Ahoj, zkusím ve zkratce popsat problém. Bude mi 26, s přítelkyní jsme přes rok a půl. Pořád studuju, budu končit (ale ještě ne letos) medicinu, mně osobně škola bere dost času, nemám na to si nějak extra přivydělávat sám. Loni se mi jako obvykle zkoušky protáhly do září, učil jsem se celé léto, přítelkyně za mnou jezdila každý den, pomáhala mi, podporovala mě apod.  Do toho měl táta padesát, nevěděli jsme co pro něj, co jsme věděli že mu udělá radost, nadělíme mu společnou čtyřdenní dovolenou, jako rodina jsme nebyli nikde 7 let a rodiče sami nejezdí. Byl nadšený, účel to splnilo. Potíž byla trochu, že to nešlo naplánovat jinak, než po zkouškách a v podstatě ze 3 týdnů které jsem měl v září volné a přítelkyně na mě "čekala" jsem se hned ještě na 4 dny vypařil. Věděla to dlouho dopředu, neříkala že by ji to vadilo, snažil jsem se ji to vysvětlit že chci tátovi udělat radost, vypadala že to chápe. Pak jsem se ji samozřejmě věnoval a byli jsme i spolu na dovolené, kromě toho se vídáme často, skoro každý den, ale hodně přes školu (studuje stejný obor), špatně si organizujem společný volný čas.

Letos jsme měli ve vztahu docela dost krizi, hlavně z její strany, do toho všeho vyšly mamčiny padesátiny přes prvního máje, tak jsme se viděli až po něm. V té krizi mi to vyčetla, ikdyž to bylo dvakrát špatně naplánované, ve stylu že jsem mamánek atd, že v takovém věku se na dovolenou s rodiči nejezdí a do budoucna ať to mám na paměti jinak si s tím naloží jak to vyhodnotí. Tenkrát jsem ji řekl, že to bylo vyjimečně a kvůli těm narozeninám.
Našim se to asi líbilo, přemlouvají nás abychom s bratrem s nimi jeli v září na kanáry. Sami by nikam nejeli (proč nevim - nevidim do jejich vztahu) a bratr by jel, tak se tam mám i s kým bavit atd. Začalo mi to z principu dost vrtat hlavou. Na jednu stranu si myslim že spolu jako rodina vycházíme, loni to bylo celkem fajn, když jsme starší tak to neni vubec takovy opruz jak v pubertě, na kanáry bych se i rád podíval, sám se tam nedostanu ještě X let a přijde mi dobré kromě tahání z nich peněz i trochu udržovat vztahy. Na druhou stranu cítím trochu dluh vůči té přítelkyni za to že jsem odjel minulý rok, nechci teď moc dráždit, mám ji jinak rád a rád bych náš vztah dal docela do kupy ale nelíbí se mi že kromě finanční stránky (to jsem s rodiči probiral dost že z nich nechci tahat žádné peníze navíc než je nutné a to prý problém není, to by mi ani nenabízeli kdyby byl) je v podstatě přítelkyně jediny důvod proč odmítám jet...  Jinak bych s ní jel samozřejmě taky někam a času bychom na sebe měli letos dost..

Díky za rady. Nemyslím jen teď, ale i v dřívější době. Teď jsme spolu asi týden. Stejně je to děs, tolik let nic a pak člověk zjistí že vlastně na tom vůbec nic není. Jen se stačí pár týdnů chovat normálně a ve vhodném okamžiku chytnout za ruku a pak už to jde samo... Tak ještě držte palce ať to dál něčím nepose*u myslím, že mám na čem makat...

Teď do jedné holky ze školy. Nechodím s ní přímo na všechny hodiny, patří do jiné skupiny. Známe se dva roky, ale dřív jsme se moc nebavili, jen občas si napsali. Nedávno jsme se domluvili, že spolu něco podniknem a byli jsme tak dvakrát po sobě skoro na celé odpoledne a přišlo mi to fajn. Od té doby se potkáváme docela často, občas dáme po škole sraz nebo se domluvíme že někam zajdeme, častěji si píšeme, myslím, že si snad celkem rozumíme... Ozývá se i sama od sebe, sama občas navrhne, že bychom mohli někam zajít - oběd, kavárna, plánuje se jedna akce, sama říkala že doufá, že se uvidíme, že by mě tam chtěla mít.
Ale takto se může ozývat i kdyby mě brala pouze jako kamaráda se kterým občas ráda stráví volné chvíle a kromě toho, že se se mnou možná úplně nenudí (to by mě asi nepsala a sama někam netahala), se nedá vyvodit vůbec nic, že?

