Jeden z mála co jenom nekecá a sám se nemůže odhodlat. Máš můj respekt, pocity po překonání sebe sama jsou úžasný!

Pražsky naštěstí ještě nemluvim a Pražák ze mě asi hned tak nebude, pouze tady přežívám  , ale je to komplikovanější nicméně kořeny vedou právě kamsi na česko-polskou hranici.

Jj, takovýhle lidi potřebujou od někoho slyšet "běž" a prostě pak půjde. Jistou psychickou podporu cítíš pak v tom, že je tam někdo, kdo ti rozumí a chce ti pomoct.

Petr M.: Kdybys vydržel tak do června-července a byl ochotný zajet kousek do Č. Těšína, tak bych si i udělal čas. Co jsem slyšel (a četl i tady na fóru), tak je to tam luxusní a je tam relativně veliká šance potkat budoucího mafiána  .

[Stydlivý]

V tom případě to znamená, žes nebyl introvert ani zakomplexovanej extrovert. Takovýhle stavy vznikají ze třech důvodů:
1. geny
2. výchova
3. negativní zážitky z mládí

ad 2.

Vždycky jsem mámě řekl, že bych si třeba dal zmrzlinu a ona mi na to řekla "Tady máš prachy a běž si jí koupit." a co jsem já udělal? Nic. Prostě sem se na to vykašlal, protože by si o mně mohli ty lidi něco myslet, něco o tom, že puberťák si jim dovolil nakupovat v obchodě. Styděl jsem se. Stydlivý Měl jsem prostě ohromné komplexy ikdyž mě furt rodiče někam tahali a zahlcovali mě láskou - bylo mi to v životě k ničemu. U holek to bylo ještě horší. Měly o mně zájem, to jo, ale já nebyl schopný se vubec na něco zmohnout a ztratil jsem všechny šance.

Stydlivost není věcí introverze. Je to psychická porucha, která se má řešit v počátcích, tj. v dětství. V pubertě se ty problémy nakupí a je těžký s tím něco udělat. Můžeš pokračovat až potom, co si to všechno srovnáš v hlavě a zjistíš, co vlastně chceš. Potom teprve se s tím dá něco dělat.

Místo týhle nikamnevedoucí diskuze napiš něco k tomu, jak probíhala tvoje změna. Uvítal by to hlavně James 

[nemusí]

LOL, reakci Di-Xe nechápu, Richard jenom napsal, že se nejde změnit z introverta na extroverta. Ne že žádný introverti neexistujou.
Aby se to trochu ujasnilo - introvert je člověk, který nemá potřebu komunikovat, ale to neznamená, že nemluví nebo tak něco. Extrovert na druhou stranu komunikaci vyhledává.
Rozdíl obou "druhů" je pouze v chuti a iniciativně mluvit, ne v její intenzitě.

Ten příklad s rohlíkama je dobrej - ten kdo tohle zažívá nemusí být introvert, jenom se tak projevuje jeho nemoc sociální fóbie. Tohodle se dá zbavit a zbaví se toho ten, kdo chce. Kdo nechce a stežuje si na to, tak ten je sračka.

Nechápu, jak někdo může dávat takovou váhu tomu, co kdo napíše a zvlášť na ICQ. Na ICQ píšou totální blbosti jenom puberťačky, které nelze brát vůbec vážně. Je-li na tomhle komunikátoru závislá starší holka, o něčem to vypovídá a koho myslíš že bude mít radši? tebe nebo své virtuální přátele, z nichž většinu lidí nikdy neuvidí.

To, co sem Jamesi píšeš jsou jenom výmluvy, kterýma chceš omluvit svojí neschopnost. Řeší se tady jeden problém už 20 stránek a ty nejsi schopný se sebou něco udělat. Řekni, co jsi udělal pro zlepšení kromě toho, že jsi přečetl ty dvě knížky? Aplikoval jsi něco z toho do praxe?
Jestli si myslíš, že výmluvy jsou cesta k úspěchu, tak jsi na omylu! Nejlepší bude, když přestaneš psát ty svoje domněnky a místo toho napíšeš jednou denně všechny výmluvy, co jsi za den vymyslel. To bude určitě užitečnější než neustálé povídání o tom, jak s tím dneska začneš. (To se ani nezmiňuju o tom tvém "pokusu" před Vánoci a tom, že se sejdete nejdéle do pololetek. Proč ne hned příští týden?)
Když nejsi schopný něco udělat ty sám, myslíš že to někdo udělá za tebe tím, že ti bude radit jak se zeptat cizího člověka na ulici třeba jenom na čas?
Řekni, proč se bojíš oslovit někoho na ulici? Co tě má sakra sr*t, seš přece alfa, ne? Alfu nezajímá, co si myslí ostatní. Jestli se tak nebudeš chovat, bylo to tvoje čtení knihy Jak se stát alfou úplně zbytečná ztráta času. Musíš se pohnout z místa, tak sem napiš, co máš za problém, co ti brání být alfou a výmluvy proč to tak nechceš.

