Ne nebojìm, uz jsem s ni dvakrat sam na schuzce byl. Kdyz by si sla treba nekam sednout a projit se, tim lip.

A co jako cekate? Myslite si snad, ze budu spokojeny? Na mem miste byste to taky videli treba jinak. Jsem zvedav, jestli se s ni v dohledne dobe uvidim.

Hmm... a jak tedy řešit takovou situaci? To jako od ní měla být negativní motivace, či co?   Nic na ni nenechávám, to víš, že se snažím. To, že se zmínila ona první o závodech přeci nevypovídá o tom, že to nechávám na ní, já měl v plánu ji vidět jinde, ale ona přišla dříve s tímto. Nebýt na ni naštvaný? To si děláš srandu...to by mě zajímalo, kdo by byl v pohodě, když má schůzku s holkou a ona s sebou vezme nějakýho kluka, navíc možná i ex...to člověku opravdu pomůže. Představ si, kdyby to bylo obráceně a já tam vzal nějakou holkou, celou dobu by byla s náma, věnoval bych se i jí...myslíš, že by jí to nevadilo, že by byla v pohodě? Nemyslím si...

[TO ZASE BYLO SETKÁNÍ!]

TO ZASE BYLO SETKÁNÍ!  

Když jsem dorazil na závody, tak tam ještě nebyla, jela později, takže jsem tam byl docela dlouho sám, tak jsem si to alespoň prošel, koukal na závody. Věděl jsem, že s někým přijede. Nevěděl jsem přesně s kým, ale trochu jsem tušil. Přijela s jedním klukem, viděl jsem ho jen přes FB, ale hned jsem ho poznal. Mám pochybnosti, že s ním min. před 1 a 3/4 roku chodila. Když jsme se potkali, tak jsme se pozdravili a začali si povídat, přičemž on šel více vzadu za námi. Nevím to jistě, ale na začátku, když jsme se potkali a zastavili jsme se, jí možná dal pusu na tvář. Jistě to nevím, ale zahlédl jsem i reakci a zachovala se, jako by ji to nebylo pro ni nějak zvlášť důležité. A od té doby nic podobného, žádný kontakt, nic. Ani nás nepředstavila a mně to bylo po pár metrech trapné, tak jsem řekl: Ještě jsi nás ani nepředstavila...když nás "seznámila", tak jsme šli dál. Probíhalo to většinu času tak, že my šli častěji vedle sebe a on vzadu, nebo bokem, až ke konci teprve jsme šli v jedné lajně.   Takto jsme spolu absolvovali 6 hodin, až do večera, dívali jsme se na závody, hledali kešky. Většinou jsem si s ní povídal já, smála se a přišla mi v pohodě. Zaznamenal jsem od ní i nějaký dotek a já se taky snažil, ale když tam byl s námi on, tak to moc nešlo, ani jsem nemohl mluvit o něčem jiném.

Víte co bylo zvláštní? Kdybyste nás viděli, vůbec byste neřekli, že by spolu mohli chodit. Téměř žádný dotyk, výměna úsměvů, ani pohledy do očí, nedrželi se za ruce.... více se smála se mnou, oční kontakt také + pro mě. Připadalo mi, že tam působil jako nějaký stín. Nijak zvlášť se ani neprojevoval. Choval se jako nějaký kamarád, který dělá křena na rande.

Vím, že vzhled nemusí hrát takovou roli, ale vzhledově bych řekl, že jsem na tom lépe jak on, i po fyzické stránce a to nemám moc velké sebevědomí. Já jen abyste nebrali v potaz vzhled. 

Bylo to zvláštní setkání, řekl bych i trapné a na začátku mě to docela zkazilo náladu, navenek jsem se ale snažil působit v klidu. Vůbec nechápu, co to mělo znamenat! Blbá není a brát někoho takového s sebou, když se máme vidět, vůbec to nechápu. Těžko říct, jestli se jí třeba vnutil, že pojede taky, nebo pokud spolu již nejsou a dozvěděl se o mě, opět se o ni začal snažit a chtěl mě vidět...

