Ahoj,

jsem v poslední době (posledních letech) převážně jen pasivním čtenářem fóra, ale zaznělo tu několik věcí, na které opravdu musím reagovat.

Díky Havlovi a jeho privatizaci průmyslu, šla naše republika ekonomicky do hajzlu.

Naopak stát za komunismu prosperoval

Sorry, ale tohle není pravda. Existuje řada zahraničních ekonomických studií, která dokládá, že komunistická ekonomika měla už od počátku 80. let výrazné problémy a v druhé polovině 80. let už mlela z posledního, přičemž předání moci bylo pak už jen logické vyústění. Stát opravdu neprosperoval a nebyl ekonomicky na výši. Možná v rámci pokřiveného trhu RVHP na tom nebyl úplně nejhůř, ale vzhledem k západním trhům byla většina československých podniků naprosto nekonkurenceschopná. Po otevření trha pak tyto podniky logicky zkrachovaly, protože na volném trhu nebyly schopny obstát. Vinit za toto Havla je naprosto nesmyslné, byť chápu, že hledat konkrétní tvář jako symbol viny je jednodušší, než si připustit, že skutečnost je mnohem složitější.

Náhodou Hitler byl borec, na počátku vyvedl Německo z krize díky zbrojnímu průmyslu

Hodně nepřesně řečeno. Hitler na počátku vyvedl Německo z krize především díky vyvlastňování soukromého majetku (tj. krádežemi), odmítnutí plateb reparací z 1. světové války a podobným praktikám. Považovat Hitlera za geniálního státníka, který vyvedl Německo z krize, je hodně zavádějící. Hitler jen použil stejné nástroje, jako všechny autoritativní uzavřené režimy. Ostatně, poválečné československo a především komunistická vláda po roce 48 by si s ním v tomto mohla podat ruce. Sebrat lidem majetek opravdu není ekonomická cesta k prosperujícímu státu, který by bylo vhodné obdivovat.

díky Stalinovi že... - ten byl náhodou svině, zabíjel miliony spoluobčanů a oponenty kvůli upevnění moci

Hitler byl stejná svině jako Stalin. Pokud máš pocit, že Stalin masakroval vlastní obyvatelstvo a politické oponenty, zatímco Hitler byl fajn chlápek a férový státník, najdi si heslo Noc dlouhých nožů. Třeba.

Popravdě, musím říct, že mě podobné relativizující názory dost rozčilují. Tvrdit, že zabíjení lidí tehdy bylo "v módě"... Co je tohle proboha za kec? A že to dělal i Stalin? To je jako říkat "Hele, on krade, tak to já můžu taky krást a bude to vlastně v pohodě". Existence jednoho zločinu neospravedlňuje zločin jiný, ani ho nijak nezlehčuje.
Zvykli jsme si 2. světovou válku vnímat jako něco děsně vzdáleného. Vizuálně ji známe většinou jen z černobílých dokumentů, které té době dávají patinu něčeho neskutečného, něčeho, co se nás už vůbec netýká a stalo se to někdy v pravěku. A lidi pak mají tendence vypouštět tady takové perly.
Ezio, obětuj jeden den a zajeď se kouknout do Osvětimi a Březinky. Vlez opravdu není tak drahý, aby nestálo za to na vlastní oči všechno vidět. Ty zdi, u kterých se popravovalo, plynové komory, vlasy, kufry a boty popravených lidí.. A představ si tam sebe zavřeného. A jestli potom dokážeš ještě někdy vypustit z držky takový kec, jako "Hitler byl borec", tak jsi opravdu neuvěřitelný idiot. Bez pardonu.

obtest: můžu se zeptat kolik ti je let, resp. kolik ti bylo v době, kdy si chodil na seznamky? díky  

Ahoj, je mi 26 let (přidám si to do profilu), s první dlouhodobou známostí přes seznamku jsem se seznámil, když mi bylo 21. Pak tak nějak průběžně. Ostatně, pokud by mi krachnul současný vztah (čemuž zatím naštěstí nic nenaznačuje:) ), další vztah bych hledal znovu na seznamkách. Při mém životním stylu běžně moc nových lidí nepoznávám, jsem freelancer, převážně pracuju doma, do školy (chybí mi rok do dodělání VŠ) chodím jen na skok, protože na to kvůli práci nemám čas, takže pravděpodobnost, že mi někdo někoho jen tak náhodou představí a "padne jiskra" je minimální.

