Jinak jsem ještě zkoušel nenásilně a zlehoučka zavést konverzaci na sexuální téma (co, jak, kde by se jí to třeba líbilo) a v tomto směru to bylo opět bez úspěchu, nechce se o tom bavit, kruci  Asi jí přijde, že je prostě tohle konverzační téma tabu, jako to bývalo někdy v dřívějších dobách, a asi jí nedochází, že se tím sama ochuzuje. Nejsem jasnovidec, takže zbývá akorát metoda pokus-omyl, což mi přijde i trochu riskantní a zbytečné.

Možná i ta lenivost v tom bude...Nicméně včera jsem přece jen zaznamenal úspěch - zkusil jsem tu metodu postupného stupňování vzrušení včetně masáže  Sice ta iniciativa opět byla ode mě, ale v průběhu se docela pěkně rozžhavila a nakonec docela řádila  Takže moc fajn, teď ještě kdyby to byla schopná udělat občas sama od sebe a začít svádět, provokovat...

Zajímalo by mě to ještě z druhého konce, projevuje ti ona zamilovanost? Nebo to spíš vypadá jako kamarádský vztah?

To zase ano, projevuje...Často mě objímá, pusinkuje, choulí se mi do náruče, chce mi být co nejblíž atd., sem tam vypustí i nějaké ty pěkně poslouchatelné věty 

A pak jsi vyprovokoval tu aktivitu ty?
Zkus třeba udělat jen masáž bez záměru, že to skončí sexem a ani to tím nezakonči... Ať jí to vrtá hlavou, proč se na mě nevrhl jako vždy

Jojo, tak jsem to myslel, jednou z těch pěti pokusů začala být taky aktivní a vynucovat si sex, ve zbylých jsem to vyprovokoval buď sám, anebo jsem se po masáži jednoduše přemístil z jejího nahého těla kousek vedle ní a začal si třeba číst. Možná jí to pak hlavou vrtalo, ale každopádně se jinak nic moc nedělo.

Tu metodu holomrazu je v mé situaci docela těžké využít, protože až na případy, kdy jí je třeba očividně špatně, nemá náladu, dostala měsíčky atd. (prostě kdy je jasné, že nic nebude), se nechá k intimnostem vyprovokovat a neodmítne mě. Tedy samozřejmě za už zmíněného předpokladu, že budu aktivní hlavně já.

Nezměnil jsi se nějak i ty? Nepřibral jsi? nepřestal ses o sebe starat? Máš dobře střižený vlasy? dopře padnoucí oblečení?

Já se snad nijak moc nezměnil, ať už vzhledově nebo chováním. Snažím se nosit oblečení, které se líbí i jí (pochopitelně moc rád od ní vždycky slyším "tohle ti ale slušíííí" apod.), používám deodoranty, které se jí nejvíc líbí atd. Nepřeháním to do nějaké metrosexuální úrovně, ale tak nějak normálně se o sebe starám a snažím se jí co nejvíc líbit. I kdyby se jí líbilo, abych měl při sexu třeba převlek Supermana nebo Santa Clause, tak jdu do toho, jsem pro každou ptákovinu 

Napadla mě ale přece jenom jedna věc, se kterou jsem popravdě polevil - mám na mysli takové to různé vrkání a šeptání do ouška, prostě ty věci typické pro čerstvé milence. Po třech letech to už celkem logicky tak žhavé není, ale možná jí to chybí i k té správné náladě na sexuální aktivity. Přece jenom holky mají to vnímání sexu nastaveno trochu jinak než kluci

Díky za tipy  teď by měla mít pomalu snad všechny zkoušky hotové, tak opadne ten stres a uvidíme...Jinak ta masáž je dobrý nápad, ale nemá to vždy takový efekt, jaký by to chtělo. Ona sama si dost často říká o masáž zad (což mě sice každý druhý den nebaví, ale poměrně často se nechám umluvit) a výsledkem je víceméně vždycky možnost sexu (už je tak nějak naladěná a proč nenamasírovat i vnitřní partie  ). Ale opět je to na mně a sama nějak divočit nezačne. Zkoušel jsem i jen tu masáž s občasným nenápadným dotykem na erotogenních místech, což se jí velmi líbilo, ale aby jí to pak vyprovokovalo k aktivitě, to se stalo možná tak jednou z pěti pokusů 

