Tak... děkuju za odpovědi. Strašně rád bych to zkoušel dál, myslel jsem si že to bude v pohodě, jenže.... celý den na to nemůžu přestat myslet, mám z toho naprosto šílenou náladu, nemůžu se na nic soustředit a tak. Nedaří se mi to překonat, ba co hůř, už ani nevím, jestli ji mám opravdu rád. Neprožil jsem si žádný "normální" vztah, takže ani vlastně nemám k čemu vzhlížet, když si představím, že vydržím a pokusím se přes to dostat. Takže asi opravdu couvnu. Nejde jen o mě, jde i o ni, čím dýl v tom vydržím, tím to pak pro oba bude horší. Tu chybu už jsem udělal - šli jsme dál a měli spolu sex, a pro oba to bylo poprvé. Zítra k ní pojedu, a asi naposled. Takže tak... Snad už jen - ještě jednou děkuju a omlouvám se za celkem zbytečný thread, ve kterém se celkem nic nevyřešilo *SAD SMILE*

Ahoj, potkal jsem holku... bylo to super, bylo to úžasný... teď mi ale přeskočilo v palici, začal jsem mít strach ze zodpovědnosti (kterou vlastně ani nemám), špatnou náladu a nedokážu na to přestat myslet. Není tu někdo, kdo by věděl, o čem mluvím, a poradil mi, jak se z toho dostat? Asi tak.

Zůstat s ní nechci kvůli strachu, že se nic takového nebude opakovat, ona je to jistota, že se to opakovat bude - měl jsem dva (možná by se daly počítat tři) vztahy (přiznávám, ani jeden se nevyvíjel ideálně) a u všech to dopadlo takto. Proto to chci překonat...

A pokud to není to pravé? Jestli od vztahu nedostávám to, co chci? Proč v tom nezůstat jen tak? Že potkám někoho jiného? 4 roky jsem nikoho nepotkal a teď naráz potkám dvě? Mimochodem - to Paul C.: přes víkendy být s jednou a v týdnu si hledat náhradu? Na to nemám žaludek a tomu kdo má ho ani moc nezávidím...

Mám pocit že od vztahu očekávám něco, co nemůžu dostat, a když to nedostanu, začínám utíkat...

Třeba někdo prošel něčím podobným a dá vědět, jak to vyřešil, třeba se jen vykecám a pomůže to, ať už jen třeba zjistím, že to opravdu nemá cenu...  Konec konců - smazat se může vždycky, ne?

A k tomu ICQ - ano, nejdřív to byla jen blikající zelená kytička, kterou jsem měl trošičku rád. Pak jsme si začali posílat fotky, to jsem ji začal mít rád o hodně víc. Jen to pak trochu opadlo, když už jsme si moc neměli o čem povídat. Ono se vždycky něco našlo, ale už to chtělo trochu přemýšlet, ne jen sednout a psát, ale tak to mám s každým a vždycky

EDIT: a vídat se relativně často? Každý víkend by nestačil?

Nějak jsem v tom nenašel pointu

On to taky není vtip  
Nevím... mám co jsem si vždycky přál a nejsem na tom líp, ale hůř, ze vztahu se mi chce utéct a nevím proč... A nevím co mám dělat

Ahojte,
chtěl bych se podělit o svůj příběh. Nejdřív jsem sem psát ani nechtěl, příběhů jako můj by tu bylo víc - naučený introvert (když jsem byl mladším extrovertem, dopadalo to špatně - asi jako ve filmu Smlouva s ďáblem, jen mnohem, mnohem hůř), ve vztazích neúspěšný, hledajíc smysl života atd. atd. Nějaký vztah jsem měl (v 17 letech), už po měsíci jsem ale věděl, že to není ono a po půl roce to ukončil. Nicméně vyhlídka na nějaký vztah mě hnala dopředu - i když se nedařilo a víceméně jsem pro to nic nedělal. Někdy před rokem jsem narazil na Qarkovy stránky, a začal trochu přemýšlet. Dalo by se říct, že to bylo na docela dobré cestě.
A pak se to stalo. Přes ICQ jsem narazil na jednu slečnu. Slečnu s velkým S Jak? Jen tak se mi objevila v seznamu kontaktů, tak jsem jí napsal (zjistím kdo to je a procvičím si komunikaci) a už nám to zůstalo - nejdřív jsme si psali jen tak jednou za měsíc, pak už každý den, a to několik hodin Byl jsem jako v sedmém nebi: skoro mi připadlo, že mi nikdy žádný vztah nevyšel, jen abych potkal tuto konkrétní osobu    Poprvé jsme se viděli před vánoci (je ze 150Km vzdáleného města) a začali si spolu. Nebylo to úplně takové, jaké jsem si to vždycky představoval, ale připisoval jsem to nervozitě, strachu ze změny a tak. Jenže po společně stráveném Silvestru se něco změnilo.
Přijel jsem od ní domů a najednou z toho mám strašně špatnou náladu (a to i když jsme spolu) a chce se mi to ukončit... Tahle nálada se mi ale v menší míře objevovala vždycky, když někdy vypadalo (nebo si mi zdálo, že vypadá), že by s nějakou slečnou mohlo něco být, tak jsem se snažil ji ignorovat. Ale nevyšlo to... Měsíc se to snažím řešit, protože se mi o tu osobu nechce přijít, ale zároveň si nedokážu představit, co bych dělal bez ní. Zničil jsem rozvíjející se vztah, iracionálním pocitem, který se dostavuje pokaždé (je to něco jako "a co když potkám někoho lepšího?", ale vždyť je to blbost...), tak nepřikládám velkou naději nikomu, kdo by se objevil po ní - zničím to taky. Říkají mi, že o tom moc přemýšlím, a mají pravdu, ale já to jinak nedokážu... Potřebuju si na ni vzpomenout a pocítit nějaký pozitivní pocit, ale to už se nedostavuje. Řeklo by se - tak si vzpomeň na něco pěkného co jste prožili, jenže my jsme v podstatě zatím nic neprožili. A ani si nic takového nedokážu představit. Teď jen přemýšlím, jestli se s ní mám rozejít co nejdřív, nebo ještě zatnout zuby a čekat, jestli se to spraví. Nejhorší je, že ji mám rád a nechci jí ublížit, ale to už se stalo a nejspíš se stane znovu...
A jestli mi ta osoba nevyhovuje? Jediná vlastnost, kterou bych mohl považovat za vadu, je malé sebevědomí, ale i to by se dalo spravit kdybych s ní vydržel dýl...

