Protože tím jí sebereš vítr z plachet -> mě teda nedostane -> aha, on mě ani nechce -> proč mě nechce, nejsem dost hezká? -> asi bych se měla víc snažit -> a pak jí postupně odměňovat za to jak se snaží = inverted cat-mouse

Pokud se tě bojí, že jí ublížíš kvůli svý atraktivitě, cílem je, aby si jí dával najevo svůj (nepřehnaný) zájem, protože jen to jí utvrdí v myšlence, že to s ní myslíš vážně.

Já omezil svůj přehnaný zájem, ale zároveň jsem jí byl nablízku. Čím častěji jsme se střetávali a já zároveň neoplýval přehnaným zájmem, ač jsem uvnitř málem z toho puknul, tak ona měla s každým setkáním o to větší zájem mne později vidět znovu a znovu. Dostal jsem ji do stavu, kdy pro komunikaci i ona musí kontaktovat mne, ač jí to bývávalo nepříjemné, ale o to se zlepšil vztah mezi námi. A teď mám tu nejúžasnější ženskou na zemi. 

Dříve jsem jí projevoval přehnaný zájem, až z toho vyrostlo něco nepřirozeného a škaredého. Uvědomil jsem si to, stáhl jsem se, začal na sobě makat a seberealizovat se, i když ve skrytu duše jsem nemohl na ni zapomenout. Zkuste se na sebe někdy podívat z pohledu třetí strany, jak byste si připadali, kdybyste někoho takového, jako Vy, viděli. I toto mi dost pomohlo, abych si uvědomil, že mé předchozí chování nemělo řešení.

Asi se pokusím o ten impulz z mé strany.

Spokojená mi ale celkově moc nepřipadne. Nedává to moc najevo, ale když na to přijde, tak je na ní dost vidět, jak se přemáhá v udržení jejího stávajícího stavu. A pokaždé je to čím dál tím větší nechutí. Přitom ona sama mi teď blokuje jakékoliv pokusy abych šel zpátky a nechal ji být. Což se mi trochu nelíbí, že mne takhle zatahuje jako další element do jejího vztahu, ale zase mi tak zřejmě dává najevo důvěru a signál, že bych s tím možná měl něco dělat. Asi do toho půjdu, jakmile se vrátí od rodičů ze zahraničí. 

V tom, co bych chtěl, mám trochu pochyby, ale vesměs mi jde spíše o toto:

1) já sám o ni mám zájem
2) nechci být ten, kdo přebírá, a tedy jen tehdy, pokud by byla volná, pak bych se činil

Ono to tak možná z mého příspěvku asi nevyznělo, ale ona je ve vztazích neskutečný držák a je schopna svůj vztah ukončit jen tehdy, když už vidí, že na něm nic nelze zachránit. Jenže s každou lumpárnou, co jí partner udělá, jí ukusuje perníček z chaloupky a dokud chaloupka drží, tak ji zachraňuje jak jen to jde. Aspoň podle toho, jak tomu bylo dříve. Jenže toto je její rozhodnutí a já do toho nijak nechci zasahovat.

Spíše mi jde o to, abych v době, kdy ona byla zadaná, nespadnul do kategorie "nejlepšího kamaráda či kouzelné vrby". Chvílemi to ale vypadalo, že jednou spadnu do té kategorie, a chvílemi zase, že se jí snažím přebrat, když jsme jednu dobu chodili na akce (plesy, divadla, kina, kavárny, výlety do přírody a jiné .. ). V tomto jsem trochu zmatený, někdy příliš tlačím a někdy, když si to uvědomím, dám zpátečku a ona mou přítomnost, nebo aspoň letmý kontakt začne úporně vyhledávat.

Ahoj všichni,

mám momentálně jeden problém, s nímž si nevím moc rady. Jedná se o problém s udržením "attraction", ale zároveň o problém, aby ta "attraction" nebyla příliš velká.

