Poslední příspěvky: Mouzakis

Hodně jsem přemýšlel, jestli mám vůbec mým problémem spamovat místní stránky, protože jak jsem koukal, jsou tady lidé, kteří mají větší a větší problémy a rozhodně bych nechtěl být v jejich kůži. Ale tak nějak bych rád uvítal radu, jestli se to tady někomu z vás už někdy stalo.

Vše začalo loni v březnu, kdy jsem měl zrovna takové špatné období. V práci se mi moc nedařilo, doma to taky nebylo zrovna OK a nebyl jsem se schopný zamilovat. Vždy jsem na nějaké slečně hledal něco víc a prostě jsem do vztahu ani nešel nebo to do pár měsíců skončilo. Tehdy jsem však potkal jednu slečnu (Terezka), která na mě prvotně působila spíše nesympatickým dojmem a nikterak jsem ji neřešil. Ona však si na mě sehnala kontakt a začala mi psát, jestli bychom někam nezašli atd. Pro mě docela nepříjemná situace, protože nemám rád, když holky balí mě, ale spíše já jsem ten dobyvatel. Byla to však sestra mé dobré kamarádky a věděl jsem, že její borec ji dal kopačky, tak jsem kývl a vyšli jsme si. Od té chvíle ani nevím jak, se to ve mě začalo vše měnit a bylo mi s ní strašně fajn. Velmi rychle jsme spolu začali chodit a trávili spolu strašně moc času. Druhý týden už jsem byl u ní doma, rozuměl si s rodiči, spal u ní. No prostě totální vítr. Od té doby se mi začalo vše dařit a bylo to jakoby někdo mávl kouzelným proutkem. Řeknu vám, že jsem byl tehdy nejšťastnější. Bohužel tohle nemělo dlouhé trvání a Terezka se začala měnit. Měla špatné nálady, v noci brečela atd. Svěřila se mi, že se ji stýská po jejím bývalým, který ji opustil. V tu dobu to ve mě nevyvolávalo žádné emoce, protože jsem si říkal, že je to asi celkem běžná záležitost a snažil jsem se ji pomáhat. Nikdy jsem na ni netlačil a i první sex s ní si rozhodla ona sama. Bohužel její stavy se neustále zhoršovali a já už začal tušit, že je zle. Po 3 měsících mi řekla, že mě má strašně ráda, ale že mě nemiluje. Že miluje stále toho svého ex. Byl jsem v šoku. Nevěděl jsem co říci. Nakonec jsem ji řekl, že to chápu, že já jsem to taky měl tak s hodně holkami, že milovat nejde jen tak. Ona mi však řekla, že mě nechce ztratit a chce mě mít jako kamaráda. Bohužel tady nastala velká chyba, kterou jsme oba dva udělali. Nestanovili jsme si ani jeden z nás hranice kamarádství a jelikož ona byla sama, protože ten její se k ní vrátit nechtěl a já byl do ni stále zamilovaný, tak náš vztah pokračoval jakoby dál. Každý den mi volala, když jsem byl v práci, když ne, tak jsme byli spolu. Když jsem chtěl jít s kluky na pivo, tak ji to strašně vadilo, že nejsem s ní, když jsem se nedejbože s nějakou kámoškou více bavil, tak byl oheň na střeše atd. Nebyl den, kdybychom nebyli v kontaktu. Kámoši z toho byli na větvičku, protože jsem s něma trávil minimum času a strašně mě celkově změnila. Vše takto fungovalo až do Vánoc, kdy jsem ji viděl se svým ex sedět v jedné hospodě. Nevěřil jsem svým očím a byl jsem tehdy podruhé v šoku. Druhý den se mi to snažila vysvětlit a řekla mi, že mě má stále ráda, ale že ho má ráda víc, ale že mě nechce ztratit. Abych pravdu řekl, tak původní zamilovanost u mě už nebyla tak silná, jako před tím, ale strašně mě to mrzelo, mrzelo mě, že ke mě nebyla více upřímná a že jsem se to musel dozvědět vlastně náhodou. Ona se k němu chce strašně vrátit, ale on je na vážkách a spíše je pod extrémní palbou bombardací z její strany. Posledních 14 dní už je aktivita od ní ke mě téměř nulová a já samozřejmě nejevím také žádné známky bojovnosti a to i přesto, že jsem ji řekl zase tu mou tragickou větu, já to chápu.

Co mě však na tom nejvíc trápí, je ten čas strávený s ní a hlavně to, že se na mě vykašlala. Pokud jsme byli opravdu kamarádi, tak proč se ke mě teď chová tak loajálně? Její sestra mi řekla, že ona začne milovat teprve tehdy až se na ni ten dotyčný vykašle. Nevím co teď dělat. Nevím jak se k ní chovat. V podstatě mi vtrhla do života a teď se snaží zase zmizet. Všichni v okolí, kteří měli nás dva možnost pozorovat mě řekli, že jsme vypadali, jak šťastný harmonický pár po deseti letech a nevěřili, že jsme byli jen kamarádi. Opravdu to asi kamarádský vztah nebyl, ale co tedy? Existuje mnoho tisíc slov, ale ani jedno nedokázalo popsat nás dva. Oba dva jsme v podstatě asi čekali, co se stane. Jsem teď celkem zmatený a nevím jak se mám chovat dál k ní. Až ji třeba někde potkám s ním a že těch příležitostí asi bude, aniž bych je vyhledával. Pocity ve mě jsou však stejné jako po klasické rozchodu. Nic se mi nechce, cítím prázdnost, na jinou se nemůžu ani podívat, je mi smutno...

Nevím jestli ji mám přát štěstí s ním a nebo být na ni naštvaný za to, že mě zradila a nechala mě zde samotného. Mám strašně smíšené pocity.