cassies: doufám, že budu mít někdy možnost tuhle chybu udělat:-))))))
muselo být super tohle slyšet....třeba si něco uvědomil, třeba ne...ale vzhledem k tomu, že měl před rokem a půl dlouhý vztah, který mu nevyšel, tak je asi omluvitelný, že člověk začne talk trošku blbnout,já měla chvíli něco podobnýho, někdy to prostě potřebuješ něčím přebít:-)

každopádně, asi to má tendenci někam směřovat, teda tak mi to aspoň přijde z toho, co píšeš...(jako k rozřešení:-)...budu držet palce

cassies: já jsem právě taky na VŠ, takže...velice podobná situace. Pro mě je to prostě brouček a uvidím,jak to bude dál...je to přece jen zatím krátce :wink:třeba taky jedno něco uslyšim ve spánku (nebo je to jen zbožný naivní přání)

Cassies: já myslím, že tohle je nadějný.Chápu, že se člověk zdráhá si to říkat, protože je to přesně to, co by chtěl slyšet

Já to mám ještě blbý v tom, že je starší...o 8 let. Takže on je zajištěnej se zázemím, já ne..Teda nenechám si nic platit, vydělávám si peníze sama, ale nemám svůj byt, auto apod. To je to, co mě trošku děsí, že nevim, jetsli je možný, aby takovýho chlapa naplňoval "vztah" nebo jak tomu říkat s dvacítkou.... :(ale zase se řiká, že sebevědomí = základ úspěchu...tak bych si asi měla trošku věřit

cassies: vzhledem k tomu, že si myslel, že spíš, tak asi neměl důvod nic hrát, i když byl opilý....myslim, že na tak složitou úvahu by to chtělo čistou hlavu (myslim tím tu kalkulaci)

[cassies]

cassies: něco přes měsíc....málo co?..ale právě jak je to takový intenzivní, tak mi to přijde jako věčnost..

to Ty to máš teda dýl, ale myslim, že o nic moc jednodušší (spíš složitější). Jiank dneska jsem nic nevyřešila...byl to super podvečer ve městě, ach jo, no seklo mu to ale řekla jsem mu, že bych si s nim ráda promluvila o nás..řekl, že rád ( no stejně to podle mě ihned zapoměl), ale asi jsem si uvědomila,že je mi i přes to všechno líp s ním než bez něj, to bych asi nezvládla...třeba to vydržím tak dlouho , jako Ty cassies

a pak mi napsal, že mi ty šaty moc slušely on prostě ví, jak na mě

ale jedu teď na dovču s kámoškou ( bez něj) tak jsem zvědavá k čemu dospěju v dalekých krajích

spíš asi že se třeba bojíš si to s ní vyříkat...
ale je to úplně něco jiného, než můj případ...vy k sobě něco cítíte, teda ty k ní ano a ona k tobě taky(je to dost pravděpodobný), spíš je potřeba najít ten rpoblém - tzn. proč to skřípe - mimochodem mě jeden vztah ztroskotal z velké části taky na stereotypu (ne jen na něm samozřejmě)
to že spolu spíte a že je to pořád pěkný...tok tomu patří, to je taky asi důkaz, že se máte rádi, kdyby ne, tak by i ten sex začal vypadat jinak...myslím, že bys tu změnu poznal..
spíš by sis měl promluvit s ní...jste partneři, tak je nejlepší asi mluvit

no holky to, co píšete na mě sedí taky...

a nejhorší je, jak přesně vim, co bych MĚLA udělat, ale jaksi nemám sílu, sílu na to, přijít o to, co s ním zažívám. Je to taky chlap, který problém s ženskejma očividně nemá, postavu má super, ale ne proto, že by dřel denně v posilce, ale jednoduše sportuje - tenis, fotbalek...., má spoustu koníčků a tak nějak celkově....má asi tak 95% toho, co mě na chlapech přitahuje

celou dobu si nalhávám, že spolu chodíme, ale poslední dobou jsem si začla uvědomovat, že chození neznamená jít jednou za čas na oběd a pak se scházet po večerech...jenže jsem neměla sílu si to přiznat, teď jsem si to teda přiznala a další problém ... jak z toho ven?