Jen pro zajímavost: po krachu posledního vztahu jsem se začal aktivně seznamovat na seznamkách někdy koncem listopadu a teprve v červnu to skončilo setkáním s mojí současnou přítelkyní. Tzn. hledání protějšku, který mi po vše stránkách vyhovuje, mi trvalo skrz seznamky cca půl roku. Což se sice může zdát dlouho, na druhou stranu, v reálu bych ji náhodně pravděpodobně nikdy nepotkal. Každopádně, já si hned na začátku řekl, že to vůbec nebudu hrotit a dokud mi nebude holka naprosto vyhovovat, budu hledat dál. Takže mám za sebou hromadu schůzek, víc či míň povedených, ale zajiskřilo to až pak po půl roce s jednou. Je potřeba tomu dát čas a nepropadat zmaru, když se třeba 3 schůzky za sebou nepovedou. To je prostě normální a je potřeba si to hned na začátku uvědomit.

Seznamka není samospasitelná, je to jen kontaktní kanál. Když je někdo nezajímavý nekomunikativní tragéd, seznamka mu nepomůže, při osobním setkání shoří jak čert - a takových tragických chlapů i ženských je na seznamkách samozřejmě hromada, proto je pravděpodobné, že se s takovými lidmi budete na schůzkách setkávat. Ale je potřeba vytrvat, časem se člověk naučí už předem trochu selektovat a podle jistých náznaků odhadovat, s kým nemá vůbec smysl ztrácet čas (např. holka v inzerátu zdůrazňuje, že reaguje jen na odpovědi s fotkou, ale sama žádnou fotku neukáže (=> sebestředná kráva) NEBO napíšete holce vzkaz, ona odpoví (takže má evidentně zájem, jinak by se na vás vykašlala), ale vůbec nedokáže vést konverzaci, napíše třeba jen "jak se jinak máš?", to považuju za komunikační fail, který mi naznačuje, že při případném setkání bude holka sedět pasivně jak puk atd.).

Když jsem zvládnul ten základní seznamkový metajazyk, tak jsem dospěl do fáze, kdy jsem měl schůzky prakticky jen s hodně příjemnýma a zajímavýma holkama a i když z toho nebyl vztah, určitě jsem z toho rande neodcházel s pocitem, že jsem totálně zabil večer.

1) Předně bych rád vyvrátil názor, že na seznamce se nedá s nikým normálním seznámit. Všechny své dlouhodobé přítelkyně jsem potkal na seznamkách a s tou poslední už téměř rok bydlím. Za seznamování na seznamkách se ani trochu nestydím a lidi, kteří se mi snaží namluvit, že je takový způsob seznámení nenormální nebo "nepřirozený" (sic! A ten samý člověk tě chce pak seznámit se sestřenicí své kolegyně z práce - a takový způsob seznámení prý podle něj přirozený je.. ech) považuju tak trochu za blbce.

2) Seznamky, se kterými mám dobré zkušenosti: Štěstí (už tu bylo řečeno), Známost.cz, seznamka na Lidech taky není špatná.

3) Základem je podle mě poctivě vyplněný profil, včetně fotky a vlastního seznamovacího inzerátu. Může na něj zabloudit holka, která jen tak browsí a nehledá nikoho konkrétního a můžeš jí padnout do oka a napíše ti. To se stalo mě, byl z toho pak roční vztah. Fotka je hodně důležitá. Já osobně profily bez fotky hned přeskakuju, značí to, že něco není v pořádku - není důvod předpokládat, že to holky vnímají jinak. Kvůli náhodně browsícím holkám je vyplněný profil opravdu důležitý - vezmi si, že máš na profilu jen fotku a pár obecných popisků. Teď když k tobě na profil příjde holka, budeš se jí fyzicky líbit a bude tě chtít oslovit, ale zjistí, že neví, co napsat, protože o tobě nic neví. Může ti napsat tak akorát "Ahoj" a to jí bude připadat debilní. Takže půjde dál.

