Spíš bych se přiklonil k Av0vi.
Včera po knihovně přišla na film, všechno bylo ok. A zůstala pak přes noc. Než jsme šli spát, tak na to ještě přišla řeč a říkala, že se takhle cítí lépe. Prý se tady u mě cítila pořád jako na návštěvě, a tím, že tady nic není její ani neplatila nájem, tak se cítila blbě, že nemůže ani nic říct, co se jí nelíbí, ať už vůči mně nebo vůči spolubydlům. A taky, že se jí ten můj pokoj nelíbí:-D Prý až budem bydlet spolu, tak by chtěla jít do nového bytu, abychom tam přišli zároveň a zařídili ho dohromady.

Vypadá to, že problém byl asi jen v tom a nevěděla, jak se z toho vykroutit. I když s těmi city nevím. Tulí se, líbá mě, ale jsem teď trochu odtažitý, pže potom co to takhle vyhrakla, tak čekám až zase řekne, že už si to v hlavě srovnala. Projevy sice vypadají, že jo. Ale dokud to neuslyším výslovně, tak se asi nezbavím ostražitosti.

Nesouhlasím s tebou stoudy. Tak bych mohl při každé problému hledat novou holku, co ho nemá. A každý má své mouchy. Mně prostě moje holka sedí v tolika oblastech jako žádná před ní. Takže si myslím, že vztah je o tom hledat nějaký kompromis, samozřejmě do určité míry. Takže pokud ta citová nestabilita byla způsobená tím problémem s bydlením, tak bych v tom až takový zádrhel neviděl. Jiná je pokud se to bude cyklicky opakovat i kvůli jiným věcem nebo nějakým blbostem.

Ještě bych se vrátil k úvodní otázce. Možná i tím, že jsme spolu byli pořád, tak mi klesala attraction. Tak si říkám, že bych jí teď neměl vídat každý den a udělat si sem tam program jenom pro sebe, chtěla to tak přece.

Ahoj,

Chtěl bych vás poprosit o radu, jakým způsobem se teď chovat - jestli moji přítelkyni trochu nechat tápat a přemýšlet o mě, aby si to uvědomila (nechat vycukat) nebo naopak jí ujišťovat a dokazovat, že jí miluji.

Po komplikovaném začátku (bylo tu jedno moje vlákno - ano nakonec jsme spolu skončili:-)) jsme spolu začali chodit. Začala zároveň u mě bydlet (možná to bylo moc narychlo), zároveň si nechala koleje pro případ co kdyby.

Asi po měsíci přišla s tím, že by možná měla být víc na kolejích, abychom to neuspěchali. Mě to dost vyšokovalo, pže to znělo, jakože je v tom nějaký zase problém a neví, co cítí. Udělal jsem asi tehdy chybu, že jsem nějakou komunikací s ní došel k tomu, že u mě zůstane a časem se uvidí. Jela na pár dní domů a když se vrátila byla zase vroucná, tak sem si řekl problem solved.

Po dvou měsících mi řekla, že se jí ulevilo. Zeptal jsem se proč? A po chvilce vyzvídání na mě vybalila - že to až do téhle chvíle necítila, že mě miluje, ale jenom má ráda. Dávala tomu šanci, protože jí jeden kámoš psycholog řekl, ať počká aspoň tři měsíce, že to je způsobené tím přechodem ze vztahu do vztahu. A ona v tu chvíli řekla, že už to konečně cítí. Trochu mě to zaskočilo, ale celkově se mi ulevilo.

Mimo silvestra jsme kolem něj byli hodně doma, pořád jsme se učili a nikam nechodili kvůli zkouškám. A předevčírem vypadala smutně, a když jsem se na to zeptal, tak po chvilkové ženské hře co ti je? nic. Z ní vylezlo, že neví, co cítí. A že to probírala s tím psychologem a on jí poradil, abychom si dali měsíc pauzu, že stále nemá vyřešený ten rozchod v hlavě a musí si ujasnit jak chce vlastně žít. To byla jako kudla do zad, protože jsem myslel, že je všechno v úplné pohodě. Emočně mě to rozhodilo, takže jsem z toho byl smutný a řešil to s ní. A ona přišla s tím, že by potřebovala víc času na sebe, Musí si to ujasnit a neví co teď cítí.

Naznačil jsem jí, že jestli chce pauzu, tak se mi to nelíbí, že je to pro mě jak rozchod. Ona, že jí taky nechce, a proto mi to původně nechtěla ani říkat. Tak jsem řekl, že to je dobře, že to řešíme teď a ne za měsíc, kdy by se to v ní ještě více nahromadilo. Dohodli jsme se, že půjde zpátky na "nějaký čas" na koleje, abychom měli víc prostoru. A ona si vše vyjasnila. Budeme se normálně stýkat, když budeme mít čas, prostě spolu nebudeme bydlet.

