No, tak snad neřiká "Ty kráso, čum na ten úžasnej zadek ! Ty kráso, tu bych si hned dal !", nebo ano?

Budeš se asi divit, ale něco v tom stylu řiká ...spíš je ale kritickej...než, že by chválil...takže místo čum na ten úžasnej zadek mi řekne, čum na ten zadek jak ho má napranej v těch džínách..

tuhle přezdívku mám už od 12 let, kdy se net rozjížděl a xchat byl populární...a chtěla jsem něco s q a x, tak mě napadlo quadraxa...a už mi to zůstalo

Mě taky kouká po jiných, ale většinou jenom když jdeme po ulici a ještě k tomu komentuje - taky mi to docela vadí, hlavně některé komentáře by si měl nechat od cesty...

Myslíš kluci a tak nebo všeobecně - kámoši a všechno dokupy?

Mě tam nesedí otázka: "Kolik jsi měla přítelů?", navíc je to dost zavádějící - řekne ti třeba dva delší vztahy, ale to že jich bylo 10 bokem už ne...takže se z toho nic nedozvíš

Brnator: Ve své podstatě se mi změnil celý můj život - první rok na vejšce a s tím spojené věci - těšila jsem se na to všechno, když to zhodnotím zpět, tak škola, kterou jsem si vybrala mě baví, zkouškové bylo trochu těžší, ale s tim se dalo počítat, pořád něco s někym dělám, že jsem kolikrát ráda být sama...ale občas když někde jsem (třeba v tý hospodě), tak si řikám, co tady vůbec dělám? Začnu myslet na něco úplně jinýho -> nevim o čem si povídají -> nemám k tomu co říct -> zeptají se mě na něco -> koukám jak puk -> nebaví mě to to je scénář, který se mi začíná dít s lidmi, které znám
Když narazim na někoho koho neznám, tak prostě nevim o čem si s nim/ní mám povídat - odpovědi ze mě lezou jak s chlupatý deky a končí to většinou rozhovorem otázka - odpověď, což nikoho nebaví - ani se nedivim, protože ani mě samotnou to pak nebaví:)
Vůbec nechápu, co se to se mnou děje
no, jak na to tak koukám, tak to je úplně jinej problém než jaký má Tamm

Já vím, snažím se najít, nějak to nejde, asi to bude i víc věcí do kupy, ale štve mě, že je to čím dáltím horší - jakoby se uzavírám pořád do sebe a za chvíli nebudu schopná mluvit už ani s kámošema a nejde jenom o to navázat nějaký vztah...prostě nejsem schopná "se bavit"..

Já mám úplně ten samý problém s tím rozdílem, že se bojim mluvit s kýmkoli cizím a když už se s někým bavím, tak musím hodně přemýšlet, co říct a tak - nejhorší na tom je, že to přišlo až tak posledního půl roku - nevim, co to se mnou je, dřív jsem se bavila se všema tak nějak o všem a bez problémů, ale teď mi to nějak nejde...a taky už jsem tak přišla o pár příležitostí...

Ok, díky moc za podporu:), teď už jen aby klapla ta oslava narozenin:)

Nechci zakládat nové téma, protože můj problém je podobný - před nedávnem jsem potkala chlapa, kterej se mi líbí, poznali jsme se v hospodě a jelikož jsme měli stejnou cestu dom, tak jsme šli spolu, pozval mě do KFC, furt se na mě usmíval atd...normálně jsme se bavili ap ohoda, tak jsem mu řekla, že ho zase ráda někdy uvidim a on příští týden znova přišel s těma kamarádama a sednul si ke mě a zase jsme si povídali, pak se mě zeptal, jesi s ním půjdu do KFC a tam to začalo, jakmile jsme byli sami já se začala šíleně stydět a asi tak na jediný, co jsem se zmohla bylo, že sem se jakorát usmívala - no zkrátka jsem byla trapná a pak jsem tomu nasadila korunu, když jsem mu vyklopila, že se stydim a tak...asi blbý že? A příští týden jsem pozvaná na oslavu narozenin, kde bude taky a tak nevim, jak to udělat...tedy jestli to už nevzdal po tom fiasku:)

Taky každý líbá jiným stylem a může se stát, že při prvním, druhým líbání si nesednete.

To se mi zrovna nedávno stalo. Nic moc jsem z toho neměl a ke konci jsem spíš přemýšlel, jestli je to ona, kdo neumí líbat, nebo to naopak kazím já 

Jj, mě taky několikrát - až jsem si řikala, že to snad ani není možný:-D

přesně jak píše kvarkopako...líbat se nejde naučit s příručky. Taky každý líbá jiným stylem a může se stát, že při prvním, druhým líbání si nesednete, ale to chce jen trénink, pak si na sebe "zvyknete" a je to...