Jedna známá mi nedávno řekla, že už jí tak rok vrtá v hlavě, že jsem gay. A údajně se jí na to ptali i všichni její známí, kteří nás spolu vidělí spolu. Důvod? Že jsem ve 23 letech ještě nikoho neměl (už to ji stačilo k utvrzení), dále prý podle posazení hlasu, gestikulace.

Já teda nevim, vždy jsem si byl svou orientací jistý, od 12 pravidelně koukám na po*no (s ženskými samozřejmě), otáčím se za děvčaty, pokud je příležitost nahlédnu do výstřihu či na pěkný zadeček. Zamilovaný jsem byl celkem hodně (vždy do dívky) několikrát, to že jsem stydlivý a nebo se to jinak posralo je jiná věc. Maximálně bylo líbání nebo nějaké ošahávání, ale za chlapa bych neměnil. Když se na mě v přeplněné MHD tlačí chlap tak je mi to krajně nepříjemné, když pěkná slečna tak mi to naopak nevadí.... To je jedno, toho by se našlo asi víc.
Teď argumenty proti - zmiňované zabarvení hlasu neovlivním (btw myslel jsem si, že je to pověra, že se podle hlasu dá poznat orientace), jak gestikulují gayové netuším. Jsem nad tím pak přemýšlel, možná používám u hovoru víc ruce než je zdrávo, což mi nikdy předtím nadošlo, ale i tak.. Mám asi výrazně víc kamarádek než kamarádů - nejvíce se bavím s lidmi ze školy a hold na medině máme cca 75% slečen... Kámoše mám samozřejmě taky a rozumím si s nimi, ale na to snad orientace taky vliv moc nemá. Jinak mě nic nenapadá. Oblékám se naprosto normálně.

Jinak se mě na to ptala asi jen ona a ještě jeden kluk kdysi, jinak nikdo a když jsem kdykoliv někomu řekl, že jdu na rande se slečnou, tak se netvářil nikdy moc překvapeně... A to že si to o mně mysleli všichni její známí si možná trochu přibarvila aby to nebylo jen na ni, páč jsme se viděli pouze párkrát a vím že nás spolu viděl pouze jeden člověk, kterého znala.

Možná to zbytečně moc hrotím, jen mě trochu namítlo že mě někteří přesvědčují o mé vlastní orientaci, které toho teda asi ví víc než já, ale nejsem z toho zrovna dvakrát nadšený, jestli tak na okolí působím... Ale stejně s tím asi nic moc neudělám, že???  Pořád je asi nejlepší varianta snažit se být sám sebou a víc neřešit?

No. Tak si píšu a byl jsem párkrát venku se slečnou, se kterou to trochu vypadá, že by to konečně mohlo vyjít, není to samozřejmě ještě jistý ale tak o to teď nejde, to už nějak dopadne. Potíže je v tom - já - 23 let, nikoho jsem neměl, sex taktéž nula. Pouze líbání a takové nevinné osahávání. Předpokládám že dřív nebo později dojde na toto téma řeč. Je lepší říct pravdu ať už ji přijme jakkoliv a nebo trochu zalhat a říct, že zkušeností moc nemám, holku jsem měl jednu ale je to už dávno? Pokud bychom spolu nechodili tak bych se s tím asi určitě nechlubil a pokud náhodou jo (ale nechci předbíhat), tak zas bych nechtěl moc lhát, ale tak nevim co je lepší...

Joo děkuju, jako nějaké dluhopisy apod. jsou fakt k ničemu ) Teď ji psala kamarádka se stejným problémem (akorát chtěla vrátit jen blbých 70 kč) a klasika jako půl roku -- peníze nemá, po výplatě vrátí... Mně nešlo už ani tak o ty prachy, to je mi jasné že když mi to nebude chtít vrátit nebude že na ni moc nemám, spíš jestli má cenu ještě s takovou osobou udržovat nějaké vztahy ale už i mně, jinak hodné a naivní osobě došlo že ta holka bude menší kámoška a víc vychcaná než jsem si myslel.

Díky za rady! Samozřejmě že vím, že se to netýká pouze ženských a stejně to nejde globalizovat na všechny holky, akorát tohle je spíše baličské fórum, proto jsem to tam připsal. Chodí sem inteligentnější vzorek populace, než na jiná fóra, tak jsem nechtěl, aby mi byl příspěvek smazán
K věci - jak mi slíbila více než před týdnem, že peníze pošle na účet, tak peníze samozřejmě nepřišly. Zatím jsem se nepřipomněl, dával jsem čas, protože se to mohlo přes ty svátky minulý týden zpozdit, ale stejně odpověď znám už teď - že zapomněla a pošle jindy, ostatně jako vždycky, pořád dokola.
Brigáda - přes rok neměla, teď v létě už ano. Třeba mi to vrátí jak ji přijde výplata, třeba se toho nebude chtít vzdát jak do teď, když ji přišly peníze.