cassies: neboj, v takových sračkách nejsi sama, navíc u mě to netrvá dlouho ten vztah, ale o to víc mě děsí, jak moc mi na tom záleží(na něm)

můžu si řikat, jak to narovinu vyřešim, ale stejně vim, jak to dopadne : tzn. přijdu, dáme si pusu, ucítím tu jeho voňavku a jakmile ucítím ruce na zádech, končím.....

ale aspoň je tu posun- přiznala jsem si, že není něco OK, tak teď ještě s tím něco udělat


Ondrasek: spíš ho ten sex udržuje při životě, nebo spíš je to taková ta neschopnost něco změnit ... asi se dá říct vtah, založený UŽ jen na sexu

já si k tomu "zamilování se" prostě asi nikdy nevyberu toho pravýho.. :roll:ale zase nemůžu říct, že bych litovala, jen jsem si asi uvědomila , že jsem v tom nějak namočená víc, než bych měla..?

dneska máme sraz..jsem nervózní, strašný :?a taky jsem zvědavá, co nakonec řeknu nebo neřeknu. Protože jedna věc je teorie, ale praxe...známe to.
Napadá mě ještě jedna věta z filmu, kterej mám hodně ráda - Svatba mého nejlepšího přítele - kde se říká: " Když někoho opravdu miluješ, prostě to řekneš, řekneš to rovnou a řekneš to nahlas. Jinak tě ten okamžik...prostě tě mine".

To si teď řikám taky, ale pak ho uvidím a...znám se. Vzpomenu si, jak je to úžasný když jsme spolu a jak nám to v sexu super klape..Ale zase je pravda, že jsem ten typ, co rád řeší věci z očí do očí - když už je řeší - a ne přes mobil či ICQ, to je pak každej king, takže jsem zvědavá jak se zachová on (vlastně i já).

jenom taková poznámka k tomuhle fóru - škoda, že jsem na něj nenarazila dřív, strašně jsem se plácala v jednom rozchodu, pak jsem i já ublížila pár klukům, vždycky jsem si ale  pak  myslela, že jsem asi jediná na světě, kdo se takhle cejtí no když jsem si pak přečetla třeba příspěvky Jelimana s princeznou... mě to teda docela pomáhá, když vím, že nejsem jediná kdo má tyhle problémy a že někdo je na tom třeba momentálně hůř, ale že nakonec všechno zlé je k něčemu dobré (zatím vždycky se to potvrdilo, tak jsem zvědavá jakým směrem se to potvrdí teď) a taky sdělená starost = menší starost.. aspoň mě to pomáhá svěřit se. takže dík

já jsem strašnej srab co se vztahů týče....vždycky čekám, co ten druhej, což je samozřejmě chyba. No uvidím co zítra večer, jdeme na kafe, tak jsem zvědavá, co si vyříkáme. Nejhorší jem že jsem věděla, že to takhle dopadne....že to nebude plnohodnotnej vztah..a šla jsem do toho, protože ten člověk byl (je) úplně něco jinýho než všichni předchozí. Jenže mi to akorát zkomplikovalo život (jak už to se vztahama bývá), ale zase bez podobných komplikací by to byla nuda...
No jsem zmatená...a doufám, že se to zítra někam posune.

Avaranger: já vim, že máš pravdu:-)

cassies: asi se taky bojím stejný věci jako Ty...taky se necítim zrovna nejlíp, když si promítnu poslední týdny

nejhorší je, že já asi tuším proč z toho nemůžu ven....buď je to psychická závislost, nebo jsem zamilovaná...a nevim, co z toho je realita.

Zažila jsem, zažívám a děkuji, už bych do toho nešla, raději bych si usekla ruku. Jenže bohužel, už se stalo a já z toho nemůžu ven.

no tak to je jako bys mi mluvila z duše...mě se to stalo i minulý léto, ale tohle bylo vážně zčistajasna a teď nevim jak dál....Jak to hodláš řešit?že bych třeba dostala doboru radu

no hlavně já nevěděla že jedem k němu vzhledem k tomu,že s námi jel i jeho kámoš, jeli z fotbalu, fakt jsem to nepředpokládala, že jedem k němu...taky jsem na něj byla pěkně naštvaná, ale jo asi to plánoval :Dtak to poopravím....já to neplánovala:-):-)aleje fakt, že u něj jsem to tak nějak čekala, ale prostě jsem nevěřila že by se takhle fakt zachoval....jako co se tý komunikace týče.Jinak je to už rok, za ten rok jsem z takovýhle naivity vyrostla, když si vzpomenu, co jsem si o něm myslela jak je čestnej atd a že to co o něm řikaj jsou kecy... :Dano, dneska se tomu fakt divim
Ale byl to muj druhej kluk, takze se ta naivita da omluvit

