Za holčičí a jak vidno zkušený pohled moc děkuju. Nesliboval jsem nic, že bych se k ní brzo vrátil a tak podobně. Jen mi ten pocit, že dělám chybu, když jí od sebe odlučuju, nedá ani spát. Možná, že bych opravdu časem zase chtěl bouřit... ale já jsem typ člověka, co jedná podle momentálních pocitů. A můj momentální pocit ve skoro zničené realitě vypadá tak, že stejně jinou holku nechci a ani nesbalím ...a že bych prostě rád zůstal s tou, se kterou jsem dosud byl, protože už jsme byli daleko. A ty neustálé myšlenky, že je pak s někým jiným ... já vím, asi to je divný ... ale ničí mě to
Omezil bych kontakt a zbláznil bych se ... je to těžký Ted si říkám "Ještě že je ta první láska jen jedna" ... a zároveň si říkám, opět podle mojich momentálních pocitů, že bych strašně přál se vybouřit a pak se s ní potkat ... a navázat ... Protože my si opravdu nemáme co vyčítat, my si rozumněli a prostě to klapalo. Qark má na svojich stránkách výborný článek o rozchodech "Jak přežít rozchod" a dost věcí z tama na mě pasuje ... dokonce si i říkám, jak je v tom článku psáno, že vy holky to najednou máte jednodušší ...
I když se snažím to ze sebe nějak dostat, nejde to... Nevím, jak v tomto ohledu být silný a překonat tu touhu to dát dohromady a jak překonat sám sebe a nenapsat, nechtít se vidět a nebo ani neprozvonit...jak ty říkáš - omezit kontakt na nulu ...
Když jsem se rozhodnul pro ten rozchod, říkal jsem si, že to nebude asi ani pro mě med, ale toto jsem nečekal ...
Ještě jednou díky, že sis to přečetla a napsala mi se ...

Ono jde vlastně o můj nějaký vnitřní pocit, který se těžko vysvětluje. JEstli si to bude číct nějaká slečna, tak to nepochopí, kluk možná jo ... Něco mi říká, že bych měl být ještě svobodný a nevázat se naplno s první holkou, kterou jsem potkal... Ten hlas, co mi to našeptává, mluví strašně přesvědčivě. Přijde mi to tak, že se ve mě odehrává válka mezi srdcem a rozumem (s nadsázkou)...
Promin, špatně jsem to napsal. Nelíbala, ale pouze mi říkala, že jí to pomáhá po rozchodu, tak to plánuje ... a mě to odrovnává ...
A děkuji za přečtení... a za odpověď...pomáhá mi to

EDIT: Ještě jsem chtěl, že by bylo hodně těžké, kdybysme každý byli (jakože budem) v jiným městě, až přijde po prázdninách vysoká škola. A to tomu mému přemýšlení a rozmýšlení taky moc nepomáhá :-|

Přeji pěkný a určitě horký den...začínám propadat zoufalství a nemám až tak moc lidí kolem sebe, s kterými bych o tom všem mohl mluvit. Rozhodl jsem se tedy, že se po dlouhé době opět podívám na Qarka. Předem varuji, že možná bude článek dlouhý - nevím, v jak krátkých větách se mi podaří vystihnout vše, co se ve mě odehrává...přesto aspoň pár z vás prosím o přečtení...