Jedna spolužačka na tom asi není finančně úplně nejlíp. Začala si půjčovat peníze, když neměla - na jídlo, jízdenku, později i těhotenský test, na zaplacení faktury... Bral jsem ji jako dobrou kákošku, které jsem věřil, tak jsem jí pujčil. Říkala, že mi to bude vracet po splátkách, jak bude zrovna mít. Výsledek - za půl roku mi z 600 vrátila pouze kilo někdy na jaře. Nejdřív se čekalo až přijdou prachy za ubyt. stipendium, pak až nějaké dostane od otce... Ale stejně mi vrátila pouze jednou. Za další týden jsem měl dostat další stovku, ale tu už jsem neviděl. Prý má jiné důležité věci, které si musí koupit. Nejsem jediný kdo má podobný problém, kámošce dluží taky a nevrací, ikdyž míň a už na začátku roku říkala, že má rozpůjčováno na více stranách, tak to bude trvat dýl (ale tím jsem si nepředstavoval tak dlouho). Když jsem se jednou nenápadně připomněl, tak po nás skoro vyjela, že kdyby ty prachy měla, tak by je dávno vrátila, teď jsem se musel znovu připomínat, nejdřív říkala že až se uvidíme, ale to bude teď v létě kdoví kdy, tak jsem jí řekl že ne, že ji dám číslo účtu, ať mi je tam pošle. Tak říkala že pošle půlku a půlku další měsíc, to byl poslední ústupek na který jsem přistoupil (ikdyž to byla asi chyba). Zatím peníze nepřišly, ale tak jsou svátky - dávám čas do konce týdne.
Jako já se sice bez toho pětikila minu, o to zas tak nejde, mě sere spíš ten princip, tak když někomu něco půjčím tak se mu to snažím co nejdřív vrátit a ještě sám od sebe a nechovám se takovýmto způsobem ne? Nehledě na to 500 není problém za půl roku při troše snaze a při troše úcty ke kamarádovi našetřit ne... (Údajně třeba na to, aby si koupila cigarety měla, ale to mám pouze z druhé ruky)

Dřív jsem o ni měl zájem i jako něco víc, teď už jí moc nevěřím ani jako kámošce.

Jak se v takových situacích chovat??? Ženským nepůjčovat?

Ja z toho taky nic vic nevyvozuju, pouze mi prislo ted vhodne taktez ji ted neco koupit... Jen jsem se chtel zeptat jestli by vam prislo blbe na oplatku taktez koupit plysaka, nebo s cim mate zkusenost ze to slecny jako pozornost ocení... My jako darky kupovali vetsinou chlast, nebo se nas slozilo vic lidi na neco z sexshopu, ale s temi kamaradkamyi jsme meli precejenom jiny vztah, ted to neni vhodne... Pristi tyden se stehuje na kolej tak uz jsme domluveni ze hned prvni den prijedu, tak jsem ji chtel neco dat..
merengesi - diky za tip

Díky za rady.. Seznampvák nic extra, pak jsme se ještě viděli pozděj a to bylo celkem fajn; pak mi dala takového toho medvídka z edice Me to you, s nápisem Special friend, prodává se to docela často; nemáte dobrý tip na nějakou podobnou pozornost co jí koupit? Ještě takový opožděný dárek k narozkám. Nejvhodnější mi přijde taky plyšák, ale asi je to trapné, když jsem ho dostal nedávno od ní...

Tak na FB a spoluzacich vznikla skupina budoucí prváci, pak když bylo rozdělení do kruhů tak nebyl problém vyhledat pár lidí, se kterými budem chodit... Teda z těch, co už se přidali. Každopádne díky, to je dobrá připomínka nefixovat se tam nejvíc na jednu osobu.

S jednou holkou si píšem cca 6 týdnů (budoucí spolužačka na VŠ, uvidíme se za týden na seznamováku). Často spolu flirtujem, hlavně ona se mnou teda, takové ty typické pusinky, miláčku, zlato apod.Třeba se mě zeptá jak moc ji mám rád, nebo mi nahraje tak, že bych ji mohl krásně zalichotit a já to pošlu jinou větou do outu a pak je uražená. Potom si vynucuje abych ji napsal něco hezkého, nebo ji napsal sms jak na ni myslím apod. Bral jsem to jako flirt, ale někdy mám pocit, že to možná myslí o něco vážněj než já. Mluvila třeba o "spolecne partnerske dovolene" pristi rok u moře, nebo se ptala jestli bude na seznamováku líbačka, nebo jak bude u mě na privátě přespávat, říkala, že si mě vycvičí na pěkné věci, abych ji hladil a lechtal záda apod...

