Se mnou tam Aleši počítej taky, možná i na CG

[Lucerna - 30.1.2011]

Lucerna - 30.1.2011

Původně nás mělo jít celkem dost, ale protože Rend se aktivně věnuje svému novému objevu, L-ego je nachcípanej a Ronnie se nakonec neukázal, dopadlo to tak, že jsem v Lucerně byl sám.

Pro mě celkem vážný problém, protože ještě nejsem ve fázi, kdy se dokážu sám od sebe odhodlat k aprouči. Natož pak být několik hodin ve stísněných prostorách klubu bez lidí, se kterýma můžu otevřeně prodiskutovat, co, jak, proč, ...

Každopádně štěstí jsem měl v tom, že jsem měl s sebou Emanuela a na sobě černobílý set (půlka těla oděná do bíla, půlka do černa). Už vyhazovači se se mnou dávali do řeči kvůli mým černým nehtům. Pak u šaten mi nějaká holka chválila kalhoty, po sundání kabátu i košili. Takhle to pokračovalo celý večer. Už ani nevím, kolik holek mě za tu dobu tam oslovilo. Jedna se se mnou chtěla i vyfotit

I přesto jsem se nedokázal chytit. Nevyužil jsem příležitostí a nerozvinul to dál. Jestli to bylo tím, že ukecanost není moje silná stránka, nebo prostě jenom tím, že na tak velkou pozornost nejsem zvyklý, to nevím.

Každopádně jsem si z Lucerny odnesl celkem 3 ponaučení:
1. Nikdy nikam nechodit bez zrcadlovky. Je to nepopsatelný pocit moci, když se tam postavíce na nejvíc vyvýšené místo parketu, zaujmete alfa postavení a začnete tam fotit.
2. Domlouvat si do klubů srazy předem. Pak to takhle dopadá ...
3. Nebýt vyplesklej z nadměrné pozornosti a využívat jí co nejvíc ve svůj prospěch

Dobrá otázka.

Já, ačkoliv na patnáctky nejsem, přesto jsem si řekl, že bych si s ní Day2 domluvit mohl. Problém je v tom, že jsem se s ní neseznámil až tak do hloubky, aby se mnou chtěla někam jít + já mám kvůli škole, práci, plánům, atd. čas až skoro za dva týdny. Na to mi reagovala, že prý možná nebude v Praze. Což jí nemám za zlé a nějak dál to neřeším. Buď to prostě vyjde a nebo ne. Hlavu si tím zatěžovat nehodlám 

Lesk na rty!

Nevím, co to bylo přesně. V těch malovátkách se nevyznám a lepší pojmenování mě nenapadlo

[Óčko - 22.1.2011]

Óčko - 22.1.2011

Rozhodli jsme se vydat s Rendem opět do Óčka. Týden před tím jsem z něj měl hodně smíšené pocity a nějak mě to tam ani nelákalo. Ale Rend si s sebou přivlekl několik kámošek a navíc jsem měl příležitost si vyzkoušet Emanuela (zrcadlovka ) v terénu. Tak proč toho nevyužít?

Sraz máme s holkama v půl desáté na Vyšehradě. Hned po jejich příjezdu mi chválí moje super černé/bílé kalhoty a seznamujeme se. Mám ale pořád problém nějak rozvést konverzaci, takže toho moc nenakecám.

V Óčku panuje celkem příjemná atmosféra. Nikdo nás kupodivu nechce zmlátit Já si zapaluji doutníček, rozhlížím se po clubu, snažím se konverzovat. Holky chtějí tancovat, ale to já striktně odmítám. Netancuji (na tohle potřebuju přísnou, ale vtipnou výmluvu). Navíc mám foťák a ten v přítomnosti cizích lidí nerad nechávám.