Večer jsme byli na jídle a na zákusku a všechno bylo fajn smáli jsme se atd. pak, když měla jít na kolej tak rozesmutněla s tím, jestli by nemohla jít až druhý den. Já jí řekl, že ať to udělá jak chce. Ona chtěla mermomocí znát můj názor. Tak jsem řekl, že kdyby bylo po mém tak by tady zůstala pořád, že nechci, aby šla pry, ale pokud to tak cítí, tka jí bráni t nebudu a je to lepší, ať to vyřeší, než kdyby s tím měla přijít zase za dva týdny. Takže by měla jít. To jí vyhnalo trochu slzy a řekla mi předtím, že třeba teď večer to zase cítí intenzivně, takový ten hřejivý pocit se mnou. Já šel do práce a řekl ať jde dnes nebo zítra, nechám to na ní.

Ten den večer jsme si psali na icq a ona, že je už na koleji a je z toho smutná. Nějak jsme to zase řešili trochu a já jí řekl, že to je tak lepší, že chci, aby si to vyjasnila a ona že to je dobře, že to tak chápu. Pka mi řekla, ať to neberu jako rozchod, že se chce dál vídat, jen prostě spolu nemusíme bydlet. Je pro ní normální, že se neuvidíme každý den.

Přišla s tím, jestli půjdem druhý den na oběd, tak jsem řekl, že rád. A ona hned, že ale pak musí do knihovny takže jen na oběd.

Včera přišla z práce šli jsme na oběd, já byl zase ze začátku takový smutný, protože jsem si uvědomil, že zase po obědě zmizí. (Mám blbou náladu, jsem prostě zvyklí, že usíná se mnou a podobně, najednou tu nejsou její věcí a jsem doma sám). Přišla s tím, že to takhle je lepší a třeba za rok se ke mně nastěhuje. Teď spolu nemusíme bydlet, protože po škole spolu budeme pořaád bydlet třeba dalších patnáct dvacet let, tak ať se nebojím. Šli jsme na oběd a ona pak chtěla do knihovny a šla si ještě ke mně pro nějaké materiály.

U dveří jsme se zasekli a ona: Nebudu se asi zouvat, jen mi to podej. Já: Jak chceš myslel jsem, že půjdeš na chvíli ještě dovnitř. Ona: Tak jo.

Tak jsme se pomazlili a došlo na sex, to byla moje chyba, měl jsem to nejspíš nechat jen u toho mazlení. A pak jí poslat do té knihovny, kam nakonec vůbec nešla, protože jsme trochu zkysli u mě a jí bolela po obědě trochu hlava.

Šla na kolej a já jí říkal, že večer jdu na trénink a pak se musím učit a ona, že tak aspoň na koleji si třeba se spolubydlící večer otevřou flašku vína a že když byla tady se mnou, tak mohla taky, ale nechtělo se jí tam jít, protože radši vždycky dávala přednost tomu být se mnou. Říkal jsem jí, že klidně měla si udělat ten čas pro sebe a ona, že prostě to neuměla.

Večer jsem se s tréninku zastavil za našima společnýma kamarádama (všichni bydlíme kousek od sebe) a napsal jí z fb, jakože to učení už nevidím a jsem nakonec u nich a ona, že taky se neučí a kouká na videa. Po chvíli napsala tak asi ahoj.
A já: tak ahoj, jdeme něco hrát.
Ona: hm
Já: Vzdyt za nama klidne prijd
Ona: no nevim
Já: tak rozmysli, zatim
Ona: cau

Po půlnoci jsem přišel domu a ona mi napsala, jak bylo.
Já: v pohode, skoda ze jsi neprisla
ona: hm
Ja: co se deje
Ona: jsem smutna promin

trochu to popisovala

A ze nemela pocit ze ji tam chci a ted ma sebelitostny pocit, že jsem jí tam nezavolal (nechtěl jsem jí strašně přemlouvat ať tam dojde-chtěl jsem jí nechat prostor).

Tak jsem jí vysvětlil, že jsem myslel, že je s tou spolubydlící a mají svůj program, takže to bylo nedorozumění a ona, že spolubydlící zkoušku neudělala a nakonec někam šla, takže zůstala na koleji sama a je ted smutna.
Říkám a proč jsi smutná. Ona nevím prostě smutná.
Tak jsem navrhla ale ne moc nuceně: Pokud budeš chtít, můžeš za mnou přijít, Zvednu ti náladu.
Ona: Teď už ne. půjdu za chvíli spát.
Já: dobře

Snažil jsem se pak s ní mluvit o jiném tématu, ať jí trochu rozptýlím a lehce se to povedlo, pokecali jsme. Pak že už teda půjde spát a já že taky ráno brzo vstanu a budu se učit.
Ona, že taky brzo vstane a POJEDE do knihovny. a napsala tak papa:-* a já dobrou:-*

Dnes by měla podle toho jak jsme se včera domlouvali přijít po knihovně, aby si zacvičila na rotopedu. A pak s tím přišla na tom obědě ona, že bychom mohli kouknout na nějaký film. Dnes ráno jsem váhal jestli jí něco napsat ve stylu, přeju dobré ráno ať se ti dobře učí a večer se budu těšit. Ale nakonec jsem nic nepsal, pže nevím jak se teď zachovat podle té první mé otázky - zda jí trochu nechat přemýšlet nebo naopak jí pořád dokazovat, že jí miluji. Nevím jestli je to její nejistota nebo to, že mě má moc jistého.

