Tak nevim. Ale na prvni schuzce se vazne nemusim dozvedet uplne vsechno. Prvni schuzka je vetsinou o tom, jestli si sedneme, ne? Mluvi se o ruznych tematech, aby se oba dozvedeli, jestli maji neco spolecneho. Az narazi na neco, co bavi oba, tak o te jedne veci budou mluvit klidne pul hodiny a od toho jednoho tematu prejdou nerusene na druhe tema, aniz by si uvedomili, ze jsou vlastne uz nekde jinde... Na osobni otazky je casu dost. A sorry, ale ja nepotrebuju znat "rodokmen" hned na prvni schuzce. Osobne me na prvni schuzce bude zajimat, co dela, kolik mu je a zajmy. Prip. si zahraju hru - jednoducha otazka - rychla odpoved, typu: oblibena barva: cervena, oblibene jidlo: pizza, oblibene misto: Karlovy Vary (nevim, odpovedi jsou vymyslene). To se dozvim to nejpodstatnejsi. Pak hledam vseobecna temata - co bavi me a zkousim, jestli bavi i jeho. Prip. to zkousi on a ja se bud chytnu nebo nechytnu. A pokud se s tim clovekem pak sejdu znovu a mel by z toho byt vztah, tak se rada dozvim i o jeho rodine. Ale na prvni schuzce? Nebud blazen...

Mě to přijde stejně originální jako tobě tyhle typy otázek, ovšem je pravdou že tyhle základní věci se člověk (alespoň) o tom druhém rád doví - pokud má zájem. Také to neznamená že se zeptám, ona odpoví a já to dál nerozvedu - např. když mi to povolání nebo místo nebo cokoliv něco říká, tak se rozpovídám třeba 10min jenom o tomhle a teprve potom když se odmlčím, tak čekám že se mě zeptá také také na něco v tomhle smyslu.  Většinou také těmito základními otázkami proložím nějaké jiné obšírnější téma, na které se bavím. Mě ale děsí ta skutečnost, že člověk takhle musí mistrně konverzovat, vymýšlet, dělat řečnické kličky aby měl možnost tomu druhému něco o sobě říct a nebylo to tak okaté. Ale o čem to potom proboha je ? Proč my tady řešíme jak holky rozkecat, zabavit atd. Proč tady horečně přemýšlíme nad tímhle vším, zatímco tyhle "slepice" teď asi sledují nějakou telenovelu a s nějakou komunikací s kluky si vůbec nelámou hlavu. Co oni dělají pro nás aby jsme si jich všimli vůbec my a aby nás zabavili ? Proč je to tak jednostranné, je mi vyloženě líto některých lidí tady, když slyším jak se snaží a dělají všechno možný i nemožný a ty "nány" se chovají jako princezny, že jim patří celý svět.
Nepozná se právě ta pravá podle toho, že ti dva se baví naprosto nenuceně na jakékoliv téma a je obou vidět zájem se dozvědět o tom druhém co nejvíce ? Pokud to tak není, dle mého názoru je lepší jít o dům dál i kdyby slečna byla sebehezčí a člověk by ji nechtěl jenom na sex.

Je ale dobre, ze jste si to takhle rekli (napsali). Je sice skoda, ze to neklaplo, ale az te to preboli, tak opravdu zacne neco noveho a mozna i lepsiho . Vsichni jsme ty nove zacatky nekdy zazili... A vem si ten muj - muj zacatek skoncil svatbou a stastnym manzelstvim... 

Dej potom vedet, jak to dopadlo... 

Musim jen a jen souhlasit. Zde neni ani tak dulezita otazka, jestli me chlap podpori, ale jestli se na to citim. Poloz si otazku, jestli to dite chces. Bez vytacek. Jednoducha otazka: chci nebo nechci. A ten zbytek se vyresi postupne...

Ja se na to ale nekoukam zpetne spatne. Vim, co se stalo a proste se to stalo. A ted mam doma skveleho muzskeho a jsem jen rada, ze ho mam... To jen k te posledni poznamce.

Co se tyce toho pratelstvi vers. vztah, tak nevim. No, reknu ti, ze on mi taky nic nevycital. Az jednou (samozrejme v momente, ve kterem se to vubec nehodilo a clovek by to necekal), to z neho vypadlo. Ac moc chtel, neumel se prenest pres to, co vedel... Kazdopadne ti drzim palce, treba to dopadne dobre. Muze napsat nekdo jiny, komu vztah, ktery vznikl z velmi dobreho pratelstvi vydrzel, ale ja osobne uz tomu neverim...

Jo a jeste neco: ja taky vzdycky vypadala velmi spokojene, kdyz jsem s nim byla (i pred tim nez jsem se do neho zamilovala). Proste to byl kamarad, kteremu jsem mohla rict vsechno. Proc bych taky nevypadala spokojene a v pohode, ze? Takze to, ze vas nekdo videl spolu a rekl, ze vypadate spolu dobre, jeste nemusi znamenat, ze v tom je vyslovene laska...

Tady muzu mluvit z vlastni zkusenosti. Chodila jsem s jednim klukem a mela k tomu nejlepsiho kamarada. Rozesla se s klukem a kamarad me podrzel. Videli jsme se kazdy den, prespavala jsem u neho, chodili jsme s jeho (a pozdeji i mymi) kamarady na koncerty, do hospody, proste snad vsechno. Proste super. On se do me zamiloval a rekl mi to. Jenze ja se zamilovat v tu dobu nemohla, protoze jsem byla zklamana z toho byvaleho. A jak to dopadlo? Me bylo s tim kamaradem fajn, tak jsem navrhla, ze budeme mit volny vztah. Ze kdyz budeme spolu, tak spolu taky budeme. A kdyz ne, tak si kazdy bude delat, co chce. Proste takovy ten moderni vztah (ci jak se tomu rika). A po nekolika mesicich jsem se do neho zamilovala a taky mu to rekla. Byl z toho velmi nadsen. A meli jsme "normalni" vztah. A soucasna realita? Oba jsme meli svatbu, ale kazdy s nekym jinym. A hlavne: kamaradstvi odeslo presne v okamzik rozchodu...
Byla bych opravdu znovu opatrna, jestli se pustit do vztahu s nekym, koho znam tak moc dobre. Byl to pekny vztah, ale skoncil dost osklive. Zacal mi vycitat i veci, ktere jsem mu rekla jako kamaradovi jeste pred tim nez jsme spolu zacali chodit...
Nechci te od toho odrazovat, ale uvazuj o tom. Kamaradstvi je na veky, partnerstvi byt nemusi...

  Pepicek a Anicka sedi na piskovisti a Pepicek rika: Anicko, pojd si hrat na dokotora. A Anicka na to: tak jo, ale nejdriv mi dej 30 korun.

Zalezi, jestli dite chces nebo nechces.Je tolik mladych matek, co by ze zacatku bez rodiny nemely ani na rohlik, ale jsou naprosto happy, ze maji bejbatko. Pokud mas nekoho, o koho se oprit, podporu v rodine a dite chces, tak neni duvod ho nemit. To ostatni se vzdycky nejak vyresi... Vzdycky!