Ahoj, já k tomu nabídnu pohled z druhé strany, konkrétně myšlenku Nassima Taleba (pro férovost uvedu, že je finančně za vodou a nejsem si jistý, jestli tuhle myšlenku můžeme uplatnit my, co za vodou nejsme )

LEARNING TO DO NOTHING (Idleness as a BS detector/cleaner) - At the start of this year I resolved to do "nothing except if it felt like a hobby" i.e., "satisfy interests while providing entertainment value with zero pressure, no schedule and no feeling of duty". The rule is to wake up with the aim to "do nothing", have nothing scheduled and avoid the usual guilt (or shame) encountered by most when "wasting time", have minimum committments and talk to NO journalist. Of course, cut everything unpleasant, no matter what the potential gain. Treat everything (including mathematics) the way a great-uncle of mine who was a man of leisure treated his afternoon game of bridge: intellectual concentration as entertainment.
RESULT: 12 academic papers (9 accepted so far), finished a book (Silent Risk)--well, almost, wrote 100 aphorisms, ate 2 Beijing ducks, learned to typeset books as a self-standing publisher, found 4 investments ... and this is 3/4 of the year.
NOTE: To do things make sure you have no assistant. They drag you into doing things for the sake of "work".

Dneska je to všude "21 tipů pro maximální produktivitu", "jak začít den produktivně", "co mají všichni úspěšní společného" (hint: jsou produktivní, hint číslo dvě: i ti, co nejsou úspěšní, jsou produktivní, takže v tom to nebude).
Člověk musí vážit přístupy.

Ať se daří 

Až do tvýho posledního příspěvku jsem si myslel, že ti o šuk nejde, ale ten poslední mě znejistil. Často, pokud držíš nějaký přesvědčení, pak jedinej způsob, jak ho změnit, je dostat se pod těžkou palbu od další osoby. Rozhodl jsem to zkusit, protože to mohlo být cestou ven. Pokud víš, že to tak skutečně neni, pak je to v pořádku, nicméně jsem přesvědčen, že to byl krok, kterej sem musel učinit.

Naprostej souhlas, že ti holka musí vzhledově vyhovovat. D9, na kterýho se odkazuješ, sám ohodnotil svoji bejvalou jako 6/10 a připustil mírný zklamání. Z tvých příspěvků jsem získal dojem, že bys 6/10 ani neoslovil. Snad jsem se spletl, tím líp pro tebe.

Poznámka o zoufalosti by se vztahovala na případ, kde by ti šlo pouze o to smočit, ale holce bys to nepřipustil a kecal s ní oklikou o běhání - oni tuhle neupřímnost dokážou dost dobře vycejtit.

Lítost si schovej pro někoho jiného, já o ni nestojim. Byl jsem "fackován," když jsem si holek neuměl vážit, a budu fackovat, pokud to podezření budu mít u jinejch.

Máš můj obdiv, že si se nevzdal a pořád kráčíš dál, ale pokud bychom si tu vyměňovali názory v rukavičkách, nikdo by se nikam nedostal.

Hodně zdaru, Atto

[ani]

Přečetl sem si to ještě jednou a napadl mě další pohled na věc. Třeba ti jde jenom o šuk. Pokud ti fakt záleží na druhym člověku a chceš ho poznat, pak ti ani tolik nezáleží na tom, jak vypadá.

"Byla tak blbá, žes jí nechtěl ani ohnout" a "jak hezkou, tak povahově aspoň obyčejnou" Přestaň si namlouvat příběh, protože ptát se holek v autobuse na běhání na Ladronce, zatímco ti z očí sálá zoufalá touho smočit, je recept na katastrofu (= nulovek výsledek). Nejseš upřímnej k holce. Nejseš upřímnej sám k sobě.

O upřímnosti k sobě samotnýmu sme tu mluvili už někdy v lednu. Otevři se tipům ostatních, zkoumej, zkoušej, experimentuj, nebo se vrať za pár let, až budeš ready.

Dobrý. Přečti si svoje poslední věty ještě jednou. A pak znova. Pak se zamysli nad svou situací. Zase si je přečti. Dej si facku. 