A v neděli jdeme do divadla včera jsme si byli koupit lístky - to je další indicie, kdy si říkám, že fakt potřebuje jen trochu prostoru pro sebe na koleji a není to tím, že by nechtěla se mnou být - to by se asi chovala víc odtažitě.

Je to děsně dlouhé, omlouvám se. A děkuju za váš názor.

to je trochu uspěchaná reakce

myslím, že se to dá řešit a že si jinak velice sedíme ve všech směrech a nepodvádí mě, abych to uvedl na správnou míru:-)

Nebo bych to právě neměl vůbec řešit a lámat si tím hlavu. A nechat jí, aby sama cítila, že je mi to jedno, což by jí znejistilo a táhlo více ke mně.

Rád bych slyšel názor na ženu, která si ve vztahu pořád potřebuje dokazovat svojí krásu a atraktivitu. Chápu, že je to do určité míry normální, spíš bych řekl i zdravé. Ale není to už přehnané, když pořád jde za tím, aby jí někdo psal , že by s ní chtěl spát a podobně. Tváří se naivně, že si myslí, že se s ní chtějí kluci jen kámošit (třeba z ulice nebo z akce), a pak je strašně jakoby překvapená, že jim jde o sex, že se chtějí líbat a podobně.

V podstatě mě štve to, že jí nestačí, že se líbí mně. Vím, že každý potřebuje cítit, že má na to, ale tady už mi to přijde trochu přehnané.

Poddotaz: Jde jí nějakým způsobem ukázat, že mi to vadí, tak aby v reakci na to to přestala dělat nebo prostě je to takový typ, který si nějakým způsobem trochu kompenzuje, že v  mládí byla ošklivé káčátko?

čau,
vždycky jsem si říkal, že jako chlapovi je mi tohle celkem šumák, ale holka, s kterou chodím cca měsíc mi téměř vůbec neříká, že mě miluje. Nijak se neodtahuje, chce se mazlit, spíme spolu, takže si říkám, že nadtím asi zbytečně přemýšlím. Jednou mi i řekla, že ona to prostě neříká, že je jí to prostě divné to říkat. Jaký na to máte názor?

Můžu dostat nový nick? stačí zkrátit to na třeba Zavpa, ať si pamatuju chyby a můžu začít znova

Tak myslím, že jsem to zvládl... Mluvili jsme, ona se to snažila stále postavit do roviny, že za to nemůže a já ji klidně říkal, že to takhle cítím a do hlavy jí nevidím a že by měla začít dělat věci za sebe a ne dávat příčinu stále mimo sebe nebo pocitům...

Na to hned zareagovala, že jsem jí celou dobu přemlouval, já ji zastavil a řekl, vidíš to je přesně o čem mluvím, na to musí být dva a ty jsi se tomu svolila... tak mlčela... A v tomhle duchu se to celé neslo...

Když už to bylo pořád dokola, tak jsem jí pohladil po tváři a řekl: Mrzí mě to, já tě miloval a věřil v tebe. Čau.
Otočil se o pomalu v klidu kráčel domů, ona se rozešla za mnou a po pár krocích řekla ať počkám. Tak jsme došli až k mým dveřím.. 40 metrů... a tam mi řekla, že jí někdo něco tak hnusného nikdy nenapsal a ať jí to řeknu do očí... Tak jsem jí to v podstatě zopakoval, řekl, že ji před nikým shazovat nemám zapotřebí a že to je jen mezi náma... a ona, že jestli se teda nechci už vůbec vidět? A já jií řekl že neznám důvod proč se vídat. Ticho. řakl jsem ahoj a šel domů. Ona: ahoj.