Nevím co si mám o tom všem myslet, jsem zmatený. Po telefonu se bavíme většinou přes hodinu, někdy i dvě dlouho do noci. Flirtovala se mnou a sama mi o motorkách říkala a dvakrát se ptala jestli půjdu. A proč by se se mnou chtěla o prázdninách dvakrát vidět, když by s ním chodila? Každopádně jestli s ním už není, proč ho brala s sebou? Snad kvůli řízení? WTF! Jak jistě tušíte pusu jsem ji nedal, ani to nemohla čekat a už vůbec by si to nezasloužila. Na konci se zeptala, jestli můžu jet s nimi, tak jsme nakonec odjeli společně.

Plánuji, ji tak dva dny nezavolat, schválně jestli se ozve sama. Samozřejmě se nebudu o něm zmiňovat, pokud nenaznačí sama něco. O víkendu jsou blízko další závody, tak ji tam zkusím pozvat. Já tam totiž stejně budu...pokud nebude chtít a ani se nebude chtít vidět jinde a stejně tak o týden později. Tak se na ni vykašlu, tohle totiž nemá cenu! Bylo by mi i milejší, kdyby mne odmítla, takhle člověk neví na čem je. Uvidím, podle telefonátu...

Máte někdo podobnou zkušenost?

Lovu ZDAR!  

Od doby co jsem zde naposledy psal, se toho moc neudálo. Oba jsme měli o prázdninách brigádu a jindy byla ona či já zaneprázdněný něčím jiným. Nicméně až doteď jsme si stále telefonovali, samozřejmě ne každý den, ale poměrně často. Nejdelší hovory trvaly až  2 hod. a 50 min. a pravidelně náš hovor překračuje 1 hod. 10. + min. Je to zvláštní, mimo praxi jsme se viděli jen dvakrát a už je to dlouho, přesto si máme o čem povídat. Řekl bych, že si dost rozumíme. Já volám jí, ale i ona volá mě. Když jsme oba pracovali, psali jsme si SMS. Při rozhovoru se často směje a také jsme spolu lehce flirtovali. Zájem tedy asi stále má. Proč by si se mnou jinak povídala tak dlouho do noci po telefonu, smála se, flirtovala. Přeci takhle netelefonuje s každým kamarádem. Není to extrovertní typ holky, není to žádná rajda, taková prima sympatická, skromná, hodná holka. Je spíše uzavřenější, takže asi moc partnerů neměla a je možný, že se něčeho bojí. Možná té pusy, jako já, protože asi ji bude čekat a je z toho nervózní?  

Každopádně mi nedávno sdělila, že se u mě vedle v obci pořádá závod motorek. U nás se takto pořádá několik závodů a ona se na ně jezdí dívat. Tak jestli o tom vím a tak...a včera prý, jestli jsem viděl plakát. Ona mi už řekla, že tam bude, pojede tam asi ještě s nějakými kamarády. Ptala se, jestli se tam taky půjdu podívat. Já jsem jí řekl, že to promyslím apod. No...takže se chce asi vidět.

Takhle jsem si s ní to setkání ale nepředstavoval, raději bych se s ní šel někam projít, jít si sednout. Navíc bych chtěl nějaké to soukromí, být s ní na chvíli sám a ne aby okolo někdo byl, natož její kamarádi. Jako ideální mi to nepřijde. Jestli tam ale půjdu, jakože by bylo asi divné, kdybych tam nešel, tak jí tu pusu už budu muset dát, nebo se o to musím alespoň pokusit. Protože jestli ne, můžu ztratit její zájem a hlavně mně osobně to bude hodně štvát. Vím, jak mě to štvalo naposledy.   Podle mě tu pusu bude čekat a možná ji bude i chtít...

Jde o to, abych se o tu pusu pokusil. Když uhne, nebo to nějak nedopadne, budu vědět, že jsem pro to udělal maximum a nebudu si muset už nic vyčítat. V tom lepším případě ji získám...