Zítra tomu bude týden, co jsem (možná bezmyšlenkovitě) ukončil téměř dvouletý vztah. Můj první vztah, který se dá nazývat vztahem. Začali jsme v sedmnácti a já tehdy po dlouhé době koukání po ní se odhodlal to zkusit na víc, než na pouhé kamarádství. Ona předemnou měla již pár kluků, ale vždycky jen na chvíli. To bylo to, co nechtěla. Chtěla něco víc. z mojí strany to bylo úplně prvně... něco tak velkého. Byli jsme svoji první v mnoha ohledech a především v sexu. Bezvadně jsme si ve všem rozuměli (přes pár neshod) a oba byli šťastní. Jenže občas jsem zatoužil po svobodě a něčem volnějším. Stalo se tak 3x. První dva "rozchody" "netrvaly" ani hodinu. Nedokázali jsme se od sebe odloučit a vzápětí jsme se k sobě se slzami v očích vraceli. Týden zpátky jsem to však udělal definitivně a i přes množství slz jsem dokázal odejít. Říkal jsem si, že to přejde, že to byla moje první holka a že pouto, které se mezi námi vytvořilo, je hodně silné a jen tak to odeznít nemůže. Nijak mi neublížila a já cítil vinu.
Snažili jsme si vše vyříkat, když to nešlo z očí do očí, tak jsme si aspoň psali po netu. Domluvili jsme se, že se ještě sejdeme venku a popovídáme si. Vadilo jí, že to skončilo strašně rychle a že by ráda ještě poslední obětí, rozloučení... prostě to nějak pomalu zakončit. Chyběla mi a celé noci jsem probděl se slzami v očích a nebo propařil na počítači, protože jsem nevěděl co mám dělat.
Takže jsme teda šli dva dny na to spolu ven. Během chvilky chůze vedle ní mi před očima proběhly tisíce vzpomínek na ty spousty krásných chvil a musel jsem každou chvíli mlčet v marné snaze utajit kapky tekoucí po mojí tváři. Pak jsme si sedli na jeden pěkný kopeček, kam jsme rádi chodívali a tam skončili v dvouhodinovém obětí. Byla zima a my oba jsme tak tomu objetí přisuzovali pouze tu "zahřívací" hodnotu, ale oba jsme věděli, že to tak není. Celou tu dobu v objetí jsme ani jeden nic nedokázali zakrývat... ani jsme nechtěli. Stále jsme jen ronili slzy. Přišlo mi strašně líto, že jsem to ukončil a že to, co jsme prožili, už prostě nikdy nebude. Cítil jsem, jakoby se mi hroutil svět. Říkali jsme si, jak se potkáme například v pětadvaceti a budeme mít domeček, pejska ... prostě jsme plánovali. Jenže to je prostě hloupost. Neslibovali jsme si nic, spíš jsme se tím utěšovali. Oba dva jsme nechápali, proč to u nás probíhá takto ... říkala mi, že nechápe, proč pláču. Osobně, taky to nechápu ...
Pak jsme si několikrát psali a taky jsme si řekli, že se budeme všechno říkat. Ona mě ohledně kluků a já jí ohledně holek. Zde pak nastal problém... a to už se dostávám pomalu k tomu, proč to vlastně všechno sem píšu. Řekla mi, že po rozchodu jí pomáhá, když se třeba jen líbá s jiným klukem, nezávazně. To mě prostě odrovnalo. Místo tisíce pěkných vzpomínek na ty chvíle, co jsme prožili mi před oči přilítly miliony strašných představ, jak se prostě líbá s jiným klukem a časem, jak s ním chodí...jak s ním třeba i spí. Je to zvláštní, mělo by mi to být jedno, ale mě vůbec není. Proč? Tak, jak žárlím teď, jsem ani během našeho vztahu nežárlil... Včera jsem byl s nejlepším kámošem venku a snažil se z toho vymluvit. Nešlo to. V sobě jsem pořád uchovával pocit, že mi strašně chybí a ani jsem neměl pomyšlení na jiné holky, které se kolem po hospodě motaly. Strašně jsem toužil po tom, dát to zase dohromady... Takže ve dvě hodiny v noci, po rozloučení s kámošem jsem šel na místní diskotéku (spíše před ní) a napsal jsem jí, že na ní nedokážu nemyslet a tak podobně (věděl jsem, že tam bude.. říkala mi to..). Vyšla za mnou před diskotéku a většinou mi kladla otázku, proč jí to dělám. Políbila mě.. Nedokázal jsem jí vysvětlit, co se ve mě děje. Chtěl jsem to dát dohromady. Prosil jsem ji... když se mě ptala, jak mi může věřit, nezmohl jsem se na víc než na pouhé "nevím".
A já opravdu nevím... Strašně mě to láká se k ní vrátit, strašně moc. Zároveň se bojím, že kdybych sliboval, tak dělám chybu. Když jsem bez ní, cítím, že je něco špatně a když jsem se včera pokoušel dát vše do pořádku nebo aspoň zjistit, jestli to má cenu, cítil sem, že dělám zase něco špatně, protože nedokážu s jistotou říct, že už by to bylo do konce života. A to je právě to, co ona po mě chce. Kdybych to s ní dal zase do kupy a jednou se něco zase posralo a já to opět ukončil ... nedokázal bych se s tím obrovským pocitem viny podívat ani do zrcadla. Vím, že bych se pak nenáviděl... nechci jí ubližovat. Je to, jakobych nemohl být s ní, ale ani bez ní ...Pořád přemýšlím, co s tím mám dělat. Nikdy jsem toto nezažil a nevím, co s tím pocitem mám dělat. Snažit se to dát do kupy .... má to cenu? Blbé je, že jdeme každý na jinou vysokou školu - do jiného města.
Byla by chyba to dát dohromady? A byla by chyba to dohromady nedat? A co ty děsivé představy, že se biď jen líbá s klukem? Nedokážu s tím být... nedokážu se usmát, dokud mě straší tyto noční můry. Nevím, nevím a zase nevím. Nevědět co dělat je příšerný Jsem mladej a strašně jsem si chtěl užívat života a teď si říkám, že na to stejně nemám. Nemám na to jít a sbalit holku na jednu noc. Nemám na to se jít teď odreagovat ven a pobavit se s holkama... líbat se s nějakou ... vím, že bych to nezvládl, protože pořád v sobě mám nějaký pocit věrnosti, jakože jí musím být věrný Zvláštní Ztrácím půdu pod nohama a nevím, kdy jí zase najdu. Je to teprve týden, ale já to potřebuji nějak ventilovat, nějak potřebuji poradit... dostat to ze sebe ... slyšet i jiné názory (Rozhodnutí je stejně na mě ....já vím )

