Ano, ale nemyslím tím takové nějaké úmyslné chladnokrevné citové vydírání. Spíš taková samovolně vznikající sebelítost, kdy hodně zdůrazňovala svůj špatný psychický stav v daném okamžiku a občas dokonce i fyzický - třeba se tak sama přesvědčila o tom že je jí ubližováno, že třeba nejedla - to se někdy nechá pochopit, ale většina lidí by si to nechala pro sebe, ale mě to u ní přišlo, že to dělala jen proto, aby mi to mohla říct a postěžovat si...

A jak to ona nesla resp. nese? Samozřejmě špatně, já jsem se rozešel s ní. Teď mi pořád píše, jak si to uvědomila jak se chovala jako kráva a že chápe, že by to nemuselo být hned, ale mohli bysme se vrátit atd. Bohužel já už na tohle tak nějak neslyším. Z počátku sem si říkal, že kdybychom se vrátili, tak to dřív nebo později bude tam kde to bylo. Teď už jsem si na tu její nepřítomnost tak nějak zvyknul a hlavně jak říkám - nejlepším lékem jsou mi jiné slečny s obzvláštním přihlédnutím k jedné

Musím říct, že to bilancování a odhodlávání se zabralo mnoho času. Ale když už člověk cítí, že schůzky má jako povinnost a flirtuje s jinýma ženskýma se kterýma mu je líp než s tou jeho...

S těmi novými bych řekl jednu věc, která možná pomůže mnohým a kterou si tak při vybírání teď uvědomuju. Je jedna věc přečíst si Qark jakožto mladý stydlivý intelektuál programující po nocích. Pak s jeho pomocí sbalíte třeba lepší holku než byste sbalili (spíš pokud vůbec nějakou) a třeba i změníte trochu svůj životní styl, že začnete být více sociable než dříve. Ale je třeba to měnění zase nepřehánět. Člověk po přečtení Qarku má v ruce více zbraní než dříve a pokud je umí používat může sbalit velmi teoreticky koho chce. Vidím to teď sám na sobě. Měl bych chuť sbalit nějakou luxusní čičinku, načesanou a navoněnou, co chodí do klubů. A věřím tomu, že vytrvalostí bych to jednou dokázal. Jenže různí lidé mají různé životní styly a životní priority. Buď bych se jí musel přizpůsobit a časem by mě to začalo sr** a nebo bych to musel utnout velmi brzy. Z toho plyne nenechte se příliš tvarovat.

Název tohoho tématu, kterým je parafrázovaná věta z bible, jsem zvolil, protože pro mě je to tak trochu pravda. Zcela zřejmě dle zařazení tématu tušíte, že to co vám teď budu vyprávět bude o rozchodu, ale pěkně popořadě.

V roce 2007 jsem nastoupil na jednu nejmenovanou vysokou školu. Jde o jednu z těch škol o jejíchž studentech se traduje, že nosí flanelové košile, prestige a brýle. S tím jsem nikdy problém neměl, oblékal jsem se sám a vesměs hezky, se sebevědomím sem problémy neměl, ale neměl jsem moc zkušeností. V tuhle dobu jsem objevil Qark a všechno jsem si četl, protože mi to připadalo opravdu zajímavé a načerpal jsem tu spoustu znalostí. Čas šel, semtam jsem pokoušel nějakou holku, ale většinou bez úspěchu nebo bez zájmu na jedné či druhé straně. Až pak to přišlo.

Jednoho krásného květnového večera jsem se připravoval na říkejme tomu firemní akci, byť jde o organizaci trochu jiného charakteru. Přišel jsem, bavil jsem se, trochu se napil a případná ostýchavost byla ta tam. Už ani nevím jak, ale kolega mi představil svou novou "kamarádku" a později z něj vylezlo, že jde vlastně o jeho nový objev a že jí sem pozval. Tak jako tak byla tam s ním. Večer pokračoval a my dva zjistili, že si náramě rozumíme a že jsme si sympatičtí. Najednou jsme byli pryč od kolektivu sami dva a dokonce se líbáme. Fajn... Večer jsme ukončili výměnou telefonů a odešli slastně domů. Prakticky v tento den jsem přestal sledovat Qark.

Další dny byly ve znamení vzájemného poznávání. Vždyť jsme tak trochu přeskočili. Čas od času se ozval ten kolega, který si na ní původně brousil zuby a vyhrožoval rozbitím huby a musím říct, že jsem se občas obával, přihlednu-li k historii jeho rasových názorů a délce vlasů. Kromě těchto nepříjemností však bylo následující léto úžasné a trávili jsme spolu veškerý volný i nevolný čas. Byla to pro mě nová zkušenost a postupně se to začínalo přesouvat do fáze které říkáme vážný vztah trvalejšího charakteru.

