Pravdu tu mame svým vzpůsobem všichni, záleží totiž na úhlu pohledu. ...Ale jde taky o to že do nového vztahu jdeš z čístým štítem, nýbrž v tom novém navázaném to tu trhlinu bude mít vždycky, je pak o moc jednoduší a rychlejší aby se znovu objevila či ještě zvětšila...už to tam totiž vždycky bude, můžeš to potlačit, ale nikdy to nesmažeš.

Souhlasím s tebou, to je naprostá pravda.....a v reálu málo uskutečnitelné...protože když už je pak člověk jiný, je většinou i jinde....Protože jak čas plyne, jdou s ním i naše životy.

ahoj,
prožil jsem rozchod po pěti letech, nečekaný a dá se říci, že ani závažný důvod nebyl...prostě partnerka byla mladá, když jsme spolu začali, následně čas plynul a plynul a ona zjistila že si není jistá jestli jsem ten pravý s kterým chce být celý život. Já si spíš myslím, že ji uvědomila, že čas a roky plynou a ona nemá s čím srovnávat. Byl to pro mě bolestný rozchod, moc jsem jí miloval a po rozchodu se v to ještě více utvrdil...stále se dá říci, že jí miluju. Půl roku po rozchodu jsme byli stále v kontaktu, první měsíce i více než v kontaktu a já byl za každou chvilku s ní moc vděčný a těšil se na další čas co s ní budu, ani  mi nevadilo, že to bylo třeba po 14dnech, bylo se na co těšit. Mezitím jsme každý šel svou cestou a potkávali nové lidi a zase se občas vídali, chodili spolu do kina a nakupovat a pod. nikdo nechápal proč spolu nejsme. Já žil v naději že se může něco změnit a ona tvrdila že mě ráda má, ale zpátky chodit se mnou nechce, že chce být kamarádka. Jo to říká asi každá, když se rozejde. A tak se stalo že po půl roce již jsme každý s někým jiným a já cítím že náš společný čas už pomalu vyprchal. Neříkám, že časem se nemůžu stát něco a naše cesty se třeba znovu sejdou ale víc a víc zastávám tvrzení, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš....

Takže žít v naději je to co tě v současné době drží při životě, můžeš aspoň trochu fungovat v reálném životě. Ale i když je to těžké zkus na tyhle naděje zapomenout a jít novou cestou.

já s tebou souhlasím, s rovnáváš a porovnáváš a pak stejně hlava je zatemněná pouze to jednou osobou ke které byly city . je to těžká situace, která prostě chce čas.

Luci ozvi se někdy na icq nebo maila popovídáme víc a hlouběji...Petr

Nějaká doba pět měsíců je, ale záleží zda jsou v kontaktu, zda se občas vídají, pak doba moc roli nehraje, jelikož se vše stále vrací a připomíná..

Myslím, že se v tom stejně budeš ještě nějakou dobu motat, zažívám podobné věci...bývalá se se mnou rozešla  a dál by chtěla být kamarádka, nikdo to nechápe, ale jí to příde normální. Samozřejmě než jí ztratit úplně tak jsem souhlasil. Je to ale hrozně těžké, jelikož z mé strany i přes to všechno i přes její názory, kterým momentálně vůbec nerozumím stále něco je, dá se říci že jí mám stále rád. Razantní krok jsem zkusil, snažil jsem se odpoutat a nepsat, ale jelikož jsme ze stejného města, je jisté že potkávat se budem a také se potkáváme. Přesto stejně jeden z nás po nějakém týdnu napsal. A tak jsme se občas domluvili, že se sejdem...je to vždy velmi fajn...a proto to vždycky skončilo tím že jsme se spolu vyspali. Pro návrat jsem údělal snad vše, přesto je pevná jak skála a stojí si za svým, že přesto že by nám nějakou dobu mohlo být dobře...tak by vše najelo do starých kolejí...vysvětlit se mi jí to nepodařilo. Jí to v podstatě takhle vyhovuje. Dělá si co chce, schází se s kým chce a má jistotu, že když napíše mě, že neodmítnu setkání-má pravdu (.....V podstatě mě to štve ale přesto jsem nedokázal říci, že si připadám jak ve hře kočka s myší. Její tvrzení, že jsem sobec, že mi jde hlavně o vztah než o ní, že bud chci mít všechno nebo nic mě dostalo...Přesto se z toho nedokáži odpoutat a stále se scházím...Pak ale nechápu proč se mnou spí....Nechci být totiž přestupní stupínek než potká svého vysněného, pak totiž asi všechno skončí, ale zase nedokáži říci "Miluji tě, ale takhle to dál nejde"

Ahoj, souhlasím...chce to zachovat chladnou hlavu. Lehce se to napíše, ale až to příde sám jsem na sebe zvědavej....Stejná situace mě čeká také. Není jednoduché potkávat bývalku samotnou, natož až si přivede svého nového. Dnes nevyhledávám místa, kde bychom se mohli setkat ale občas se tak prostě stane. Nejlepší je vše nechat být a ukázat, že i bez ní (něho) svět jde dál.

ahoj, dej hodně na sebe, na to co cítíš....je hezké slyšet názory druhých, kolikrát ti i hodně pomůžou, ale přesto většinou každý udělá vše podle sebe. Ale přesto si také myslím, že jemu na tobě moc nezáleží, přece pokud mám někoho rád tak s ním hledám řešení a chci s ním být a že mu dám sbohem tím že se od něj odstěhuji.

Otázka je zda se nechá vrátit něco co již bylo něčím poničeno. Pak můžeš vzpomínat a čekat že se třeba něco změní ale je to vůbec možné změnit to co již se pomalu vytrácí. Potkáš se, zažijete spolu třeba krásný den, ale je to pouze krásný okamžit, není to již vzájemná láska, je to chvilkové poblouznění, chvilkové zazpomínání na to co již bylo, ale už nikdy to nebude takové jako dřív, prostě nejde vrátit to co jži se pokazilo. Nezměníš to co se řeklo, to co se stalo, vždy to bude a vždy s tím musíš žít. Pak již ti zbyde akorád vzpomínat a říkat bylo to krásné ale dopadlo to prostě špatně, můžeš si to vyčítat, můžeš si říkat měl jsem věci dělat jinak, měl jsem tu holku brát víc vážně....ale pak zjistíš,že ne na jedné staně je chyba, ne ty za to můžeš, ne ty to můžeš a mohl si změnit...vždy je to otázkou obou dvou a pokud jeden nechce...je vše stracené.

Souhlasím s tebu, taky mě mrzí že to tak dopadlo. Říkám si, kdyby to byla opravdu láska z obou stran tak se cokoliv překoná, ale pokud druhá strana nechce, tak se můžeš třeba přetrhnout a už to prostě nejde. a to mrzí, postoj druhé strany, že jí je to jedno.

Své bývalé protějšky asi vždy po rozchodu uvidíme jinak, jelikož nikdo nepochopí proč to udělali a snažíme se v tom najít nějaké vysvětlení, to ale nejde najít.

Myslím si, že zapomenout se nedá, vždy se najde něco, nějaký moment či místo co ti člověka kterého si miloval(a) připomene. Čas ránu po rozchodu zacelí, ale ta tam vždy je a zůstane. Pokud to je z pozice toho co byl do rozchodu hozen, tak pak je ta doba ještě větší....a člověk na to myslí víc.