Na otázku jak moc ji mám rád jsem ji řekl, že ji rád mám, ale spíš ve smyslu že je mi sympatická a že je fajn, ale že jsme se zatím nikdy neviděli, tak ji určitě neřeknu jak moc, že jsem to spíš bral jako flirt. Ona říkala, že to taky nebrala uplně stoprocentně vážně, ale prostě že to tak cítí, že ze srandy mi ty věci nepíše... A stejně to nezabralo, dneska šla ven a řekla že očekává smsku že na ni myslím, pak prozváněla a nakonec si stěžovala, že jsem nenapsal...

Já nevím teď co s ní... Jednak si chci držet odstup, aby si nemyslela že k ní něco extra cítím, pak ji nechci nějak nasrat, přecejenom se budeme vídat několik let každý den ve škole pokud někoho z nás nevyhodí, ale nepřijde mi to z její strany moc normální, vždyť mě osobně ani nezná. Jak může vůbec od někoho vyžadovat ať ji pošle pusu nebo jí napíše, jak na ni myslí.

Samozřejmě to byla komunikace pouze přes net a telefon, je možné, že až se uvidíme, tak se bude chovat jinak ale nevim. Myslím si, že je fajn a sympatická holka, ale v současné době mě spíš leze uz na nervy že se skoro až vnucuje, nechtěl bych, aby si mě pozděj omotala kolem prstu... Já moc ty řeči "napiš mě to a o, na seznamováku se mnou budeš chodit tam a tam" moc rád nemám, ikdyž nevim jak moc je myslí vážně. Nadruhou stranu si říkám, že když jsem ještě nikoho neměl (a věk už bych i na to docela měl), tak když by se zdála docela jinak v pohodě, jestli to s ní nezkusit ať nasbírám konečně aspoň nějaké zkušenosti a vím do příště a pak až budem cítit že to není ono tak to ukončit... Ikdyž to by vůči ní asi nebylo úplně fér jednání.... ale taky je tu samozřejmě možnost že až se poznáme v reálu tak nebude mít ani ona zájem, to si samozřejmě uvědomuju..