Kdo dočetl až sem, gratuluju a halvně děkuju...

Za 1. Chlap si nandá kondom
za 2. Žená bude brát prášky
a za 3. Neudělá se do ní.
Což znamená na otěhotnění odhadem - 0,00000000000001%.

Problém je v tom, že se antikoncepce stále nedostala do našeho "podvědomí a zvířecích pudů" (nejsme na ni ještě "zvyklý" - nevím jak lépe bych to řekl, vy mě však chápete).
Netroufám si spekulovat, jak to bude za několik (asi stovek) let, kdy se bude s antikoncepcí počítat naplno.
Blíže k tématu: Páření je rituál. Není to jen "otázka - odpověď", ale několikahodinový rituál, při kterém žena podvědomě zjistí, jestli s právě s tebou chce nebo nechce "mít dítě". Při tomto rituálu záleží na mnoha věcech, avšak většina z těchot faktorů (řeč těla) se děje bez našeho vědomého ovlivňování. Myslím, že první důležitá a k sexu kladně naznačující odpověď pro muže je, když pustí jej žena pustí do svého intimního prostoru. (je to prostor, který má kolem sebe každý člověk - podle hustoty zalidnění v době vývoje jedince se tento intimní prostor liší u každého z nás od 20ti cm po 50cm, popř. až 1m... nepřímo úměrně - čím větší hustota obyvatel, tím menší intimní prostor). Během rozhovoru se ženou vám může žena dát najevo svůj zájem tak, že se nenápadně přiblíží a vstoupí do vašeho intimního prostoru a hend vystoupí. Je to od ní taková provokace, zároveň zkouška a taky lehké naznačení touhy po intimním sblížení. To samé někdy udělá muž - vstupem do ženského intimního prostoru jí udělá nevědomky sexuální návrh a žena se budto lehce odkloní (odstoupí) nebo zůstane. Pokud zůstane, jsou vaše šance mnohem vyšší. Avšak těžko si toto představit a naučit se. Nejlépe je toto vypozorovat a pak se některé věci naučit lehce řídit a ovládat a halvně si všímat reakcí. ...Právě jsem kapitolu o intimním prostoru člověka dočetl v knize "Řeč těla od Barbary a Allana Peasových" ... 