Já se začínám více bavit s holkama, Rend je (ostatně jako vždycky) ve svém živlu. Večer se vyvíjí dobře. Holky, co tam byly s námi, odchází kolem půl druhé ráno. S Rendem to tam chceme ještě prolézt, aproučnout, co se dá a vypadnout. V klubu ale není nic na aprouč. Všechno se buďto vytratilo, nebo to bylo rozebrané natolik, že by jakýkoliv vstup do setu byla sebevražda.

Takhle si tam teda ještě chvíli sedíme, když v tom k nám přilítnou dvě holky - jedna, kterou Rend aproučnul někdy během večera + její kámoška. Přisedají a my se pouštíme do práce. Víceméně samý fluff talk, jednu tu holku učím fotit se zrckou -> KINO. Pak děláme nějaké společné fotky, bavíme se všichni dobře. Nakonec sedím s tou druhou na gauči, o něčem si s ní povídám. Ani nevím, co jsem do ní hučel. Natož, co ona do mě (ani její jméno jsem si nepamatoval ). Každopádně když si najednou na držku začala patlal nějakou rtěnku, bylo mi hned jasné, co to znamená. Neváhal jsem tedy.

Tož asi všechno k mému prvnímu MCčku v PU kariéře. Určitě mě to posunulo dál a jsem si teď mnohem jistější. Večer se pak vyvíjel tak, že jsme v Óčku zůstali až do zavíračky a pak jsme si šli každý svojí vlastní cestou.

Jak začít? Navrhuju přijít k ní, podívat se jí do očí a s úsměvem říct "Ahoj!"

Všichni hledají složitosti tam, kde vůbec nejsou. Ale i já musím poděkovat. Přesně tohle jsem potřebovat 

[Víkend na horách, 7.1.-9.1.2011]

Víkend na horách, 7.1.-9.1.2011

V pátek jsem odjel na víkend na hory v rámci firemní akce. Celou tu záležitost jsem bral jako jeden velký sarge, kde si budu moci vyzkoušet a aplikovat prakticky cokoliv, co mě zrovna napadne, aniž bych se bál nějakých následků. Celé to nakonec dopadlo sice jinak, na druhou stranu to pro mě byl i tak víkend, kdy jsem si potvrdil několik věcí a i pár věcí mi došlo + několik revolučních nápadů jsem dostal. Ale vezmeme to od začátku.