4) Holkám, které tě zaujmou, napiš něco osobního, protože je musíš taky zaujmout. Vysvětlím: Těm holkám chodí třeba i desítky vzkazů denně. Pokud se z toho nechtějí zbláznit, musí si to nějak filtrovat. Napřed vymažou retardované nabídky typu "Co takhle sexík?", pak vymažou unifikované vzkazy, u kterých je jasné, že je jejich majitelé odesílají bez jediné změny všem holkám na serveru a čekají, která se chytí, pak vymažou nicneříkající vzkazy typu "Ahoj" nebo "" a nakonec jim zbyde pár, které je zaujaly. Ty musíš být jeden z nich, protože jen u těchto pár vzkazů začne holka zkoumat, kdo jí ho vlastně poslal (proto důležitý komplexní profil) a teprve tady je nějaká šance, že ji zaujmeš. Jak má takový konkrétní vzkaz vypadat je těžké říct, nejde na to udělat šablonu. Prostě musíš zkoumat její profil a zeptat se na nějaké místo. Třeba pokud má holka v profilu vypsaných hodně zájmů, můžeš napsat něco ve smyslu "Ahoj, zaujalo mě, kolik toho stíháš. Máš tu vypsaných tolik zájmů, že kdybych měl toto všechno stíhat já, potřeboval bych 30hodinový den:) Sám se aktivně věnuju /něčemu, co má v zájmech ona/ a vím, jak je to časově náročné. Prozradíš mi, jak se ti daří to zvládat?" Atd. V tuhle chvíli jsi jí poslal něco, o čem je jasné, že je to určené právě jen jí, pokud se koukne na tvůj profil a zaujmeš ji, určitě se rozvine vzkazová konverzace.

5) Nesnaž se seznámit pomocí chatů ani nikoho netahej real-time vzkazy na kafe za 30 minut. Tak to prostě nefunguje. Nikdo nesedí u seznamky s tím, že nemá nic na práci a chce teď hned na rande a jen čeká, kdo napíše. I kdybys ji nakrásně zaujal, pravděpodobně prostě nebude mít čas teď hned někam jít. Jdi na to přes vzkazy. Holka si večer vzkazy projde, pokud bude mít zájem, ozve se ti.

6) Seznamky je potřeba brát s hodně velkým nadhledem. Je samozřejmě pravda, že na seznamkách sedí spousta lidí, kteří se nejsou schopní seznámit, protože jsou hloupí, oškliví, nezajímaví etc. Ale zároveň je tam i hromada lidí, kteří jsou příjemní a zajímaví, ale prostě vedou životní styl, ve kterém se s příliš mnoho novými lidmi nesetkávají, proto to zkouší přes seznamku, kde potkají lidi, které by v reálu jen tak nikdy nepotkali. Takže je důležité holku co nejrychleji vytáhnout ven, aby bylo jasné, na čem jsi. Pokud se setkání brání, není něco v pořádku - ruce pryč od takové. A pokud se ti s ní přes písmena píše dobře, ale osobní setkání nedopadne, je potřeba to nebrat tragicky. Takových "rande" jsem zažil už dost. Přes psaní to bylo super, ale osobně si najednou nebylo moc co říct, prostě jiskra nepřeskočila. Vyvodit z takového rande, že seznamky stojí za prd, by byla nemístná generalizace. Když potkáš holku na ulici, líbí se ti, pozveš ji na kafe a během kafe zjistíš, že je úplně blbá, tak si taky neřekneš, že už nikdy nikoho na ulici neoslovíš.

[0254:]

0254: Jelikož jsme na fóru o partnerských vztazích, tak bych debatu o ideologiích ukončil, abysme se náhodou promptně neocitli v sekci "hovadiny". Možná, že je to zajímavější než původní téma, nicméně zakladatel vlákna se ptal na něco úplně jiného. A abych svůj pohled nějakým způsobem shrnul a srozumitelně uzavřel...
Řekněme takto: každý vztah je o vzájemných ústupcích a kompromisech, ale právě jde o to, zda ten druhý je kompromisu schopen.

Příklad se sexem: Holka sex před svatbou nechce, kluk ano. Kompromisem by v tomto případě bylo, kdyby holka řekla "O panenství chci přijít až po svatbě, ale protože chápu, že jsi chlap a respektuju tvoje potřeby, tak můžeme do svatby dělat plno jiných věcí (sex není jen penetrace)... blowjob, handjob etc.". Tomuto já říkám kompromis a takováto sexuální rovina vztahu by mi nepřišla nijak neplnohodnotná. Pokud se však holka šprajcne a nedovolí klukovi víc jak pusu, tak to není kompromis. To je diktát typu "buďto mě budeš mít bez sexu nebo vůbec".