[kongruentnost]

Nakolik vážně tu píšeš? Budu předpokládat, že jsou to vážněji míněný řádky. Bejt dole je pěkně nahovno, co si budeme povídat. Jaký jsou světlý stránky? Rozptylovaní je utlumeno na minimum a ty máš šanci poznat sám sebe. V příštích týdnech bedlivě sleduj, kam tě srdce táhne. Co mám na mysli? V druhym prosincovym týdnu minulého roku jsem měl asi nejtemnější období za posledních deset let. Zlý myšlenky mě sžíraly každý den víc a víc, já ne a ne najít ventil. Jeden den, kdy to bylo extra špatný, jsem si koupil Eminemovo MMLP2, sedl do kavárny a napsal text (písničku), kterej byl tak temnej, že jsem měl strach si ho další den ráno číst, a raději jsem ho spálil. Končil prostřelenim hlavy. Vypsat se nestačilo, proto jsem jel v noci na pláž, kde jsem se ve společnosti vln a se slzama v očích "vyrapoval" ze všeho, co mě trápilo... Neřekl jsem si "jedu rapovat na pláž" - jel jsem na pláž, kde jsem mohl být ve tmě sám. Chtěl jsem v ledový vodě doplavat k odplouvajícímu trajektu a zmizet za oceán. Sám sobě ale neunikneš. Pak jsem nahlas řekl jednu větu, přidal rým... Slovo dalo slovo a srdce našlo cestu ven. V následujícím týdnu jsem vyprodukoval asi 30 A4 textů. Písničky momentálně nepíšu, přeorientoval jsem se na klasický spisovaní.

Proč to píšu? Nejspíš máš cestu, na kterou tě srdce táhne, ale nejsi si toho vědom. Může to být pomoc ostatním, vaření, sport, psaní... Cokoliv. V příštích dnech se ti to ukáže jako ventil a "světlo na konci tunelu," proto měj oči na stopkách. Bejt psychicky dole je další krok na cestě sebepoznání.

Druhou část příspěvku věnuju vlastní identitě. Nejsem vtipálek, kterej v partě tvoří srandu. Jsem spíš tišší, občas si přisadím. A to je v pořádku, jsem, jaký jsem. Pokud se oblékneš do surfovejch/skejťáckejch hadrů, skejťáka to z tebe neudělá. Na řadu přichází životně důležitý slovo a to je kongruentnost. Jseš kongruentní sám se sebou? Jsi věrným obrazem sebe sama. Možná sis přečetl Hru, možná sis přečetl příspěvky zkušenějších borců tady na fóru a chtěl se stát "jedním z nich"... a právě tady může být zádrhel. Třeba by ti víc vyhovovalo přeřadit na nižší rychlost a brát věci v klidu. Pracovat na sobě, ale držet si svoje tempo. Myška sprintující v kolečku 23 hodin denně se stejně nikam nedostane, co zpomalit, proběhnout se zlehka každý ráno pro udržení kondice a zbytek času směřovat energii jinam?

Jádro nepřemodeluješ ze dne na den. A proč ho vlastně přemodelovat? Každej máme ve vínku vlastnosti a nadšení, co nás dělá zajímavými, ale jsme k nim příliš hluší a slepí. Pod tlakem předkládaných obrazů celebrit a idolů se každou chvíli chceme stát někým jiným. Pochopit svoje unikátní jádro je první krok nutnej k pokoření žárlivosti a k pochopení, že coby muži jsme bratři, spíš než soupeři. Kamarád je vášnivej tanečník a holky to dovedou patřičně ocenit. Ať budu jakkoliv žárlit a trénovat, v jeho hře ho neporazim, protože pro něj to je život, kdežto pro mě jen další místo, kde se holkám dostat pod sukni. Já jsem pisálek a nadšenej kuchař. Pokud se přesunu tam, kde je to vítaná vlastnost (do kuchyně), pak jsem tam, kde mám být a můžu naplno obdivovat kamaráda, jak s nádhernejma holkama přetváří pohyb v něco nadpřirozenýho, a sám dosáhnout obrovských úspěchů.

Pamatuj si každej sžíravej moment, kterej prožíváš. Protože až se z toho dostaneš, bude to pro tebe silnej pilíř, na kterym budeš stavět dál.

Je to o autentičnosti a o úmyslu. Až příliš borců podlézá holkám, aby smočili. To pak fráze "jsi moc krásná" není upřímná věta, ale jenom manipulativní mánevr ve snaze dostat se jí do kalhotek. Holka to vycítí a utne už v začátku. Mají nás prokouklé víc, než by se nám líbilo 

Který reference z netu máš na mysli? Třeba Qarkovo fórum? 

