Noo namotaná....kdybych nebyla...tak tady asi vůbec nezakládám nový téma...to máš na jednu stranu pravdu...ale na druhou...kdybys mě ,,zažil" před 5 měsíci...tak dneska jsem oproti tomu ,,free"...........já nevim co mě štve...už sem smířená...ale...nechápu smysl lidský existence...když stejně musim dělat něco, co nechci...>>potkávat ho...

Mno...tak je to zajímavý...s ex se míjíme na chodbách a zavládla absolutní oboustranná ignorace...a mě to ,,asi" ani nijak nevadí...jemu asi taky ne, když se nic neděje...takže doufám, že to takhle v poklidu proběhne až do června...

Víte, já jsem na tom ještě relativně dobře....Jak si našel tu slečnu, tak ona je taky od něj ze třídy...a chodila 4 roky s jejich společným spolužákem (za 2 týdny po rozchodu začla s mym EX)...Je mi ho ohromně líto...Ten to bude mít ještě mnohem těžší...

Ahoj...děkuju vám všem za názory...Psala jsem to s vědomím, že poradit mi asi stejně nebudete moci, protože to je situace, ve který se nedá vůbec nic dělat...Já do školy musím a oni taky... Tak snad se s tím nějak poperu...A zase bude líp...NE...zase bude krásně

Před téměř 5 měsíci se se mnou rozešel přítel (po 2 letech) se slovy, že už mě nemiluje, ale má mě ,,jenom" strašně moc rád. Okolnosti rozchodu a co všechno se stalo jsou asi nedůležitý, bylo tam z jeho strany moc slziček a řečí typu: chci tě milovat a tak dále...No prostě to je minulost. Chodí na stejnou školu a dneska jsem se dozvěděla, ne od něj - nekomunikuje se mnou 2 měsíce - že má novou slečnu...Bohužel, je taky od nás ze školy, takže nejen že musím vídat denně jeho...ale i jí...a to nemluvím o tom, že za ta léta máme skoro všechny kamarády společný...po celou dobu těch 5 měsíců jsem na tom relativně špatně...je to postupem času lepší, ale už nikdy asi nebudu taková, jako dřív...Ale to jen na okraj. Já vás prosím o radu, jak se s tím denním potkáváním vyrovnat...? Jak se dát do pořádku, když je mám na očích, i když nechci...?
Už si vážně nevím rady...děkuji...