Jiný příklad: Po svatbě se nastěhují do společného bytu a začne společné soužití. Řekněme, že kluk má rád rockovou hudbu (s antikřesťanskými texty). To se samozřejmě holce křesťance moc líbit nebude. Kompromisem v takovém případě by bylo, kdyby holka řekla "Vím, že se ti tahle hudba líbí, ale respektuj prosím to, že já ji slyším nerada, proto ji poslouchej jen když nebudu doma nebo pokud budu doma, tak ji měj ve sluchátkách. Já ti tady taky nebudu nahlas pouštět z rádia bohoslužby." Bohužel mnohem pravděpodobnější je, že holka řekne "Takový hnus v bytě nechci. Buďto tu budu já, nebo tahle děsná muzika. Vyber si." A jsme už zase u diktátu.

Takže ať si Paaja zjistí jak na tom jeho slečna křesťanka je. Zda je tolerantní a schopná kompromisu (udělat kompromis se dá i bez zrady vlastní víry) nebo zda je ortodoxní neústupná. Pokud slečna patří do té druhé kategorie, tak ruce pryč. Dlouhodobě by to nemohlo fungovat. Kluk by v takovém vztahu pořád ustupoval (pokud by nechtěl slečnu ztratit) a vnitřně by trpěl.

Jinak, stejně si neodpustím komentář k tvojí větě "nazory nejsou rovnocene jak rikas...nektere se daji argumenty obhajit lepe nez jine.". To je samozřejmě blbost jak mraky. Názory si JSOU rovnocenné, protože jsou to názory. Pohledy z různých úhlů na jednu věc. Kdo je schopný říct, který úhel je lepší? Když bude slečna argumentovat, že nechce do svatby sex protože chce zůstat "čistá" (ať už je to cokoli), protože věří, že je to tak správně, a já budu oponovat, že sex před svatbou chci, protože sex je pro člověka naprosto přirozený a jako jeden z mála živočišných druhů sexuje mj. jen tak pro radost a že prostě věřím, že potlačovat sexualitu není správné, tak čí názor je "lepší"? Kdo to posoudí? Nejde o to, čí názor je lepší. Jde o to, zda se oba na názoru shodnou a pokud ne, tak zda jsou ochotní názor druhého respektovat a zkoušet hledat kompromisy. O ničem jiném to není.

[O254:]

O254: Myslím, že reaguješ na něco co jsem vůbec nenapsal. Zkus si pořádně přečíst můj příspěvek. Nikde tam nepíšu nic o tom co je dobré a co je špatné.

...neprijde mi vubec jasne ze by melo byt i z ateistickeho hlediska spravne mit predmanzelsky sex. A sice prirozene bych ho chtel ale asi bych argumenty druhe strany dost bral.

Nikde nepadlo z mé strany ani slovo o tom, že z "ateistického hlediska" je správné mít předmanželský sex. Ale fakt je prostě to, že kluk v tomto případě sex chce a holka ne. A to je problém. Je jedno z jakých důvodů (jestli kvůli víře nebo kvůli tomu, že holka je ve skutečnosti chlap a nechce aby se na to před svatbou přišlo.. to je úplně jedno), neexistuje žádná objektivní správnost toho, zda sex před svatbou ani či ne. A pokud se oba shodnou na tom, že sex před svatbou ne, pak je vše v pořádku. Pokud ale kluk sex před svatbou chce a je mu odpírán, tak je to z mého pohledu problém. První z řady problémů, které časem vyvstanou, pokud se dva lidé s odlišným vnímáním světa budou chtít stát partnery.

...casto to je tak ze krestansvi je zasterkou proc nemyslet a slepe nasledovat dogmata, a naopak atheizmus je nedostatek filozofickeho ducha - nechut uvazovat o cimkoli vetsim nez o aktualnich malichernych problemech sebe.

Nejen křesťanství, ale jakákoli víra či ideologie, která diktuje co je dobré a co je špatné je zástěrkou proč nemyslet a slepě následovat dogmata. Nicméně pokud to někomu vyhovuje, tak proč ne. Problém nastává ve chvíli, kdy se víra či ideologie a nějaké její výstupy nutí někomu kdo o ně nestojí, popř. má jinou víru či ideologii.
Co má ateismus společného s nedostatkem filozofického ducha netuším. Nevím co jsi tím chtěl říct.