Pátek, 7.1.
V autobuse mám zase takovou divnou náladu. Je srovnatelná s náladou z mého posledního streetu. A protože vím, že mě čekají celé 3 dny sociálních interakcí, snažím se co nejdřív hodit do pohody. Naštěstí ta nálada ze mě po hodině spadne a dostávám se do té správné pohody. Po příjezdu na místo jsem tak trochu zmatený. Chata je celá pro nás (cca 60 lidí) a vlek taky. To by sice mnozí brali jako obrovskou výhodu, ale vzhledem k tomu, že sjezdovka byla celkem divná a kromě toho se tam pak nedalo nic moc dělat, jsem to bral jako nevýhodu. Ale moc to nehrotím. V klidu se jdu ubytovat a navečeřet. A protože šla velká část lidí lyžovat ještě večer a pro mě měli lyže až na další den, tak se jdu uklidit do pokoje. Tam si ještě vybalím, napíšu si záznam do provizorního deníku, udělám si denní dávku afirmací a ještě si stíhám nalakovat nehty na černo.
Pak se uráčím odplazit se k baru. Objednávám si pivo a rozhlížím se, kdo, kde, co, jak a proč. Na chvíli si přisedám k holkám z práce, ale ty se za chvíli rozutečou, takže si sedám k odlehlejšímu stolu a oddávám se přemýšlení. Dlouho mi to ale nevydrží. Za ani ne 10 minut sedí kolem mě parta lidí ze stejného oddělení a já se uchyluji ke konverzaci. Hovorný tvor ale nejsem, takže se za chvíli opět uchyluju k přemýšlení a zhodnocování, co vlastně budu další dva dny dělat. Sice můžu aproučovat holky z práce (jiné tam ani nejsou ), ale ze zkušeností bych si nikdy nic nezačal s holkou z práce, ze školy a dalších prostředí, kde mám trvalé zázemí. Při tom přemýšlení si ale ke mě zničehonic přisedá holka, HB9 s otázkou, proč jsem tak smutný. Trochu překvapeně odpovídám, že nejsem smutný, ale že přemýšlím a já při přemýšlení vždycky vypadám nešťastně. Tímhle rozpoutám konverzaci na to, jak si mám užívat života na neřešit blbosti. Sama od sebe se mi tam vykecává ze svých problémů, názorů, ptá se mě na různý kraviny atd. Sice mě hned ze začátku upozornila, že se mě nesnaží sbalit, že má přítele, ale její BL a způsob, jakým se se mnou bavila říkal úplně něco jiného. Během celé konverzace od ní dostávám takových IOI, že je pomalu nestačím sledovat, sama od sebe mě mi dává kino. Vyptává se mě, proč si lakuju nehty, proč jsem se nechal obarvit na blond a pak na černo, sama se mi přiznává, že jsem jí zaujal a že o mě chce vědět víc. To mě utvrdilo v tom, že jsem pro holky něco jako tajemství a tím u nich zvětšuji zájem o mě se něco dozvědět.
Po nějaké chvíli chce odejít za kamarádkami. Dává mi pusu, něco mi řekne a odchází pryč. Já beru zrcku a jdu udělat nějaké fotky, pak se pouštím do konverzace s jedním brigádníkem o zrcadlovkách. Na to za náma přichází to HBčko, se kterým jsem se předtím vykecával. A v tuhle chvíli přichází zlomový okamžik. Říká jí o mě, že je mi 17 let a jsem tím pádem nejmladší zaměstnanec pojišťovny. Doteď věřím, že to nemyslel špatně, ale pohřbil tím jakékoliv šance na nějakou eskalaci (většině brigádníků je tam mezi 22-26 let a ona nebyla výjimka). Jak to můžu vědět? Když jí tu informaci o mě řekl, dalo se jí z obličeje číst jako z otevřené knihy. Tvářila se celkem překvapeně, zklamaně a od té doby už se mnou skoro nepromluvila. Ale neberu si to špatně. Stejně bych si nic s holkou, se kterou se vídám v práci každý den, nic nezačal.
Po tomhle si přisedám k jednomu stolu a tam se začínám bavit s jedním novým zaměstnancem. Chvíli se takhle bavíme, ale protože jsem unavený, jdu si raději lehnout.

Sobota, 8.1.
Ráno jsem si šel po snídani zalyžovat, ale sníh je namrzlej, takže na to asi po hodince a půl kašlu a jdu na pokoj. Na oběd si přisedám k partě brigádníků a kecáme o včerejšku. Pak jdeme na pokoj, zkoukneme film a jdeme si s holkama zalyžovat. Ale bylo to ještě horší, jak ráno, takže to asi po hodině balím a jdu raději fotit ven. Ale mám náladu na přemýšlení a tak odcházím na chodbu před pokoj, beru si s sebou pivo, sešit, tužku a píšu si poznámky. Po asi hodině dumání si jdu pro 3. pivo a zároveň na večeři. Tam si sedám sám ke stolu, když v tom na mě pořvává ta holka ze včerejška, abych si přisedl k nim. Tak si teda přisedám a místo zahájení konverzace začínám přemýšlet.
Po celý večer se už toho ale moc zajímavého nedělo. Párkrát za mnou někdo přišel a ptal se mě na moje nehty a chválili mi, že si stojím za svým a nebojím se ničeho. Pak mě tam ještě asi ve 3 ráno kinovala jedna libová HB10, ale byl jsem celkem nalitej a unavenej, navíc jsem se stále držel svých zásad a nechal to plavat.

V neděli se pak už nic zajímavého nestalo. HB10 z rána mě ještě u snídaně sama aproučuje, chvíli se s ní bavím o včerejšku/dnešku a pak si jdeme každý vlastní cestou. HB8 z pátku mě nějak neregistruje. Nic si z toho nedělám. Celou cestu v autobuse do Prahy prospím a pak jedu bez zbytečných řečí a zdlouhavého loučení domů.