Vzhledem k tomu, že se má tehdejší přítelkyně nastěhovala do vlastního bytu (byla o 2 roky starší) často jsem u ní spal a trávili jsme hodně času spolu. Stav zamilovanosti trochu opadal, ale stále jsme měli jeden druhého a opravdu jsme spolu počítali do budoucnosti.

Po čase si tu a tam začala stěžovat více než obvykle. Neříkám, že vždy jsem všechno dělal nejlépe a nejšetrněji a tak jsem se z počátku snažil zpytovat svědomí a problémy opravovat a chovat se lépe. Po čase jsem zjistil, že problémy jsou tu ale pořád a že její stěžování si vzniká tak nějak samovolně. V tu chvíli jsem se to ještě snažil řešit. Když se tohle stupňovalo, začalo se mi zdát, že mě tím stěžováním si citově vydírá, abych něco dělal jak ona chce. Pak jsem párkrát začal stěžování ignorovat, ale problém se prohluboval a ona ho držela pořád v sobě - třeba týden - než se vyřešil. Nejhorší bylo to řešení. Studentka psychologie vlastní deprese a sebelítost vysvětlovala vše možně vědecky apod a občas se rozhovory na toto téma zvrhávaly tak že jsem už ani nevěděl předmět diskuse. Jen bezduché tlachání.

Dlouho jsem tohle toleroval, protože nám spolu bylo jinak docela dobře a žil jsem v takovém stereotypu. Chápal jsem jí stejně jako rodinu, byla pořád a všude. Jenže pak začaly i problémy v sexu. Nechtěla se milovat moc často, což pro kluka není úplně taky to nejlepší. Už jsem začínal být otrávený a bál jsem se jí cokoliv říct aby se neurazila resp. aby z toho nebyla smutná a nebylo jí to líto (==to je horší než se urazit nebo se na někoho nasrat, tohle je fakt citový vydírání, nejhorší je že to ale nebylo hraný ale doopravdy sebelítost z čehokoli jak noha).

A pak přišel ten den. Přestěhoval jsem se s rodiči do nového domu a o týden později jsem dostal novou práci. To nabouralo moje základní životní stereotypy. A v tu chvíli jsem si řekl, že se ve 21 letech nechci cítit jako 40 letej tatík, co má doma hroznou semetriku a radši sedí s chlapama po hospodách. Už nechci řešit její zničeho vzniklý lítosti a deprese. Bylo načase rozbít další stereotyp.

Asi o dva dny později po další hádce nebo spíš řešení další kraviny jsem nevydržel a rozešli jsme se.

--

Za ten jedenapůl roku vztahu jsem se toho o ženských naučil tolik, že to překonalo i Qark. Naprosto přesně už vím proč vznikl, protože holky jsou myšlením tak hrozně odlišný, že pokud si tím někdo neprošel má malou šanci někoho sehnat.

Byl a ještě pořád to je dlouhý a ošklivý rozchod, když je to takhle z rozumu, ale nebylo zbytí, nemohl jsem si pomoct. Ale hádejte co... je to sice pár dnů a občas na ní myslím, ale já se cejtim tak úúúúúúúúžasně volnýýý. Jako ptáček! A už balím nový ženský a jak mě to baví. Je to prostě super. Vítej zpátky Qarku!

Krásně to vystihuje jeden kousek z bash.org:

Kód:

#414593 +(14012)- [X]

DragonflyBlade21: A woman has a close male friend. This means that he is probably interested in her, which is why he hangs around so much. She sees him strictly as a friend. This always starts out with, you're a great guy, but I don't like you in that way. This is roughly the equivalent for the guy of going to a job interview and the company saying, You have a great resume, you have all the qualifications we are looking for, but we're not going to hire you. We will, however, use your resume as the basis for comparison for all other applicants. But, we're going to hire somebody who is far less qualified and is probably an alcoholic. And if he doesn't work out, we'll hire somebody else, but still not you. In fact, we will never hire you. But we will call you from time to time to complain about the person that we hired.

Podtext tohodle je pořád stejnej. Ženská chce ochránce. Sebevědomý, silný.... Je to zvířecí pud. Hodnej, důvěřivej, slabej v džungli pojde jako první. K pochopení pro chlapa je dobré vzít to z druhé strany. Chlap se chce starat a hýčkat, nechce moc sofistikovanou, sebevědomou a soběstačnou.

