Ahoj henry,
původně jsem nechtěla reagovat, ale nakonec mi to nedalo
Bývala jsem totiž něco podobného-kluk se mi líbil pozval mě někam já se v prvním momentě těšila, jenže pak jsem začla přemýšlet: kam půjdem, co si spolu budem povídat, co po mně bude chtít? atd.. zkrátka měla jsem strach. Toto se opakovalo několikrát. No a jednou (asi před 3 roky) jsem poznala strašně milého kluka, staršího než jsem já. Dal mi na něj číslo a já mu teda napsala (už ani nevím co prostě takové obecné bla bla bla). Nějakou dobu jsme si psali a vše bylo OK, bydlí ode mně docela daleko, takže jsem nemusela řešit nějakou schůzku. Pak jsem mu poslala "omylem"
zprávu, která měla patřít někomu jinému. A on mně pozval na kafe (protože studuje vš kousek od mého bydliště). Já ho samozřejmě odmítla(opět ze strachu), jenomže teď po čase začínám vidět tu obrovskou chybu kterou jsem udělala, takže jsem mu napsala zprávu pod záminkou aby mi něco přinesl a tak nějak doufám že se z toho vyvine rande
A co jsem tímhle sáhodlouhým vyprávěním chtěla říct? Když se holka bojí, můžeš se snažit sebevíc ale paradoxně se bude bát ještě víc. U někoho (jako třeba u mně)ten "nestrach" nebo jak to mám nazvat vykristalizuje opravdu po dlouhé době, až když si člověk ujasní že mu na druhém opravdu moc záleží. Doporučila bych ti se s ní "náhodou" sejít a nebo jí zavolej!(nemusíš ji hned někam zvát, třeba se jen zeptej jak se má...musíš na ni opravdu ale opravdu POMALU) Je to sice běh na dlouhou trať ale pokud se to podaří, třeba budeš spokojen
Hlavně bych upustila od mailů, sms, icq atd... ať si zvyká na tvůj hlas
Přeju hodně štěstí a snad jsem ti aspoň trochu pomohla.