[joei:]

Díky za odpovědi!

joei: Podle mě to myslel Keri trošku jinak. Tím že mám malé sebevědomí, vyžaduju neustále dokazovat, že za něco stojím, protože o sobě podvědomě pochybuju a tohle mi pomáhá. Potěší to samozřejmě i tebe, ale asi to nevyžaduješ tak jako třeba já a dokážeš se na to dívat z nadhledu.

Keri: No, řekl bych že jsi to vystihl docela přesně. Když o tom teď přemýšlím, asi to opravdu bude souviset se sebevědomím. Ona je o trochu starší než já, má mnohem větší zkušenosti (vztahy, sex,...), což je asi i pozitivní, ale mému egu to zrovna neprospívá. A máš pravdu, asi půjde jen o jiné projevování emocí, neřekl bych že mě má "míň ráda, než já ji".

Možná že až začneš být sebevědomější, tak takové věci nebudeš potřebovat tak často slyšet.

No a toho dosáhnu časem? Tzn. tím, že se vztah nějak stabilizuje, přece jen 2 měsíce je pořád docela krátká doba. A nebo bych se měl aktivně snažit dělat něco pro zvýšení sebevědomí?

Zdravím,
po delší době jsem si našel nadějný vztah - klube se z toho hezký vážný vztah. Jsme spolu zatím 2 měsíce. Vím, že mě má ráda, je na mě milá, trávíme spolu hodně času. Klape nám to, nenudíme se spolu, máme společné zájmy, atd. atd. ... Jen bych ocenil, kdyby mi dávala víc najevo svůj "zájem" . Třeba aby mi sama od sebe napsala sms na dobrou noc, nebo řekla že mě má ráda, že jí chybím, že je jí se mnou hezky, atd. Ona tyhle věci sama od sebe nedělá a mně to dost chybí. Např. když jí řeknu, že ji mám rád, tak odpoví stejně a je na ní vidět, že si to i myslí a že je to upřímné... Nebo třeba komunikace na icq/fcb: většinou musím napsat já jako první, ale když už napíšu, tak píše taky a je vidět, že si chce psát. Nebo třeba i napíše jako první, ale napíše jen smajlík, jakoby čekala, co napíšu já...

Na holce (vztahu) mi záleží, ale současný stav mě docela neuspokojuje. Přemýšlím i nad variantou, že bych si s ní na rovinu promluvil a vysvětlil vše, asi tak, jak jsem napsal sem. S tím bych neměl problém, vím že je určitě ochotná řešit problémy a že by se mě snažila pochopit. Ale stejně mám strach, že je to dost nebezpečná varianta a že bych si to mohl všechno podělat. Tak tedy, nějaký návrhy, co s tím? Dík za tipy

edit: jemně už jsem se jí to snažil naznačit několikrát, bohužel bez výraznějšího úspěchu

Zdravím,
nadpis je myslím všeříkající. Kdo by se mnou vyrazil ven za holkama? Možná ani né tak klasický pick-up, ale spíš s cílem alespoň něco s těma holkama podniknout (ne jen vzít číslo a už se neozvat). Můžeme lovit téměř kdekoliv - ulice, nákupní centra, koupaliště, bary, kluby, .... Je léto, je hezky - nechci sedět doma

Pokud bys alespoň uvažoval, hoď mi PM a můžeme se domlouvat dál Jo a jedná se mi vyloženě teď o prázdniny, od září jsem mimo.

Zdravím,
po delší době jsem zde opět pro radu.


Po dlouhé době jsem zavítal na jeden chat - jen tak z nudy. A zrovna nějaká holka hledala někoho, kdo by s ní zašel k vodě. Na nic jsem nečekal, domluvil se s ní a šel. Ještě jí napsal jeden kluk, takže se (potvůrka) domluvila s oběma (šli jsme teda ve třech). Holka moc milá, hezká, rozuměli jsme si. Potom jsme ještě zašli do baru, něco popili, nálada perfektní. Ale pořád tam byl i ten druhý kluk, takže jsem ji neměl jen pro sebe. Každopádně myslím, že se ke mně měla o něco víc než k němu.