Následující věty jsou volně k diskuzi: Pokud tě její odmítnutí zdemoluje, pak si jí přikládal až příliš velký význam a potřeboval jí (holku obecně), aby tvůj život působil celistvě. V tom případě ti asi chybí větší cíl, ke kterýmu by si směřoval, a kterej by ti ležel v hlavě od prvních momentů ranního vstávání až po ulehnutí do postele. Máš-li cíl, za kterým se usilovně prokousáváš, pak ti holka nevstupuje do života, aby ho zachránila a udělala zajímavější, ale čistě pro vzájemnou přitažlivost, energii, popřípadě lásku. A tady leží autentičnost, se kterou můžeš direktivně balit na ulici.

Hoj hoj, jakpak se daří? Jaká je tvoje současná situace? 

[whoring out some of your most cherished life memories for the sake of getting your penis wet]

Jasný. Procházel jsem, jak se zdá, podobnejma úžinama a narozdíl od tebe to vzdal a přestal holky řešit. Models a vlastně i přístup založenej na vlastní zranitelnosti spojený s upřímností chápu jako anti-pickup, kde jsem se oprostil od všech rutin, naučenejch vzorců a všeho možnýho, a stal se znovu sám sebou. Nejsem stejnej, dřív jsem víc skrýval emoce, byl méně přímej, víc kličkoval, mátl holky apod.

Dvě veci pořád platěj - člověk nesmí být needy; příběhy musej být přímo od srdce - Manson osobně:

Any expression of emotions or vulnerability must be unconditional, that is, without expectation, otherwise it’s just another form of manipulation.
If you share a heartbreaking story about your dog dying because you think that’s what someone wants to hear and that that will make someone like you or be attracted to you, then you’re doing it wrong. That’s not genuine, and therefore it is not vulnerable. Not only are you continuing to be fake and inauthentic, but you’re now whoring out some of your most cherished life memories for the sake of getting your penis wet. Congratulations. You are officially desperate.

Neber to jako radu, sám nemám právo komukoliv radit. Spíš ukazuju na dveře, za kterejma jsem se našel. Uvidíme, jestli někdo přihodí podobnou zkušenost. Do té doby ať se daří 

Chlape, můžu se zeptat kolik ti je?

Je naprosto zásadní rozdíl mezi upřímností a podlejzánim. Pokud holku nepotřebuješ, aby si se cítil důležitej, pokud se bez ní v klidu obejdeš, pak ji nepodlejzáš. Vyložíš karty na stůl. Zhruba dva roky zpátky bych holce ani nezalichotil, protože já byl alpha. Jakpak by se na mě asi díval Ital? Nedávno jsme v marketu oslovil Portugalku, řekl jsem jí, že mám přítelkyni, nicméně že jsem jí prostě musel říct, jak fantasticky vypadá. Škoda, že ti nemůžu ukázat její výraz. Vsadim se, že jí úsměv na tváři vydžel po zbytek dne a že se pochlubila kamarádkám, kteraj jí cizinec lámanou portugalštinou řekl, jak je krásná.

Na internetu se řádně rozjíždí pojem vulnerability
http://www.ted.com/talks/brene_brown_on_vulnerability.html - Ted talk
http://petersfrontier.wordpress.com/2013/12/16/trust-nobody-vs-be-vulnerable/ můj blog post

Ukázat svou zranitelnou stránku vyžaduje kuráž. Člověk, speciálně muži, musí potlačit strach, aby přiznali, že se něčeho bojí. Dřív si i v nejhorší situaci držel falešnej úsměv a tvářil se, že je všecko ok. Jednat s holkou narovinu neni slabost, ale naopak síla. Dáváš jí ohromnou šanci tě odmítnou. Jdeš all in. To je pro mě vulnerability, vykašlat se na předsudky, obavy a pochybnosti - být tím, čím jseš na hluboký úrovni a holt riskovat, že se spálíš. Jasně, že cizí holce z fleku neřekneš, že bys s ní chtěl vztah. Protože jak víš, že si sednete?

Přečti si /nejen/ poslední příspěvky Abruzziho deníku - ten kluk tu má vystavenou studnici moudrostí. Všimni si, jak oslovuje milfku v jedno z posledních příspěvků.

Pokud rád čteš, podívej se po Models od Marka Mansona. Přečet sem spoustu pick-up knih a mám pocit, že tahle je pravděpodobně ta nejlepší. Sám autor do tradičního pick-upu kope na každý úrovni. Spoustu hodnoty najdeš na jeho blogu. Já třeba vlivem pickupu a mojí chybou zranil tolik holek, až je mi z toho na nic. Proč? Měl jsem strach se jakkoliv otevřít. Měl jsem strach říct "rád bych tě poznal trochu blíž," protože mne mohla hned odmítnout.

Poslední věc - otevři svou hlavu.