Zaujala mě myšlenka, že zkušenější ke zkušenějšímu a naopak. Akorát mam taky TEN problém. V celku vlastně nevím proč. S komunikaci většinou problémy nemám, jsem spíš extrovertní bavící typ, rád vtipkuju a reakce je často dobrá. Hygienické návyky mam na úrovni středoevropského standardu, rád si oblekám elegantní věci, nejsem nějakej krasavec, ale některejm holkám se líbim, jsem vysokej a hubenej a už tři ženský mi řekly, že mam i široký ramena tak tomu asi i věřim. Rád chodim do hospody a tak. Na straně druhej stojim jako člověk, kterej měl pár pokusů, ale nikdy žádnej vztah. Jednak proto, že jsem se moc nesnažil (ono to fakt samo nepřijde)  a taky proto, že sem tak trochu ješita a mam raději hezčí holky. Teď s postupujícim věkem se ale začínam dostávat do situace, že holčičky o 4-5 let mladší než já(19) měly sex a já ne. Problém ale teď je jak na holku. Hlavně spíš jakou. Pokud to bude nějaká ne až tak hezká, taková ta slušně vychovaná panna tak si řeknu ok, to nějak půjde máme asi tak stejný šance. Bohužel vnitřně mam raději takovou tu střední až vyšší třídu holek, který bývají hezčí a občas vědí co chtějí. A tyhle holky v devadesáti procentech mají nějakou zkušenost. Problém je, že já je tak trochu matu, některý by to do mě třeba ani neřekly. A proto se docela děsim toho, kdyby přišlo na věc a ona uvidí, že vůbec nevim. Paradoxní ovšem je, že holka podle mě po pár dnech začínajícího vztahu vycítí jestli člověk měl vztah nebo ne a dokáže si z toho udělat patřičnej závěr a spíš ji podle mě bude vadit, že člověk nemá zkušenost se vztahem, než že nemá zkušenost se sexem, jak trochu naznačila daemoniack.

Otázka na závěr, kterou momentálně řešim:
Mám se pustit do holky, která je panna na 99%, vztah podle mě neměla a já prostě vim, že když se budu snažit tak jí dostanu, ale nepřináší mi to úplný duševní uspokojení
nebo
se mam pustit do 355 pokusu o to zbalit holku hezčí s tím, že tomu věnuju čas, energii, peníze po několik měsíců a pak to skončí po týdnu pokud to vůbec začne.

Dopadnu buď jako můj kamarád, kterej má sice holku, která mě se příčí, ale nemusí si ho honit nebo nějakym happyendem?

Je možný že bychom se "nepohodli" při líbání? Jako že každej jede sám za sebe? Teď jsem si toho u jedný slečny všimnul. Moc mě to ani potom nebavilo...

Už jsem ani nedoufal. Ozvala se mi jestli s ní prej nemluvim. Tak jsme si chvilku popovídali (tak jako že já se zeptal a ona odpověděla max třema slovama) a už jsem zase v ignor listu :-DDDD

Na cajovne je fajn ze tam jsi v takovych kojich, mezi polsatrema, skoro tma intimco...

ja mam taky cajovnu rad. protoze nepiju pivo je pro me mnohem lepsi misto nez hospoda. dymku nemusim, to spis cajicek

Hehe, tak to ja sem byl vcera se slecnou v cajovne a pak jsem sel sam za kamosem do hsopody na pivo a kulecnik :-DDD Krasne sem spojil prijemne s uzitecnym :-D

Mno v koncentračním táboře jsem teda nebyl, ale docela silnej zážitek na mě zanechalo, když jsme, když jsem byl ještě menší jeli na výlet na Plitvická jezera (Chorvatsko, vnitrozemí). Bylo to chvilku po válce. A musim teda říct, že když člověk projíždí několik hodin jen prázdnýma vesnicema, kde jsou ve všech domech díry od kulek, všude vypálené domy bez střech, do pár domů bylo dokonce "vidět" po zásahu z děla. Ale co bylo nejhorší, to že kromě pár projíždějících aut tam nikde nebylo ani živáčka. Nikde tam nikdo nebydlel ani nebyl všichni utekli. Na šnůrách zůstaly jen kolíčky na prádlo. A nejhorší to bylo cestou zpět kdy jsme jeli už za tmy a nikde nesvítila žádná okna. Přes 100km, několik hodin a nikde nic něž památky na válku. Musim ale říct, že teď už se vše vrátilo téměř do normálních kolejí a jediná památka jsou ty dírky ve zdech.