Mám jednu kamarádku, která zápasí se svým partnerem ve vztahu už nějakou dobu. Ve zkratce bych to popsal tak, že její partner je ve vztahu dosti pasivní a je mu vesměs jedno, že nenaplňuje její potřeby. Ona je mi dosti blízká a nerad ji vidím, když se trápí. Ač já nyní ve vztahu nejsem a i rád bych ji viděl ve vztahu se mnou, tak toto není pro mne prioritní jako to, aby jí život nekálel na hlavu (jakože se jí toho v životě přes její přílišnou snahu a aktivitu pokazilo hodně), což mne vede k tomu, že občas supluji aktivitu jejího přítele. Dělám to takovým způsobem, aby nebylo evidentní, že mám o ni přehnaný zájem, ale aby bylo vidět, že mi na ni záleží. Voláme si, píšeme si i chodíme spolu na kafe či do čajovny třeba i jen na pouhý pokec (občas do toho zatáhnu i další lidi, aby to nevypadalo, že se jí snažím nějak přebrat) a běžně se bavíme úplně o všem a baví mne ji naslouchat. Dříve toto nebyl takový problém, nicméně pasivita jejího přítele nyní roste a jemu je jedno, jak to s ní bude, nicméně já nechci být ten, kdo někomu kazí vztah. V tom by si měla udělat pořádek ona sama. Jenže ona mi pak občas brečí do telefonu, zároveň se ale nechce s jejím přítelem rozejít, z čehož jsem na vážkách. Kdykoliv ji vytáhnu ven, ona je z toho nadšená a já jsem rád, že ona nevisí jen za prací (což je u ní běžné, pokud se na ni svět vykašle, ona se uzavře do sebe a maká od nevidím do nevidím).

Ona je dosti zásadová a zpočátku mi dávala najevo, kdy překračuji hranici kamarádství, jenže nyní už to nedělá a vypadá to, jako by její vztah byl ve volnoběhu. I když se říká, že žena je jako opice (tj. musí být pevně uchycena rukou alespoň na jednom stromě), tak já bych nechtěl rušit můj kodex tím, že bych ji přebíral. A to i za cenu, že bych byl pro ni jen "kamarád". Jediný problém je v tom, že občas překračuji své hranice a já si to pak uvědomím až poté, co to udělám.

Což mne vede k otázce - jak ji být dostatečnou oporou, ale zároveň nebýt tím (alespoň nevypadat tak), kdo se ji pokouší přebrat? Jak si stanovit ty pomyslné meze?

Díky za případné názory

V této fázi neusuzovat, co z čeho vyplývá. Vyplývání je součástí logiky, ale ta není součástí ženského světa. Nejsem v této oblasti kovaný, ale pokud ženská přechází z jednoho stavu do druhého a zpět, tak ještě ani neví, co pořádně chce, ale pokud jste si dobře rozuměli, tak se k té komunikaci zase vrátíte. Týden bez kontaktu není nic, občas věci potřebují pauzu, obzvláště tehdy, kdy někteří neví, co pořádně chtějí. Testovala tě a jen ona ví, jestli se se svým chlapcem skutečně rozešla. Pokud do něčeho jít, tak spíše tehdy, když ten kov bude vychladlý, jinak se můžeš spálit a mít nesplněná očekávání.

Podle mne bys měl počkat, ale spíše bys měl počítat s tím, že budeš muset hledat jinde. Některé slečny neví, co přesně chtějí. To samé je s chlapci. Jít do tohoto je risk.

Buď prostě sám sebou, chybu udělat tímto nemůžeš.

R2D2:

1) Je zvláštní, jak moc tě překvapuje, že ta holka chodí s tupým Shrekem. Inteligence vůbec neni hodnota pro ženy důležitá (ačkoliv by ti samy řekly opak). Či-li když nějakou chceš zaujmout, musíš demonstrovat jiné hodnoty, např. sebevědomí nebo popularitu u ostatních.