Atto

Jsem na Erasmu, za pár dní tomu bude půlrok. Kdykoliv se mě někdo zeptá odkud jsem, co studuju, a že Praha je krásná, chytám se za hlavu a vhazuju ručník do ringu. Každý setkání se to opakuje. Lidi se ptaj na otázky, jejichž odpoveď je nezajímá a rychle ji zapomenou. V září jsem seděl na verandě u moře s třema ruskama (trochu jsme se znali) a zeptal se jich, co by dělaly v poslední den svýho života. Čekal jsem odpálení, co že se ptám na tak pitomý filosofický otázky, ale chytly se a daly si záležet. Konverzace se rozvinula a prohloubila.

Jak moc upřímnej k ní jsi? Řekneš jí, že se ti líbí a rád bys jí poznal trochu blíž? Nebo se tomu vyhýbáš, bereš to oklikou a pak chceš číslo? Pokud volíš druhou variantu, je potřeba dosáhnout určitý hloubky konverzace, který těžce dosáhneš, pokud se budeš bavit o škole.

S několika holčinama, co jsem oslovil přímo, sem si vždycky alespoň psal. Teď jsem s erasmačkou. První kontakt byl v září, pak to ochladlo. Na přelomu listopadu/prosince jsme se začali bavit trochu víc - sebral jsem koule, řekl jí, že se mi sakra líbí. A vyšlo to. Co mi řekla o září a o přerušení kontaku (přestala mne zdravit ve škole)? 1. Byla zmatená sama sebou 2. Nevěděla, co po ní chci.

Najdi si v tom, co potřebuješ a nevzdávej se 

Já nevim no, občas pustim dlouho zadržovaný saze kvůli prkotině. Třeba měla špatnej den, a to, že si smál ve chvíli, kdy chtěla obejmout, bylo poslední kapkou. Nebo nemá smysl pro humor. "Yes, we (s)can" - šmírování dnes letí od tajnejch služeb až po český domácnosti... Nevědomost je někdy sladká, a jak sám vidíš, tak to, že víš, kde byla, ti moc klidu nepřidalo. Paradoxně tim, že slídíš, jí dáváš k nevěře důvod.

Extrémní čtyřiadvacetihodinovka Den cesty

Trasa Poděbrady - Děčín, 163km, pouze po svých! Start 27.4.

http://www.dencesty.cz/?locale=cs

[přítomném okamžiku]

Dnešní době vládne stimulace a většina z nás je v tom až po uši. Jdeme se projít, potřebujem špunty do uší. Snídáme, čteme u toho noviny. Obzvlášť na facku jsou borci, co poslouchaj mp3 při rozhovoru s dalšim člověkem (osobně jim to nemilosrdně vytrhávám). Zkrátka frčí dělat spoustu věcí najednou, multitasking létá vzduchem, ovšem vysvětlení, že svoji práci odvedu pořádně tehdy, když se soustředím jen a pouze na ní, už nikdo nedodá (já pokrytec, u psaní mi tu hraje Eminem  ). Čili produktivita se spíše rovná dělat méně a dělat to pořádně. (Ve finále dělat méně a udělat toho víc...?)

Odskakování (nejen) na FB apod může souviset s pocitem nedostatku podnětů, nejistotě nebo dokonce nízkému sebevědomí, že mi něco nevratně uteče, pokud nezkontroluju poslední fotku u který jsou všude jenom hastags a kvalita nikde. Kámoška to občas dělá v čajce, sejde se nás třeba šest a ona pak vedle nás chatuje na FB, že prý se nudí. Že nejsme šašci, co by měli za práci udržovat její hladinu zábavy na určitý výši, jí nedochází. Obecně se domnívám, že se vytratila schopnost setrvávat v přítomném okamžiku a užívat si to, co teď právě mám. S úsměvem vzpomínám na Strahov open air fesťák, kde jsem si to maximálně užil, přestože velmi reálně hrozilo, že si dívčina ponechá dítě a já budu otcem. Zatímco ostatní brblali, já si užíval hudbu, co neposlouchám, pil dobrý pívo a rád sdílel čas s přáteli (přestože brblali).

U dlouhodobých cílů, speciálně finančních, nemůžu nic konstruktivního dodat, já vždycky doufám, že to nějak dodatečně vyřešim. Což se většinou nestane 

P.S. Je poměrně zajímavý, jak mi víří mysl po přečtení Myslete velkoryse, Moc přítomného okamžiku, respektive shlédnutí The Secret - vše v krátkém časovém úseku. Lidi dobíhající metro, nudící se na tělocviku (tai chi  ), člověk jenom zírá 

Fischer se ke straně přidal, když to bylo výhodný a vystoupil, když to začalo smrdět.