Stalo se mi něco podobného a totiž, že jsem měl příležitost mít o cca 4 roky starší holku (24 let). Ne že bych ji přímo odmítal, ale naopak byla už rozumnější než mladší holky. Problém byl v tom, že jsem s ní neviděl budoucnost, protože ona za nějakou kratší dobu bude chtít rodinu a to já bych v nejbližších letech neplánoval. To by taky mohl být jeden z důvodů, proč odmítat starší ženy.

Do nedávna jsem diskotéky odsuzoval navenek proto, že tam chodí vychlastaný, divný lidi. Ve skutečnosti to bylo kvůli tomu, že jsem se bál, že nebudu umět tancovat, ztrapním se a v životě se tam neukážu. První návštěva dopadla tak, že jsem tancoval s asi 45ceti letou ženskou (díky bohu za ní), přes kterou jsem se záhy dostal k asi o polovinu mladší kočičce. Na poprvé to bylo dost divný, ale dalo se to přežít. Po druhý to bylo už úplně v pohodě, sice tancovat neumím, ale stačí chvíli pozorovat lidi okolo co dělaj a jde to samo. Ze začátku jsem si myslel, že bude jednoduší zkusit tancovat mezi neznámýma lidma a co osud nechtěl, bylo to právě naopak - druhá diskotéka s lidmi, co znám 10 a více let. Nic to není, jenom z toho budeš mít dobrej pocit a spoustu nových známých(ostí).

Btw Hitche jsem teď dokoukal a bylo by pěkný, kdyby existoval takovej randeolog. Ten tlusťoch to ale umí rozbalit  docela mu to šlo.

[henry]

Považuju se za nesmělého, proto sdělím svoje zkušenosti.

Když vidím holku, která se mi líbí, snažím se jí co nejvíc vyhýbat. Ať už pohledem nebo i fyzicky (přesně jak psal henry). Pokud se podaří a jsem v její společnosti sám, tak mě přitahuje jako magnet, tzn. že se horní polovinou těla nakloním k ní (no co, když už přišla, tak proč nebýt blíž). Pozorně poslouchám, co říká, snažím se usmívat a ve chvíli, kdy sděluje podle mě nedůležitou myšlenku sleduju její obličej a taky především ruce.

Extrovertka - je to dobrý v tom, že se vždycky snaží zachránit trapné chvíle, kdy na mě přijde stav mlčení. Je to ale horší v tom, že nevím co si myslí a už předem odsuzuju situaci k zániku žádnou další schůzkou do budoucna.

Introvertka - dobrý je to v tom, že mám pocit, jako že jsme na tom podobně. To se dokážu i víc uvolnit a bavit se víc, než v předchozím případě. Nevýhoda v tomhle je, že je těžké říct, jak na tom jsem (extrovertka to minimálně naznačí).

Za poslední dva dny mě naštvala moje neschopnost něco ze sebou udělat. Předevčírem jsem byl v jednom baru, kde byla pěkná barmanka (sakra řikám si, dyť já jí znám, ale nevim odkud) a co víc, nedokázal jsem jí ani pozdravit. No tak jsem to přešel s tím, že počkám na další příležitost a ta přišla včera ve vlaku. Sedim si takhle v kupé (kočky vedle sebe jsem si vůbec nevšimnul, teprv až když vystupovala)  a koukam sakra, dyť já jí znám, ale nevim odkud. Vybavuju si její vzhled, oblečení a oblišej i v jiný situaci a sakra nemůžu si vzpomenout. Řikám si, že bych měl za ní jít a zeptat se odkud jí znám. Sakra a zase nic, zase sem si řekl, že budu čekat na další příležitost. Nejhorší na tom je, že co tejden to podobná situace. Takovej stav fakt dokáže člověka nas*at.

Otáčí se za pravou rukou, takže doprava  Všichni tvrdí doleva, tak snad nejsem divnej 

Taky jsem zažil takovou "svini". Nebyla teda zasednutá na mě, ale na několik spolužáků. Důvod - nezajímali se o vykládanou látku, dělali bordel a nevzájem si s ní lezli na nervy. Nikdo ji neměl rád, na každýho řvala a když něco neuměl, měla blbý keci. Když jsem ji poznal blíže (bylo jí asi 70; poznat blíže se dá člověk i jiným způsobem), vyjevila se jako opravdu milá pani, se kterou se dalo pěkně povídat. Byla starostlivá a jediný důvod proč na nás byla zlá (kromě několika provokatérů) byl ten, že chtěla, aby z nás něco bylo. Když se na to zpátky podívam, byl to jeden z nejlepších lidí, co jsem kdy poznal - zůstala mi v paměti jako člověk, na kterého se nedá zapomenout.