Zajímavé ... ignorovat? Tzn. kočička si s klubíčkem, keré nic nedělá a jen ignoruje přestane hrát a vaše šance už jsou úplně ztracený. Chtělo yb to spíš si jich všímat, ale tak nějak hodně negovat ... Takovýto typ "shittestu" dělaj podle mě hodně sebevědomé holky, takže je potřeba jim t otrošku srazit. A když ukážete že vás její chování nijak nrozhodí, máte to v kapse /podle mě/...

Těžko se to vysvětluje... Třeba moji rodiče, i když jsou spokojení a jsou spolu už od 15ti let svého života, tak se občas pohádaj. To k tomu všemu prostě patří, zpestří a utuží to vztah. Podle mě se málokdy najde pár, kde jsou oba dva povahy typu "nehynoucí a hluboká láska bez hádek je to nejlepší", protože se vždycky najde aspoň jeden, většinou ale oba dva, kteří chtějí trochu dobrodružství, nejistoty atd. Nejvíc si myslím, že tuto vlastnost najdeš u chlapa - "sbalil jsem tě, žereš mi z ruky, tak se o náš vztah už nějak extra moc starat nebudu". Dokonce si myslím, že za toto chování můžou pudy (příroda). Přeci ale stačí tak málo .. jít s kámoškama na diskotéku, aby měl důvod taky žárlit. Nebýt na něho nějak extra upnutá. Navzájem si musíte přece věřit, ale trochu se škádlit. Provokovat nervíky do určitých hranic ... Takle nějak jsem to myslel

Je logické, že do vztahu nejdeme s tím, že někdy skončí... takhle jsem to ani nemyslel. rozdíl mezi minulým a stávajícím - ale už jsi mi odpověděla .
Když chlapa balí baba, tak se do jisté míry nechá, ale nenechá to zajít daleko. Nicméně je m uto příjemné. Pokud je to chlap cílevědomí a uvědomělý, tak si to nenechá přerůst přes hlavu a bude si to hlídat. Nemusíš se bát nijak extrémně. Ale mohla bys mu taky zahrát na nervy, jak jsem psal Zajít si někam s kámoškama

Osobně jsem asi ještě mladý na toto přemýšlení, ale vztah není jen o tom "Milujeme se, tak spolu budem" ... ono všeho moc škodí, proto se musí dva občas jakoby pohádat. Musí občas nastat dusno. To, že vztah tyhle "dusna" přežije, je zaručená známka toho, že to za to opravdu stojí.
Jestli jsi trochu víc žárlivá, tak to zkus lehce omezit, nikoliv však úplně vymazat. Kdyby jsi žárlila málo, tak mu nevadí tě podvést a kdyby jsi žárlila moc, tak mu to leze na nervy a podvede tě jakoby "na truc". (nejspíš, neříkám s jistotou) Všechno musí být tak nějak vyrovnaný, zlatá střední cesta.
Stejně, kdyby tě s tou kolegyní z práce chtěl podvést, tak už to udělal a ty bys to už věděla - podle mě by to šlo na jeho chování poznat. Taky to, že ona s ním flirtuje, není chyba tvého kluka , tak mu za to nenadávej a nedělej mu kvůli tomu scény
Podle čeho usuzuješ, že tento vztah má větší šanci na "vydržení déle" než ten minulý?