Ahoj, rád bych se pozeptal na tipy či zkušenosti s následujícím. Jsem s přítelkyní už skoro 3 roky a v posledních měsících lze dost pozorovat slábnutí našeho sexuálního života. Vídáme se skoro každý druhý den a oproti dřívějšku, kdy jsme se intimnostem věnovali řekněme 1x-2x za týden, je to teď možná tak jednou za měsíc. Nutno říct, že moje chuť na sex je stále docela vysoká a tahle frekvence mi v našem věku (26 a 24) přijde slabá. U mě se rozhodně nedá říct, že bych byl v tomhle nějak konzervativní a jsem přístupný lecčemu, přítelkyni jsem to už taky několikrát říkal, ať se mi nebojí konkrétně říct, co se jí líbí, ale odpoví většinou jenom to, že se jí to líbí vždycky (což je sice pěkné, ale je mi to k prdu). Obecně se o sexu nechce moc bavit, což je podle mě škoda, bylo by to přínosné pro oba. Bohužel je poslední dobou dost pasivní i co se týče svádění a iniciativy, takže si prakticky všechno musím "vyprovokovat" sám. Pokud jí chci mít třeba oblečenou v něčem svůdném, musím jí do toho skoro sám obléct, nebo jí půl hodiny přemlouvat. Mrzí mě, že to kvůli mně neudělá sama od sebe jako dřív. Prostě mi přijde, jako by jí už nepřišlo potřeba se jakkoliv snažit mě svádět, když jsme spolu už tak dlouho. Nikoho jiného snad nemá, v tom jí věřím a myslím, že při její povaze by to ani neuměla tajit. Je možné, že na to má vliv únava a stres ze studijních povinností, kterých měla teď hodně, nebo nevím. Napadlo mě zatím akorát zkusit metodu nezájmu, tzn. použít úplně to samé a na nějakou dobu přestat s čímkoliv sexuálním a čekat, jestli konečně nezačne být zase aktivní. Nerad bych z ní měl úplnou ledovou královnu, nevím si s tím moc rady...

P1R3K: S tím fotbalem a všeobecně sportem jsi to docela trefil, teda ne že bych byl úplně skalní fanoušek, ale rád se na něco v bedně podívám, případně i třeba s kámošem vyrazím někam na stadion. Ona, jako spousta ženských, na ten sport tolik není, a tak mě ani nenapadlo jí nějak přesvědčovat, aby koukala nebo jela se mnou...Když už si v její přítomnosti fotbal pustím, tak jsou samozřejmě hned připomínky, že to sledovat nechce, takže když to chci fakt vidět, koukám se sám doma. Myslím, že kdybych zapůsobil v tomhle smyslu, aby to udělala kvůli mně, že si to hrozně přeju, tak to asi sledovat bude, ale je mi jasné, že jí to po pěti minutách nebude vůbec bavit, takže mi to přijde zbytečné chtít. Takže díky za odpověď, tohle srovnání mě ještě nenapadlo a zní to logicky, výčitek mám asi fakt zbytečně moc 

Po nějaké době bohužel nemůžu říct, že by se situace nějak výrazně zlepšila  Přijde mi, že to je s přístupem přítelkyně k téhle problematice jak na houpačce - jednou je to v pohodě a řekne, že mě nechce do ničeho nutit a když někam v partě jdou, tak ať za nima přijdu, kdykoliv budu chtít a na jak dlouho budu chtít. Jindy je zase naopak naštvaná, když to po dvou hodinách sezení zabalím s tím, že už jsem unavený a nebavím se...Zvlášť když se v jednu ráno rozhodnou jít ještě někam na diskotéku, což je prostředí mně naprosto proti srsti, takže s omluvou odcházím domů. Mívám v těhle chvílích trochu morální dilema - chtěl bych, aby pak dobře došla domů a nejradši bych ji osobně doprovodil, ale na druhou stranu užírat se 3 hodiny v prostředí, které mi vůbec nesedí, mi přijde takové nefér (možná to vyzní lehce sobecky ). Začal jsem to řešit aspoň tak, že jí dám peníze na taxika, aby přímo z místa dojela až domů k baráku, přece jenom je to určitě lepší, než aby šla v noci sama 20 minut přes město...Nevím no, ve všem ostatním si hezky rozumíme a po dvou společných letech se dobře známe, ale ve stylu večerní zábavy se asi neshodneme  Já jsem přistoupil na ten výše uvedený kompromis, že klidně pobudu v hospodě dvě tři hoďky a pak jdu domů, nicméně tak trochu čekám na nějaký kompromis z druhé strany a ne že bude můj krátký pobyt skoro vždycky problém...