A teď mi ještě napsala na icq:

ona16:01
no stejne jsem nejspis v ignore listu
já16:01
nejsi
ona16:02
ok
ona16:12
a az budes nekdy v situaci, ze budes mit rad dva lidi, tak si na me vzpomen...  ahoj
já16:19
mozna je to ten problem, mela by ses proste rozhodnout a snazit se a ne pochybovat a hledat dalsi a nebranit se, jinak se to zase bude opakovat, at uz kvuli tobe ale i tomovi, tak doufam, ze uz to vickrat neudelas... ahoj
ona16:23
ja jsem nikoho nehledala "Zamilovany v patu:-)"... jenom jsem byla prostм slabá ti říct, že se nebudeme stýkat, což by bylo i složžité, a pak užž tě na to měla moc ráda.. a myslím, žže po tomhle rozhodně neudělám. pa
já16:24
dobre pro tebe cau

Tak co vy na to... stejně to zamrzí, ale nemělo to cenu, aspoň si můžu vážit některých věcí v čem mě to změnilo k lepšímu...

Ještě tady zítra doplním náš rozhovor. Prý mi k tomu ještě chce něco říct, tak jsem jí řekl, že já problém s tím se sejít nemám.

Ona: A kde se sejdem?
Já: Muzem do parku nebo nekam sednout.
Ona: Nechci, aby nas poslouchal cely lokal...
Já: Nemám se za co stydět a scény tropit nepotřebuju:-)

 

Takže jsem zvědavý, jak se zítra bude snažit mít poslední slovo a celé to hodit na mě...
A tím to asi hasne, pak to klidně můžeš zavřít...

Takže milý rádcové Celá Love story je u konce...

V krátkosti - celou dobu to tahala i s ním, nikdy to s ním neukončila úplně. A teď ve finále je zase s ním, což jsem zjistil dneska při rozhovoru s ní, když jsem se snažil domluvit se, kdy jí donesu zbytek věcí... tak jsem jí nachytal, řekl, že tohle přehnala a že jí všechno nechám na vrátnici, když nemá ani kousek odvahy a úcty se mi podívat do očí i s dopisem, co jsem jí chtěl říct... A položil jsem to.

Kámoška řekla, ať schválně počkám na koleji až přijde s ním, ať on vidí jaká je mrcha. A nakonec přišla ona sama bez kabelky a báglu, takže jeho nechala někde pro jistotu čekat nebo ho poslala na jeho kolej, abychom se náhodou nepotkali :-D

Řekla mi, že nechápe proč jsem naštvaný a že nic neudělala a že ona nemůže za to jak to dopadlo... Tak jsem se jí vysmál: A kdo za to může jiný než ty...

A ona vylekaná se začala dožadovat toho, kde je ten dopis, pže si myslela, že jsem ho někde nechal, aby ho našel on. Odsekl jsem jí, že jev krabici s věcma a ať si ho přečte a dá mi navždy pokoj a odešel jsem. Smáznul jí z FB a z ICQ...

V dopise bylo asi toto zkráceně:

Že jsem jí vážně miloval, ale ona si prostě se mnou jen hrála a zničila to díky tomu, že neví co chce. A jestli si myslí, že tím, že mě nechala není mrcha, tak se mýlí, protože ho se mnou podváděla a nejen se mnou a to už tím nesmaže. Minulost se vrátit nedá. Taky, že v lásce se toho dá odpustit hodně, ale v přátelství ne a proto nikdy kamarádi nebudeme. Byl jsem blázen, když jsem si myslel, že můžeme být spolu, když je taková jaká je. Sobecká a nehledí na city jiných. Že si nezaslouží mě ani jeho a že je mi líto jeho, protože on může jen čekat, s kým ho zase podvede, aby uspokojila své touhy... Že jí už nikdy nechci vidět, ať se mi už neplete do života, že podělala, co se dalo. V závěru: Možná ti to jednou odpustím, ale nikdy nezapomenu, co jsi mi udělala.

Už mi i volala kámoška, že jí psala, takže očividně to s ní dost hnulo ten dopis... Něco ve stylu, že si tohle nezaslouží, tak jí ona napsala: A co jsi čekala, když po tom všem, co pro tebe udělal, jsi ho takhle tahala za nos a ještě se vrátila k Tomovi ani si to s ním neukončila... A ona se už jen zmohla na to, že je kámoška na mojí straně a že to tak není a nemá cenu to vysvětlovat...

Je jasné, že nemá, protože není co, jelikož to tak bylo a ona nemůže přiznat ostatním, že je s ním, protože by jí odsoudili... Co už btw udělali, protože věděli, jak se chovala..

The End

Děkuji za pomoc, chvíli se teď budu věnovat sobě a práci a pak začnu hledat nějakou hodnou stabilní extrovertní holku a hlavně, která je single :-D

Druhý den mi napsala jestli si může přijít pro věci, tak jsem odepsal, že klidně může, ale nevím, kdy budu doma, že jí dám ještě vědět.
Přišla a bylo toho hodně, tak jsem jí s tím pomohl na kolej, celé to bylo takové smutné, moc jsme nemluvili, kromě takových zdvořilostních frází, jak se tan druhý má a co dneska dělal.
Na koleji mi vrátila peníze, co jsem jí dal na půlku antikoncepce, v tu chvíli to bylo až komické, hledala ještě deset korun, tak jí říkám celkem důrazně, pže mi to přišlo oproti tomu celému absurdní: Na to se vyser... Takže tohle je konec?