Mně je 22 a jí bude 19

Zdarec, nevím, jestli to sem patří, ale mám pocit že sem chodí rozumní lidi, kteří se v partnerských vztazích umí trochu pohybovat a já nevím kam se obrátit, tak to zkusím. Jde o problémy doma.
Otec si po dvaceti letech manželství našel milenku. Ok. Může se stát. Mohl to jako každý správný chlap řešit diplomaticky a říct mamce "hele, už to není to, co bývávalo, našel jsem si ženu, se kterou je mi líp a chci být s ní". Nebyli jsme na tom finančně špatně, oba rodiče pracovali v otcově firmě (na mamku byla napsaná pouze část) a zbytek majetku měli napsaný půl na půl, tak kdyby svou část dostala, jí by to stačilo, jemu taky a nebyl by problém, mohla by si mezitím najít jinou práci... Jenže on ji místo jednoduchého řešení začal psychicky vydírat. Pokud někomu něco řekne, tak ji úplně zničí, vyhodí z domu a nebude mít vůbec nic. (Konzultováno s právnickou kanceláří, bohužel to jde zařídit a otec pravděpodobně ví, jak na to). Teď je situace taková, otec bydlí doma, normálně jsou spolu s mamkou, občas někam jdou, šukaj spolu, chce po ní sex i několikrát denně; pak se často hádají, on si najde babu a postaví to tak, jak kdyby za nic nemohl a že si za všechno může mamka. No a do toho se několikrát týdně stýká s tou děvkou (taky má manžela a 2 děti), brává ji do hotelů, byli spolu na dovolené, zaplatil ji opravu baráku, utratil za ni co jsme napočítali tak cca 150 000 za půl roku. Dokonce domů donesl nějakou pohlavní nemoc. Všechno platí jí a doma pak lže, že už nemá ani tisicovku na nákup ale to je jedno, máti to samozřejmě psychicky ničí, že má ještě jednu ženu, otec to bere jakoby se nechumelilo (a kterému chlapovi by se nelíbilo mít dvě), ale pro ty ženské to musí být strašně složité a jak mámu pořád vydírá a lže a ta neví, co s tím dělat. Zhubla za půl roku 13 kilo, až po mnoha měsících to nevydržela a řekla to mě s bratrem, jinak byla úplně bezmocná, je psychicky na dně, v noci nespí, chodí k nám pořád brečet, už si ani není jistá že jí někdy nerupne v hlavě a nespolkne hrst prášků, prostě je to vážné.
Pak je věc jak z toho ven, protože takhle to dál nejde. Když jsem slyšel, co ji všechno navykládal, tak jsem měl chuť ho střelit. On tvrdí, že miluje obě ženy a je připraven na vztah s oběma, že na tom nevidí nic špatného. Potom slíbil, že s milenkou teda vztah ukončí, pokusí se uzavřít do sebe a zapomenout na ni, ale že nic neslibuje, a i kdyby se vrátil domů, tak že se cítí tak že se vůbec nemá za co omlouvat. Ale pokusí se doma vrátit vztahy do normálu. Že to štěstí co tam zažil, se nedá popsat a že člověk musí pro něco trpět. Údajně oznámil že se s ní rozejde, ale že si s ní není schopen přestat vídat a navíc že se z toho ten jeho miláček málem zhroutil a je na práškách tak že na ni nesmí moc tlačit (a to že jeho papírová manželka je uplně v p+deli ho samozrejme nese*e). Máti i přes to vše tvrdí že ho má ráda a on ji taky, přijde domů a hned na ni dělá ťu ťu ňu ňu. Chápu, že pro ni je to složité, není to asi jednoduché po více než dvaceti letech od někoho odpoutat a přiznat si, co je zač, ale co se tomu chlapovi honí v hlavě, vůbec nechápu.
Co si budeme nalhávat, vsadím boty, že ta jeho milenka ho chce jen pro prachy, bodejť by ne, když vidí, co ji všechno financuje, ale to jemu nedojde. Kdyby měl mamku rád, jak tvrdí, tak ji asi nebude psychicky půl roku vyhrožovat a před bratrem a mezi kamarády ji pomlouvat, jak je ona ta nejhorší na světě. Já nevím, ale tyhle věci se v manželství podle mě nedělají. On je srab, nechce aby se to dozvěděli jeho kamarádi, ale pak teda nechápu když tvrdil jak není nic špatného na tom mít dvě ženy, tak proč se za to stydí... Rozvod stejně říkal že nepodepíše, nechce se vzdát půlky „jeho“ majetku, to vypadá, že mu nejde ani o mamku ale o ten majetek, na který byl vždycky. Hlavně nechápu, jak může být normální člověk takové sviňárny vůbec schopný, kdyby vyhrožoval někomu, kdo mu neplatí dluhy, ale vlastní ženě se kterou žil dvacet let a tvrdí jí jak ji miluje, kde to žijeme?
Nevím co dělat, všichni jsme v šachu. Rozvést se s ním teď nemůže – nezůstalo by jí asi nic, my s bratrem jsme na něm taky závislí, studuju medicínu a ještě dlouho budu, při studiu moc pracovat nejde (nebo je to nad mé schopnosti), když s ním bude dál a nebude se to nějak řešit, pravděpodobně se psychicky zhroutí, už tak se z toho pěkně dlouho nedostane co teď prožila za stresy, nevím vůbec... slíbil jsem jí, že ji pomůžu najít dobrého psychiatra a ať si zajde aspoň pro antidepresiva a dá se trochu dohromady (ty doteď odmítala), ale víc nevím, konečné rozhodnutí je stejně na ni a musí si zvážit jestli je schopná s takovým člověkem ještě několik desítek let žít a odpustit mu, můj názor je že je to neodpustitelné, teď ji zahýbá, necítí vinu, možná se dají na pár let dohromady ale pak bude řešit stejný problém, ale je to na ni, není se od něj zatím schopná citově odpoutat. Otec půl roku docela hodně nad míru pije, je možné že mu i ten chlast vymyl mozek?
Děkuji všem, kteří tu telenovelu dočetli až do konce, vím, že asi většina tu s dvacetiletými manželstvími zkušenost nemá, ale nevíte, jak je dobré v těchto situacích postupovat? Má mu zkusit ještě dát šanci a zkusit to dát dohromady nebo od něj co nejdřív a prohnat to přes soudy ať už to dopadne, jak chce? V poradnách byla, všichni ji samozřejmě radí od takovéhoto chlapa pryč, ale má strach.

