Myslim, ze neni mozne ji v momentalni pozici nutit do jednoznacneho postoje, kdyz ho neciti. Cim vic ji budes nutit ji rozhodnout se, tim mene pro ni budes pritazlivym. Je v obdobi zamilovanosti, takze kazdy a vsechno ji vedle noveho muze musi pripadat bezbarve a nedulezite.
Zustava ted jen kvuli diteti a kvuli tomu, ze novy partner je zadany, takze nema, kam by sla.
To se ale muze za par mesicu zmenit.
Rady, aby sis nasel jinou, jsou v Tvoji situaci nemyslitelne, urcite jsi jako v horecce a nic jineho nez Tvuj vztah nevidis. Tohle forum je vekove v prumeru tak o deset let mladsi nez jsi Ty, takze si zde vetsina vubec nedovede predstavit, co takovy dlouhodoby vztah obnasi a co to pro cloveka znamena.  Zkus si najit jiny diskusni okruh, tenhle radi dle meho nazoru v teto situaci spatne.
Zkus si zajit za dobrym vztahovym psychologem, urcite Ti vysvetli zakonite faze takoveho "rozchodu", co se odehrava v Tobe, co v manzelce, jak nejlepe pristupovat k veci. Urcite Tim nic nezkazis.
Jinak doprucuju prochazky prirodou, zkus se hlavne zklidnit a truchu stabilizovat, aby odpadly ty horecne vztahy a krkolomne akce. to ted jen nici. Taky si precti nejakou dobrou knihu o rozchodech, treba Partneri a rozchody od Jeronýma Klimese.

Hodne stesti. Emmi.

k obecne tématu zarlivosti by me zajimalo, jestli panove priznate pritelkyni, ze jste zarlivi. Ja se spis stekavam s tim, ze vsichni tvrdi, ze zarlivi vubec nejsou (treba s dodatkem. u prvni pritelkyni jsem byval, ale ted uz ne...)

Je to standardni muzska odpoved?

to Barbarela: tak s tim zasadne nesouhlasim. To, ze je nkedo zadany, jeho kvalitu podle mne vubec nepodrthuje. Prakticky vsichni velmi nesympaticti panove, ktere znam a o ktere bych v zivote ani prsticekm nezavadila, jsou zadani...To se tyka i spousty holek... Naopak si vazim nekolika svych pratel, kteri neberou vsechno, jen aby nekoho meli, ale klidne jsou nejaky cas sami..  ale je fakt, ze takovych je malo  a vetsina zastava tento podle mne zcela scestny nazor jako ty. Neni divu, ze kdyz tenhle nazor prevlada, pak spousty ne tak vyrovnanych osob podleha trendu - hlavne nekoho mit, a pak je tolik nespokojenych vztahu...

K prebirani: myslim, ze kdyz jsi ve vztahu spokojeny, tak se proste prebrat nedas. Kdyz nejsi, das se. Nebo zacnes spat s jinejma a namluvis si, ze je to normalni a ze se to preci deje vsude. Ne, ze by se mi nikdy nelibil zadany, ale uplne nelogicky me naprosto otravilo, kdyz me pak chtel... Jako ze je slaboch... Takze neprebiram.

Já bez citů nemůžu. A vyzkoušela jsem dvakrát one-n.-st. a uplne se mi ulevilo, kdyz uz ti kluci byli pryc. Ani  mi to nic nedalo, sex se mi nelibil (a to me na zacatku vzrusovali, ale kdyby zustalo jen u polibku, dalo by mi to byvalo mnohem vic...). Mela jsem chut zdrhnout, ale pak mi to bylo trapny. No byla jsem husa...

Kdyz se zamiluju, chci sex strasne moc,nekdy se neumim ovladat a zda se mi, ze treba nekdy chci vic nez ten dotycny. Nejhrosi je, ze to u me nepolevuje, mela jsem uz i dlouuuuholety vztah a ta intenzita se u me nikdy nesnizila, u me zamilovanost a vasen jaksi nekonci po tom medialne rozsirenem roce-roce a pul, ale jaksi stabilne pretrvavaji... Nevim, cim to je.

Taky jsem mela rocni vztah, kde jsem mela toho kluka rada, bylo mi s nim dobre, ale necitila jsem zadnou chemii. Sex se mi s nim nelibil, a delala jsem to jen kvuli nemu a proto, ze jsme ho mela rada a ze on pak byl stastny. Rozesla sjem se ja, protoze jsem si to takhle dal neumela predstavit.