Franz se přidal mezi rasistickou dělnickou mládež. Jak moc je jeho vysvětlení - touha změnit je "zevnitř" - pravdivé, nevim. Taky nevim co je z činů historie horší, esli Fischerův oportunismus a nebo Franzův morální postoj, či jak to nazvat. Každopádně pokud tahat metr krajní levice na Fischera, bude fér si jim přeměřit i Franze.

Zeman, neboli "mlha" v kódové řeči Františka Mrázka, je hloupej vtip. Zemanovsko-klausovská snaha pomocí opoziční smlouvy ovládnout poslaneckou sněmovnu je naprosto skandální a ve vzduchu visí otázka, jestli by náhodou, pokud by se Klaus vrátil do čela ODS, nezapočali novou etapu spolupráce. Pod jeho předsednictvim ministr financí Ivo Svoboda dělal co se dalo, aby Mrázkově firmě přiklepl stamiliardovou zakázku čerpání ruského dluhu. Gross sám o sobě na vnitru dělal čachry jako hrom, onehdá BIS, kde měl Mrázek Člověka, vyhodila šéfa protikorupčí policie, Evžena Šírka. Šírek založil Krakatici a Mrázkovi začalo přituhovat. O Márzkově napojení na Šloufa, nejbližšího Zemanova poradce, by se dalo napsat mnoho. V souvislosti s Franzem přišlo na přetřes hodnocení reprezentativního chování - ok, pro mě nemá mlha co nabídnout.

Roithová má u mě bodíky navíc za boj proti ACTě, i když už tehdy nemuselo jít o morální akt, nýbrž o cílenou snahu zviditelnit sebe sama vzhledem k blížícím se volbám. Více informací k ní nemám.

Kníže - úspěch TOP 09 připisuju schování oněch "kádrů" jako je Kalousek, Parkanová apod. za jeho tvář milého staříka na každym billboardu. To mi neskutečně vadí. "Nová" strana, schovaná za jeho tváří... Upřímnost by člověk hledal těžce.

Obecně se musim přiznat, že mi ke kandidátům scházej hodnověrný informace a nejsem s to zjistit, kde si přečíst něco objektivního. I když objektivní text člověk asi těžko najde.

[osobnost]

Netvrdim, že se zbláznil. Vidim člověka, kterej si vytyčí cíl a jde za nim - přes překážky, přes nepřízeň, přes pochyby - dokud ho nedosáhne. Zmínka o opeře, vyjadřování médií, pálení cds... To je v pořádku.

Zmínkou a Janečkovi a o tom, že ublíží lidem, co proti němu půjdou, se jemně dotýká politiky. Pokud se jako megaloman a proklamovaný vlastenec rozhodne někdy založit politickou stranu, a vyloučit to nemůžeme, bude to "ten Landa, co hlásí, aby se lidi měli rádi, nekradli, co je pro potírání korupce." Ideál. Fanoušci z koncertů, znechucená veřejnost hledající novej maják, za kterym se ze současnýho bahna vydat a pár chytlavejch hesel. Průraznej člověk, osobnost. Kolik současnej politiků je skutečně osobností? Je to ideální recept na úspěch. Ale kde by případně skončil?

Důrazně pohřbívá koncept Daniela Landy a prezentuje Žita. Vytvořil si nový alter ego, o kterym prakticky nic nevíme. Je nevypočítatelnej. Má obrovský cíle. Radši budu skeptickej. Pokud se nic z toho, co sem psal výše nestane, budu jenom rád. Pravděpodobnost je malá, nicméně o to větší může být dopad. Jak jsem psal, má potenciál bejt nebezpečnej a silně radikalizovat ovzduší na český scéně. Jeho vystoupení je pro mě varovnym světlem, abych do budoucna jeho vyjádřením, proslovům a činům věnoval zvýšenou pozornost.

V nepříznivé národně-politické situaci vyrukovat se zastrašováním a výhružkami... To už jsem někde viděl a nedopadlo to dobře. Momentálně si nejsem jistej, esli je Landa (jeho žito hru hrát nebudu) příznivcem demokracie, nicméně prosazovat ji násilím je zcela mimo mísu, stejně tak myšlenka, že násilný revolucionář se po vyčištění politiky od zlejch živlů zmírní, uklidní a navrátí do republiky demokracii.

