vykulený pohled při polibku na rozloučenou mi byl odměnout Very Happy

hmm, ty uz ses nekdy asi libal ne? protze mi pride ze to musis mit nejake zautomatizovane abys to dokazal udelat tak rychle a suverene aby se zmohla jen na vykuleny pohled kdyz byla proti.
Jsem si jisty ze kdybych se o neco takoveho pokousel tak bych par minut prohledaval stavovy prostor komicky vypadajicich usporadani mimickych svalu nez bych mezi nima nasel nejaky k libani vhodny. Takze bych si urcite predtim musel obstarat souhlas a vyjednat trpelivost.

Co řešíš? Prostě mi s ní bylo dobře a řekl bych, že to podobně bylo i u ní...tak jsem jí prostě dal pusu;-) Žádnej lepší způsob jak říct, že to s ní bylo príma neznám. Jen to asi tak úplně nečekala, co já vím jestli se s někým líbá na první schůzce

No...a dal?  Vykuleny v dobrym nebo spatnym

A máš ji rád - tedy tu původní děvu? Chceš s ní být? Ví o tvém úletu?
Jestli s ní chceš být a ona o úletu neví, tak buď pěkně zticha, zatloukej, zatloukej a zase zatloukej, prostě s ní dál choď a vem si z toho ponaučení pro příště.
Jestli ji už rád nemáš, tak se s ní rozejdi. Byla by to ztráta času pro vás pro oba.

Povidam, rekl jsem to hned jak to bylo mozny... Rad ji samozrejme mam, ale je to kapka pro nas pro oba a okolnosti jsou takovy, ze se nemuzeme moc videt...

EDIT: Ona sama stoji o to pokracovat.

P.S.: To ze jsi holka a sama bys to radsi nevedela - taky pohled, ale chapu ho... No nic, radsi uz se v tom nerochnit, kdyz je to tak.

Erm...Ok, stalo se, viz. nadpis, neusiloval jsem, ale jakozto nevyzraly slaboch jsem ani neodolal (troufam si tvrdit, ze klasicka ohrana hlaska ohledne okolnosti a slabe chvilky by tady sedela, ale o to nejde, rozhreseni nehledam).

Jeste dodam, ze je mi z toho opravdu hodne mizerne, a ze jsem to rekl co nejdrive to slo. A to telefonicky jsem od sebe daleko, nemuzeme se videt.

Jak rikam, stalo se, opravdu nepotrebuju slyset, jakej jsem, to si sam reknu 1000x a uz to nic nezmeni. Co chci slyset je Vas nazor na to, co udelat dal. Nejspis se rozhodnu sam, driv, nez se tu objevi alespon par odpovedi, ale stejne, v ramci rochneni se v nostalgii, 'co kdyby' apod. si to prectu.

V podstate se rozhoduju mezi 2ma variantama. Ona se taky rozhoduje, po pravde sam nevim jak na tom jsem, vaham. Takze ty varianty:

1.Nebyt slaboch a sobec alespon ted, a v podstate se sam rozejit, aby neztracela cas (i tim rozmyslenim) s nekym, ke komu nemuze mit duveru a mohla jit dal+ sam se s tim potrebuju poprat.

2.Nebyt  zbabelec, ktery utika ze vztahu, ktery sam poslal do haje.

A kdyz to necham na ni, nebudu zase teda slaboch, ktery se schovava ze zenskou sukni a neumi sam udelat tezky rozhodnuti?