Myslim, jak jsem na to koukal, že v těch lentilkách bylo od každý barvy stejnej počet. Stačilo tedy spočítat jednu barvu a  kouknout kolik je barev a prostým vynásobení dostanete celkový počet. Pokud by někdo snad měl screenshot můžeme se přesvědčit.

Není to jak působit na lidi? Dobrou knížku s nadhledem má Dale Carnegie, Jak získávat přátele a působit na lidi, pokud je to ono teda.

a pak to ta holka ukoncila z duvodu ze ''jsou moc spolu''

Klasická ponorka :-D

Řekl bych, že je to snad nějaká obecná reakce na nějaký chování, protože snad to samý se mi stalo teď. Je to snad jako z článku Holku si nevymodlíte akorát snad opačnej význam :-D Prostě jsme šli s kámošem s kterym jsme se dýl neviděli na pivo a on s sebou vzal svojí kamarádku. Nějak sem si akorát řekl, že to není moje liga (moc hezká, moc zkušená, starší), ale líbila se mi. Mno prohodili sme spolu pár slov a ona to pak trochu prepiskla a tak se stalo ez jsme ji museli vzit na chvilku do parku a pak za ruku odvest domu. KAzdemu muze byt jasne ze o povidani a doteky nebyla nouze. Tak jsme se seznamili. Zacal sem si trochu delat nadeje... Kdyz jsme se znovu setkali (opet ve spolecnosti vice lidi) tak si mne moc nevsimala, tak sem si zase rek ze asi nic. Akorat tentokrat to bylo skoro opacne. Nemel sem tolik upito byl jsem celkem v pohode, ale chytla mne uplne MEGA deprese. Sli jsme domu a najednou ke mne prisla vzala mne za ruku, ja sem si ji moc nevsimal bral sem to jako ze mne jenom dostava z deprese a pred barakem akorat povida jak jenom muze bejt nekdo tak nechapavej. Ok tak sem si zase rekl, ze to asi pujde. Dalsi schuzka byla u ni doma (opet za ucasti nekolika dalsich pratel), dali jsme vodnici a koukali na film a ona si ke mne ani nesedla a sedla si sama do kresla. Tak sem si zase rekl ze nic. Pak jsme znovu sli (necekane s dalsi spolecnosti) za zabavou, ona zase jako by mne ignorovala, i moje pokusy o navazani hovoru, cestou zpatky ke mne sama prisla a zacala mne postuchovat takze jsme k ni domu dosli uz za ruku. Zbyla dve devcata a kamos si rozbalili na koberci vodnici, ona jeste posilala nejaky nocni icq zpravy a ja sem si lehnul k ni na postel, pak ke mne prisla lehla si ke mne a tak sme se tulili libali, nevim co by bylo nebyt tech trech na koberci )) Tak sem si zase rekl ze asi jo Na druhy den jsem ji chtel vytahnout nekam sam a nic. Dalsi den taky nic. Treti den jsem se ji uz zeptal jestli men vubec chce videt a pak to prislo. Ze prej jako kamarada, protoze nemuze jen tak nekomu verit kdyz pred nedavnem skoncil jeden jeji dlouhodobejsi vztah. Tak sem si zase rekl ze ne. Jestli jsem dobre pochopil tak uz to par lidi rikalo v komentari pod clanky, ze odtud neni cesty ven. Chvilku sem premyslel a najednou ona sama od sebe mi pise na icq, ze nerekla nikdy, ale casem. To ze mi napsala sama povazuju za uspech protoze mezi schuzkami vetsina mych pokusu o kontakt pres icq skoncila na trech vetach, coz ve mne jeste vic utvrzovalo ze asi ne. Ale jak uz tu nekdo napsal, kdyz jsem se jinak to ptal tak mi rekla ze ji na mne zalezi. No a pribeh konci tim, ze sem ji zase zkusil napsat jenom abych vedel jak se ma z chalupy, na jak se mas odsekla ze prej ani nevi, a na otazku co dela uz jsem nedostal odpoved. ZKratka jsem byl poslan do prd*le a rozhodl jsem se ze uz ji psat nebudu, Pokud bude chtit napise sama. Zatim to vydrzela docela dlouho.

Tak to sem se nechal nejak unest, ale nikdo nemuze rict ze sem vam dobre nenastinil problem :-D na pozadani dodam i historii icq XD. Jinak celou dobu lovu jsem hltal Qark.net a snazil se ridit radama a jeste jsem provadel prubeznou konzultaci s nekolika kamaradkama avsak bezuspesne.