2) Ženy jsou jednoduchá primitivní stvoření bez vlastního názoru, které nikdy nemají pořádně co říct a věří téměř všemu, co kde slyší. Inteligentní slečnu budeš hledat velmi dlouho, nicméně výhodou je, že bude s největší pravděpodobností nezadaná, protože nebude hezká ... Jinak hledat můžeš v podstatě kdekoliv. V práci, ve škole, v kurzu kreslení ...

1) Mne ale nepřekvapuje to, že chodí s tupým Shrekem. Mne překvapuje to, že ona s ním zůstává, ačkoliv on je jen někým, kdo si pořád stěžuje na svůj život, nevyleze ven a jediné, co dělá je to, že hraje počítačové hry a cpe se bramborovými lupínky, přičemž očekává, že mu rodiče každou chvíli něco zase dají. Shodl jsem se s kamarádem v tom, že ona prostě jen ochranářský komplex, kdy chrání toho svého. Neberu jí to za zlé. Jenom pokaždé, když se pokouším jí sbalit, tak ona mne nechává jít dál a dál, a pak se ohradí a všechno utne. Jediná pozitivní věc na tomto je fakt, že vždy skončím o malinký kousíček dále. Připadá mi to jako když dobíjím hrad, který je po každém pokusu zbořen více a více, přičemž po každém pokusu nechá opravit hradby.

2) Věřím, že inteligentních a hezkých holek je dostatek. Nedávno jsem potkal svého nejlepšího kamaráda s jeho kamarádkou (HB9), když šli společně z kolejí do restaurace. Bylo mi sděleno (dva dny na to od kamaráda), že jsem jí byl docela sympatický, přičemž jsem byl také označen za nemotorného zajíčka při představování. Nemám na ni sice žádný kontakt, a tak urguji kamaráda, abychom udělali trošku větší oslavu zvládnutých státnic, kde by měl dotáhnout nejenom ji, ale i další slečny. Snad dojde pozitivní odpověď.

Uvědomil jsem si, že do nedávné doby jsem jen věci odmítal. Musím jít svému štěstí naproti.

0254:
S tím "Zero Social Circle" máš pravdu, mám tím na mysli lidi, se kterýma bych se realizoval v osobním životě.

Jde o to, že si k tělu pouštím jen některé kamarády. Znám dost lidí, ale většinou jde o krátkodobé vztahy. Ti, co jsou mi blízcí, tak ty bych mohl napočítat na prstech jedné ruky (nepočítaje rodinu).

Aktivity spojené s kurzy jsou perfektní příležitostí, jak se s někým seznámit. Zkusím asi to zmíněné malování, nebo kurzy vaření, které by taky mohly být fajn. Případně i něco z oboru (IT) nebo nějaké fyzické aktivity (squash, tenis, ..).

Já chápu své chyby a jsem ochoten to změnit.

Navíc v poslední době registruji docela dost IZ (opakovaných i při opakovaném setkání). Dokonce i v poslední době se ke mně "tichou poštou" dostavá jakési ekvivalentní hodnocení k hodnocení zde často používanému (HB,NG a UG), kde mne hodnotí na docela vysokých stupnicích, což mne docela těší a i to mne zároveň nutí něco dělat. Jen si teď připadám trošku jako Alenka v říši divů, je toho tolik a zároveň to skoro není nic, přičemž jakákoli změna ve vystupování mění i celý průběh konverzace.

Já jsem v této fázi docela zoufalý, takže jediné, co s tím můžu dělat, je řešit, jak se toho zbavit.

ad 1) je v návaznosti na první příspěvek. Docela by mne zajímalo, jak na ni. Nepřímo pověděla, že by mne brala i v úvahu, jenže ona je jako já. Neopouští potápějící se loď.

Buď:

1) poradit, jak na nedobytnou slečnu, co mi dává IZ, ačkoliv má jako hráz tupého Shreka.
2) na kterých místech hledat slečny, se kterými bude kloudná řeč
3) doporučit mi, čím začít při budování "Social Circle"

Pokud můj první příspěvek postrádá smysl, tak, prosím, smažte celé toto téma.