Sex na 3. rande, odvezl mě k sobě, s čímž jsem nepočítala...Bylo 12 v noci a pak jsem šli spát a tak nějak..prostě se to stalo, ani jeden z nás to neplánoval, pokazilo to všechno a už bych to nikdy neudělala. Pak jsem spolu nějakou dobu nekomunikovali, teď už ho beru jako někoho v podstatě cizího, občas si písnem, ale naštěstí už ho nemusim vídat.
 Probrečela jsem několik nocí a dost dlouho mě to trápilo, ale uznávám, že to byla chyba nás obou...
totálně jsme to pokazili..

Takže já jsem proti, podle mě to v naprosto mizivém procentu případů může vyjít, ale většinou je to průšvih :wink:aspoň u mě ale ten kluk neni žádnej svatoušek, atkže taky záleží na protějšku

1) líbání... já prostě miluju, když kluk umí hezky líbat:-)a úplně nej je, kydž mi veme hlavu do dlaní:-)
2) vlasy do čela:-)aspoň malinko...nebo nějak pěkně upravenýho delšího ježka
3) takovej ten okamžik, kdy mi zašeptá do ucha, že by mě chtěl a ten pohled u toho ... anejlepší je, když jeto nečekaný
4) úsměv - veselý kluci, takoví ti baviči, když se umí hezky smát a má pěknej úsměv
5) koníčky - miluju, když má kluk něco, co ho baví - sport nebo něco jinýho, ale kydž je vidět, že se umí zabavit

a jinak i když na to vaše pohlaví občas děsně nadávám, tak bych bez Vás stejnak nemohla žít:-)

Ahojky,
jsem tu nová, pěkný fórum
k tématu: s tímhle jsem si taky užila svý. Moje první vážná láska dopadla tak, jak asi většinou první lásky dopadaj  a musím říct, že mi z toho bylo hodně dlouho špatně, neuměla jsem si představit, že budu bez toho člověka. Obrovská závislost..psychická, hlavně fyzická...Ale měla jsem ho tak strašně moc ráda, třeba někam jel a já se vážně bála, že se mu něco stane v autě, i když už jsme spolu nebyli...Byla to vážně taková ta láska, kdy vás někdo okouzlí a zároveň i přes tu fyzickou přitažlivost je tam něco navíc, líbilo se mi, jak se směje, takový ty gesta.. mám na tu dobu moc krásný vzpomínky i když to trvalo celkem krátce..

S odstupem času se na to dívám realisticky, je to rok a půl po rozchodu. Ale zažila jsem si taky krušný chvíle a hlavně jsem si idealizovala někoho, kdo se nakonec ukázal být jiný, ale tak už to bývá, láska je slepá:-) To, co mi nejdřív přišlo jako konec světa (rozchod), se nakonec ukázalo celkem kladně. I když jsem byla rok a něco přesvědčená, že už nikoho takovýho nepotkám a nezamiluju se, stal se pravý opak. Byla jsem na něm závislá a když si to teď promítnu, asi bych nebyla schopná se s ním rozejít, i když bych vlastně třeba později chtěla..ta závislost byla velká, ale postupně odezněla a teď jsem už nějakou dobu zase šťastná s někým jiným(no asi přes měsíc:-), nehledě na to, že jsem se poučila ze svých chyb a snažím se, si přítele neidealizovat, i když je pro mě momentálně samozřejmě téměř dokonalý..

takže pevné nervy, jakkoliv tomu nevěříš,  spraví se to...já si dlouho myslela,že tak jako já se nikdo necítí, ale jak vidím, tímhle prostě prochází v určité fázi života každý, a určitě z toho vyjdeš posílenej, ale to si prostě uvědomíš až s odstupem, teď ho mít nemůžeš...ani kdybys chtěl