Naopak ateiste jsou vetsinou ta skupina co jsem popsal nahore a [pripada mi ze jich nahled na svet neni obvykle nejak uslechtile zformovany.

Mám pocit, že se mi tu snažíš podstrčit představu, že ateista je nevzdělaný buran, zatímco věřící je jemný zadumaný mudrc přemýšlející o podstatě veškerenstva. Tak to samozřejmě není, takováhle šablonovitost a generalizace by byla stylově dobrá možná tak do nějaké německé propagandy z 30tých let. Navíc sám sebe trochu vyvracíš tím, že tu o věřících píšeš jako o lidech s ušlechtile zformovaným myšlením, přičemž výše píšeš o tom, že věřící většinou nemyslí a slepě následují dogmata. To je ovšem taky hloupost. To, zda je člověk idiot a dobytek neovlivňuje to, jestli je křesťan, ateista nebo cokoli jiného. A znovu opakuju, že SPRÁVNÉ není ani jedno. Je jen prostě víc variant náhledu na svět a dokud někdo nebude nutit druhým ten svůj náhled jako absolutně správný, pak je vše v pořádku. A to je to, o čem celou dobu mluvím. Nevedu tu filozofickou debatu o podstatě náboženství. Vedu tu debatu o praktickém dopadu střetu dvou rozdílných vír.

Krestansvi, komunizmus ani jina ideologie neni od toho aby ji nekdo vnitrne veril nebo neveril... byt jednostrane z vlastniho presvedceni dusledny krestan nebo komunista je cista hloupost...

Tohle jsi trochu přestřelil. Samozřejmě, že křesťanství, komunismus a jiné ideologie JSOU od toho, aby jim člověk vnitřně věřil. Vnitřní víra je mnohem důležitější, než nějaké okázalé vnější projevy. Kdo má podle tebe větší právo říkat si křesťan? Ten kdo se chová celý týden jak prase a každou neděli pak prosí faráře o odpuštění nebo ten kdo v životě v kostele nebyl, protože nemá potřeba tam chodit, ale naprosto striktně se řídí desaterem? Pokud JÁ něčemu věřím a chovám se podle své víru, pak je vše v naprostém pořádku a to je pro mě nejdůležitější. Samozřejmě, že když jsem se svou vírou sám, tak nezměním svět, ale ve chvíli, kdy začnu svou víru nutit ostatním, pak nastane to, o čem se můžeme mj. dočíst v učebnicích dějepisu..
Samozřejmě oddaný komunista, který dobrovolně rozdává svůj majetek, aby neměl víc než mají ostatní má můj respekt a nebudu o něm říkat, že je idiot. Je to jeho volba, jeho víra. Ale ve chvíli, kdy by za mnou takový člověk přišel a začal mě nutit, abych též rozdal svůj majetek, protože je to SPRÁVNÉ, tak bych ho vyrazil ze dveří tak rychle, že by ani nevěděl, že u mě někdy byl.
Snad jsi pochopil o čem tu celou dobu mluvím. Prosím, zkus reagovat jen stručně, protože už jsme dost offtopic a navíc mám pocit, že já mluvím o koze a ty o voze.

P.S.: Zkus se naučit psát s diakritikou. Neber si to nijak zle, ale ten čas, který ty ušetříš při psaní když nepíšeš háčky a čárky vezmeš mě, když musím luštit, co jsi vlastně chtěl napsat.