Potřeboval bych radu, jak překonat jeden pravděpodobně psychický blok. Vždy, když se bavím s nějakou cizí holkou (nejde jen o seznámení, např. ve škole se chce občas někdo na něco zeptat), tak jsem nervozní. Když jdu na rande, nebo třeba jen ven s kamarádkou, o kterou mám větší zájem, tak i když si řeknu, že o nic nejde (což v 99,9999% nejde), tak se ve mě něco semkne, jsem nervózní, červenám se, nevím moc o čem mluvit, bojím se cokoliv říct, abych se neztrapnil apod. Řeknu si vždy, příště tam půjdu s chladnou hlavou, ale zase ve mě něco přeskočí a je to podobné. Zkrátka já si řeknu že o nic nejde ale podvědomí to vidí jinak.
Teď nedávno jsem poznal kamarádku, na první pohled kočka, vídáme se 3x-4x týdně, ani jsme se neznali moc dlouho, už po pár dnech a bylo to úplně o něčem jiném - jsme naladění docela na stejnou notu, vím, že je vždy hotová i s těch mých debilních vtípků, nebojím se cokoliv říct aniž bych řešil jestli se ztrapním nebo ne, tím že je zadaná tak to asi řeším ještě míň, zkrátka sebevědomí je tu úplně někde jinde... A myslím že mě má i aspon trochu ráda (jako kamaráda samozřejmě).

Já jsem si myslel, že jsem prostě od narození introvert a něco jako komunikace a vztah s opačným pohlavím mi nebylo naděleno, ale teď si říkám... Proč když jsem se s hezkou (nerozumím moc těm vašim hodnocením co se tu občas používá, ale na stupnici bych dal tak pro mě 8-9) holkou po krátké době byl schopen naprosto normálně, uvolněně a otevřeně bavit, proč to teda nejde sakra s těma ostatníma, abych mohl konečně někoho ulovit? Ona nebyla pro mě nějak moc v jiné pozici, než byly ty ostatní holky předtím, že někoho má jsem ze začátku ani nevěděl...

Ktery klub v Praze prosim na takove ty otrkavaci/seznamovaci ucely doporucujete?

Dobre diky Jinak ona ma i nejakou "panickou poruchu", pise nejake clanky, nebo blog ze sveho zivota a co mi dneska posilala tak tam mela napsane
"že miluje spánek, protože se v něm cítí dobře, kdežto v normálním životě ne. Nesouhlasí s tím, že když člověk spí, tak tím hodně marní čas. Dlouhá léta funguje jako robot a nemívá z niřeho radost, pouze cítí prázdno a strach, proto teda radši spí, protože normálně v bdělosti nemá o co stát. Dále to prý nevzdala, studuje školu, chodí do kina nebo občas jen tak ven s kamarády, ale nic ji to nepřinásí, spíš ji děsí když vidí emoce, životy a chováání jiných lidí, připadá si jako stroj, který je naprogramovaný pouze na každodenní činnosti ale nemá šanci pěkné věci nějak prožívat..."

Trosku jsem upravil slovosled a predelel jsem to do treti osoby aby to nenasel google, jinak po přečení tohoto mě napadlo, že ten problém nebude ani tak v dobývání jak psala slečna nademnou (omlouvam se nemuzu si ted vzpomenout na jeji prezdivku) ale mozna i v te jeji psychicke poruse. Ona chodi na nejake terapie a obcas miva zachvaty uzkosti, deprese, takze mozna nebyla ani chyba ve me ale muze to pramenit z tech jeji nalad.
Jinak diky vam vsem za nazory

dík moc, zkusím, nechám tomu čas, uvidím, kdyžtak budu hledat jinde

S podobnym typem holek mám zkušenosti. Maj svůj denní program, kterej by jim kluk naprosto rozhodil. Často se bojej tělesnýho styku, takže dostat jí je těžký. Jedinou možností je nespěchat a splést jí hlavu tak, aby sama k tobě chtěla. Ale musíš na ní pomalu - takže místo do bytu jí pozvy na procházku nebo někam, kde je hodně lidí.

Asi jo máš pravdu, to je někdy složitá domluva. Právě že já k tomu přistupoval tak, že když sama navrhla že bychom mohli jít k nám, už se známe docela dlouho, nebylo to ani tak úplně poprvé co jsme někde byli spolu, tak by v tom žádný problém být nemusel. Já taky jednou přespával na koleji u kamarádky, když by tam jinak byla sama, normálně jsme pustili filmy, vytáhli chlast, vodárku a kecali. Mně na tom nic divného nepřijde, ale budiž.

Já se v ní moc nevyznám. Někdy jde se mnou na bazén, nebo do kina, nebo ve škole na kafe, to problém není. Když jsem ji řekl jestli by nešla večer někam sednout, tak měla tisíce podobných výmluv jak teď. Jak kdyby sezení na zadku na koleji a komentování na facebooku byl lepší program. Kamoš ji zval do hospody, zachovala se stejně. Neměla program na silvestra, někdo ji dal dva roky po sobě nabídku, na konec couvla a radši byla doma. Jako že se podobně chová i kdybych ji zvu někam jinam než k nám, nebo ji zve někdo jiný než já.