co dělat? zeptat se sám sebe jestli o ni stojíš a konat podle odpovědi. Pár kilo navíc je široký pojem, myslíš tím pět kilo? Deset?
Pokud by tento vztah měl vyjít, měl klapat a měl ti přinést potěšení, tak na minulost zapomeneš a otázky typu "co kdyby" zase odejdou Podle mě by ses měl začít dívat víc před sebe než za sebe, protože co máš za sebou už nikdy v životě nezměníš, nikdy. Avšak co máš před sebou si ovlivňuješ ty sám, tak si nenech minulostí kecat do budoucnosti, protože si hážeš tímto sám klacky pod nohy

Když se někdy něco takovýho děje, tak je nejlepší nevěřit nikomu a mít o všem svůj obrázek... vlastní názor. A nijak se do těchto věcí nemotat - halvně když to začíná být takové zamotané. Někdy je nejlepší dát ruce pryč a taky "Mluviti stříbro, mlčeti zlato" ;-) ...podle mě to časem vyprchá, opadne "nasrání" a "zklamání" a toto období přejde...

možná to je tím, že jsi jí viděl s jiným klukem - takže to tipuju na takové jen chvilkové zavzpomínání a nic víc ... za chvilku to zase odezní a když ji potkáš samotnou, tak ti to ani nepřijde ... 

vaseks: Mno všichni tu píšou ať to neřeší atd.. On by podle mě rád to neřešil, ale není to jen tak - lusknutím prstu - to všichni víme. Přesto není život ztracenej Vem to jako začátek něčeho nového, dalšího, s tím, že se ti co nevidět (až se z toho probereš - věř, že to bude brzo a přijde to přes noc jako blesk z čistého nebe ) udělá nové místo pro další holku, která bude jistojistě lepší
Btw s tím, že je lesba, bych to až tak nehrotil - se mnou se jedna holka rozešla taky s tím, že je lesba a nebyla ... kecala ... Ale kdo ví, třeba tato fakt je
PS: to s tím, že seš žárlivec a at ji necháš na pokoji mě dostalo :-D ... ubohost z jejich strany Drž se

NAvíc, když to uděláš nějak takhle... v duchu "nevšímání si co konkrétně dělá", tak by mohlo třeba i dojít na otázku z její strany "Kam si mám sednout?" - nyní by přišla chvilka, kdy úplně bez problémů a bez jakéhokoliv úmyslu s normálním tónem hlasu "Třeba na postel..." a myslím, že by jí to nedělalo problém.

Taky můžeš něco málo dělat a mluvit na ni, aniž by jsi si všímal co dělá - sice to může být zvláštní, mluvit s někým a nedívat se na něho, ale ona mezitím bude koukat po pokoji a pak si sedne. 

Je to sporný ... najdeš 16tiletou, kerá bude na "vyšší úrovni" než jiná holka, která bude mít 18 let. Nějaký pravidla "pod 17 nejdu" atd. jsou praštěný. Buďto je ta holka blbá nebo není - nehledě na věk (samozřejmě nebrat v potaz extrémy )

PS (OT) - Vždycky mě fascinovalo, jak dlouho ty témata žijou. Taky mě dostává, když si v nějakým 2 roky starým tématu přečtu něco od sebe a s odstupem času vidím svou změnu názoru :-D

Docela trapný vydírání ... sebevražednej děvkař? Nějak mi to nesedí, takže buď není děvkař nebo není sebevrah - jestli máš podložený to, že je děvkař, tak doporučuju natvrdo rozchod a on se nezabije. Bude hemzit, vyhrožovat, ale nebral bych to nijak vážně. Přesto bych jeho blízké upozornil na jeho psychiku - at si na neh odaj trošku pozor, protože debil to je stoprocentně ... BTW nechci vypadat bezcitně, ale když už se chce zabít, ať to udělá - o debila míň.

