skautky rozhodne nebudou jezdit nekam, kde je zivo, sou tam kluby a hospody, ale nekam do lesa pravdepodobne stanoveho tabora daleko od civilizace

I to má svoje kouzlo ne? Když budeš chtít nějakou sbalit, tak budeš mít čistou hlavu a volný pole působnosti 

Tady měl někdo docela nehoráznou kliku... vono to totiž většinou bejvá úplně jinak, tzn. že se to všechno do puntíku po*ere a výsledkem je jen pár dní nálady pod psa, bych moh vyprávět, kurňa. Každopádně ale přeju hodně štěstí i nadále!

s tou klikou souhlasim, moc jsem se bála, že se mnou už nikdy nepromluví, a takový strach už bych nikdy zažít nechtěla
prvních 14 dní to bylo takové krkolomné, oba jsme se s tím druhým zacházeli jako ve vatičce, chodili jsme okolo tématu vztah jak okolo horké kaše.. no ale jak řekl jeden můj kamarád z vejšky.. sakra proč ty chlapy maj takový štěstí že zbalej vždycky ty nejlepší holky 

No z americkýho filmu to zrovna není, ale opravdu to tak je Štěstí bude potřeba, protože se objevují lidi, co se nám to pokouší zkazit.. třeba právě můj otec.

[první rande]

Když tak zavzpomínám, jestli jsme někdy já a můj přítel Tom, měli první rande, tak na to vlastně ani není jednoznačná odpověď.
Poprvé jsme se spolu seznámili přes ICQ a to díky volejbalovému turnaji, pro který jsem hledala účastníky. I když normálně vůbec nevyhledávám nové lidi přes chat a všechny zájemce o nevázaný rozhovor posílám do příslušných míst, tohohle kluka jsem si v kontaktech nechala, protože se s ním dalo slušně hovořit a byl příjemný. Několik měsíců jsme si spolu skoro každý den psali, smáli se a poznávali a jednoho dne mi navrhl, abych za ním přišla na volejbalové utkání. Nejdřív jsem z toho byla trošku vyděšená, protože jsme se vlastně nikdy neviděli a měla jsem přijít mezi jeho přátele, což mi vůbec nedělalo dobře. Když jsem ho uviděla poprvé, připadal mi velice sympatický, sice žádný model, 2m vysoký, milý úsměv, rozhodné vystupování a příjemný hlas.. no co víc si přát.  Večer se mi ještě omlouval, že neměl moc čas se mi věnovat, ale uklidňovala jsem ho, že to je v pořádku..stejně jsem z něj byla dost nervozní. Také jsem mu musela přiznat, že vůbec nechápu, proč ho holky nechtěj, protože mě se líbí a je mi sympatický.. To samozřejmě trošku zahrálo na jeho ješitnost  (i když ješitný není) a na příští týden jsme spolu šli do kina, kde jsme měli dostatek času si popovídat a lépe se poznat. Už ten večer jsem od něj dostala první pusu a byla jsem v sedmém nebi. Během několika dalších měsíců jsme se vídali několikrát týdně, začali jsme spolu trénovat volejbal a užívali si jeden druhého. Pořád ještě jsem náš vztah nepovažovala za nic vážného. V té době jsem se potýkala se svou minulostí a nerozhodností co se týče bývalého vztahu. Svého nového "přítele" jsem ne moc hezky odmítla. Moc mě mrzelo, jak jsem se k němu zachovala a připadala jsem si jako největší mrcha. Nakonec jsem ale pochopila, že nemá smysl se vázat na někoho, kdo si vás neváží a vykašlala jsem se na poslední naděje, že se mi vrátí ten bývalý. Tom mi tenhle drobný úlet odpustil. Od té doby uplynul celý rok, stále poznáváme jeden druhého, vzájemně si sebe ceníme a jsem ráda, že jsem nakonec "prozřela" a propadla jeho kouzlu. Teď už jen v duchu plánujeme, jak spolu prožijeme zbytek života.