Moje zhodnocení
Celá tahle akce mi dala hodně věcí do života. Utvrdil jsem si, že jsem pro holky tajemný člověk a to v nich vzbuzuje daleko větší zájem o mě. Taky se mi tu vyplácí můj peacocking, který sám od sebe za mě vybízí ostatní lidi, aby se začali bavit se mnou. Taky jsem si napevno stanovil cíle, kterých chci dosáhnout. Sepsal jsem si je na papír a postupně je chci plnit. Tím chci eliminovat možnost smutku, protože když nevím, co chci, jsem zmatený pak. To vede k vnitřnímu neklidu a ten zase k smutku. Sepsal jsem si pár věcí o sobě samém a napadlo mě pár dobrých otvíráků do clubů na Xsety. Taky už jsem zaznamenal první pokroky v aplikaci afirmací. Dělám je 4. den a sebevědomí a celkový postoj se mnohonásobně zlepšil. Když to takhle půjde dál, mohl bych dostatečných výsledků dosáhnout už velmi brzo.

[Street Game z 2.11.2011]

Street Game z 2.11.2011

Sraz jsme měli s Rushem a Ronniem v metru na Pankráci. Rush přijíždí první, Ronnie má zpoždění a zatím máme jít bez něj. Tak razíme do Arkád obhlédnout terén. Rush po chvíli zahlédne atraktivní černovlásku a běží za ní s direktem. Po chvíli se vrací. Měla prý kníra  Tak jdeme dál. Já mám v tu dobu nějakou zvláštní AA náladu a hodně excusuju. Pak se k nám připojuje i Ronnie stylem, že o nás už ví celé Arkády (asi proto takový náhlý pokles koncetrace HBček  ). Rush mě pak pošle do zajímavě vyhlížející černovlásky, zezadu tak HB7. Běžím za ní na eskalátory, poté jí oběhnu a zastavím. Ona ze předu vypadá tak na 33. To mě děsně vylekalo, že jsem v tu chvíli měl co dělat, abych jí nezačal vykat  Otevřel jsem jí, jaký má názor na mojí novou barvu vlasů. Trochu jsem to okecal, ona mi stručně odpověděla a bez lítosti se otočila a odkráčela pryč (v tu chvíli jsem jí měl možná striktně zastavit, ale byl jsem pořád vyplesklej z jejího věku  ). No pokračujeme dále. Ronnie si následně vytipuje jednu blondýnku, po asi pěti minutách dává NC.

Pak to už šlo bledě. V Arkádech toho už moc nebylo, pár pokusů ze strany Rushe a Ronnieho byly, ale nestojí za zmínku. Takže jsme se přesunuli o kus dál, na Budějovickou do DBK. Tam (překvapivě) úplně prázdno. Trochu se tam porozhlédneme a pak mě chlapi hecují do jedné blondýny, co si v obchodě prohlíží oblečení. Já měl celej večer dost zvrácenou náladu, měl jsem AA (což na SG, ani na CG obvykle nemívám) a celkově jsem byl nějakej celej špatnej. Nakonec mě teda ještě za pomocí náhodné slečny, co šla zrovna kolem, vyprovokovali k approachu. Holka je ale ruska a evidentně nemá náladu se se mnou bavit. Ronnie s Rushem se poté přesunují ještě do Palladia a já běžím na autobus domů.

Moje zhodnocení
2 AP za dvě hodiny je žalostné skóre s ještě víc žalostným výsledkem. Dnešek beru jako takový velký omyl z mé strany, který se budu snažit neopakovat. Budu si dávat větší pozor, abych neměl zbytečně špatnou náladu a na každý street game a club game budu chodit maximálně pozitivně naladěn.

Rozhodl jsem se i zde začít s deníkem, který jsem nedávno založil na SDčku.