Podle mě by jsi měl cítit, jestli se ti líbí nebo ne. Líbit se a být pěkný je velký rozdíl. Pěkní lidé se nám líbit nemusí a normální lidé, o kterých neřekneme, že jsou pěkní, se nám naopak líbit můžou. Moje holka není sexbomba a jsou i hezčí holky, ale mě se tak líbí ... tak strašně moc líbí ... a to je pro mě důležité (co se vzhledu týče - to, že si rozumíme, je jasné, jinak bychom spolu tak dlouho nechodili).

a) máš nízké sebevědomí a nedokážeš dát svoje rozhnodnutí, že s ní budeš chodit, najevo před kámošema ... to je docela škoda jestli se ti líbí ...
b) rozumíte si, ale nelíbí se ti (ne že není pěkná ... nelíbí se ti)... potom to nemá asi moc smysl nad tím přemýšlet a radši s ní být jako s kámoškou, se kterou si rozumíš
c) jiný důvod ... zkus ho popsat

Vyber si Ale pokud se ti na ní něco líbí nebo pokud se ti ona líbí a zároveň si rozumíte, je jediným možným řešením jít do toho a nemyslet na to, co říkají ostatní. Vem to ještě tak, že kdybyste spolu chodili, najdeš si postupem času spousty dalších věcí, které se ti na ní zalíbí. Jen se tomu nebránit a nedávat na kecy nějakých puberťáků a kamarádů. Jak popsal Ava tu holku, tak si myslím, že bude opravdu kus a věř, že Ava má vkus (troufám si tvrdit... )

Možná píšu pozdě a už i trochu z cesty, ale podle mě tě k tomu mladšímu táhne pouze skutečnost, že je to něco nového. Není se čemu divit - po tolika letech manželství, dětech atd. to dost lidí (ne-li všechny) táhne k nějakému dobrodružství. Pokud Ti manžel nedával tolik péče a právě zmiňovaného dobrodružství, které potřebuješ, tak tě určitě zcela chápu. Zamilovala jsi se snadno a zidealizovala sis ho. Problém je, že ve 36 letech s dětmi a manželem se život těžko mění. Hledáš a vidíš na něm samé klady oproti svému manželovi (možná), ale jak se říká - každý máme občas pocit, že za plotem roste tráva zelenější - tudíž chceme něco, co nemůžeme mít a myslíme si, že to co nemáme je lepší než to, co máme. Ale co když až tak dokonalej ten mladík není? Navíc si sám našel svůj život. Jste oba úplně někde jinde a já si nemyslím, že by to mělo budoucnost.
...to jen takový můj postřeh / názor ... 

Otázka zní, jak to probíhalo. Napsal jsi toho dosti málo na to, aby se dalo říct, zda-li šlo balení nebo o pouhé požádání o pomoc. Ze slov to stejně ani moc nepoznáš, spíš se zaměřit na jejich gesta apod.
Pokud se stejná situace opakovala u jedné dívky, mohl oto značit na snahu z její strany o navázání kontaktu, ať už za cílem kamarádství nebo sbalení. Zkus více rozepsat, co si pamatuješ z těchto situací...a pro příště, víc si všímat gest a když ti slečna, která tě žádá o pomoc, přijde atraktivní, tak zkusit navázat větší kontakt než pouhé "Spraveno, nastaveno, můžeš se připojit na wifi, atd..." 

- Když jí nemáš možnost nikam vytáhnout asi těžko po ní můžeš vyjet jako blesk z čistého nebe... 