Ona: Já teď prostě nevím. Chci být asi sama.

Bylo mi fakt do breku, ale držel jsem se a jen jsem procedil mezi zuby po chvíli mlčení: Ty jsi mu ani neřekla, že už jsme spolu, že?

Ona podrážděně: To jako chceš říct, že jsem si to celé tak plánovala, abych se mohla vrátit nebo co?

Já: To jsem já neřekl...

Ona: Já teď zase nevím, musím se z toho dostat celé si to srovnat a nejlíp, když budu sama. Kdybys to včera možná neřešil, tak to přejde a bude to v pohodě.

Já: Tak to jsem se měl koukat, jak je něco divně a ty jsi smutná. Poznám na tobě, když je něco špatně... Možná neměl... Tak už nebudu a časem to přejde...

Ona: To už teď nejde. Jsem strašně zmatená a musím se přesto dostat a celé si to rozmyslet. Teď chci být sama.

Sednul jsem si na postel chvíli koukal, co bude a pak povídám: Víš co, až si to rozmyslíš, tak se ozvi, jestli ještě budeš mít zájem... Možná ho budu mít i já... Uvidíme... Čau...

Ona: Čau

To bylo v úterý, teď je pátek a neproběhla vůbec žádná komunikace, občas jí potkám na icq, ale nehodlám jí nic napsat. Snažím se z toho nějak dostat, ale stále na ni myslím... Nejhorší je, že už nevím jestli jí ještě můžu důvěřovat, potom, co to zase takhle otočila... Nevím, co by musela udělat... Snažím se chodit ven na pivo, na párty, na fotbal, ale jsem totálně bez elánu... Vím, že teď nic nenadělám a až čas ukáže.

Strašně mě to štve, protože jsme si rozuměli, přitahovali se navzájem a tady ty její šílené výkyvy emocí to takhle pohřbily... Myslím, že u mě nechala nabíječku, ale už je to celkem dlouho a mobil jí tak dlouho nevydrží, takže má asi druhou... Nevím jestli se k němu vrátila, nebo je sama nebo se schází teď s jinýma, asi se tím teď zbytečně užírám... Bohužel celá naše parta je teď v zahraničí až do neděle, takže jsem tady zůstali jen my dva...

Chce se mi smát a brečet zároveň...

Je to stále dokola...

Prožili jsme čtyři úžasné dny, kdy mě zahlcovala tím, jak mě miluje.
Pak jsme zkoukli Klamače srdcí a na konci se ona rozbrečela, že bývalému strašně ublížila a začala zase přemýšlet.
A samozřejmě zákon schválnosti - druhý den v práci na ní čekala obrovská kytka se vzkazem: Můžeš jí vyhodit nebo se dívat jak postupně umírá. Stejně tě budu milovat.
To jí rozsekalo a začla být zase divná a schizofrenní. Prostě zase nevěděla.
Večer jsme se o tom začali bavit, pže jsem cítil, že to není ok. A ona s každou větou se víc odpoutávala ode mě. Až nakonec řekla, že jí je smutno a je strašně emocionální a ty negativní pocity si teď spojuje se mnou, pže je v mé přítomnosti a chce mě jakoby odstrčit. Ještě pár vět jsme prohodili a já se oblékl vzal si věci a chystal se odejít. Jen jsem se k ní otočil a čekal, že ještě něco udělá, zastaví to. A ona řekla: Cítím se nešťastně. Já: I se mnou? Ona: Ano.
Otočil jsem se ona se mě pokusila chytit za rameno se slovy promiň, já se jí vysmekl a zabouchnul za sebou.

Pak mi přišla sms: Asi o mě už nechceš slyšet, ale promiň vážně mě to mrzí.

Odepsal jsem: Mrzí? To je všechno?! Já mám taky city... Proč jsi se mnou byla, když ses celou dobu cítila nešťastná, jak říkáš.

Ona: Celou dobu ne! Ale prostě se teď cítím tak jak cítím a nedokážu dělat, že se nic neděje... Já vím, že máš, ale cokoli teď napíšu bude málo...

Na to jsem jí už neodepsal. Mám pocit jakoby mi vrazila do srdce nůž a párkrát ho v něm otočila a nejhorší je, že přesto stále jsem schopný jí odpustit. Ale ne jen tak... Nerozumím, proč se to stalo, asi ještě pořád nedokázala spálit to pouto z minulého vztahu. Myslím, že mu ani neřekla, že jsme spolu začali chodit.

happy ending tak teď už jen budu makat na tom, ať nám to vydrží... díky všem

Trochu se mi to rozleželo v hlavě a ještě jsem jí napsal.