Že mám prostě pocit, že vždycky když se má začít něco dít, tak se v ní něco semkne, nebo se začne stydět nebo nevím co a tak to dopadá. Přišla mi jinak docela fajn, že by z toho mohlo něco být, ale je to těžké.

Je teda  nejlepší ji zkusit ještě pozvat zase do kina, nebo o víkendu ven a pokud dejme tomu dvakrát z nějakých pochybných důvodů odmítne, tak vynaložit energii radši někde jinde?

S jednou holkou ze školy se známe přes rok. Spíš je to u psaní, teď už se ve škole moc nepotkáváme, ale občas se i sejdem (jako kamarádi). Už dřív sem tam projevila zájem (na netu), tak trochu naznačovala, ale já o ni dřív neměl zájem.

Naposled jsme spolu byli v kině, prostě taková normální schůzka, tak dostal jsem i pusu, bylo to docela fajn, když jsme si připíjeli apod. tak řekla "na nás", vypadalo to docela nadějně. Domluvili jsme se, že se sejdeme za 14 dní (oba dojíždímě a nejsme v Praze každý víkend), sama navrhla že bychom mohli jít k nám (mám byt pro sebe). Dnes jsem ji pozval, chovala se už odtažitě, nejdřív se vyhýbala odpovědi, pak že neví jestli bude mít náladu a čas. Na otázku co má večer v plánu, tak že knížky, knížky a knížky (jak kdyby si nemohla číst kdykoliv jindy). Pak že teda že uvidí jak se den vyvrbí. Vstava v poledne, nemá důvod být večer unavená. Pak z ní ještě vylezlo že slíbila holkám z koleje že za nima zajde, prostě samé výmluvy, výmluvy, výmluvy....

Napadají mě dvě možnosti.
1) Ztratila zájem - to nejde nikdy vyloučit, ale neměl jsem minule špatný pocit
2) Došlo na věc a zalekla se, nebo se začala stydět....

Něco k ní - 21, nikdy nikoho neměla, večery tráví doma, nikam pořádně nechodí. Vím, že ikdyž ji někdo jiný někam zval, tak bud hledala vymluvy co jí na něm vadí, nebo proč nejít...

Máte někdo zkušenosti s těmito typy holek, jak na ně?

Já bych si dovolil dodat to, že znám hodně holek, co v 16 chodili i s 21letým. Jako takto, když to oběma vyhovuje, proč ne. Sami víme, že některé holky můžou být v 16-17 letech rozumnější než nějaké pipky ve 20. S oběma případy jsem se setkal. Takže bych to nehrotil, podle mě není někde předepsané, jaký věkový rozdíl už je moc a jaký ne, každému vyhovuje něco jiného a to, co si myslí okolí ti může být někde.... Já bych určitě neměl problém chodit s o tři roky mladší holkou, spíš si na stejně starou nebo starší ani nevěřím, mám pocit že holky v 21 se poohlíží spíš o nějakém pětadvacetiletem....

Ahoj, já jakožto introvert a stydlivější hoch mám trochu problémy se seznamovat.... Nejsem ten typ, že by někoho oslovil na ulici. Když by začala slecna, tak už je to lepší, ale pro mě je to v současné fázi nějak moc. Chtěl jsem se zeptat, jestli máte zkušenosti s nějakými místy, kde je naděje, že se s vámi dají do řeči i holky samy. Jestli třeba v nákupních centrech na lavce je šance že si nějaká přísedne nebo něco v tom smyslu, kde se zkusit motat. V místě studia nemám moc kamarádů, je třeba blbé vyrazit sám na disco? Přijde mi to takové divné, když tam většina lidí chodí ve skupinkách, nebo ve dvou aspon... Jedine na co se zmuzu to je seznamit se na netu a pak se sejit, s tim problem nemam, jen mi to prijde porad takove dokola, na seznamkach je porad to same, clovek se ozve, vetsinou to skonci ahoj, jak se mas, jake mas zajmy, slecna me odkaze at si to prectu v profilu a tim veskera konverzace konci, taky porad pisou na seznamky ty same a pak se divi....

Hezká, nehezká, asi tak průměr Tady to není moc o sebevědomí, teda jako obcas z ní vypadne že je tlusta, asi tak jak to tvrdi 80% ženských, ale jinak problém bych viděl jen v těch depresích a návalem úzkostných nálad, ony nemají ani moc příčinu, to přijde samo od sebe. Psychiatra bohužel neznám, my spolu chodíme do školy, jinak bydlíme každý na druhém konci republiky.

