Všem co odpověděli, tak moc děkuji.

Uvedu pár věcí na pravou míru. Rozešel jsem se před rokem s manželkou po 8 mi letech (jsme bez dětí) s tím, že ona chtěla nejprve pauzu a pak to nějak vyšumělo i z mé strany. Před ní jsem měl již pouze jednu ženu, která mne 3 roky tahala "za fusekli".

Jsem nedůvěřivý a moc se bojím dalšího zklamání, ikdyž o tom život samozřejmě je.

Se slečnou je to teď ve fázi, kdy jsem totálně lapen. Ona ze mne stále tahá mé pocity ohledně jí, já jí popravdě odpovídám to, co cítím. Neřekl jsem jí ale, že ji miluji, ale myslím že dost naznačuji. Ona je na své city poměrně skoupá, má chvilky, kdy píše tak strašně krásné smsky, že mám kolikrát pocit, že se štěstím .....

Dodatek, mne je 34 a jí je 29.

Díky všem.

Právě že se nestalo nic. 2 dny předtím jsme se normálně rozloučili a domlouvali si dovolenou.

Když jsem s ní telefonoval, byla poměrně strohá, ale ptala se kam o té dovolené pojedeme.

Já se přiznám, že za dosavadní život jsem moc ženských neměl. Možná to souvisí se seběvědomím, ale léčím se  a všechny známosti jsem poměrně dost prožíval. O téhle mám pocit, že ja ta "pravá". Strašně mi imponuje chováním atd. , tohle jsem nikdy nezažil a bojím se, že jsem to možná pohnojil a o ní přijdu. Ale toto je již spíše na psychologa. 

Aby si mohla říct, že to asi jde do kopru, když se neozýváš, přemýšlet jestli neudělala chybu, obviňovat se a takový ty věci co holky dělaj A  ty pak přijdeš a tváříš se jakoby nic toto by pak mělo být dostatečné na to, aby měla radost, až se ozveš.

Jasně to jsem si myslel také, ale dostal jsem vynadáno (obrazně), že když jí nepíši, tak se o ní nezajímám. Já si myslím, že máme oba problémy z komunikací, že oba se bojíme zeptat na věci přímo. Já jsem tedy nasadil linku upřímnosti a mám teď obavy, zda jsem jí sdělením mých pocitů nevylekal. Tím samozřejmě nemyslím, že jsem jí hned řekl o svatbě a dětech.  Ale pro mne naše setkání bylo "osudné" 

No ono je to trošku složitější, když jsme se při druhém setkání políbili, tak jsme spolu chodili na procházkách za ručičku a polibek stíhal polibek.

No ono je to tak, že mám pocit, že když se neozvu já, tak ona se neozve. Tedy to je můj pocit.

Zdravím pánové a dámy,
potřebuji radu případně facku. Jsem již nějaký pátek bez partnerky (rozchod po vzájemné domluvě) a tak jsem si víceméně z legrace založil profil na i-net seznamce. Jednou si takhle brouzdám až jsem JI uviděl, okamžitě se mi zalíbila. Jen podotknu že jsem 30+ a ona 25+. Napsal jsem ji a jaké bylo mé překvapení, ona se ozvala. Začali jsem si poměrně dost intenzivně psát. Psali jsem si každý den několik hodin v kuse. Byl jsem z ní (a stále) úplně paf. Měl jsem pocit, že si úžasně rozumíme.

Navrhl jsem tedy schůzku a ona to přešla, tedy já měl takový pocit. Druhý den jsem to zkusil opět a ona mne úplně překvapila, protože mi řekla, že měla pocit, že o to nestojím. Takže po vyjasnění situace jsme se sešli a já po dlouhých letech zažil naprosto úžasné setkání, kdy jsem měl pocit dokonalosti. Slečna velmi krásná, velmi přirozeně inteligentní.

Pak jsem doma ji prostřednictvím vzkazu poděkoval a zkusil jsem se optat, zda by následující den nešla opět. Z její reakce jsem šel opět do kolen, řekla že velmi ráda.

Takže jsme se několik dní velmi intenzivně scházeli a já měl pocit absolutního štěstí. Na ní bylo vidět, že se cítí podobně. Bylo trochu nedorozumění, neboť já i ona jsme velmi stydliví a než jsme se poprvé políbili, tak jsme se na to ještě ptali. Jsem poměrně introvertní člověk a když jsem viděl, nebo respektive měl jsem s ní pocit absolutní důvěry, vsadil jsem na totální upřímnost a řekl jsem jí to co cítím a jak to naše potkání prožívám. Snažím se aby byla absolutně spokojená, já vím že si řeknete blbec, ale já jsem prostě takový.

A teď k jádru věci, slečna má poměrně dost zájmů ( stím samozřejmě nemám problém) takže jsme několik dní neviděli, zpočátku psala poměrně romantické smsky, ráno večer atd. Já musím přiznat, lehce ponaučen nechtěl jsem ji "stíhat". Jaké bylo mé překvapení, když mi oznámila že se o ní nebojím že jí ani nenapíšu (to bylo jeden den kdy měla svůj program, ale večer jsme se viděli). Musím říci, že mne to lehce znervoznilo, tedy ne její reakce, ale má zkušenost se neozývat. Takže se ve mne mlely 2 pocity psát - nepsat (abych nebyl za ignoranta). Ale jak jsem předestřel, najednou to ustalo, žádné sms, po několika dnech (kdy nejsem schopný na ni přestat myslet ve dne ani v noci) jsem ji zavolal a čekal mne relativně chladný telefonát...

Takže mne to docela zlomilo. Abych uvedl věci na pravou míru, zamiloval jsem se do ní na první pohled a  měl jsem pocit, že to cítí podobně.Proto jsem byl tolik otevřený. Ona tak docela otevřená nebyla s tím, že nemá dobré předchozí zkušenosti.

Ještě jedno info na závěr. Nejsem balič, věcí pro mne spojené s partnerstvím a láskou jsou pro mne velmi důležité. Velmi intenzivně to vždy prožívám. Jsem trochu ze staré "školy".

Tak tedy prosím, zkušenější o radu, jak dál postupovat nebo se na to úplně nevykašlat.

Díky všem

P.S. Omlouvám se za možná trochu nepřehledný styl psaní. Ale je to težké vtěsnat základní info do pár řádků. Tak děkuji za toleranci.