Ať už jsem podle jeho měřítek slušnej člověk nebo ne, je to pro mě potenciálně velmi nebezpečnej člověk, kterej je schopnej pomocí demagogie získat masu lidí a pokud to dotáhnu do konce, tak si klidně střihnout nějákej převrat ve stylu Adolfa a Benita. (Ne)pravděpodobné, leč ne nemožné. Dokud byl umělcem, bylo to oukej. Jestli se teď chce dát na dráhu politicky aktivní persóny, budu bedlivě sledovat jeho kroky.

[selling]

To je škoda, že jsi z postoje "na volný noze" skočil do soukolí společnosti. Rozjet si to sám je nesmírně náročnější, nicméně ti to víc dá (imho). Jestli je Partners "lepší" než konkurence - do toho bych se moc nepouštěl. Setkáš se s argumentama, že Partners zafinancovala v začátcích Axa a tudíž jí zlehka preferujou. Konkurence hází špínu jedna na druhou a rozeznat co je bullshit a co pravda je energeticky dost náročný. To, že Partners založil(i) borci z OVB (snad si to pamatuju správně), páč se jim "nelíbilo, jak se nakládá s klientem" se může rovnat "představa, že budu na samém vrcholu provizního řetězce, mě ku*va lákala."

Ať to pojmeš jak chceš, připrav se na setkání s vymejvánim mozků, neupřímností (dokud živíš šéfa, je to O.K. - dostaneš-li se do trablů, může se na tebe vysrat). Bedlivě sleduj, co je ti předkládáno a ověřuj. Taky sem slyšel (od Čechů), že na západě maj poradci slušný postavení ve společenskym žebříčku. Ale ve filmech, knihách a písničkách (ze západních zemí) slyšim jenom "end up selling life insurance."

Btw z tvejch posledních příspvěků lehce cítim papouškování věcí, co se na "pracovkách" pravidelně nakukávaj lidem do hlavy...

Každopátečnosobotní pitky jsou věčnym soubojem konformity a antikonformity. Je danej standard, že borci pijou a buď se přizpůsobíš a nebo seš "jinej." Znám spoustu pijáků, který si to každej pátek nehorázně užijou a maj prima zážitky. Nicméně sám v klubech potkávám nemálo lidí, co se nehorázně nuděj... A druhej den postujou statusy o super párty a sbíraj lajky, nejspíš jako stvrzení, že jsou "v pořádku."

Abych se držel tématu:

- Vyčtené věci jsou pouze iluzí, musíš získat jizvy z jejich používání. Sebevědomí, vůdcovské schopnosti, komunikaci... Akce, akce, akce! Když se něco posere, oprav to a pokračuj dál!

- V činnostech, kde může jít o velký věci (i se zanedbatelnou pravděpodobností), drž co nejvíce kontroly ve svých rukou.

- Když něco soudíš, máš v hlavě předsudek, se kterym porovnáváš. Hledej příběh a nedělej ukvapené závěry - tam, kde se někdo zachoval nečekaně (ať kladně, či záporně), může být skrytá pohnutka.

Ava provedl frontální útok z druhé strany  Jak sám píšeš, chlap nemůže určit, jestli se ženská chrání proti početí. Z toho vyplývá, že se má chránit sám, a že já sem se měl chránit sám.

joei musim se přiznat, že mi ta bouračk, dokud si jí nepřipomněl, úplně vypadla z hlavy. Myslim si, že vidíš mou situaci v lepších životních proporcích než já, máš s čim porovnat. Pro mě je to svym způsobem precedens. Zkusim si z toho něco vzít a trochu si to v hlavě srovnat...

Joudo jo, stává se to. Jeden bejvalej spolužák je ve 20 hrdým tátou, bejvalej trenér (tehdá okolo dvacítkyjedničky) se stal tátou pár dní po umrtí svého táty. A jak se zdá, oba se s tim poměrně slušně poprali a jsou relativně v klidu. Nic z toho však neznamená, že se k nim chci přidat.

joei nepředvídatelnost je určitě prima, ovšem jednim dechem musim dodat, že né všechny otočky, co si přichystá, jsou krásný. A u každý otočky záleží na úhlu pohledu. Je možný, že kdyby ses stal v blízké době otcem, že bys na to koukal diametrálně odlišně, než já? Pokud jo, tak se neshodneme.