Nějaké krátké info o mě naleznete ZDE

hehe tak ta dotyčná slečna :-D mi už neodpověděla ... takže se porozhlídnu jinde :-D

Správný přístup. Je zbytečné brečet nad rozlitým mlékem

Je to zajímavý efekt, jak se dokáže dotaz na slečnu ze Silvestra zvrhnout do diskuze o definici Pickupera 

Každopádně pravdu má jak Aleš, tak i puzzle.
- Určitě je nutné si něco do začátku přečíst. Rozhodně nejde jen tak letmo slyšet o existenci pickupu a hned, bez jakýchkoliv zkušeností jít ven sargerovat.
- Zase se to ale nesmí zvrátit do nekonečného čtení materiálů o technikách, radách, doporučení, ... Takový street nebo club game dá tomu člověku nejvíc a zpravidla čím méně toho ví, tím lépe pro něj.

Takže takový kompromis je, že je dobré si 2-3 knihy přečíst, shlédnout nějaké videa a pak jít hodem do terénu se kompletně zničit Protože z vlastní zkušenosti mohu říct, že když dáš tolik AP, že jsi z toho bezkonkurenčně vyplesklej, tak už nějaký další aprouč neřešíš a za každou holkou už jdeš jakoby se nechumelilo.
Přeloženo: Pokud jsi předtím AA měl, tak už nemáš 

pokud ji budeš psát sms ...

Raději jí volej. Má to osobnější ráz, než taková SMS a hlavně jí nedáš tolik času na rozmyšlenou. Ten nebudeš mít sice ani ty, ale na to by jsi měl být připravený. Jinak Aleš shrnul všechno podstatné, čemu se vyhnout a na co si dát pozor.

O číslo si jí můžeš říct na Day2, když tě i tam zaujme. A rozhodně o něj neškemrat, prosit, nežádat. Prostě jí stručně oznam, ať ti nadiktuje číslo.

Tohle neřeš. Prostě jí někam pozvi. Když půjde, je to bezva. Když ne? Když se bude vykecávat na kraviny a jiné termíny se jí nebudou líbit? NEEEXT!

[Malá velká británie v USA]

Malá velká británie v USA
neznám nikoho kdo by se u tohohle seriálu nesmál

Slabý ...
Na klasický Britský humor od Hale & Pace to nemá 

Mně přijde, že nezáleží na prostředí, ale pouze na tobě. Když si v balení dobrý, tak máš velkou úspěšnost kdekoliv.

To každopádně. Ale do klubu holky chodí primárně se seznamovat, takže budou i více poddajné tvému šarmu a nebudou se bát tolik toho seznámení. Kolik holek chodí po obchoďácích za účelem, že je tam někdo osloví?

za poslední dobu jsem několik holek zval na day2 a ani jednou to nevyšlo ... 50 NC a z toho 2x day2

Proto je možná lepší CG. Tam si vyhlídneš holku a máš dost času na to si jí zpracovat, aby z toho day2 byl. A když o tebe nejeví zájem? NEEEXT! Club je plný dalších holek, které dychtí po tom, že je oslovíš 

Na druhou stranu, na streetu si nejépe vypiluješ oslovování, BL, mluvený projev, gesta, ...


Díky za názor, Abruzzi. A nemusíš se ničeho bát. Nějak mě to nedemoralizovalo Je mi jasný, že to není vůbec lehké. Přes týden na svádění čas prakticky nemám a volné mám jen víkendy, kdy se budu snažit být co nejaktivnější. Takže i z tohoto hlediska to budu mít těžké. Ale jsem naplněn pozitivním myšlením a elánem a jsem připraven se s tím vším porvat 

Tak jasný, že se nemusejí hádat vždycky. Taky mám babičku s dědou, kteří se téměř nehádají a mají to mezi sebou velmi dobré. Ale taky jsem zažil, že se sousedi (starý pár) pořád jen hádali.

Chodit s holkou ze třídy nemusí pokaždé skončit fiaskem, ale jsou s tím jen zbytečný komplikace a nač si komplikovat život? 