http://www.badgerbadgerbadger.com/ 

Namátkou z disku: Divokej Bill, Horkýže Slíže, Korn, Lordi, Marylin Manson, Mig 21, Mňága a Žďorp, Nightwish, Oomph!, Prodigy, RHCP, Static X, Urban Junglist, 150 nejslavnějších klasických melodií

Ak nemas 160 cm a 80 kg

Nebo 190cm a 50kg 

Jj, byl, předpokládám že jeho partnerky taky, takže jim vlastně nic nehrozilo 

Neee... Takto jsem to opravdu nemyslel a přesně této reakce jsem se bál Nicméně dobře, omlouvám se a ten post prosím někdo smažte

Zkušenosti nabydeš praxí, koníčky mezi lidma,... ono se to lehce řekne, ale... Jsu na tom podobně jako ty, tak mě napadlo - doufám že to teď nevyzní moc blbě - ve kterém městě studuješ?    Nemyslím teď na nějaké seznamování, dlouhodobé randění, ani nic podobně dramatického, spíš jen někde sednout a pokecat. Řekněme takové "rande nanečisto"?

Teď  mi D9 něco připomněl... Možná by se to spíš hodilo do sekce vtipy, ale opravdu se mi to stalo a já si to sem neodpustím dát 
Jsem na tom podobně jako jaanaa. Když mi bylo osmnáct, vykládal jsem si na tohle téma s týpkem, kterému bylo kolem čtrnácti a (aspoň dle toho co povídal) už o "to" přišel dřív a několikrát.  Žádná vážná rozmluva to nebyla, spíš jsme jen chválili všechny ty kočky co byly zrovna kolem. Nicméně na inkriminovanou otázku stejně došlo:
On: "Cože? Ty jseš fakt panic?"
Já: "Hmmm.... jo."
On: " A prooooč?"

Jaký je rozdíl mezi policajtem a banánem?
.
.
.
Žádný.


Je to růžové a stojí to za dveřma. Co je to?
.
.
.
Kýbl.


Přijede Němec do Česka, že si zastřílí na medvědy. Ráno vyšplhá na posed, padne mlha, z ní vyleze medvěd, Němec zamíří, vystřelí a trefí medvěda do ramene. Medvěd se jen tak podívá na ránu, na Němce a povídá: "Hele, tak tohle jako takhle teda ne." Vyšplhá na posed za Němcem, přefikne ho přes kalhoty a vrátí se do lesa. Němec se posbírá, dojde si pro kulomet a vrátí se na posed. Ráno padne mlha, vyleze z ní medvěd a dostane dávku do druhého ramene. "Němčoure, tak ty si nedáš říct?" Vyleze na posed a Němce přefikne znovu. Třetí den si Němec vezme bazuku. Vystřelí na ospalého medvěda, ten jen uhne hlavou, podívá se nahoru na posed a povídá: "Hele, Němčoure, že ty sem nejezdíš střílet?"


Maminko, můžu si dát zmrzlinu?
Tak hele, jen proto že šukám s tvým otcem mě nebudeš oslovovat "maminko"!
A jak ti mám teda říkat?
Petře.


Jak poznáte, že jste opravdu ošklivý člověk?
.
.
.
Když si pes začne užívat s vaší nohou, zavře oči

Programátor se v pondělí ráno vzbudí a vesele se zaraduje: "Jupí, už jen dvakrát se vyspím a bude víkend!"

Mně se líbí oslovení, které používá strejda: micko, micinko atd.

Víte, jak se loví krokodýl?
Potřebujete následující věci: příručku na lov jelena, dvě pletací jehlice, jablko, traverzu, logaritmické tabulky, rybářský prut a stoličku.
Postup: Přijdete do míst, kde očekáváte výskyt krokodýlů, rozbalíte stoličku, nahodíte prut a začnete číst logaritmické tabulky. Protože na prut se žádný krokodýl nechytí a logaritmické tabulky jsou velmi nudné čtení, usnete. Krokodýl, když vidí, že jste usnuli, vyleze z vody aby vás sežral. Jenže si všimne na zemi u vašich nohou ležících logaritmických tabulek a začte se do nich. Protože logaritmické tabulky jsou velmi nudné čtení, krokodýl usne. Kdo dřív usne, dřív se probudí, takže hned jak se probudíte, zapíchněte krokodýlovi jednu z pletacích jehlic do oka. Tím ho nezabijete, jen hodně rozzuříte, začnete proto utíkat. Když vás krokodýl začne dohánět, odhoďte traverzu, nesmírně zrychlíte. Až vás znovu dožene, odhoďte jablko, které nikdy nespadne daleko od stromu - na tento strom vylezte a čekejte. Krokodýl vyleze za vámi, píchněte mu do druhého oka druhou jehlici. Tím ho opět nezabijete, nicméně krokodýl s pletacími jehlicemi v očích vypadá téměř jako jelen, proto se můžete dál řídit příručkou na lov jelenů.