jsem miloval jí. Zalekla jsem se prostě závazku a utíkala jsem pryč. Je mi to líto. Udělal jsi pro mě spoustu věcí, které nikdy nezapomenu. Byl bys tím nejbezpečnějším človekem a nejhodnějším člověkem s kterým bych mohla být. Zoufale jsem is přála, abys byl ten pravý, ale bohužel nebyls. Nikdy jsem žádný ze svých slibů nemyslela vážně. Nejsem schopna dávat a měla jsem to vědět. Zoufale jsem si přála, abys to byl ty, kdo to změní, ale nebyls. Při její poslední žádosti, zda-li bych jí mohl naposledy obejmout jsem řekl, že opravdu nemohu a to z několika důvodů. Ztížilo by to rozchod, nemohu si vážit člověka, který mě skoro měsíc očividně lhal a nemohu si vážit člověka, za kterým letím skoro 7.500 km a přijde na schůzku s tím, že musí jít brzy pryč. Při rozhovoru neustále sleduje hodiny, hraje si s telefonem, hraje si s prstem ve vlasech. Nejsem v oblasti nonverbální komunikace žádný expert, ale tyhle signály jsem přinejmenším vyhodnotil jako absolutní pohrdání mou osobou a totální nezájem. Chápu, že dotýčná osoba se nechtěla zpovídat, proč toto rozhodnutí učinila a že se logicky musela bránit. Nicméně existoval rozumnější způsob, jak toho docílit. Poté jsme se už neviděli i když jsem zůstal ještě 3 dny v Chciagu. Nezavolali jsme si, nepsali jsme si. Po měsíci jsem odešel z práce, protože jsem prostě s tímhle člověkem nemohl být v jedné firmě.

Ohledně sexu mě obvinila z toho, že nad tím co se stalo přemýšlela a že dospěla k názoru, že nemít 13 let nikoho není normální, tudíž je chyba ve mě. Já jsem se mentálně zablokoval a nedovolil jsem pustit city mezi nás a to jí zraňovalo ještě víc. Sama sebe se ptala, proč to dělám, proč jí takhle zraňuju.

Mé logické, neemoční zdůvodnění je takové, že ona mě nikdy nemilovala, že milovala tu virtualitu, to mystično, které jsem vytvářel a do Barcelony letěla pouze a jenom za ukojením svých potřeb, nikoliv mých (vysvětloval mi to jeden kamarád, že pokud by mě milovala, nikdy by se se mnou nevyspala a pokud ano, tak ne, tak "nátlakovou" formou a rozhodně ne 10 minut po příjezdu na hotel). Říkal mi také, že si myslí, že je v Chicagu nešťastná, ale že je to z nouze cnost. V jejím případě lepší než Irán. Byla vděčná za jakýkoliv kontakt, pomoc a tím, že s ní někdo komunikoval. Osobně jsem pro ni byl ochoten obětovat opravdu hodně. Možná jsem to měl prohlédnout dřív, ale domnívám se, že tam byla nějaká chyba z mé strany. Přehrávám si občas celý příběh znovu a znovu, ale poprvé se mi ho podařilo napsat v celku. Chtěl bych poprosit o laskavost čtenáře, zda se mouhou pokusit odpovědět na otázku kterou si kladu, a otázku bych položil citací z jednoho českého filmu: "Kde udělali soudruzi z NDR chybu?" Velmi bych ocenil názor ženského pohlaví.

P.S. Pro ty z Vás, kteří rozumí anglicky si dovolím přiložit něco, co jsem pracovně nazval "můj milý deníčku" a dopis, který mi nikdy neposlala, ale byl adresován mě. Byl psán už před Barcelonou, všiml jsem si ho až po příletu. Pro ty z Vás, kteří se budou ptát po zdroji, ano, přiznám se, jednou jsem jí četl e-mailovou schránku, za což se chci dodatečně omluvit.

If I knew that one day in my life where or what I would be, I guess I will make different decissions. There are no regrets, no ifs and buts. I made my own choices. I never thought of the outcome, maybe, but I made my own choices. I have a man in my life now who makes me smile and feel special. Is this one of Safija's stupid moments. Am I trying to use him? Or do I think that he is going to be a perfect lover for me. I don't intend to hurt, but life has a very odd way of making dessions. I think he is my man, I think that because he has only loved me, I need to be the one and only. I need some one to think and plan and let me stay in the small wonderland I have around me, he does. He is kind and carring, he is special and smart. I respect him, I adore his naivity in regards to a women, knowing he never will use my body or myself. I love the way he looks at the world, so different and yet so real. I have not seen him, I know him though. I know his weaknesses and his love. I know his true self dieing for me, willing to love me until the last day of time. What is the plans of life for me? Where will I end up? When will I stop? I he the answer to all the questions? Is he the one that will calm me down? Make me feel and understand? Is he the one whose pationet love will make me experience all those I have never felt? there things in the lifes of every one that is better to stay baried under all life and its memories. then again there all those that we live through them daily.

honey, i decided to write you stories of stupidity. tell you things that i wish life had not put in my path, but i do not regret. there are lot of lies and betrails. there are people that have come and i walked over them. i never even bothered to remember their names. i know if some of them that i hurt. the ones that i became a desire for them and then walked away. i have made empty promises, knowning i do not intend to keep them, ever. so here i am only righting what i remember from anytime in my life. some might be painfull, othere hate full. you promised there is no judgment. i have brooken many hearts. i think i have promised 3 people i marry them and then i called if off. I am so sorry, I never wanted to be mean or use you. I am not a good person, you are right about that. Everybody says that about me that I use them, they can’t count on me and I break their hearts. I am sorry. I did want to be with you. I wanted to love you and do everything for you but I can’t. I just can’t give myself to anyone. It’s not only you, it is not because of you, it is because I am weird. I am sorry.