Omlouvám se za slohovku.
################
Ahoj!

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, zda-li zde něco napsat, nicméně poslední dny ukázaly, že bych to zde měl asi sepsat, jelikož nevím, jak pokračovat.

Už od svého útlého věku jsem byl človíček, co dbal na pravidla a nikdy nevyskočil z předem vymezeného kruhu. Společně s mou lehkou vadou řeči, kterou mám rovněž odmalička (balbutie), jsem byl cílem posměchů a všichni na mne ukazovali jako na "vyděděnce". Z jakýchkoli soutěží a aktivit, kterých jsem se účastnil, jsem byl často vyloučen ze skupinky jen proto, že jsem nebyl dost dobrý. Podle ostatních se ukazovalo, že jsem spíše jako neohrabaný robot bez citů, který lpí na pravidlech, ať už všeobecných, tak i svých, morálních.

S postupem času jsem si ale začal uvědomovat, že se lehce učím nové věci, že když nejsem zrovna elegán, tak můžu konkurovat ostatním v tom, co ostatní nezvládají. A to v soustředěnosti pro práci, neústupnosti, neustálému se sebevzdělávání a dalším aktivitám. Pokaždé, když jsem šel do nového ročníku, tak jsem vždy měl lepší výsledky, než v minulém roce. Ve svých 18 letech jsem si ale začal uvědomovat, že mi něco chybí. Nedokázal jsem definovat, co přesně mi chybí. Ostatní o víkendech šli za zábavou, a já byl doma a sebevzdělával se. Zpočátku jsem byl sebestředný, nicméně s rostoucím věkem jsem se měnil v něco, co sám nedokáži pochopit. Stal jsem se hodným blbcem, ale to úplně pro kohokoli, kdo se ozval - vypracoval jsem pro kohokoli cokoli, pomáhal lidem s jejich neznalostí látky předmětu , ... - a to bez jakéhokoli nároku na odměnu.

Po přechodu na vysokou školu zmizely stresové faktory, které byly zapříčiněny mými tehdejšími spolužáky - žádný posměch, žádné úšklebky, nic takového. Na vysoké škole jsem s každým ročníkem zrál jako archivní víno. Pokaždé lepší výsledky, každý rok noví kamarádi. Nicméně své vady řeči jsem se do té doby stále nezbavil. Matka mne vydírala v průběhu studia, ukazovala, že bych měl zanechat školy a jít pracovat, a pomlouvala mne skrze sousedy a známé. Její aktivita nedělala dobře moc mé mluvě, což bylo způsobeno stresem (stres pak byl ekvivalencí koktavosti) Toto gradovalo tak dlouho, dokud se rodiče nerozvedli. Celou dobu jsem zkoušel různá mluvnická řešení a cvičení. Každý den jsem cvičil, nicméně psychika na tom stále nebyla dobře a strach z lidí jsem stále měl. Dlouho se ukazovalo, že problém s mluvou a strachem z lidí asi nepřekonám.

Společně se strachem z lidí a s vazbou na pravidla jsem na vysoké škole měl občas problémy jen něco říci svým vyučujícím. Vše se ale změnilo nástupem 3. ročníku, kdy jsem začal psát bakalářskou práci. Byla technicky náročná, musel jsem konzultovat řešení nejen s vedoucím bakalářské práce, ale také i s doktorandy dané laboratoře a několikrát i s profesory jiných škol - a to i ze zahraničních škol. Něco se ale změnilo - strach, že selžu v dialogu s ženštinou, téměř zmizel, když jsem měl za vedoucího BP člověka, který je na tak vysoké pozici, že už jen i jeho jméno s akademickými tituly je někdy problém pro mne vyslovit. Strach zmizel, balbutie téměř také. Sic má mluva má občas drobné náznaky zadrhávání, není problém říkat cokoli a komukoli.