Mám ze školy jednu známou, jo, je fajn, občas je s ní sranda, v pohodě. Přes net se docela bavíme i o důvěrnějších věcech, o intimnějších tématech a tak. Ale tím to končí, takto mi to vyhovuje.
Chápu, že to měla dřív těžší - máti ji bila i do krve, byli na ni přísní, ona si to ještě moc brala, tak se to asi odrazilo na psychice, trpí nějakými úzkostnými poruchami, chodí k psychiatrovi, na terapie, léčí se. Tím že se mi začala svěřovat, se na mě nějak upjala. Hrozně často mi píše, jak má zase úzkost, jak je na tom špatně, jak ji bolí břicho, řeší nějaké problémy (samozřejmě z našeho pohledu má depku víceméně z blbostí), jenže potíž je, že já na to většinou ani nemám co říct. Řekl jsem ji názor, ale víceméně je to každý den to samé, názor psychiatra se liší, tak postupuje podle něho - ale já ji bohužel nemám jak pomoct, i kdybych chtěl... Sice to vyzní blbě, ale už mě to docela i leze na nervy, přenáší tím na mě takové ty negativní pocity, nálady apod. No a několikrát mi naznačovala, že by chtěla něco víc, ale teď nevím, co se stalo, ale ona už s tím snad i počítá, přitom já jsem ji nikdy nedal jeden jediný náznak, že by mé city k ní byly opětovány. Začala tak víc flirtovat, zlato moje, fotky na facebooku mi komentuje s kym ji to zase zahybam, ale i driv mela naznaky jak jsem fajn kluk, to bych byl blby kdybych nepoznal ze neco chce. Za 14 dni ma jit k nam, ja to chtel pouze jako takovou pratelskou houseparty, ale ona za tim vidi neco vic, kdyz prisla rec na tema masturbace, tak rikala ze nemusim mit strach, ze jak zacne skola, tak uz na to nebudu sam.... Proste se mi doslova vnutila...
Nikdy nikoho nemela, ale ja se obavam, ze budu dalsi, kdo ji odmitne a tim ji privodim dalsi depresi. Nekolikrat zminovala i sebevrazdu - ale nevim, jak to tito lidi mysli vazne. Jednak mam vycitky a pripadam si sobec, ze ji odmitam kvuli tomu ze ma nemoc, za kterou nemuze, ale na druhou stranu bych zajem nemel, ani kdyby tyto problemy nemela.  Diky te psychice je porad takova bez elanu, porad unavena, na dne...  Vadí mi to. Taky mě v pubertě šikanovali, taky mi doma dávali najevo, že jsem blbý, ale přenesl jsem se přes to, život jde dál a to je minulost.

Já nevím jak na ni. Odmítnutí bude znamenat asi další depku, tak nevím, jestli jí nakecat že se nechci vázat, nebo že mám zájem o někoho jiného, tak že vážnější vztah nehledám. Nebo jí říct pravdu.... A nebo zase naopak využít situace, že o mě má někdo zájem, protože já jsem taktéž bez zkušenostíí a nikoho jsem neměl a pak když to nebude klapat (nedovedu si představit že by klapalo) tak se rozejít... Ale přijde mi to trochu prasárna..

Jak byste se asi rozhodli vy? Mám pocit že ať udělám co udělám, tak je to špatně.

P.S. měli byste výčitky, že nechcete holku s takovou poruchou, jestli to není to samé jak kdybych např. nechtěl někoho s handicapem?

Párkrát se mi stalo, že jsem byl do nějaké slečny úplný blázen, ale to nebylo bohužel nikdy vzájemné. Když o mě už teda někdy vyjímečně mělta některá zájem, odmítal jsem, protože kromě toho, že je fajn a líbila se mi třeba, tak jsem k ní nic necítil. Ve finále to vedlo k tomu, bude mi 21 a nikoho jsem zatím neměl. Teď o mě má jedna slečna zájem, jako jo, je fajn, líbí se mi tak normálně, ani se mi nehnusí, ani mě extrémně nepřitahuje, ta zamilovanost tady opět chybí. Když s někým začnete chodit, co k němu musíte cítit? Je potřeba, že jste do toho druhého úplný blázen, nebo stačí vzájemné sympatie a pak čekáte, jak vám to bude klapat? Přijde mi, že někteří se seznámí na discu a za tři dny spolu chodí.... Já už moc nevim no, když se do někoho zblázním, tak mi to nikdy neopětuje a čekat pořád do nekonečna, taky bych se nemusel dočkat.... Když je fajn, je mi s ní jakž takž fajn, tak je jasné že to můžu zkusit, když to nebude klapat, rozejít se můžu kdykoliv, ale zase mi to přijde vůči tomu druhému nefér...

Jj určitě napiš, je to napínavé!!!!
Jinak taky se přikláním k většině, že je to lepší říct co nejdřív.