Moji rodice maji vyjimecne stastne manzelstvi, jsou spolu jiz od ctrnacti a troufam si tvrdit, ze se nikdy nepodvedli. Ted je jim 58 a spi spolu skoro kazdy den. Porad jsou do sebe zamilovani a mamka tvrdi, ze dobry sex je naprosty zaklad, ze se tim automaticky vyresi naprosta vetsina problemu a nedojde tak k eskalaci. Kdyz je spolu vidim, davam ji za pravdu.  takze si myslim, ze sex precenovany neni, ja ho potrebuji strasne moc, ale klidne i s jednou jedinou osobou a to po dlouha leta.

Být Tebou, neviděla bych to do budoucna tak černě. To, že komunikuješ, cvičíš i přes fyzický handicap, jsi schopný si nasadit svůj standard a nebrat všechno, co by jsi mohl mít, to považuji za ohromné plus. Připojuji se k názorů, že by jsi se měl přestat soustředit na svůj vzhled či vzhled jiných, příp. zkusit se nedostávat do situací, které v Tobě vyvolávají tolik negativních emocí ohledně sebe nebo žen. Myslím, že by Ti strašně moc prospělo, kdyby ses daĺ vzdělával  nebo si našel nějáký uspokojující koníček, který Tě třeba zavede mezi lidi, které bys mohl mít rád a pociťovat k nim taky respekt (i k ženám).

Takové prostředí call centra, to může být vážně sociální a inteligeční šok Asi stejně tak, když jsem nucena zavítat na pár hodin k nám do fabriky na výrobu a poslouchat ty plané řeči chlapů všude okolo. To pak má člověk chuť vrhnou se najmíň na hodinu do nějaké strašně inteligentní četby nebo šílené diskuse z teorie fyziky, aby se mu zlepšila nálada a názory na chlapy. Přesto ale nepaušalizuju, znam skvělý, hezký, vtipný chlapy a i ty druhý   Ty s Tvým založením máš smůlu, že sedíš v Call centru, kde s prominutím tolik chytrých hlav s nějakou úrovní nesedí, a pokud se tam dostanou, tak zase brzy odejdou. Takže skupina dvacetiletých holek, inteligence průměrná, z časopisů a okolí a možná i svých zkušeností přesvědčené, že jde jen o vzhled a píchání. Snaha být cool a zkušená před ostatními, no co bys tam čekal.... Nějakou Traumfrau?? \Ono na prostředí strašně moc záleží...Hezkejch a solidních a vubec ne nudných je ale fakt hodně, znám jich z okolí plno!!!

Největší problém je asi v tom, že se tak strašně soustředíš na to najít tu super holku.  Co kdybys přestal hledat, řekl si, že se Ti holt tady nedaří, tak že se zatím budeš zajímat o něco jinýho, získáš pár kamarádů, zacvičíš si, vyjedeš do zahraničí za prací, naučíš se třeba jazyk... Uleví se Ti, zrelaxuješ. Vždyť je Ti jen 24 let!! Tak proč se sakra upínat na to, abys byl s nějakou holkou a to co nejdřív??? Pokud se necítíš dobře sám, pak si ty svoje negativní pocity vezmeš i do vztahu a za rok tu budeš naříkat nad rozchodem. Vztah s holkou není všelék, to si tu málokdo uvědomuje.

podle mne nemá vůbec zájem, leda tu a tam, když zrovna nemá, s kým by šla, jako doprovod v nouzi. sorry..

to Hacob: asi budu mít nepopulární názor, ale stojím si pevně za svým: nevěru nikdy neodpouštět. A tom myslí tak, že nejde o to, že se ten člověk s někým jiným vyspal, ale proč. Když to třeba před tím 5 /20 let nikdy neudělal a ani neměl tu potřebu. Ono totiž nejde o ten akt, ale o to, že když jsi nevěrný, tak to změní hlavně TEBE. Změníš se. Už nejsi jako předtím. Jsi někdo jiný, nehledě na to, že jsi jiný ve vztahu ke svému partnerovi. Proč jsi to udělal? proč to udělala? Zamilovaní lidé tohle nedělají, prostě si to ani nedokáží představit.

Odpustíš-li, udělá to znovu. Stoprocentně. Budeš-li na tom pracovat, odhalíte spolu / v poradně důvod nevěry, (bude-li se partner snažit), když prostě Tu jeho nevěru zpracujete, uvědomíte si oba dva, jak vás to změní/změnilo, jestli chcete začít znovu a jinak.... Strašně dlouhý a důležitý proces. Chybný krok: OK, odpouštím Ti.