Všichni děláte zásadní chybu, a sice, že nerozlišujete základní myšlenku od její praktické aplikace. Je potřeba rozlišit křesťanství a církev, stejně jako rozlišit základní myšlenky komunismu a to zvěrstvo ve které se jejich aplikace zvrhla (100 milionů mrtvých). Křesťanství a komunismus ve svém základu jsou jen myšlenky, kterým pokud vnitřně někdo věří, pak nic proti tomu (aby se všichni měli rádi, aby nikdo netrpěl nedostatkem atd.), historie ale ukázala, že jejich praktická aplikace a nucení těchto myšlenek lidem, kteří o ně nestojí je dlouhodobě neudržitelné a jejich zavádění mírovou cestou je na mnoha místech prakticky nemožné (jen v málokteré zemi pokřesťanštění proběhlo bez dlouhých bojů s křesťanskými věrozvěsty, kteří nutili svou víru i za cenu krve, zvlášť v severských a pobaltských zemích... o příchodu praktického komunismu raději pomlčet.), prostě proto, že člověk není ze své podstaty někým kdo ochotně nastaví druhou tvář a kdo se rád dobrovolně vzdá svého majetku, aby se přerozdělil těm méně schopným.
Skutečně je potřeba oddělovat. Křesťanství a komunismus jsou prostě jen myšlenky. Všechna zvěrstva o kterých byla řeč výše padají na hlavu církve a komunistických aparátčíků.
Ale když se vrátím zpátky k tématu, tak si bohužel myslím, že vztah křesťanky a ateisty dlouhodobě velkou perspektivu nemá. Křesťanství je prostě určitý základ myšlení, základní stavební kámen v mozku od kterého se odvíjí vše ostatní. A pokud má kluk ten základní stavební kámen jiný (ateistický) než holka (křesťanský), pak je jasné, že se ve spoustě základní věci neshodnou. A jak bude plynout čas, budou tyto neshody čím dál víc vylézat na povrch a aby se vztah udržel, budou partneři muset čím dál více dělat kompromisy, mlčet pokud s druhým nebudou souhlasit (aby druhého vnitřně neranili) atd. Kontakt s člověkem rozdílného vyznání je možný třeba ve škole nebo v práci, kdy toho člověka vidím pár hodin denně a není problém toho druhého respektovat (pokud respektuje on mě) a odpustit si např. určité řeči.. ale podle mě toto není možné provozovat s životním partnerem. Pokud se s tím druhým neshodnu na naprosto základních věcech (tím předmanželským sexem to začíná... a neříkejte mi, že ve vztahu nejde jen o sex atd. Věc se prostě prakticky má tak, že jeden sex chce a druhý ne. A ten co nechce, tak není absolutně ochotný udělat kompromis, sex prostě není a ten co sex chce prostě musí držet hubu, pokud nechce vztah rozbít.. tomuto já neříkám vyrovnaný vztah) a nemůžu být absolutně sám sebou, tak to prostě dlouhodobě nemá smysl. Stejně jako bych nemohl mít za partnerku křesťanku (protože ať by to byla sebevíc bezva holka, tak prostě už jen pomyšlení, že si musím v její přítomnosti dávat pozor na hubu, abych neřekl něco co by urazilo její víru, přičemž jsem přesvědčený o tom, že ona by se mě určitě systematicky snažila na víru naverbovat a moji nevíru tím nerespektovala, tak takový neharmonický vztah by mi za to prostě nestál. Nikdy.), nemohl bych mít za partnerku ani přesvědčenou komunistku.. Jsou prostě věci, které podle mě v partnerských vztazích nejdou dohromady. A ateismus X křesťanství jsou jednou z nich.

Hm, přijde na to o jaké věkové kategorii mluvíme. Já osobně se vyjádřím o kategorii okolo 20 let (je mi 22). Mám pocit, že takto staří kluci (pokud nejsou zadaní a někdy i když zadaní jsou) mají "zájem" vždycky (což je dáno třeba frustrací z toho, že jim je 20 a nikoho nemají nebo prostou vyhlídkou na sex). Prostě obyčejný nezadaný kluk okolo dvaceti let vždycky když se seznámí s nějakou holkou, tak by byl rád, kdyby z toho něco bylo. A až posléze třeba zjišťuje, že žádný hlubší vztah nebude (z libovolného důvodu), tak se holka pro něj stává kamarádkou. Možná to bude znít hloupě, ale já si doopravdy myslím, že průměrný kluk vidí potenciální partnerku v každé holce se kterou se baví a která ho fyzicky přitahuje a všechny se snaží ze začátku trochu oťukávat a zjistit zda by něco nemohlo být. Přijde mi, že holky napřed chtějí kluka poznat a pak teprve vyvozují, jestli by s ním chtěli něco mít, zatímco kluci napřed chtějí s holkou něco mít a pak teprve zjisťují, že tahle zrovna ta pravá být nemusí.

Čili otázka "Jak holka pozna, ze se vam libi a kdy jde jenom o kamaradsky zajem??" je dost nešťastně formulovaná. Kluk když pozná holku, tak to není tak, že by přepnul do jednoho z módů "líbí se mi" nebo "chci s ní být kamarád". Spíš bych řekl, že mód "líbí se mi" nastává prakticky pokaždé a změní se v "chci s ní být kamarád" až podle reakce holky.