Když jsem sdílel svůj příběh, chtěl jsem si ulevit a chtěl jsem předat myšlenku o riziku spjatym s předáváním (ať už úmyslným či neúmyslným) odpovědnosti či iniciativy do rukou ostatních, speciálně v oblastech, kde výsledky mají velký vliv. Na samotnou diskusi o dítěti okolo dvacítky ANO/NE mám svůj názor týkající se mně osobně, čili se vztahuje na mne a nikoliv na ostatní. Každý máme trochu jiné hodnoty a výhledy do budoucna a tudíž budeme mít pravděpodobně i jiný názor na přijetí závazku v podobě dítěte v relativně brzké době, kterou přelom první a druhé dekády života určitě je.

    Lalaneo něják to v rozhovoru zaobalim, nechci se v tom moc hnípat, nevzešlo by z toho nic dobrýho...

    Joei díky, vždycky je fajn když mě někdo upozorní, že dělám z komára velblouda a ztrácim smysl pro proporce (to je myšleno upřímně, žádnej sarkasmus). Když vytáhnu přísnej metr, tak sem si vyloženě zákeřnou situací (asi) neprošel (pominu úmrtí apod.), tudíž tohle je první z těch závažnějších, snad se pro příště otrkám. A že beru dítě jako jed... V současný době vidim dítě tak po třicítce nejdřív, pokud se toho dožiju (jednim dechem musim dodat, že plánovat takhle daleko do budoucna je poměrně bláhový a troufalý). Z toho tak vyostřená reakce 

[a nebo]

Díky za reakce 

    Beduine taky jsem nepřišel na to, jaky bych situaci řešil. Vidim jediný dvě možnosti (pokud by si dítě nechala) - buď se plně přihlásit k otcovství se všemi důsledky, co z toho plynou, a nebo se od otcovství distancovat a posílat slečně pravidelně finační pomoc. Varianty jako přestěhovat se na druhej konec Prahy a doufat, že mě nikdo nepráskne, nebo si hodit mašli, sem rozebíral akorát s humorem, nikoliv jako konečný řešení (za což sem rád  ). Nicméně zatim jsem to řešil čistě v hypotetický rovině a jak řikaj vojáci, "první co v akci letí z okna jsou plány." Takže těžko říct, je možný, že bych se pod náporem reality zachoval jako zbabělec.

    Je zajímavý pozorovat, jak se v průběhu času mění můj "stav". Většinu času jsem v klidu, daří se mi na to zapomínat, vytěsnit starosti z hlavy. Sem tam se to ovšem připomene. Kupříkladu v noci z neděle na pondělí se mi na zmíněnou situaci zaměřily myšlenky a cca 2 -3 hodiny jsem přes poměrně velkou únavu zíral do stropu; ráno jsem se vzbudil zpocenej jak po maratónu... Momentálně se cejtim fajn a jakejkoliv náběh myšlenky na pomyslnej Damoklův meč, co nade mnou visí, směřuju jinam.

    Pokud mam správné informace, tak slečna na mě není vyloženě nasraná a omluvu snad přijme. Stojim si za tim, že v tomhle případě je vina na nás obou, ale zároveň si uvědomuju, že je to jedna ze situací, kdy je nutné spolknout hrdost a přijmout trest, pokud přijde. Jako žena je v nesporně horší situaci.

Ať už to dopadne jak chce, ten pocit, že se tomu dalo strašně lehce zabránit, je deprimující...

[samozřejmostí.]

     Rozhodl jsem se zachytit na téměř věčný elektronický papír pár postřehů na téma zodpovědnosti, jež mi přihrál do cesty běh okolností. Ve všemožných knihách o osobním rozvoji a rovněž z úst životních guru či laiků se dostáváme k informaci, že je více než nutné, abychom přijali odpovědnost za naše činy. „Okey, právě přebírám odpovědnost za to, co dělám.“  To se mi honilo hlavou. O tom jak chutná řádná porce odpovědnosti mne seznámil následující příběh…