Ale: tohle se s prominutím netýká Tvého případu. Jste spolu 2 měsíce. jen myšlenka na analýzu a následné možné odpuštění nevěry v době, kdy do sebe máte být nejvíce zamilovaní, je naprosto směšná. Dej si facku. Ta holka Tě nechce.

btw: když přeskočíš svůj stín a jen tak uděláš tytyty a odpustíš, bude se Ti to stávat v životě pořád, i s jinými partnerkami. Překonej se, bud chvili sam, nejste spolu 30 let, aby se jeden ulet dal pochopit...

asi byla na konci hodne nestastna, ze sveho rozhodnuti, s tim, ze to cele konci (i kdyz si to treba preje), proste z toho, ze se ji v zivote opet neco nevyvedlo. Ta dvojaka rekace to jasne dokazuje. Na jednu stranu by Ti chtela ublizit,  (recmi typu jak jsi k nicemu) protoze jsi ji neposyktl to, co si predstavovala. Na druhou moc dobre vi, ze Te mela rada a neco tam jeste zbyva. Tyhle dve strany se tam perou a proto to zni takhle zmatene.

to 0254: naprosty souhlas.

to Lubos92: pridavam se k nazoru, abys ji rekl vse narovinu. To oceni kazda holka a bude si te vazit. Vim to od sebe i od kamaradek. Je to nejtezsi varianta pro Tebe, ale nejlepsi pro toho odejityho (ktery se v tom bude placat prece jenom dele nez ty...) Rekni ji i tvoje duvody: jasne strucne, proc (nezabihej do podrobnosti, proste jen, ze to pro Tebe neni ono). Nerikej ji, ze ji milujes, nebo ze si najde jineho, nebo ze Ty jsi spatny a ona ma na lepsiho, nerikej, ze budete kamaradi.
Pokud jsi chlap, tak za 3 dny po rozchodu zavolas: nekdy to tem rozejitym totiz trva dele, nez ten fakt akceptujou a pak se potrebuji na par pro ne dulezitych veci zeptat ( i kdyz tobe se mohou jevit jako prkotiny). Dej si casovy limit treba 20 minut, bud pevny ve svych nazorech, opet se nepoustej do nejakych kamaradcovskych klise, odpovez ji na otazky, jak nejlepe muzes, a ona se bude citi pak lip. Ze Ti za to stala, aby sis s ni jeste alespon promluvil a neodkopl ji jako psa. Krome toho je to spoluzacka, takze by to snad i ulehcilo zivot Tobe...

to 0254: když se chces někoho dotknout, mělo by to být spontánní, pro začátek třeba, když se hodně dobře bavíte a třeba se smějete, tak se jakoby spontánně dotknout ramene nebo stisknout v pasu.... Když se dívčina zdá OK, pokračovala bych příště. Nebo když je jí ouvej, a svěří se ti, tak třeba krátký stisk ruky. Ale nemělo by to vypadat strtojeně, to by spíš odradilo...

to Mikullas: ??? no normalne, jako bys bral holku kolam pasu, akorat ze si ji nepritisknes, ale jen ji na urovni pasu  (paze je za ni, jako bys ji objimal, ale nedotyka se) kratce stisknul. Pro mne ohromne intimni dotek.

Podle mne dotek hrozně moc při balení pomáhá, takhle mě upoutal přítel: bavil se se všema a ani bych snad neměla pocit, že se mu líbím právě já, až na to, že se mě najednou začal dotýkat: třeba přistoupil zezadu a krátce mě stiskl v pase (velmi krásné gesto) nebo lehce pohladil paži. Když zjistil, že mi to nevadí, začal to dělat častěji. Nádhera.
Nejsem si jistá ohledně dotýkání mezi přáteli. My Češi jsme prostě rezervovaní, asi nám je to dané. Myslím si, že pak dotyčná zákonitě dojde k přesvědčení, že jí balíš (což asi i chceš). Každopádně když se mě někdo dotýkal, tak mě vždy i balil. Jen tak se mě ještě nikdo (ani přátelé) asi nedotkl.. Vzpomínám si, že třeba v Itálii mě hodně zarazilo, když mi tam klidně chlapi položili ruku kolem ramen a to jejich věčné pusinkování. Chovala jsem se jako dřevo a nepůsobilo to na mě moc dobře. No, prostě chladná středoevropanka. 
Shrnuto: Líbí se mi to u druhých, ale u sebe bych měla obavu, že třeba chlapi si budou myslet, že je balím, když to není pravda.