Samozřejmě teď mluvím jen o přímém osobním seznámení. Situace, kdy se někdo do někoho zamiluje přes Internet, aniž by ho třeba kdy viděl jsou trochu jiný level.

[BERmaestro]

BERmaestro, ty jsi ale mudrc. Dlouho jsem rozmýšlel, jestli vůbec nějak reagovat, protože je mi jasné, že mě určitě nějaký ultraalternativním argumentem setřeš, ale nakonec mi to stejně nedalo. Takže jen pár poznámek:
1) Já si na své přítelkyni rozhodně cením jiných věcí, než toho, jestli je ochotná se mnou mrznout v noci venku. Cením si na ní toho, že je ochotná mi bez řečí pomoct odtlačit auto, které vypovědělo službu, cením si na ní toho, že když je potřeba vyklidit sklep, tak natáhne rukavice a bez brblání o "mužských a ženských pracech" se mnou začne nosit věci. Takových věcí si na ní cením, protože vím, že je to holka do nepohody, na kterou se můžu kdykoli spolehnout. Ale tím, že bych ji teď v tomto počasí tahal pod širák bych si dokázal maximálně tak její oddanost ke mě, protože - nezlob se na mě - spát v nulových teplotách venku je určitým způsobem úchylka. Přirozenost člověka je zajistit si pro sebe co nejlepší existenční podmínky, tj. i teplo. Pokud dobrovolně opustím vytopený dům a jdu spát na mráz, tak tím jdu proti své přirozenosti. Ty to možná považuješ za důkaz chlapáctví a "nerozmazlenosti" (ať už je to cokoli), ale já to považuju za zbytečný exhibicionismus.
2) Ad ropa) Ty nám to tu líčíš, jak kdyby někdo prostě jednoho dne zničehonic řekl "ropa už není" a pak nastala apokalypsa. Člověče, prober se. Přímo uměrně s tím jak budou docházet zásoby ropy se bude zvyšovat její cena, proto se postupně začne přecházet na finančně efektivnější energetická řešení. Jestli si spaní v mrazu trénuješ skutečně jen proto, abys po tebou očekávaném "pádu tržní ekonomiky" jako jediný (spolu s amazonskými indiány) přežil, tak to radši rovnou zabal a běž si dát teplou sprchu.
3) Z tvých výrazů typu "zkurvená civilizace" usuzuju, že jsi se právě tady v té anticivilizační póze našel a všem nám to tu okázale demonstruješ. Když pominu to, že díky téhle "zkurvené civilizaci" jsi tehdy v tom lese neumrzl (protože jsi měl teplé oblečení vyrobené nějakým zlým kapitalistou), tak by možná stálo za úvahu si popřemýšlet, jestli by amazonští indiáni (které nám tu všem dáváš za vzor správné civilizace) žili tak jak žijí i kdyby měli možnost žít jinak. Proč myslíš, že (nejen) indiáni masově migrují do měst? Dost možná proto, že jim jejich vlastní životní standard nepřijde tak moc úžasný, jako si ho představuješ ty. Každá civilizace má tendenci se vyvíjet, zajímalo by mě, kde bereš tu hranici, od které máš už právo o civilizaci říkat, že je "zkurvená". Neškodilo by ti o věcech přemýšlet trochu víc do hloubky. Připomínáš mi trochu 15 leté pseudoanarchisty, kteří rozbíjejí výlohy McDonalda a když se jich zeptáš proč, tak ti řeknou "éé, protože jako globalizace, voe!"
Napsal bych toho ještě víc, ale stejně je to zbytečné plýtvání časem. Jednak je to offtopic a ty si z toho stejně nic nevezmeš, možná mi tak maximálně řekneš, že jsem rozmazlený výhonek civilizačního úpadku..
P.S.: Jen aby nedošlo k nějakému nedorozumění. Pod stan nebo přímo pod širák jezdíme velice často. Ale spaní v přírodě bereme jako prostředek (k přečkání noci), nikoli jako cíl sám o sobě. Ty třeba považuješ spaní v lese za alfu a omegu svého života, neberu ti to, každý máme něco, ale nejde mi do hlavy, s jakou tvrdošíjností nám toto cpeš jako jediný správný životní postoj a každého jiného, který má jiné životní hodnoty a priority nazýváš "rozmazleným" atd.