Já to myslel tak, že po tom půl roce není problém navázat znovu kontakt úplně jiný mstylem a následně pozvat na rande ... V tom je ten fígl ... změnit své chování vůči ní a dát pauzu na to, aby změna byla možná i v její hlavě

Mě se totiž něco takovéh ostalo - dalo by se říct, že od 8. třídy jsem se snažil sbalit jednu holku. Už jsem tu ten příběh psal milionkrát snad Pořád se na něj odvolávám Po roce snažení a nepřímého ptaní se a balení jsem se na to částečně vykašlal. Ke konci prváku jsem to zkoušel znova, přičemž jsme byli kamarádi. Ve druháku přišly taneční a já ji viděl, jak ji sbalil jinej kluk. To mě fakt nasralo. Pak se s ním rozešla a v půlce druháku jsme byli pořád jen kamarádi. Já se na to po dalším planém pokusu a poslouchání jejich řečí venku o tom, jakej byl ten předešlej hajzl, normálně vykašlal. Mel sem mezitím první holku - asi dva týdny , pak jsem mel přes prázdniny další holku. Na anglickém pobytu přes prázdniny jsem taky před jejíma očima balil holky (poznával jsem pickup). Nakoplo mi to docela sebevědomí a na začátku třeťáku jsem za ní přišel ... popovídal si chvilku s ní a druhej den jsem ji vysloveně pozval na rande. Přijala, rande dopadlo výborně a jsme spolu přes rok ;-) ...
Mohla by se z toho stát menší pomůcka, nápověda nebo hrubý nárys chování, jak na kamarádku. Qarkův článek jsem o tomto kdyyyysi četl, ale už si ho nepamatuju. Neříkám, že to co jsem napsal platí na všechny holky, ale tady to zabralo ... Tvrdím však, že přerušení kontaktu na nějaký delší čas je určitě ku prospěchu věci. Přidání nějakého vztahu, ať už nikterak vážného, je zase dobré pro kluka - pomůže to odfixovat se od té svojí kamarádky... Pokud o ní opravdu stojíš, tak na ní zapomeň a najdi si jinou ... Buďto poznáš lepší a už ji chtít nikdy nebudeš nebo po ní po roce zatoužíš a pustíš se do ní se vší parádou Přeji hodně štěstí pří rozhodování ...

Otázka spíše pro ostatní ... myslíte, že by nepomohlo to na půlrok nějak omezit? Veškerý kontakt? Bavit se jen tak s ostatníma, odvázat se ... třeba z toho kápne nevážný krátký vztah. Prostě ji uplně vyřadit ze života, bláznit si po svém a pak najednou vyjet po ní jako blesk z čistého nebe? Napsat ji ... a hned to táhnout daleko a směřovat dál než jen na kamarádství? ...Ta pauza by mohla možná pomoct, co myslíte?

"Kdy se miluješ se svojí ženou?" "Večer. To mam jistotu, že děti spí." "Já zase ráno. To mám jistotu že jsem první."


Po divokém mejdanu se chlap probudi vedle cizí ženy a ptá se jí:
Proboha, kolik je ti let?
Přesně tolik, na kolik vypadám!
Neser mě, tak dlouho přece člověk nežije!!!


Trochu morbidnější ...
Skinhead, cikan a zid chyti zlatou rybku. Rybka rika:"Kazdemu z Vas splnim jedno prani." Cikan: "Chci aby zid zdechnul." Zid: "Chci aby cikan zdechnul." Skinhead: "Tak ja v tom pripade jenom kavicku."

MEzi velikostí nohy a výškou člověka nemůžeš hledat úměru ... je to individuální. Může mát menší hnátu než ty, stejnou i větší - k čemu ti je velikost jeho nohy?

Vem si baterku ... prý je tam tma ...
Osobně se na diskotékách taky nehorázným způsobem nudím - tančit mě baví, ale to je tak všechno ... Stejně se člověk, když se chce pořádně vytančit, zpotí jako hovado a má z toho prd ... jen hlad

Zapaření po dětském pudru? ... víš že pudr je na vysoušení? 

petanx: Ty si vždycky vytáhneš to svoje