Mě berou kratkovlasí sportovci, treba upraveně rozcuchané kratší vlasy jsou super. 

Ale někomu krátké vlasy nesluší ( IMHO jen málo klukům, ale přece), třeba takový Pavel Nedvěd vypadal v krátkých strašně a v polodlouhých super.


Dlouhé vlasy nebo dredy mě u kluků (dredy i u holek) odpuzujou, nemůžu si pomoc...

Fajn, že tady máte všichni takový správný názory, vlastně s mýma dost korespondujou, i když ne uplne. Ja bych nesportovniho nemohla, sport me bere hodne. Jinak se mi vzdy libily svetlejsi typy, ale posledni dva snad uz ani tmavsi byt nemohli...

Kazdopadne je to docela zajimave tema, kámoška to teď řešila o víkendu: je blondýnka a její nastávající úplně ulítává na skoro až arabské typy. Hrozně ji to štve, i když si je vědoma toho, že ji má rád atd...Nejhorší je, že i tu a tam podotkne něco ve smyslu: kdo nemá rád velká prsa a černé vlasy,  prosim Tě, uplne kazdy (ona ma hezke male dvojky).... Prostě to snižuje sebevědomí, a já se ptala sama sebe, jak by mi bylo, kdyby mi tu a tam ve vztahu tohle někdo řekl. Asi nic moc. proto tento dotaz...

Díky za názory.

Mozna hloupa otazka: ale: Myslite si, že pro muže (ženy) hraje velkou/větší roli fyzický typ partnerka/ky? Jako např. když chodí se sportovni tmavovlaskou a vzdy se mu libily prsate blondyny? Je vůbec možné, abyste se mu líbila na maximum, když před tím vždy vyhledával něco jiného a ten druhý typ mu vždy rozzáří oči?  Díky za názory

souhlas. Jde hlavne o to ukazat zajem, nekam pozvat, dat pusu jako prvni, a tak. Proste prevzit na uplnem zacatku iniciativu. Nenechat vsechno na holce, at se rozhodne, az bude neco chtit, ale trochu nalehat, to je velmi prijemne. 

to dextera: samozřejmě mě to napadlo, ale právě, jak píšeš: není to jen o těch hezkých slovech, ale i o těch víkendech... Kdyby chyběla jen ta hezká slova, asi bych se přes to uměla přenést snáz, ale ty víkendy mě mrzí hodně.

to Avaranger: ženatý není stoprocentně, je to kolega, víme, kdo je ženatý a kdo ne. Pokud by měl ale někoho jiného, tak to může být, já ho nekontroluju a o víkendu se nevidíme. Přemýšlela jsem o tom hodně, samozřejmě možné je všechno. Když chybí ta komunikace o vztahu, tak je težké poznat, co v člověku opravdu probíhá a co si domýšlíme.

Právě proto je konec. Nemůžu pořád jen přemýšlet o vztahu, trápit se, doufat, po každém víkendu cítit nejistotu. Ať je to, jak chce, nechová se tak, aby z toho krásný vztah mohl vzniknout. Nevím, co bych ještě mohla udělat pro to, aby se to změnilo.

to Avaranger: lísat se????? Nikdy jsi neviděl smutnější holku, než jsem byla v tom okamžiku. Jo, nechala jsem ho, aby mě hladil a líbal, moc jsem si přála, aby nějak reagoval, něco řekl, ono to teď asi zní tady na fóru, jako, že jsem si to přednesla, pomuchlali jsme se a hurá! Bude rozchod. To teda ne, nespím už pěkných pár dní...
Možná, že si i myslel, že je to depka, ale po mé IMO velmi jasného komentáře k našemu vztahu a vyjádření mé nejistoty, smutku a přání, aby k tomu něco dodal, o tom dost pochybuji.

Ale ne, s žádnými citovými výlevy nepočítám, to aboslutně není jeho styl. Typuji na mlčení a smutný pohled, tak nějak si ho neumím jinak představit.

Proč výmluvy? Protože to mluvení narovinu nemělo pražádný účinek (kromě zvýšené fyzické blízkosti a větší intenzity polibků... Takže já už se prostě nechci nervovat, něco si připravovat a vědět, že já už zase něco řeším a on mi na to pak ani neodpoví. Taky už s ním nechci být o samotě, protože jsem ještě zamilovaná: nechci si to rozmyslet, taky mi sexuálně hrozně chybí, sex nám klape úplně super, takže všechno tohle + jeden týden bez kontaktu a...... pak bych toho litovala.

