OK, asi jsem se nevyjádřil dost přesně. Samozřejmě je v tom někdo třetí, každopádně já, jak jsem napsal v úvodu, nechci svou milou ztratit. Proto pozměním otázku: Volili byste radikální postup nebo strategické vyčkávání s udržováním kontaktu? Lze zahodit jen tak pět let vztahu během pár dní kvůli někomu, kdo víceméně využil krizi ve vztahu, tím, že byl znova po ruce?

Článek od Qarka jsem četl, je skvělý, ale zajímal by mě názor ostatních. Holka je to impulzivní, tvrdohlavá a horkokrevná a chvílemi neví, co chce. Navíc je teď plná dojmů ze setkání s tím druhým, který se ovšem nyní jen na telefonu a na mailu a celkem daleko odtud.

Já uznávám, že jsem udělal za tu dobu spoustu blbostí (dokonalý opravdu nejsem), ale na druhou stranu má moje milá za ty roky i řadu krásných vzpomínek a řadu svých špatných vlastností jsem díky našemu vztahu ztratil. Budu vám velmi všem vděčen za jakoukoli podnětnou připomínku...

Zdravím všechny, díky za pěkné stránky. Teď k věci:

Máme partnerskou krizi. Hodně velkou. Už padly i ty řeči o tom, že kamarádství je taky dobré. Nicméně ne z mé strany. Přes všechny řeči, ledovost a neochotu, cítím ještě jakési doutnající uhlíky za její tvrdou fasádou obličeje. A nemusím dodávat, že ji pořád miluju, jinak bych tu svým příspěvkem neobtěžoval. Teď několik bodů, které vás uvedou do situace:

1.Jsme spolu pět let
2.Dlouho jsme spolu nebydleli, ale už máme hnízdečko zařízené.
3.Jednou jsem v mladické nerozvážnosti (a trochu pod parou) prohodil, že nechci svatbu.
4.Rozumí si víc s klukama než s holkama, nicméně nevěra nebyla.
5.Do vztahu jsme si každý přinesl své předchozí problémy, ty se ale vyřešily.

Myslíte si, že jí můžu ještě získat zpátky? OK, udělal jsem spoustu chyb, ale na druhou stranu mám pocit, přes všechny kecy, že jsem pro ní pořád oporou.

Předem díky za vaše (podnětné) komentáře.