Pokud se ptáš jestli jsou trapná tato romantická gesta, tak si myslím, že spíš ne. Pochopitelně záleží na jejich míře a situacích, ve kterých jsou projevována, ale myslím, že všeobecně něco takového holku spíš potěší.   

Tenhle postup (Luky) nebude fungovat z jednoho prostého důvodu. Pokud má někdo nízké sebevědomí, tak je to věc, která se zpravidla dlouhodobě vytvářela, takže ten člověk má velmi dobrý důvod pro to, mít na sebe názor takový jaký má. Stejně tak, jak se dlouhodobě vytváří negativní mínění o sobě, je potřeba vytvářet i to pozitivní. Když si člověk jako Alda (a jemu podobní) bude nalhávat jak je děsně dobrej, tak tomu možná bude chvilku věřit, a třeba pokud bude vhodná konstelace hvězd, tak i za nějakou slečnou půjde a pak nastane kámen úrazu. Proč? Je to to stejné, pokud bychom strčili neplavce do hluboké vody s tím, aby začal plavat. Prostě tu situaci nezvládne a akorát se ztrapní, ať už koktáním, nemotorností apd. Tím vším si akorát potvrdí jakej je hroznej trouba, a že na to nemá. A to je špatně.

Pokud by měl někdo zájem se dozvědět o sociální úzkosti víc, tak můžu jenom doporučit knížku od Jána Praška Sociální fobie. Stojí necelé dvě stovky a je tam také mj. podrobně rozepsaná metoda, kterou jsem zmiňoval ve svém předchozím příspěvku.

U mě je to něco, čemu říkám dobrý vkus. Znamená to třeba vkusně sladěné oblečení, volba účesu, modních doplňků, líčení a tak. Většinou platí, že čím je ta dotyčná v těhle věcech zdrženlivější, tím líp to vypadá.  Moc mě neberou extrémy, tzn. když někdo vypadá jakoby vylezl z módního salónu anebo opak toho, když zevnějšek působí zanedbaně. Těžko se to nějak definuje. Prostě když je na holce vidět, že si dala na svém zevnějšku záležet, působí upraveně a vkusně, tak jsou to vždycky sympatie k dobru. Pak je ještě důležitý úsměv nebo alespoň lehce optimistický výraz ve tváři. Drtivá většina holek má totiž pěkný úsměv, akorát některé ho z nějakého důvodu moc nepoužívají .  To z věcí, které u mě rozhodují o prvním dojmu bylo asi všechno. Aby mě pak někdo zaujal dál, to už by bylo na jiné téma, a navíc by ta kritéria byla výhradně subjektivní, tudíž málo zajímavá.

K řešení strachu ze sociálních situací se v klinické praxi používá metoda expozicí. V čem to spočívá? Opakovaně se vystavuješ situacím ze kterých máš strach, a tím se je učíš překonávat. On totiž celkem spolehlivě funguje začarovaný kruh toho, že máš z určitých situací strach, tak se jim vyhýbáš, a protože se jim vyhýbáš, tak se je nenaučíš zvládat a tím větší z nich máš strach. Pochopitelně nejde o to, abys jen tak z ničeho nic zkusil dostat třídní sex-bombu do postele. Sestavíš si seznam situací, které ti dělají problém, od nejlehčích až po ty nejtěžší. Začneš těmi nejlehčími a až je budeš zvládat, tak se posuneš dál. Úplně jsem nepochopil jestli máš problém zvládat i situace každodenního života (vyřizování na úřadech, mluvení s neznámými lidmi a tak) anebo se to týká jenom holek. Pokud se jedná o ten první případ, tak odtud bych začal, protože to jsou konec konců věci, ve kterých až tak o tolik nejde. Až ty nebudou problém, tak potom bych se přesunul k holkám. Věř mi, že jiná cesta z toho není. Zkoušet, zkoušet a zase zkoušet. Všechny sociální situace se nenaučíš zvládat jinak, než že se jim budeš pravidelně vystavovat.

Nevadí mi, protože ve většině případů to jsou lidi jako všichni ostatní. Nemusím akorát takové ty zženstilé typy, ale nemám potřebu se nad nimi nijak pozastavovat, prostě je ignoruju. Jinak bylo několika výzkumy dokázáno, že sexuální orientace se vytváří ještě před narozením a nedá se během života změnit. Někteří lidé mají sklon svou skutečnou orientaci (pod vlivem různých okolností) potlačovat, ale nemá to dlouhodobý charakter a uvnitř sebe jsou pořád stejní.

Milá Ančo, mám dojem, že v tomhle ti docela rozumím, navíc v mnoha věcech které popisuješ vidím sám sebe. Takže co mě k tomu napadá. To, že ti je 21 a nemáš žádné zkušenosti, tě ještě z ničeho nediskvalifikuje. Věřím tomu, že pokud tě někdo bude mít skutečně rád, tak mu to nebude vadit ani v nejmenším (spíš bych řekl, že to někdy může být i mírný klad). Pokud bych měl mluvit za sebe, tak mě by něco takového u holky vůbec nevadilo. A neboj, tyhle problémy má víc lidí. Vezmi si třeba mě. Je mi 22, a moje zkušenosti s opačným pohlavím se rovnají čisté nule. Takže jsme minimálně dva . Navíc ten kdo je sám, není žádný společenský vyvrhel. Tenhle názor ve velké většině tvoří lidi, kteří naopak sami být neumí a musí za každou cenu s někým být. Tohle vůbec nejde zevšeobecňovat, navíc nějak výkonově hodnotit, tak, že ten kdo měl více partnerů/zkušeností je automaticky lepší. Každý člověk je individualita, a srovnávání s ostatními je zbytečné, protože jsou v jiné pozici než ty.

Sám podle sebe vím, jak je těžké najít někoho, s kým by si člověk rozuměl, takže ti v tomhle ohledu moc neporadím. Na druhé straně si myslím, že není dobré se upínat na to "někoho co nejdřív mít". Zbytečně to člověka svazuje, takže má pak pocit, že mu chybí něco, co už dávno měl mít. Přikláněl bych se k tomu, co napsal kvarkopako v poslední větě. Pěstuj svoje zájmy a koníčky, kde se můžeš potkat s lidmi, co se zajímají o stejné věci jako ty. A jestli se z toho něco vyklube se uvidí.

Zajímavá otázka. Všeobecně by se dalo říct, že introverti jsou dobří posluchači, protože méně mluví a víc naslouchají. Introverti také nebývají povrchní, a mají dobré předpoklady k individuální práci, která nevyžaduje interakci s ostatními. S tím souvisí také to, že pokud přesně ví co mají dělat, tak bývají při práci samostatní a dokáží si ji řídit sami.

Další výhody co mě napadají jsou spíše subjektivní povahy.
- introvertům nevyhovuje povrchní tlachání, takže komunikace s nimi bývá účelná a obsažná
- jsou zvyklý nad sebou a ostatními přemýšlet
- rádi se zaměří na jedno téma, které pak do hloubky zkoumají (mluví o něm)
- dávají přednost úžšímu kruhu "opravdových přátel" před velkým množstvím povrchních kontaktů