Na VŠ jsem zvládal jakékoli úlohy, nikdy jsem neopakoval žádné zkoušky, jenže toto se odrazilo na mém soukromém životě. Zažil jsem si postup, při němž jsem vždy měl aktivní úlohu a čas na její řešení. Jakmile jsem nějakou úlohu vyřešil, vždy přišla další. Jakmile jsem došel do třetího ročníku a úspěšně odstátnicoval s červeným diplomem, tak jsem si uvědomil, že přede mnou není žádná aktivita, žádný cíl k řešení, prostě prázdnota. Jsem tak deformovaný, že jsem vždy potřeboval mít nějakou úlohu a nějaké své řešení. V návaznosti na pravidla jsem ještě k tomu byl naprostý purista, který měl vždy své, funkční a "dokonalé" řešení. Což bralo spoustu času = žádná přítelkyně, téměř žádné jiné aktivity - když jsem pomáhal jiným, téměř jsem zapomněl na sebe.

Během studia na VŠ jsem si stavěl okolo sebe určitý okruh lidí - a to jak kamarádky tak kamarády. Už od prváku jsem byl zakoukaný do jedné slečny, která měla v té době přítele. V druhém a třetím ročníku jsem se pomaličku dozvídal (nikoli od ní), že její přítel se s ní pouze veze. Ona s výbornými výsledky excelovala jako já v ročníku, jenže její přítel byl opačného rázu - častá opakování předmětů, neschopnost myslet na vyšší úrovni - vždy se spoléhal na to, že mu někdo výsledky dá a on je upraví. Šlo vidět, že jí to vadí. Zkoušel jsem v průběhu času lehce narážet a bourat bariéry, nicméně ona, ačkoliv nesla nelibě, že její přítel nic neumí, tak se pořád stavěla na jeho stranu. Přitom jsem jí zkoušel svým způsobem balit, ona odpovídala jasnými indikátory zájmu, a to i v přítomnosti jejího přítele. Nicméně pořád tvrdí, že je zadaná a že nic nechce měnit, přičemž je z její strany evidentní, že má i o mne zájem.

Po státnicích jsem si uvědomil, že mi chybí človíček, co by mne doplňoval, a to v jakýchkoli aktivitách. Mým cílem není tedy najít přítelkyni na souložení, jde mi o to najít někoho, kdo mi bude rozumět, kdo mi poradí a doplní v tom, v čem zrovna dobrý nebudu.

V předposledním semestru jsem si začal uvědomovat, že musím být trochu sobec a začít se seberealizovat. Do té doby jsem spíše realizoval jiné (zní to divně). Uvědomil jsem si, že je vše jen můj boj, a to jak ze strany balbutie (koktavosti), tak i ze strany přístupu k životu. V boji s balbutií jsem sice nevyhrál, ale ani ona nevyhrála. Začal jsem mít náskok díky potlačení trémy, když jsem při realizaci bakalářské práce mluvil s vysoce postavenými  a inteligentními osobami - což mi dalo trochu sebevědomí - přece ženy nejsou o nic více než muži. Osobní problémy jsou téměř potlačeny, je nutné se tedy pohnout dále - a to v rozvoji osobnosti a budování "social circle".

Je evidentní, že bych se měl rozvíjet ve svých zájmech a aktivitách. Problémem trošku je, že mé zájmy a aktivity se z 90% kryjí se studiem na VŠ. Nicméně po celou dobu studia a života jsem byl vždy hodně tvárný, téměř jako chameleón. Čím byste tedy začli?

Díky moc a ještě jednou se omlouvám za slohovku

EDIT: Možná jsem ještě něco zapomněl dopsat, možná ne, kdyby něco nedávalo smysl, písněte.