Ahoj,
rád bych se optal na názory či postřehy k následující situaci. Už víc než 2 roky mám přítelkyni, kterou neustále považuji za největší výhru v mém životě a jsem upřímně rád, že máme jeden druhého. Všechny vzniklé problémy ve vztahu se nám vždy podařilo poměrně rychle vyřešit, místo "tiché domácnosti" si to radši co nejdřív vyříkáme, vyčistí se vzduch a je pohoda. Jediný problém, který přetrvává a je to už skoro takový evergreen, je můj vztah k jejím kamarádkám a kamarádům. Přítelkyně má už od školy takovou svou partu, respektive tři kamarádky, které si s sebou všude vodí i partnery, a jsou zvyklí sem tam někam pospolu vyrazit do hospody a pokecat. Bohužel mně zkrátka už od začátku moc nepadli do oka a dodnes mám celkem problém najít s nima společnou řeč, navíc zrovna nejsem hospodský typ, takže po nějakých dvou třech hodinách sezení v jejich společnosti moje nálada rychle klesá a už se v duchu vidím, jak mizím pryč. S přítelkyní už jsme to řešili několikrát a přijde mi, že to nějak nechce pochopit nebo nevím co, prostě vždycky pak zase v klidu přijde s tím, že jí někdo z nich psal, že se jde posedět např. v pátek v sedm tam a tam a že máme oba přijít. Když jdu, mám náladu v pytli já, když nejdu, má náladu v pytli přítelkyně, protože je u těch třech partnerských párů jaksi do počtu a neustále argumentuje tím, že by chtěla, abychom se bavili takhle spolu. Já mám svoje kamarády mimo město a vidíme se ne moc často, takže protiargument, že mám svůj program, respektive ať jde pro změnu ona mezi moje kamarády, je vcelku nepoužitelný. Mám se tedy snažit dál nějak přemáhat a zapadnout mezi ně, nebo jí mám nechat chodit se s nimi bavit samotnou? Případně nějaký kompromis?

kluk je většinou strašně zamlklej a chce bejt pořád jenom s tou svojí holkou, takže si s ní nemůžeš ani povídat, protože ten kluk se potom tváří jako by ho bolely zuby.

tohle je přesný  nevím, jestli jsem v tomhle nějak moc sobec, introvert nebo co, ale ať jsem kdekoliv s přítelkyní, tak ji chci mít jenom pro sebe...ani nemám moc potřebu brát ji mezi svoje kamarády, dělám to jen velmi výjimečně (společný bowling apod.) 
jinak jsem jí včera nechal jít na sraz s kamarádkama samotnou, i když mě chtěla s sebou...ať si ženský zakrafou, já byl navíc po práci dost utahanej, no vzala to v pohodě, že se mi nikam nechce  jednou za čas ty její kámoše nějak kvůli ní přetrpím, přece jenom nechci úplně takhle separovat její soukromý život  navíc jak už jsem poznamenal, spíš tam jde o to, že se cítím v té partě trochu navíc a nemám co říkat, než že by mi ty lidi vysloveně sami o sobě vadili...

To jsem taky zkoušel, že bych se bavil aspoň s jedním, ale holky maj ten zlozvyk, že musej u stolu mluvit jedna přes druhou a skákat do řeči, což mě rozčiluje, a tak jsem prostě vždycky radši zticha než se přeřvávat  Hlavně oni se znají už dlouho a já jsem tam jaksi "navíc", takže mnohdy nevím, o čem je vlastně řeč, když se baví, jak onehdy byli tam a tam, zatímco já se můžu akorát trapně usmívat  Mám v plánu přítelkyni nějak decentně naznačit, že se takhle necítím úplně ve svojí kůži a radši bych byl sám s ní...Ona se cítila podobně, když jsem jí vzal na návštěvu k rodině mojí ségry, taky seděla jak pecka, takže by to mohla pochopit 

Rád bych se zeptal na názor na tuhle situaci: Jsem s přítelkyní už nějaký ten pátek, naprosto spokojený a šťastný, no a jediné, co mě dost rozčiluje, jsou její kamarádi. Prostě mi ani po několikerém setkání nijak moc nesedli, nemám si s nimi co říct a ještě navíc při mojí introvertní povaze nejsem moc dobře schopný se bavit s více lidma najednou, když je ani moc neznám...Přítelkyně to asi myslí dobře a je ráda, že mě může vzít s sebou, když oni jsou v párech, jenže já vždycky dvě hodiny sedím, poslouchám jejich debatu a maximálně řeknu jednu větu za pět minut, asi víte, o čem mluvím, prostě jsem z toho otrávenej...Co s tím? Nechce se mi kvůli tomu pořád nějak přemáhat a zase naopak když řeknu pravdu, tak se bojím, aby se to nedostalo i k těm kamarádům, u nich budu okamžitě za padoucha, loosera a nevím co ještě, že je nemám rád a do vztahu by se to asi moc dobře neodrazilo...Díky předem za tipy