Jinak ohledně těch citů, jak konkrétně zapracovat?
 

Jaká je příčina? spálila jsi se někdy? Nebo to je způsobem výchovy?

výchovou to nebude, doma jsme nikdy neměli s projevováním citů potíže. spíš to bude tím spálením, bývalý se ke mně nechoval moc pěkně, urážel mě a vůbec půlka toho vztahu byla špatně. možná je ten blok z toho, ale současný partner neprojevuje žádnou z těchto špatných vlastností. zapracuju na tom, přecejen, bude se to ještě hodit.
jinak tak obecně, budu se nad tím celkově muset ještě zamyslet. díky všem za rady.

Díky za reakce Myslím, že máte pravdu. S tím nicneděláním to tak máme, třeba si čteme, každý to svoje, atd... Jinak ohledně těch citů, jak konkrétně zapracovat? Zkusím se postupně odhodlávat aspoň prozatím
 

Ahoj všichni  ,
chtěla bych znát váš názor na moji situaci a poprosit o radu. Zhruba půl roku se vídám s klukem, říkejme mu třeba Pavel. Vztah máme z mého pohledu fajn, vídáme se často, chodíme na kulturní akce, jezdíme na výlety, jen tak se válíme doma u televize nebo chodíme někam posedět (restaurace, bowling se společnými přáteli, kulečník). V tomhle ohledu si nemám na co stěžovat.
Před ním jsem měla delší vztah (3 roky), který neskončil zrovna přátelsky a já si chtěla dát od chlapů pokoj. Ale seznámila jsem se s Pavlem a vyvinulo se to ve vztah. Díky té předchozí zkušenosti jsem se bránila nějakému hlubšímu citu, bála jsem se zklamání a že si znovu ublížím. Jenže jak jsem si ho postupně začala víc a víc pouštět k tělu, zjistila jsem, že jsem do něho zamilovaná. 
A tady právě je ten problém. Poslední dobou mi začalo vadit, že si moc nepíšeme. Tím, že jsem si ho nechtěla pouštět k tělu, jsem nějaký extra kontakt nevyžadovala, psali jsme si třeba jednou za 2-3 dny (domluvit se kam půjdeme, pozvání ven) a mně to tak vyhovovalo.
Ale teď bych to ráda změnila, jen mám pocit, že on o to nestojí. Když mu napíšu sama, odepíše, ale sám od sebe nic moc. S domluvou co podniknout je to jinak, to je tak zhruba vyrovnané (jednou on, jednou já), ale takový ty "sms o ničem", těch se moc nedočkám.
Zároveň jsem mu ještě neřekla, že ho mám ráda.  Ani on mi to neřekl. (Zatím jsem to já vlastně řekla jen expříteli z toho tříletého vztahu, jinak nikomu.) A jak jsem to už dlouho nevyslovila, tím víc se toho bojím, že přijde nějaké zklamání.
Promluvím s ním, ale jak začít? Nechci, aby mi vyčetl, že půl roku si nestěžuji a najednou se mi něco nelíbí. Taky bych nerada byla za stíhačku.
Zajímal by mě chlapský pohled na věc, protože vy to prostě vidíte jinak, než ženské. Řeším hlouposti a hledám brouky tam, kde nejsou? A... je normální mít problém vyjádřit svoje city?
Jsem obyčejná holka a mám tendenci všechno moc rozebírat do detailů. Proto bych potřebovala názor s trochu střízlivým nadhledem .
Trocha jsem se taky potřebovala vypsat, předem díky za odpovědi... 
V.