Většina lidí zde prodělala celkem dlouhý vývoj, na jehož konci dospěla k poznání, že sebevědomí nezávisí na tom, co si o mě myslí ostatní, ale jaký názor mám sám na sebe. Když ti tu pak radí někdo něco, k čemu dospěli sami třeba po několika letech, myslíš si (asi), že vůbec nechápou, jak jsi na tom hrozně.  Když budeš od ostatních vyloženě očekávat, že s tebou budou zacházet jak s kusem hadru, ani jim nic jiného nezbude. Na základce jsem měl dost kamarádů, přišel jsem na gymplu, kde jsem neznal nikoho. A jelikož jsem introvert, ostatní se rychle skamarádili, kdežto já ještě po půl roce některé spolužáky neznal pořádně jménem. Střídavě jsem nenáviděl druhé za to, že se mnou nechtějí nic mít a sebe, že jsem tak rozdílný a proto se mnou nechtějí nic mít. Pak jsem si půjčil knížku 7 návyků skvělých teenagerů, ze které mi bylo jasné, že si za to skutečně mohu sám; ovšem s dodatkem, že to i sám mohu změnit, pokud za svůj život přijmu zodpovědnost. Udělal jsem si z knihy výtah toho nejdůležitější a řekl si, že se podle toho budu do puntíku řídit. Chování ostatních vůči mě se okamžitě změnilo, začali se se mnou normálně bavit... Vydržel jsem to tři dny, než jsem totálně vyhořel s pocitem, že se před ostatními přetvařuji, abych se jim zalíbil. Věděl jsem přece, že ve skutečnosti jsem ten depresivní introvert, kterého nikdo nemá rád. Snažil jsem se vědomě chovat v rozporu se svým podvědomým přesvědčením a jelikož jsem šel proti proudu, nesmírně mě to vyčerpávalo. Takhle jsem strávil asi rok, že jsem byl střídavě pohodový a střídavě v depkách. Pak se mi do ruky dostaly knihy od Dana Millmana popisujících jeho filosofii Pokojného bojovníka. Přestal jsem hledat problém ve vnějším světě a zaměřil se na vnitřní práci. Psalo se tam, že skutečným problémem není to, co se mi přihodí (to nemohu ovlivnit), ale to, jak na to reaguji. Vykašlal jsem se na "radikální řešení" a POSTUPNĚ se učil mít sám sebe rád. Přijal jsem svou tehdejší úroveň jako výchozí a to, že jsem mnohokrát za den selhal jsem už nebral jako důkaz mé neschopnosti, ale jako součást mého osobního růstu. Postupně jsem přestával být závislý na názoru druhých. Ostatní si mě začali vážit, protože jsem se stával osobností, byl jsem sám sebou a neočekával jsem automaticky, že mě ten druhý odkopne. Začal jsem chodit k psychologovi, který mi poskytl nádhernou zpětnou vazbu a se kterým si můžu popovídat o všem, což mi hodně pomáhá...
No popsal jsem ti přibližně jak jsem získal sebevědomí a sebedůvěru já. Ovšem, máš skutečně poněkud horší startovní pozici než já; žádnou kožní vadu nemám, což ale neznamená, že to nejde; naučit se mít rád sám sebe (což není narcismus, ale základní předpoklad k tomu být schopen lásku opětovat) No jestli chceš, vypíšu ti sem všechny knížky, které mi dost pomohly a ke kterým se stále vracím.
7 návyků a Millmana jsem už zmínil...
Jak člověk smýšlí od Jamese Allena - nádherná knížečka pojednávající o síle myšlenky http://www.cintamani.cz/publikace.php?id=7 zde je první kapitola
Cesta Kaizen od Roberta Moora - "nenásilná, jemná japonská metoda kaizen je založená na prosté myšlence - velkých změn lze dosáhnout malými kroky. Kaizen leze použít pro zlepšování všech kvalit života - ať už jde o detaily nebo o celkový posun vpřed. Kontinuálním zlepšováním pomocí malých kroků, setrvalého soustředění na malé akce, myšlenky, otázky a maličkosti, lze proniknout ke skutečnému mistrovství ve všech náležitostech života..."
Psychokybernetika od Maxvella Maltze - tento člověk byl elitním plastickým chirurgem, kterému po čase začalo být divné, proč se někteří lidé po odstranění jizev od základu změní, kdežto jiní se dál nenávidí. Začal se zajímat, do jaké míry závisí jizvy na těle s jizvami na duši a vypracoval psychologický směr Psychokybernetiku. Tahle knížečka je fakt dobrá, v několika málo větách věcně a trefně vystihuje hluboké pravdy. Nejlepší knihy jsou takové, které tě citlivě zbaví iluzí a

Naprosto nedávno jsem se dozvěděl o knihách od Ericha Fromma, čekám, až mi přijdou domů. Na internetu jsem našel jednu z nich; Umění milovat a vypadá fakt dobřehttp://forum.qark.net/o-cemkoliv/erich-fromm-umeni-milovat/
http://vasinasi.blog.cz/0706/erich-fromm-umeni-naslouchat
http://teenage.cz/tahak?id=2525&strid=referat-erich-fromm-umeni-byt

Vůbec tě neznám a proto nevím, jestli jsem se ti strefil do vkusu. Mě dříve známí také říkali, prostě si začni věřit, vždyť o nic nejde a já si vždy jenom pomyslel, že mě vůbec nechápou. Až pak jsem se dostal k těmto knížkám. Jsem vášnivý čtenář a tohle je best of z těch několika desítek knih o osobním rozvoji, co jsem přelouskal, stále se k nim vracím. Nejlepší knihy do tebe nehustí něco naprosto nového; když je čteš říkáš si, sakra, vždyť tohle je pravda, je to tak jasné, proč jsem si to neuvědomil dřív?