Nekompromisně, že nehodlám zase spadnout do toho, co bylo předtím. Štve mě, že mi o něm řekla až po tom a buď se s ním rozejde nebo jsem s ní skončil já.

Tak tohle je fakt na posrání... už musím být sprostý...
Výsledek nejsem sám, kdo je zpátky ve hře :-/

Takže další den po squashi a restauraci jsem hrál nevšimáka a vůbec jí nenapsal, až dnes kolem oběda něco ve stylu: Jak ti jde učení? Můžeš přijet mi pomoct s obědem na odreagování. Na to mi napsala, že už byla bohužel na obědě. A učení má kopec. Víc jsem neodepisoval.

Chvíli potom jsem se připojil na FB a hned mi napsala a v podstatě zopakovala tu smsku, nic jsem nepsal a ona, ze ve tři jede do centra. Já zas nic. Ona, že bude asi do pěti v knihovně a kdyby jí to přestalo bavit, tak že by na mě chvíli měla čas. Tak jsem si řekl no to si dělá srandu, abych za ní potom všem na chvíli letěl do centra. Tak jsem jí napsal, že mám v plánu se podvečer dívat na film a když chce tak ať přijede ona a tečka.

Už ve tři mi psala, že se jí tam nechce a jestli může přijet hned. Já, ať přijde, že jsem doma. Tak jsme zkoukli půlku filmu a pak se pomilovali, říkal jsem si, že to šlo rychleji než jsem čekal. No a jak si tak ležíme, tak ona, že mi musí něco říct a že se budu na ní zlobit, tak jsem začal čuchat nějaký problém.

Řekla mi, že po té noci jak jsem za ní přijel a vylekal ji. Tak z toho byla celá špatná a zanedlouho se jí ozval bývalý, že by se k ní chtěl vrátit... A ona na to kývla, že by tomu dala ještě šanci, protože si myslela, že já jsem už zabitý. Ale že pak celou dobu myslela na mě a bylo jí za mnou smutno. No tak jsem zůstal zmražený, ani jsem nebyl naštvaný, spíš jsem měl chuť se začít smát.

Ona, že teď by chtěla být vlastně se mnou, ale je jí blbé mu zase po týdnu dát kopačky. Tak jsem jí řekl, jestli jí není blbé s ním být z lítosti, že já bych chtěl konec, než aby se mnou byla jen proto, že mi nechce zlomit konec. A ona, že je blbá a zas neví co dělat a má nás prostě ráda oba.

Pak se ještě ke mně tulila a líbala mě a nějak jsme se o tom trochu bavili, ale nic kloudného z toho nevzešlo. A pomilovali jsme se znova. Na závěr mi řekla, že jsem nějaký hezčí, a pak jí on zavolal, kde je. A v tu chvíli jsem se trochu naštval. Ona hned jestli se teď už zlobím a já jí řekl, že teď už jo a doufám, že to nějak rychle vyřeší. A ona na to, že teď se už musí hlavně až do středy jen učit a uvidíme se až pak. Ještě mě na rozloučenou políbila.


Tak teď prostě nevím. Ani z toho nejsem nějak v prdeli. Spíš prostě maximálně zaskočený! Čekal jsem, že řekne, že mě nechce nebo, že ještě stále neví, ale že se k němu vrátila?!?

No nejvhodnější mi teď přijde zase hrát nevšímáka a myslím, že jí zase budu chybět a ozve se dřív než ve středu. Co vy na to?

Tak asi jsem zpátky ve hře:-)

Poté eskapádě jsem se vůbec neozýval, ona byla o víkendu doma a na chatě s kámošema. Psala kámošce a ostatním jak mi je a že jí je smutno.
Včera a dnes jsme si psali na icq, z její strany to bylo stále takové, jestli mi to nevadí a jako by se cítila provinile a nevěděla jestli si s ní chci psát nebo se vůbec vídat.

Dneska se mě už ptala, že když bude mít díru mezi stěhováním z koleje na kolej, jestli si u mě může nechat věci a popřípadě i přespat, ale jen tak informativně, ale dodala, že by klidně spala na zemi.
A odpoledne jsme šli na squash s tím přišla ona, tak jsem nejdřív říkal, že asi ve čtvrtek půjdem všichni. A ona, že by šla i dřív, tak jsem nadhodil, že odpo mám čas. Původně měli jít i ostatní, ale ti to nakonec odřekli, takže sami dva...

Zahráli jsme si, byla pohoda. Snažil jsem se být co nejvíc v pohodě. Povídali jsme si o všem možném. Po squashi jsme šli ještě spolu na jídlo, tam to bylo zase fajn, uvolněné, místy jsem měl pocit, že měla takové ty pohledy jako dřív...