Neptej se jí, zda můžeš. Dříve ti dala kupón na slevu, tehdy jsi jej nemohl využít, nicméně teď ano. Nedávej jí najevo, že chceš využít tehdejší nabídky - já bych si připadal divně - ,,Mohu u Vás, slečno, uplatnit kupón na rande?". Ona to totiž očekává, ví, že se ti tehdy nabídla a teď má o Tebe zájem. Indikuje-li zájem o Tebe - dala to najevo tím, že si tě zavolala, abys ji přišel podpořit a že se máš s ní setkat v baru - využij toho a konej ihned, jak jen to bude možné.

Tak jsem jí pozval a už jsme byli venku. Docela jsem si to užil, bavil jsem se. Šli jsme společně na zmrzlinu a zjistil jsem, že u nás mají výbornou točenou   Akorát na konci se mě zeptala, jestli to myslím pouze kamarádsky. A já jsem bohužel odpověděl že jo  , ikdyž jsem se podle toho nechoval. Přemýšlím, že bych jí teď pozval na "přátelský rande"   Nebo poraďte mi, jak to vyřešit.

Přesně toto se mi stalo (kdysi dávno). Od té doby jsem byl navždy kamarád. Sice kamarádství mezi námi klape parádně až tak moc, že je pro mne jako sestra, nicméně já tehdy očekával více.

[Mit sanci na splneni prani, prala bych si, aby me konecne nasel muj souzenej ufon, protoze na tyhle planete zije uplne jina rasa lidi nez ja.Ta samota me nici, nic uz nedava smysl, motivace delat cokoli je roky pryc.]

Čau R2D2, nekamarádíš se náhodou se členem 0254?

Potřeba je zde definována naprosto jasně a s ní i problém, který naši sestru tíží:

Mit sanci na splneni prani, prala bych si, aby me konecne nasel muj souzenej ufon, protoze na tyhle planete zije uplne jina rasa lidi nez ja.

Ta samota me nici, nic uz nedava smysl, motivace delat cokoli je roky pryc.

Neznám se s 0254.

Problém, který definovala, je způsoben nerovnováhou života, kterým žije. To, co jsem zmiňoval je to, že aby měla motivaci něco dělat, je třeba splnit své základní potřeby. Pokud nejsou splněny, nedostane se dále, a pokud se dále dostane, stejně to spadne, jelikož nemá možnost stavět na pevných základech, tedy na základních potřebách.

Vezměme si ze mne příklad:

Ve svém věku mám problémy najít si nějakou slečnu. Odmalička jsem vychovávaný k tomu být správný člověk. Pomáhám lidem, poctivě se připravuji a makám na 100%. Kdokoli se ozve, nedokáži odmítnout prosbu o pomoc. Navíc špatný přístup mé matky k mému vychovávání v dětství způsobil odmítavý přístup ke vztahům se ženami, tudíž i když mám zájem, nakonec to dopadne tak, že před prvním krokem otočím o 180° a jdu zpět. Ve výsledku se ze mne stal člověk, co pomáhá jiným, má o ně zájem, ale nedokáže se k nim přiblížit, jelikož má strach z jakéhokoli dalšího postupu, ze ztráty vlastní identity. Následkem toho je fakt, že ze mne bude navždy "kamarád".

Abych toto změnil, abych si našel slečnu, musím úplně změnit přístup, musím zapomenout na minulost, musím být alespoň trochu sobecký, musím najít sám sebe a musím ... splnit elementární věci, abych mohl dělat pokročilejší, v rámci seberealizace.

Takhle to já chápu.

Cíl je motivace, ale jak jí dosáhnout?

Seberealizaci bych bral jako vrchol toho, čím uspokojit potřeby. Pokud chybí některé elementární potřeby, může dojít k pádu celé pyramidy potřeb a tím i ke špatnému životu bez motivace k tomu něco dělat. Maslowova pyramida tento stav docela přesně.

Já bych začal úplně od počátku, je potřeba se totálně vypnout a začít hledat potřeby, které Tě naplňují. S postupem času dojdeš k tomu, že základní potřeby jsou splněny a můžeš jít o krok dále. Je to proces o hledání sebe a není to vždy úplně jednoduché. Člověk si musí správně nastavit priority, jak s životem naložit.