Ale jak říkáš, každý máme odlišné názory a přesto máme oba pravdu. Jde tu o zkušenosti každého z nás. Někdo s tím má zkušenosti kladné, tak to doporučí. Někdo záporné, tak to odsoudí. Takže na celou problematiku se dá odpovědět asi jen odkazem na Schrödingerovu kočku 

Tak se jí zeptej

Chodím na elektrotechniku, tak jak myslíš, že to ve třídě mám? 

Ale těch nevýhod, které z toho plynou, je mnohem víc. Jako příklad uvedu starý manželský pár. řekněme, že jsou spolu 50 let, ale milují se a jsou spolu šťastní. A proč? Vídají se doma jen, kyž přijdou z práce a o víkendech třeba někam vyrazí, nebo jsou prostě doma. Ale jakmile jsou oba v důchodu a jsou si na očích pořád, tak se pořád jen hádají, div se nepobijí.
Když pomineme proměnné jako věk, manželství apod., je to teoreticky to samé.

To nemusíš. Prostě jí napiš, jestli si na tebe ze včerejška pamatuje a pokud jo, můžeš to rozjet A pokud ne, tak to můžeš taky rozjet

Je celkem jedno, co jí napíšeš  A zkus jí nejdřív najít sám. Podle fotek z akce, nebo podle seznamu přátel (za předpokladu, že nemá (jako většina dnešní ženské FB populace) zkomolené jméno do nějakého paskvilu). Ovšem to jen za předpokladu, že víš, jak vypadá  Jinak si ten kontakt vem od její kamarádky.

Nepřetvařuji, ale jde tu o tohle:

Když budu s nějakou holkou ze třídy chodit a budu třeba kamarádům vyprávět o nějaké historce (je jedno co), jejich mozky si to přetransformují do své verze. Tu pak třeba publikují jí. Tak si to přebere zase jinak a ze zábavné příhody může vzniknout problém.
Když je taková holka třeba žárlivá, tak jí může vadit, že se bavím s jinýma holkama a z toho vzniká další problém.

Když mám s holkou spoustu společných kamarádů a vídám se se všemi denně, nevnímám to jako výhodu. Ženskou několik hodin denně budu vídat až tehdy, kdy se s ní ožením. Pokud s ní jenom chodím, neměl bych s ní trávit většinu času. A když s ní mám i společné sociální zázemí, tak o to je ta situace horší.

No pokud tě nepodvádí, zatím bych to nějak neřešil. Prostě si musí dokázat, že je chtěná. Ale měl by jsis dát pozor, aby nezašla moc daleko.

Možná si s ní o tom otevřeně promluv. Pokud její chování je v tomhle ohledu pro tebe nepřijatelné, měla by to vědět. Samozřejmě ne tím způsobem, že jí zakážeš se s jinýma klukama kamarádit. To by jí naštvalo a pak by přešla k razantnějšímu postupu, jak si dokazovat krásu a atraktivitu.

Třeba to dělá i proto, že jí nedáváš moc prostoru a touhle cestou se chce odpoutat.

Do holky ze třídy, práce nebo z jiného společenství, kde se vídáme pravidelně bych určitě nešel. Sice je to v jistém smyslu snažší, jelikož se s ní už nějakou dobu znám, máme se spolu pořád o čem bavit, ... 

Ale je třeba myslet dopředu. Protože se s ní budu muset pořád vídat, když s ní budu chodit. Tzn. dávat si pozor na své chování, co říkám ostatním (kamarády budeme mít společné) a časem přijde rozchod. Normálně se po rozchodu s holkou už většinou neuvidím. V tomhle případě se s ní budu vídat každý den a když se rozejdeme ve zlém, tak to naruší celkovou atmosféru v celém kolektivu. To pak vede rozdělení na dva tábory - lidi, kteří se baví se mnou a lidi, kteří se baví s ní. A napravit něco takového je takřka nemožné.