Byli jsme spolu celé odpoledne a domluvili se, že večer zajdeme zapařit. Každopádně já jsem si potřeboval zajít domů a slečna stejně tak (bydlíme necelý kilometr od sebe, hezká náhoda). Tak jsme si domluvili místo, kde jsme se měli asi po půl hodině počkat. Ten týpek bydlí někde mimo a že teda půjde se slečnou. Já souhlasil a to byl poslední moment, kdy jsem je viděl. Na holku mám kontakt (ne mobil), tak jsem jí druhý den ráno nechal vzkaz (obsah je zřejmý) - neodpověděla.

Tákže se ptám: "To, že jsem ji nechal jít s tím klukem asi byla osudová chyba, že?" a "Má ještě cenu se o něco snažit?" Asi si řeknete, že řeším banality, ale mám k tomu 2 důvody: 1) holka mě fakt zaujala a připadalo mi, že si hodně rozumíme, 2) chci analyzovat své chyby a poučit se z nich.


Díky za případné odpovědi

Tak každý na to má jiný názor... Souhlasím, že člověk s učňákem může mít někdy větší rozhled než vysokoškolák (i když jen výjimečně). Každopádně já chci holku vzdělanou - vzdělání je pro mě jedna z priorit. Chci holku na kterou můžu být hrdý, že je stejně dobrá nebo lepší než já. Jo a jinak naprostý souhlas s Avarang3r ve všem co zde napsal


Teď odbočím, ale když už D9 řeší požadavky...

Nejdůležitější požadavky na dlouhodoubou (LTR) partnerku:
1) nekouřit, nebrát drogy, pít s mírou
2) mít rozhled, vzdělání, vědět co chce
3) stejné hlavní priority a podobné názory (+ zájmy) jako já (trošku zmateně napsáno)
4) Musí s ní být zábava - žádnou 100% upnutou na školu/práci nechci

No a samozřejmě se musíme navzájem milovat a přitahovat se - tj jasné... Možná že jsou ty požadavky šílené, ale já prostě jinou LTR nechci - nezamiloval bych se do ní... Ale existují takové, teď jsem jednu měl...

Možná jsem trošku ulítlej, ale přesto... Ve vztahu je pro mě zcela nezbytné, abych si mohl s partnerkou dobře pokecat... O politice, společnosti, kultuře, aktuálních zprávách... Potřebuji, aby měla rozhled. A vzdělání je pro mě taktéž důležité. Na dlouhodobé vztahy pouze vysokoškolačky (v mém případě zatím spíš studentky).

Asi bych nemohl dlouhodobě chodit s holkou, která volí KSČM zatímco já např. ODS (to byl jen příklad!). Pro mě jsou tyhle věci daleko důležitější než například to, jak je dobrá v posteli... A mluvím teď o vážných a dlouhodobých vztazích...

Také bych se připojil do debaty. Před pár dny jsem se rozešel s holkou, byli jsme spolu 2,5 roku - nádhera. A po icq/chatu/sms jsme si psali poměrně hodně a ničemu to nevadilo (pokud se někdo ptá - NE, s rozchodem to nic společného nemá).
Jen tak pro zajímavost uvedu statistiky ICQ komunikace s mojí ex-přítelkyní za poslední rok (miranda dělá statistiku):

Celkový počet znaků: 3 745 967
Počet zpráv: 112 338
Celková délka diskuze: 32d 23:57

Takže jsme si za rok napsali necelé 4 miliony písmenek a prokecali téměř 33 dní. Ale je fakt, že to nebylo na úkor osobního kontaktu. Jen bych chtěl podotknout, že si nemyslím, že by internetová komunikace musela zákonitě škodit vztahům...

Tak a je to... domluvili jsme se, že pro oba bude lepší když teď nějakou dobu "nebudeme kamarádi" ... sama přiznala, že jí taky chybím a že se jí také příliš nedaří být se mnou kamarádka... Mometálně se cítím o něco hůř (ještě víc ji nemůžu mít), ale veřím že do budoucna to bude spíše lepší a snad se tak zbavím toho citového pouta...

Takže jestli to dobře chápu - bavit se s ní až tehdy, když zjistím že k ní už nic necítím (repsektive citím to stejné jak ostatním). Dokud ji ještě miluju, tak se o nic nepokoušet a snažit se na ni zapomenout, protože jinak by to nemuselo dopadnout dobře. Je to tak?