Zkus nějakou větší knihovnu, kde by ji měli určitě mít. Já si ji půjčuju na střídačku s kamarádem, takže ji mám neustále doma. Možná Nekonečnou sílu Alman znovu vydal, kdyby myslel, že je o ni zájem. Zkus se jich zeptat, jestli to znovuvydání neplánují.

Jinak nedávno v záchvatu nadšení jsem si udělal výpisky z první kapitoly, tak to sem můžu dát:

Královský poklad
„V životě jsou podstatné nikoli znalosti, ale činnost.“
-   THOMAS HENRY HUXLEY

Úspěch pro mne znamená neustálou snahu stávat se lepším člověkem. Cesta k úspěchu se vždy buduje. Je to postupný proces, nikoli cíl, kterého lze jednou provždy dosáhnout.
Moc je slovo s obrovským citovým nábojem.
O moci a síle neuvažuji jako o prostředku napomáhajícímu k porobení lidí. Nelze si ji vynutit.
Skutečná síla se sdílí, nikoli vynucuje. Je to schopnost řídit své vlastní osobní království – své myšlenkové pochody, své vlastní chování – tak, aby se dostavily přesně takové výsledky, po nichž toužíte.
Jednotícím prvkem všech velkých úspěchu je činnost. Výsledky se dostavují jako důsledek činnosti. Doslovná definice slova „síla“ ve skutečnosti zní „schopnost jednat“. Největším nadáním úspěšných lidí je schopnost přimět se k činu..
Existují dvě formy komunikace, které jsou základem našeho vnímaní života: vnitřní ( v duchu si představujeme, prožíváme a hovoříme k sobě) a vnější (tvořena slovy, tóny, výrazy obličeje, postavením těla a pohyby). Každá komunikace má jistý dopad na nás i ostatní.
Komunikace je síla. Vaše pocity nejsou důsledkem událostí ve vašem životě, ale důsledkem vaší interpretace těchto událostí. Kvalita života není určena tím, co prožíváme, ale tím, jak to prožíváme. Vy sami rozhodujete o tom, co cítit a jak jednat. Věci a události mají význam, který jim přisoudíme. Většina lidí to dělá automaticky; můžeme však do tohoto procesu vložit energii a okamžitě tak změnit své vnímaní světa.
Svou duševní činnost a chování můžete do značné míry ovládat. Máte-li depresi, vyvolali a vytvořili jste stav, kterému říkáte deprese.
Deprese se vám jen tak „nepřihodí“. Vytvoříte si ji prostřednictvím specifických duševních a tělesných činností. Musíte na svůj život nahlížet zvláštním způsobem. Musíte si říkat určité konkrétní věci určitým tónem. Musíte zaujmout specifické postavení těla dýchat určitým způsobem. Hodně pomáhá i smutný tón hlasu a přemýšlení o těch nejhorších věcech.
Na vytvoření deprese je nutno vynaložit velké úsilí. Některým lidem to jde díky časté praxi téměř automaticky.
Můžete však udělat i pravý opak. Chcete-li být nadšení, vyvolejte si představy vedoucí k pocitům nadšení a vytržení. Můžete změnit tón vašeho vnitřního dialogu. Napřimte se a dýchejte zhluboka. Ejhle! Pocítíte nadšení!

„Každé cílevědomé úsilí přináší bohatou odměnu.“
-   JIM ROHN

Základní vzorec úspěchu: prvně definujte cíl. Druhým krokem je čin – jinak všechny touhy zůstanou pouhými sny. Třetím krokem je přesné rozeznání důsledků vlastní činnosti, abychom poznali, zda nás naše činy přibližují k cíli. Pokud ne, poučíme se a měníme své jednání, dokud nedosáhneme úspěchu.
Lidé mohou dokázat prakticky cokoli, pokud dokáží sebrat dostatek víry ve vlastní schopnosti  vykonat patřičné činy. Úspěch není náhoda.
1.   Nadšení!
2.   Víra!
3.   Strategii!
4.   Systém hodnot!
Existují lidé, kteří začnou být úspěšní a nakonec sabotují svůj vlastní úspěch. Problém spočívá ve vnitřním konfliktu mezi hodnotami a strategií vedoucí k úspěchu.
5.   Energie!
Směřovat k úspěchu a být přitom strnulý a bez života je nemožné. Úspěšní lidé umění uchopit příležitost a dát ji tvar.
6.   Schopnost vytvářet vazby!
7.   Komunikace!

Tajemství úspěchu je jednoduché. Nejprve se rozhodněte, co chcete dělat. Potom se rozhodněte, jakou cenu jste ochotní zaplatit – zaplatíte ji. Pokud neučiníte druhý krok, nikdy nedosáhnete splnění svých cílů.
Modelování je metoda přesného napodobování dokonalosti druhých.

Rozdíl, na kterém skutečné záleží
„V životě je zábavná jedna věc: pokud jste ochotní přijímat jen to nejlepší, velmi často se vám skutečně dostane toho nejlepšího.
W SOMERSET MAUGHAM.

Úspěšní lidé nemají méně problému než ti neúspěšní. Jediní lidé, kteří nemají žádné požíte, leží na hřbitovech. Podstatný je způsob, jímž svůj život přijímáme a jimž nakládáme s tím, co se nám „přihodí“.
Dokáže-li někdo něco, dokáže to i vy. Je to pouze záležitost strategie...


PS: Zkuste se ptát, jestli by tu knihu znovu nevydali, třeba se pak něco začne dít. Moc rád bych měl doma svůj vlastní výtísk

V téhle vynikající knížce se dozvíte o NLP vše potřebné http://www.rokofsky.com/files/NLPcz.doc
Nejdříve vyšla jako série článků na netu, později jako papírová kniha.