     Zhruba polovina srpna – přespání u kamarádky na baráku – domluvený sex. Je o několik let starší než já, z přátelského klábosení sem vycítil, že už si v životě něco prožila. Něco mi říkalo, že přede mnou stojí člověk s vráskami z mnoha nesnází. Sex jsme si domluvili už pár týdnů zpět, nakonec vše vyvrcholilo v tento den. Nebral jsem si kondom, neptal jsem se, zdali bere prášky. Vzhledem k jejím životním a sexuálním zkušenostem jsem předpokládal, že to bude samozřejmostí. Osud tomu chtěl, že si slečna nedala pozor a pár jich vynechala… Zhruba o týden později začali docházet kusé informace od kamaráda. „Možná je těhotná, ale nikdo kromě mě a jí to neví, tak drž jazyk za zuby.“ „Chlape, je to potvrzený, a prý seš jedinej, kdo se do ní udělal.“ „OK, jde na potrat. Říkala, že kdyby měla práci, tak si to dítě nechá.“ Wow. Jeden večer, pár desítek minut srandy a téměř K.O. pro můj život. Jednotlivé informace vždy dělila nepřekonatelně dlouhá období ticha. Mé vnitřnosti skučely, srdce svíral pocit zmaru, strachu a bolesti, jaký jsem dosud neokusil. Co bude dál? Půjde mé vysokoškolské studium „přehodit“ z prezenčního na kombinované? Najdu solidní práci? Budu schopen pro to dítě, za předpokladu, že testy prokáží mé otcovství, vydělat dostatek prostředků a zajistit mu alespoň trochu slušný život? A co můj život? Co mé touhy a sny, které se teď rozpadají v prach? Očekávání ohromného zklamání a negativních pocitů, kterých by se mi dostalo od rodičů, bylo posledním kamínkem obrovského břemene, které mi kvůli vlastní naivitě dolehlo na záda s prudkostí Halleyovy komety.

     Nyní zde sedím, přemýšlím a čekám, až prodělá potrat. Je to její rozhodnutí, se kterým navzdory kontroverzi ve společnosti souhlasím, avšak nikdy bych jí k němu nenutil. Tím, že jsem se nezeptal, zda-li si vzala prášek, tím, že jsem si nevzal kondom, jsem vložil směr mého života do jejích rukou, spojil jsem jej s její zodpovědností. Vždycky dělejte vše pro to, abyste ho vy drželi co nejpevněji. Jakkoliv se zdálo bláhové, že ona, zkušená holka, si ve chvíli, kdy ví dopředu, že spolu budeme spát, nedá pozor na prášky, bylo ode mne ještě bláhovější věřit jí v této oblasti, kde se hraje o vysoké sázky. Ještě to není za mnou, spousta věcí se může pokazit, a jak mi s hurónským smíchem sdělil kamarád, klidně „můžu za devět měsíců tlačit kočár.“ Pevně věřím, že vše dopadne dobře a já dostanu druhou šanci, či spíše divokou kartu, abych mohl žít život alespoň z části tak, jak chci já. Předkládám vám tento příběh ve vší nahotě – nezakrývám svoji nezodpovědnost a otevřeně hovořím o potratu, i když to v mnoha lidech rozohní vášnivé pocity. Pevně doufám, že pro vás bude varovným majákem říkajícím „tudy ne“. Připadám si, že jsem za posledních pár týdnů krapet zestárnul. Když k tomu připojím vrásky z pár chmurných událostí, k nimž jsem se během léta připletl, mám pocit, že si mohu okolo Vánoc zažádat o důchod (ale zase to nebudu přehánět). Sled nevyzpytatelných událostí posledního měsíce, které jsem ohromně podcenil, jsou pro mě zatím největší životní fackou, jakou jsem obdržel. Pevně doufám, že to u facky zůstane, protože na potomka se necítím připraven. Retrospektivně je to jasné jak facka. Byl jsem naivní a důvěřivý. Použijte mne jako odstrašující příklad. Život se mi kvůli chvilce nepozornosti mohl a možná ještě může otočit „o sto osmdesát.“

A až vám někdo bude s nadšením říkat, jak přebral plnou zodpovědnost za své činy, buďte s klidem v srdci skeptičtí. Protože dokud si člověk neprojde tak zásadní situací a podobnou nervovou zátěží (nemám na mysli pouze možné otcovství, život formujících událostí je nespočet), mluví pouze v teoretické rovině.

Matt Ridley v knize Červená královna, zabývající se evolucí a smyslem sexuality, uvádí vysvětlení nevěry. Žena si vždy ráda najde partnera, kterej jí zajistí, postará se o ní, vychová její děcka. A pak si k akorát top-alfasamci odskočí pro geny. Tim má zajištěno, že její další generace bude mít silný geny a zajistí pro ně výchovu zodpovědnym chlapem. Top alfa samec se už z principu k výchově nehodí. Čili chladná kalkulace přežití dalších generací.

U slova tolerance si vždycky vzpomenu na bejvalou profesorku psychologie: "A vy ste říkal, že jste tolerantní člověk? Takže byste toleroval například rasisty, bezpráví...?"

Čas od času si projdu něčim podobnym. Mám dojem, že to pramení z mé vlastní vnitřní frustrace, kterou si promítnu na nějákou osobu, například bratra, a následně si na něm ulevim. Imho to je o snaze najít vnitřní klid sám se sebou, nikoliv hledat, co je špatně s ostatníma. Tam chyba neleží