Nezdá se mi z tvého popisu, že by si na tebe nějak zvlášť zasedla. Proč by to sakra dělala? Je to pedagog a jeho účelem je tě něco naučit. Neber to tak, že si na tebe zasedla, ber to tak, že si tě vybrala proto, že tě chce něco naučit a chce změnit tvůj přístup k vzdělání. Když ji nemůžeš porazit, spoj se s ní. Angličtina je hodně důležitá (podle mě důležitější než čeština, viz. Gympl  ) a proto se ji začni učit. V hodinách se ptej, projevuj zájem. Přečti si článek v angličtině a i když budeš všemu rozumět, zajdi za ní s tím, že něčemu nerozumíš a že bys byl rád, kdyby ti s tím pomohla.

tak mi pak napsala že mě má ráda a moc si mě váží, to mi řekla víckrát

Má tě ráda jako kamaráda a jenom tě bude využívat.

Rád se přiučim od zkušenějších, nejlépe v týdnu po-čt jinak jsem nepoužitelnej 

Jsem na stejné úrovni jako jsi byl ty na začátku a snažím se z toho dostat. Tvůj příspěvek je pro mě inspirace a dává mi nový důkaz, že se s tím dá něco dělat. Za ten seznam knížek bych se taky přimlouval.

Já jsem si taky do nedávna říkal, že tam za žádnou cenu nepůjdu a to je mi 19. Moje argumenty proti: 1. neumim tancovat, 2. někdo mě tam pozná, 3. obavy z toho, že udělam nějakou blbost. Stručně řečeno, na disko jsem se dostal náhodou, neměl jsem to v plánu. Za boha bych tam sám od sebe nešel. Nakonec jsem skončil na parketu s pěknou slečnou, která šla tancovat sama od sebe (nikdy dřív se mi nestalo, abych měl k holce takhle blízko). Všechno je to trochu víc zamotanější.

Nicméně když čtu příspěvky našeho introverta, tak vidím sám sebe před několika týdny až měsíci. Nikde jsem nenarazil na příspěvky nebo články, které by popisovaly cestu od úplného dna vzhůru. Nějaký čas jsem čekal, až narazím na stejný případ jak jsem já, ale nikde nic. Tak jsem se rozhodl udělat první krok a cítím se lépe než před tím.
Lidem jako jsi ty by pomohly rady od někoho, kdo začal úplně od nuly a tudíž měl z toho všeho stejné pocity jako ty. A ty já můžu nabídnout.

Hele, ten vzhled neřeš. Mně se to zdá normální a podle mě pokud na to nebudeš upozorňovat tak to nikdo vnímat nebude. Je to asi stejný, jako kdybys každýho při rozhovoru upozorňoval, že seš nervózní a možná budeš mluvit blbosti - tak se lidi na ty blbosti zaměří a seš v háji.

V tomhle bych si dovolil nesouhlasit. Pokud budeš diskutovat s učitelema, budou tě mít všichni za kreténa. Alespoň to takhle vidím já. Nesnáším, když kamkoliv přijdu a vidím jednoho člověka jak s každým diskutuje. Z toho se mi opravdu dělá zle.
Tím, že budeš diskutovat s někým, kdo je na vyšším postavení než ty si spíš respekt snižuješ. Nikoho přece nezajímá, proč s nimi rozebíráš věci, který nikoho nezajímají. Budou si o tobě myslet, že lezeš každýmu do zadku jenom kvůli tomu, abys získal lepší postavení. Takhle to chodí téměř všude.

Nauč se mluvit i o úplných blbostech. Je naprosto jedno, o čem mluvíš, hlavně že mluvíš. Stalo se mi nedávno na jedný akci, že jsem se bavil s jedním týpkem o věcech, který neměly vůbec smysl. Moje proslovy k němu neměly hlavu ani patu, ale on se překvapivě se mnou bavil. Vypadalo to přesně jak píšeš - s ostatními se bavil normálně a myslel jsem si, že se se mnou nikdo bavit nebude, protože toho prostě nikdy moc neřeknu. Ze začátku bys to mohl zkusit s pomocí alkoholu (to byl i můj případ) - potom ti vůbec nezáleží na tom co říkáš.
Jo abych nezapomněl - nikdo se se mnou sám od sebe nezačne bavit, ale pár lidí (byly střízliví) se se mnou bavilo úplně v pohodě a sami od sebe.
Podle mě není rozdíl bavit se s holkou nebo s klukem, to časem poznáš.

Jeden můj příspěvek s tím úzce souvisí, zkus si ho přešíst http://forum.qark.net/o-cemkoliv/je-tu-nekdo-schopen-mi-poradit/;msg36682#msg36682 .
Lidi si tě začnou vážit po tom, co začneš mluvit jako první o těch tématech, který zajímají ostatní. Prostě mluv i o úplných blbostech, ostatní se určitě přidaj. Tím ostatní uvedeš do stavu, kdy se s tebou budou bavit úplně normálně a nebudeš muset přemýšlet o tématech - prostě budeš schopnej se zapojit do normálního hovoru, který se týká, pro tebe před časem, úplný blbosti. Po čase ti to jako blbost připadat nebude.
Btw. nevím, jestli jsem pochopil správně tvůj problém.