Pak jsem musel do práce, před restaurací jsme se rozloučili, čekal jsem jestli se ona bude k něčemu mít, ale nic, ale taky zároveň neodešla. Tak jsem jí dal pusu, říkal jsem si jen zlehka, zatím ne polibek. Doufám, že jsem tím dal najevo, že nechci být jen kamarád.
No uvidím, co bude dál.

dořešili jsem to ukončil jsem to, ona to probrečela, odvedl jsem jí na zastávku, jen jsme mlčky smutně šli a oba čekali, jestli to ten druhý vezme zpět...
na zastávce se ke mě smutně tulila a dotýkala mé tváře, přesto jsem vydržel nic neudělat nepolíbit ji, pak to přijelo a řekli jsme si jen poslední ahoj a ona se slzami rychle utekla dovnitř...

a pak jsem to celé zkazil a zabil její city ke mně... udělal jsem největší blbost svého života... nechal jsem se v té agonii vyhecovat kámoškou, že jí přece chci vidět, tak ať za ní okamžitě jedu... ve dvě ráno, no co aspoň si člověk uvědomí, že život není americký slaďák... teď už je to definitivní...

Napsala mi ráno ať si to nevyčítám a podobně, tak jsem jí jen napsal, že se omlouvám a děkuji za hezké chvíle a že chápu jak teď vypadám v jejích očích, ale co se stalo nejde vzít zpět a že si nevyčítám to, že jsem se ztrapnil, ale že jsem o ní přišel... už se neuvidíme...

Docela si to celé uvědomuju, o to víc to bolí. Připadám si jak největší kretén, že mě to vůbec napadlo taková dementní věc, fakt nechápu co jsem čekal. Takže než mi začnete psát, že jsem blbec, tak si to teď uvědomuju až moc dobře    Doufám, že tohle vlákno aspoň pomůže jiným se vyvarovat takových osudových chyb.

Díky za všechny rady.

Takže jsme se potkali, všecko bylo fajn jakoby nic, tak jsem jí pak na procházce přitlačil, jak se teda rozhodla a ona ze sebe vysoukala, že stále neví.
Řekl jsem jí, že to není pro mě východisko. Že já chci slyšet, jestli se mnou chce být nebo ne a je konec. Pak jsme to rozebírali a ona, že stále nedokáže jít ze vztahu do vztahu apod.

Až jsem to vyhrotil, že v tuhle chvíli je to pro mě všechno nebo nic a to s ní celkem zacloumalo. Začala mě líbat a chtěla ať počkám do večera, kdy ke mně měla přijít pro nějaké věci.

Večer jsme to řešili a ona přišla s tím, že stále neví, tak jsem jí řekl, že mé stanovisko zná. A ona jak to myslím, tak jsem jí řekl, že pro mě je její nevím stejné jako ne, takže se nebudeme vídat a až si to rozmyslí, tak mi může dát vědět a já možná budu mít ještě zájem nebo možná ne, ale snažit se bude muset ona. Na to se rozbrečela, že se se mnou chce vídat, ale zase že teď fakt nemůže jít do toho vztahu... No a pořád jsme se o tom tak nějak bavili a vyplynulo z toho mezi řádky, že vlastně není ještě za tím starým vztahem.

Do téhle chvíle jsem si říkal, že dělám správné kroky, ale pořád jsem nedokázal říct holce, kterou z celého srdce miluju, tak teda sbohem a je konec.

Skončilo to nakonec tím, že jsme se spolu vyspali, to vidím jako chybu:-( Pak jela domů, ještě uvažovala o tom, že u mě přespí, ale neměla tu věci na zítřek do práce.
Před spaním mi ještě napsala sms: Takže se teď nebudeme vídat? Tak jsem jí napsal, že to dorešíme zítra.

Tak nějak cítím, že jediná šance je v tom to useknout a buď jí budu natolik chybět, že přijde a bude chtít vztah nebo prostě konec. A vím, že asi nesmím kývnout na její chci čas, budem se vídat a až si budu jistá, tak s tebou začnu naplno, protože to by asi byl můj postupný bolestivý konec. Ale prostě je to těžší než jsem si to představoval, říct do očí lásce, že je konec. Ještě k tomu, když se mnou chce být... ale jak...

No po třech dnech nevšímání konečně napsala, že dnes nemůže, ale zítra bychom mohli zajít na oběd. Tak jsem zvědavý, jak se jí to uleželo v hlavě. Pak dám vědět, jak to dopadlo.

Pokud přijde s něčím jakože teď nebudeme spolu chodit, snaž se dál nebo varianta kamarádi, tak se s ní rozloučím.

Jj s tímhle se nějak pomalu smiřuju a pochopil jsem to, ale stále mi vrtá hlavou, proč ten někdo koho chce nejsem já?

Nějak nemůžu najít ten okamžik, kde jsem udělal chybu, kde se to celé zvrtlo. Už jen proto, abych se toho příště vyvaroval.