Ještě včera volal, asi hodinu a byl super (tedy samozřejmě absence jakýchkoli něžných slov  ). To je ta ironie života, když se člověk k něčemu odhodlá...

Tak po velmi "dospělém" pokusu o promluvu o tom, co se mi nelíbí - tedy napřed jsem mu řekla, že ho mám moc ráda - reagoval naprosto nijak, tedy jen mlčel, pak mě chytnul a hladil po vlasech, ale normálně neřekl vůbec nic a já mu to tak hezky, mile a úplně jasně přednesla. Neřekl ani slovo, což jsem docela obdivovala (podle mne je to taktika se základní myšlenkou: ona se vykeca a prejde ji to...(určitě to takhle často funguje). Já docela v transu, žádnou reakci jsem fakt neočekávala, ale už jsem nenaléhala, jsem tedy rezignovaně ukončila procházku lesem a odvezla ho před dům. Tam tedy opožděná reakce následovala, začal mě naléhavě líbat a řekl mi, že jsem krásná a jeho koťátko... Líbal mě hodinu, dobrý, ale prostě to nestačí. Pak navrh program na čtvrtek, což mě potěšilo, ukončit to tedy nechtěl, jenže pro mě to takhle dál nejde... Navrhla jsem taky ten společný víkend. Reakce: usmíval se, neřekl ani jo, ani ne, jen, že už má v září plno...

No, kámoška mě seřvala, že se ponižuju, že mě ten chlap má evidentně za blbce a líbí se mu, že ho žeru a kdo ví, co dělá o víkednu. Že kdyby mě stopro chtěl, tak na tu mojí promluvu jasně reaguje a chce mě vidět i o víkendu, alespon tu a tam. Uznala jsem, že má pravdu. Teď je na dovolené týden beze mne, píše sice každý večer sms, ale nezavolá, takže já se rozhodla vztah ukončit.

Akorát nevím jak, jelikož je to kolega a já mám hrůzu ze vzájemného potkávání. Jsem totiž pořád ještě hooodně moc zabouchlá. Plánuju nějáké výmluvy, to mu dojde brzy, už se mi neche mu něco říkat a připravovat si, když je pak nulová reakce.

Tak mi držte pěsti, ať ten rozchod zvládnu.

 

1/2 líbání a trochu více od 15 nahoru, iniciativa kluků, v 19 první kluk, iniciativa jeho (na diskotéce mě vyzval k tanci), první velká láska ve 20, moje iniciativa, znali jsme se dva měsíce z různých akcí, pak mě vezl domů, tak jsem ho zkusila políbit a vyšlo to..

3/ jako teenager - strašně stydlivá, cítila jsem se natraktivní, nebalila jsem kvůli tomu nikoho. Po 22. roku velké sebevědomí, jsem sice nervózní a myslím si, že každá druhá je hezčí, ale není to na mně vidět. Klidně začnu (pohledy,úsměvy, klidně pozvání na kafe) a zatím vždy s úspěchem... I když teda, až se divím, že to tak vychází, kolikrát z nervozity plácám úplný nesmysly, když se mi kluk opravdu líbí nebo jsem zamilovaná...

to Larry: homosexualove se emancipuji, bojuji o sva prava, chteji se zviditelnit. Chteli mit to, co maji ti druzi (podobne jako emancipace žen vůči mužům). Napřed velká eufórie, počkej 20-30 let, až bude ta rozvodovost stejná jako u heterosexuálních párů... Pak už je to tak táhnout nebude.

Jasně, jde o závazek, ale pokud je člověk jako partner zodpovědná osoba, cítí ten závazek dávno před svatbou. proto ta svatba dle mého mínění nehraje žádnou roli. Jak jsem ji psala. V lepším případě neuškodí, v horším škodí.

To pornxxx: svatbu i vechna práva a povinnosti at mají, s dětma si nejsem tak jistá, hlavně proto, že tato skupina lidí je v zásadě velmi promiskuitní (muži homosexuálové) a tudíž podle mne z dlouhodobého hlediska pro děti nevhodná, znám jeden lesbický pár, který adpotoval malého kloučka v Holandsku, obě holky jsou prima, ale začaly žít spolu jen ptoro, že neměly u kluků úspěch a tak nějak to vzdaly... (takových holek jsem už viděla více). Takže spíše ne.
Jinak, na Novém Zélandě je už i velmi přisný zákon, že pro partnery, kteří spolu žijí bez sezdání, platí stejná pravidla jako pro ty, co se vzali, po třech letech společného bydlení. Takže je tam zvykem dělat i smlouvy, když chceš s partnerem pouze žít....