Jak už tu psal kdosi výše, pokud byly u vás společné večery na denním pořádku, tak je vcelku logické, že tě slečna pozvala i poté co ti řekla, že nic víc nechce (ostatně, vždyť ti to sama řekla: "...když mi řekla,že to chce nechat tak jak to je...", tedy, že spolu budete trávit večery, tak jak jste byli zvyklí). A jestli jsi doopravdy zachoval tvář, tak jak píšeš, že jsi se snažil, tak je možné, že i získala dojem, že tě to její "odmítnutí" (i když ty jsi jí o svých citech neřekl) ani nijak nevzalo, takže prostě ve vašem kamarádství pokračuje tak jak byla zvyklá.
No a to, že se od té doby ozvala není nic nenormálního. Já když třeba volám kamarádovi, jestli nechce někam zajít a on nemá čas, tak beru tak nějak za samozřejmé, že příště se zase zkusí ozvat on, jestli nemám čas já. Myslím, že to takto běžně funguje (když by volal pořád jen jeden, tak by to už z kamarádství přecházelo v trochu jiný vztah, který ovšem není moc pozitivní).

Když se s přítelkyní nevidím delší dobu (třeba přes víkend), tak jednou za tu dobu zavolám nebo ona mě a pošlu tak jednu SMSku denně (víc SMSek posílám jen když se nudím, třeba cestuju vlakem nebo tak něco). Když se s ní vidím osobně, tak už nemám potřebu jí dál vypisovat SMSky. Docela mě až zaráží, když poslouchám, jak někteří kluci píší svým holkám přes den mnoho SMSek, informují svůj protějšek o každé hlouposti (třeba že jsou na cestě do školy) a pak ještě moře SMSek na dobrou noc a vypisují v nich romány o tom, jak je milují. Mě toto prostě přijde zbytečné a v případě toho milování skoro až nevhodné psát něco takového přes SMS. Asi jsem moc konzervativní, tak co už:-). Stejně je to spíš na jiné vlákno, začínat debatu o tom, jak často je vhodné tomu druhému říct, že ho milujete, aniž by ta slova ztratila častým opakováním sílu (a mám pocit, že se to tu už kdysi na fóru řešilo).

jedna dlhovlasa blondyna(aka nahoda ne?   ) sa mi strasne paci a ma taky mily vyraz v tvari ale pocul som ze je hlupa(ale ze znamky v skole ma celkom ok) ..co potom znamena ze je hlupa? :-/

Dobré známky ve škole (tím spíš na střední škole) nevypovídají o inteligenci prakticky nic, spíš vypovídají o schopnosti naučit se krátkodobě kratší učební texty zpaměti atd. Takže dobré známky a "hloupost" nemusejí být v žádném případě v opozici. Když se o někom řekne, že je hloupý, tak to může znamenat několik věcí.. třeba:
- chybí jí to, čemu se obyčejně říká "selský rozum", tj. že při řešení problémů nevychází primárně ze své logiky, nýbrž z nějakého naučeného postupu, jehož platnosti prostě věří i kdyby hrom bil. A pokud na daný problém naučený postup nemá, tak je v pytli, byť by byl problém sebetriviálnější
- je prostě "jednoduchá". Nemá žádné pořádné vlastní zájmy (kosmetika se za nepočítá) a nulový obecný společenský přehled (kultura, politika ap.), takže se s ní nedá pořádně o ničem moc bavit. Takže pokud člověk není ortodoxní monologista, tak ho hovory s takovou dívkou nemohou příliš uspokojovat, protože se toho od ní příliš mnoho nedozví (třeba nějaký názor).
- nebo ji prostě jen někdo chtěl osouložit, ona ho odpálkovala, tak teď dotyčný roznáší drby o tom, že je ona dívka hloupá (v čemž mu pomáhá její blonďatá hříva), aby alespoň lehce ukojil své ego.  

Rada: prostě si s ní pokecej, jen tak nezávazně, garantuju ti, že po pár minutách budeš hned vědět na čem jsi ;-) Bude to mnohem efektivnější, než tu na fóru mudrovat o tom, co asi tak může znamenat, že o ní někdo někdy možná řekl, že je "hloupá"