Prostě čtyři dny zpátky jsem byl ten nejúžasnější, ten s kým je rozhodnutá být, ten koho miluje a na druhý den o stoosmdesát stupňů.

Myslím, že jednou příčinou by mohlo být, že ten druhý den se viděla s tím bývalým a vrátilo jí to do porozchodového mindráku, s tím, že já jsem ten viník a proto ty její city tak náhle ochladly. Fakt netuším, tohle mě teď žere nejvíc, aspoň znát pravdu. Ale na to asi nikdy nepřijdu, takže se tím neužírat bude nejlepší řešení. I když pořád v sobě skrývám malý plamen naděje, že si to třeba urovná v hlavě a zas jí začnu chybět a v pondělí bude rozhodnutá pro mě... No uvidím, teď už nic neovlivním k lepšímu...

Prave mi napsala sms: Že domů o víkendu nejede, ale stejně se chce vidět až příští týden.

Nevím jak si to vyložit. Proč mi to vůbec píše, když se stejně nechce vidět. Nebudu na to reagovat.

Tak ani včera se mi nepodařilo jí vytáhnout aspoň na oběd, ale nijak jsem to nehrotil, nechce vidět nikoho. Kámoška se s ní bavila a ona jí říkala, že uvažuje, že je zmatená a přemýšlí o tom, že se mnou nechce vůbec nic.

Večer jsem jí jen napsal, že jí do ničeho nechci tlačit a že nejsem na ní naštvaný a protože mi na ní zaleží, tak jí dám čas. Dobrou
Ona poděkovala a popřála mi dobrou noc.

V pondělí se má vrátit zpátky, do té doby jí nebudu vůbec psát... nic. A uvidím, buď se vrátí a uvědomí si, že chce být se mnou a nebo ne a v tom případě jí jen poděkuju za hezké chvíle, co jsme spolu strávili a řeknu sbohem. A víc se s ní už neuvidím.

mně to taky přijde divný, tak nevím jak se zachovat, poraď Avo nebo myslíš, že to je ztracené?

to joei: myslím, že to není ten případ, od rozchodu je to cca týden a spíme spolu pravídelně...

to petanx: taky si říkám jestli nepřitlačit, i když ona říká, že teď na ní nesmím tlačit, že chce být se mnou jen se potřebuje trochu sama vybrečet a nechce, abych jí takhle viděl a že to je jediná cesta pro ní, jak se pak naplno oddat mně... dneska jí psát nic nebudu, max jí odepíšu večer, jestli napíše na dobrou noc a pak se s ní zkusím zítra sejít...

Jsme spolu, jsem šíleně šťastný...

Ale stále má ještě takové výkyvy, vždycky když už to začne být úplné a já cítím jistotu, tak ona trochu cukne, že je to moc rychle nebo že potřebuje být po tom rozchodu chvíli sama.

Dnes mi napsala, že včera to na ní všechno dolehlo a probrečela odpoledne a že se z toho potřebuje dostat, musí být sama a snad to pochopím...
Odepsal jsem jí, že to chápu, ale mrzí mě, že mi to neřekne osobně. A přesto bych si s ní ještě chtěl o tom promluvit.

Pak jsme si psali na ICQ a ona že mi akorát psala sms jako odpověď a že to nemyslela jako rozchod ani jako to že by mě nechtěla už vůbec vidět.
Jen se prý z toho potřebuje dostat a vytruchlit ten pětiletý vztah a že nějakou dobu nikoho nechce vidět.
Trochu jsme to rozebírali a ona napsala, že chce být se mnou, ale neví jestli se zamiluje, že je ještě zamilovaná do něj a dokud ho potáhne za sebou, tak se do toho nemůže se mnou úplně ponořit. A že by se týden nechtěla vidět. Tak jsem jí napsal, že mi to je trochu líto, ale respektuju to, pokud jí to má pomoct. A že se u mě zatím nic k ní nezměnilo a snad do té doby ani nezmění. Ona mi napsala, že pokud jí miluju, tak jak říkám, tak by se to změnit nemělo.

Nevím, jestli jsem na ní neměl víc přitlačit, aby šla ze vztahu do vztahu nebo jestli je to správně nechat jí trochu prostoru, ať si plně uvědomí, že chce být se mnou, když jí začnu chybět. Nechci na ní tlačit, ale zároveň se vždycky přiklonila ke mně, když jsem jí víc naznačil, že nejsem tak jistý a nebudu tady věčně. Poprvé se s ním kvůli tomu rozešla a podruhé když chtěla trochu přibrzdit nebo cuknout zpátky, tak pak řekla, že chce být určitě se mnou. Ale teď tak nějak citím, že možná bude lepší ji nechat trochu srovnat se.
Nebo ne?