Škola je velká, ale kontaktu bohužel nezabráním, vídat se budeme často (3 hodiny týdně máme dokonce společné)... Takže ji budu mít neustále na očích a mám se snažit omezit jakýkoliv další kontakt? Ono to zní velmi rozumně a logicky, jen nevím jestli to zvládnu. Při pohledu na ni prostě nezůstanu chladný, jsem asi moc citově vázaný....

se zeptám jen orientačně, před jak dlouho nastala ta výměna?

Ano má to rychlý spád - výměna se stala koncem sprna - rozešli jsme se v neděli 13.9.... ten rozchod (jeho příčiny atd.) by se dal taky asi velice zajímavě řešit, je tam mnoho zapeklitostí. Ale myslím, že by se tenhle thread velice znepřehlednil a že to už asi nemá moc cenu....

Aha, no ale chodíme na stejnou školu a vidíme se velmi často... nevím jestli to půjde abysme se vůbec nebavili... já bych s ní byl kamrád moc rád, ona je skvělá - jen by se hodilo aby dala pokoj ta "láska"

Jasně, to je samozřejmě možné taky. I když věřím, že to tak není. Každopádně skutečnou pravdu se už asi nikdy nedozvím, a proto to nehodlám řešit. Jak říká Qark - nejlepší je se pokusit odpustit - tak se o to snažím. Řeším ale trošku jiný problém teď.

Rozešli jsme se v dobrém a domluvili se, že budeme kamarádi (jsme ze stejné školy, vidíme se denně, takže je to tak lepší). Problém je, že ji pořád miluju a nemůžu se toho zbavit. Jak s ní být kamarád, ale přitom nepůsobit dojmem, že ji chci za každou cenu zpět (srdce by chtělo, ale rozum si myslí že je to nesmysl a jen bych byl za blbce a ztratil dustojnost) ??? Také mám trošku strach, abych nedospěl do stádia "přehnané fixace" jak se píše v jednom zdejším článku.

Tak je konec... bylo už pozdě - zalíbila se jí volnost - chtěli jsme každý něco jiného.... Jsem sám a po 2 letech je to hodně těžké a bolí to. Ocením nějakou podporu kdyžtak

Díky za názor. Jo, asi máš pravdu. To co máme jisté, toho si nevážíme. Ono to akorát bude dost těžké, abych se choval tak jak říkáš. Asi to bude docela překonávačka. Ale chovat se strašně zamilovaně, když ona to tak nevidí, je asi cesta do pekel, že?

Zdravím, nebudu zdržovat nesmyslnými úvody, kdyžtak se ptejte - rovnou k věci:

Mám přítelkyni, se kterou jsme již něco přes 2 roky (je nám 20 let). Já jsem byl vždy (v tomhle vztahu) spíše racionální, nezávislejší, měl jsem i své zájmy,... Ona byla více citově upnutá, chtěla být stále se mnou, byla ochotná pro mě hodně obětovat, potřebovala abych jí stále dokazoval svou lásku... prostě silná romantička. No ale i přesto, že jsme byli trošku jiní - rozuměli jsme si. Vždy jsme se snažili o kompromis a bylo to fajn.

Jenže před pár týdny jsme se trošku víc pohádali kvůli nesmyslu (jak jinak). Následně jsme spolu několik dní vůbec nemluvili. Až jsem to nevydržel a pokusil se o usmíření. Ona byla ráda, zdálo se, že vše bude pokračovat dál stejně dobře jak předtím. Ale ouha - stalo se něco, čemu vůbec nerozumím! ... Jakoby se ona stala mnou a já jí - vyměněné role.... Já cítím (a chovám se) jak kdybych se znovu zamiloval - nemůžu bez ní být, myslím na ni neustále, říkám jí romantické věci, atd. nemůžu si pomoct.... No a ona je zase více nezávíslá, chodí na akce (i) s kámošema, nezavaluje mě svými city jako dřív, atd. Říká, že se naučila, že pro ni neexistuji jen já a že by chtěla být více samostatná, věnovat se kamarádům, atd. ... Také mám trošku strach abych se pro ni nestal "hodným blbcem" (qarkův článek jsem četl) .... Oba jsme se shodli, že se každý chová tak jak se předtím choval ten druhý...

Já absolutně netuším čím se to může stát, že jsme se takto (nárazově) změnili... Každopádně bych o ni určitě nechtěl přijít! Uvítám jakékoliv nápady, tipy nebo podobné zkušnosti. Jsem z toho hodně zmatený. Díky za pozornost a případně odpovědi