nevim, jestli to je tím, ale čím jiným? Proč se hnát do svazku už ve dvaceti (apod.), když je známo, že každý druhý pár končí rozvodem? Asi se mnou nebudete souhlasit, ale já myslím, že je mnoho jiných způsobů, jak si lásku dokázat a svatba k tomu podle mne opravdu nemusí patřit. Já ve svém okolí vidím, jak se po svatbě tak nějak oba přestávají (i nechtíc, automaticky) snažit, a v lepším případě to vede ke streotypu, v horším k rozchodům/rozvodům. Shrnuto: v lepším případě svtaby neublíží, v horším škodí.   

nevím lidi, co pořád s tím vdáváním a ženěním máte...  Na vztahu to nic nezmění a ještě je to drahý..
Učte se, sportujte, milujte, jeďte na pár let do ciziny, koukněte se, jak se žije jinde... Ať už s partnerem nebo sami, poznejte svět a jinej způsob života, najděte pro sebe ten svůj životní ideál...  Není, kam spěchat... Já když vidím ty třicetiletý "tatíky", co tahaj kočárek nebo už maj desetiletý děti, podvádějí manželky nebo jen hladově civí, nevybouření... ( a jejich bohužel tak hrozně moc všude kolem) ...

no, rici nekomu z blizkych ze je tlustej - uz dlouho o tom uvazuju u jedne pribuzne, zatim se omezuji na "ty ses ale pekne spravila co jsem Te nevidela" ale co nejdrive to asi rici budu muset...

Mně to přijde hrozně krutý, jestli není blbá, tak to přece už dávno pochopila z téhle narážky. Ono se to snadno říká, ale hubnutí je velmi těžké, já to vidím u tety a kamarádky. Takovéhle řeči akorát zraní a mohou vyvolat deprese nebo i anorexii. Stačí málo.

A koneckonců: nic nám do toho není.

Diky za reakce.

Není to tak, že bych nic nezkoušla říct. Jendou jsem mu napsala sms, že mě dost mrzí, že mi neříká hezký věci, a že nevím, proč tomu tak je, ale že mě to trápí a bojím se, aby mi na něm nepřestalo záležet. Předtím jsme měli hezký den a večer, tak jsem myslela, že se to tak nějak hodí (napřed jsem "pozitivně" napsala, jak to s ním bylo zase prima...). Odpověděl za půl hodiny pouze: přeji Ti krásnou dobrou noc a posílám tisíc pusinek. Tvůj M. Navzdory tomuto pěknému textu mi to přišlo jako ledová sprcha. Při dalším randeti se asi dle jeho mínění snažil tim, že zamumlal, jak mi to sluší a jak mi to vlastně vždycky sluší... (hmmmmmmm, je mu skoro třicet, kluk jak lusk, holek měl - zdá se- vic nez dost, slabota, ne?)...

Zdá se mi, že jakmile by mělo dojít na nějáké něžné řeči, tak viditelně znervozní, něžnosti projevuje tak, že mě třeba k sobě nečekaně stiskne, přistoupí zezadu a obejme mě, nebo mě poplácává po zadku, nebo mě po sexu líbá po celým obličeji. Ale nikdy nic neřekne.

Jinak k tomu, jak se chová, když něco vykládám o sobě: poslouchá, to jo. Ale sám od sebe se nikdy na nic nezeptá,  a ani se neptá dál, když něco začnu vyprávět. Takže mi brzy dojde nit.
Prostě jsou věci, nad kterýma se v životě třeba zrovna trápím, nebo který mě mrzí, nebo ze kterejch mám radost, nebo třeba, že je děda v nemocnici, prostě různý životní věci, o kterých by partner měl nejen vědět, ale i projevit zájem. A to se neděje. Takže si přijdu, že jsem na všechno sama, když třeba mám něco nepříjemnýho za sebou, tak mu o tom ani nevyprávím, protože vím, že mě nepovzbudí, a já se kvůli tomu budu třeba cítit ještě hůř.

Jo, taky to vidim na přímou konfrontaci... Mam jen obavy, ze to zase tak nejak prejde mlcenim.. Nevim, jestli davat nejaky ultimata nebo pak nenapadne ze vztahu vycouvat.

Kazdopadne diky za názory, pomůže mi to srovnat si myšlenky a divat se na věc trochu objektivněji.