Tak tohle je vážně síla...  http://youtu.be/AA5DsLzSVrk 

[P.S.:]

Bohužel se třetí date dnes nekonal. Kvůli jistým důvodům odloženo na čtvrtek, spíše pátek, kdy večer odjíždím na svatbu.  
Dnes dopoledne jsem s ní o tom všem krátce mluvil. No a dnes večer jsem tedy ani neplánoval si s ní přes FB psát. Večer mi však náhle zavolala. Což mě překvapilo. Povídali jsme si neuvěřitelnou 1 hodinu a 17 minut   , po hodině a 10 minutách se to samo přerušilo, asi maximální délka hovoru.   Ještěže to měla zadarmo.   S tak dlouhým rozhovorem jsem ani nepočítal, doposud nejdéle 35 minut. Při tak dlouhém rozhovoru jako dnes už člověk někdy plácá různé blbosti, nekontroluje se a je poměrně těžké se vůbec tak dlouho bavit. Viděl jsem se sní teprve dvakrát, pominuli tu praxi, kde jsme se párkrát viděli. Tudíž je poměrně složité si psát/povídat, aby se člověk příliš neopakoval a přesto bylo o čem mluvit a někam to vedlo. Konverzace byla však vcelku plynulá a dokonce se snažila udržovat rozhovor dokonce o něco více, než já. Povídali jsme si o spoustě věcech, dokonce i blbostech... Z rozhovoru mám dobrý pocit, nejsem zvyklý takhle dlouho s někým mluvit, navíc s holkou, takže konverzace nebyla jistě dokonalá a spousta vylepšení by se dala najít. Celkem často se však smála z čehož mám dobrý pocit.

P.S.: Možná je to protizákonné, ale pro takové případy by se hodila zpětná vazba...mít k dispozici si hovor nahrát. A zpětně si to vyhodnotit a najít slabá místa.

Tak uvidíme, jak se to dál vyvine a jak to nakonec celé skončí...

Taková trička (no boyfriend - no problem) by měli nosit všechny single holky, ať člověk ví, kde má lehčí práci...

[P.S.:]

Zdarec,

    tak to zítra vypadá na třetí date. V plánu je procházka na rozhlednu, tam i zpět cca 16 km. Takže spousta možností něco vyzkoušet, někde se zastavit apod. Any advices?

Mezitím pokec přes FB a dva telefonáty, přičemž jednou volala sama. Včera rekord rozhovoru - 35 min.  
Takže zájem asi stále má.

P.S.: Zítra bych jí zkusil tu pusu dát, přeci jen třetí schůzka bez pusy, to už bych si koledoval o ztrátu zájmu, přeci jen chci to už rozlousknout a zjistit jak na tom jsem. Takže zítra trochu více doteků + použití doteků, které více poodhalí můj zájem, delší pohledy do očí,...a nakonec možná pusa...už teď sbírám odvahu... ....chce to nad tím asi tolik nepřemýšlet..VŽDYŤ MŮŽU JENOM ZÍSKAT!

O tom pochybuji, je totiž podobný introvertní typ jako já, tohle by podle mě neudělala. Mně bohatě bude stačit, když se s ní znovu uvidím. Tu pusu ji příště prostě dám, protože jestli ne, tak si může myslet, že o ni nemám takový zájem jaký čekala a její zájem o mě se vytratí.

Jasně, že pusa není tolik důležitá, hlavní je jestli se se mnou cítí dobře a já mám takový pocit, že snad jo. Nicméně pusa hraje důležitou roli, posune nás případně dál a hned to bude o něčem jiném. No a když uhne, nebo cokoliv jiného, což nepředpokládám, protože doposud jevila zájem a už jsme se viděli podruhé a jestli ji nevadí, že na to jdu pomaleji, tak se s ní ještě uvidím, ale stát se může cokoliv. I kdyby se to s tou pusou příště případně nepovedlo, tak budu vědět na čem jsem a nebudu muset nad tím přemýšlet a trápit se.  Budu vědět, že jsem pro to udělal vše, pokud nějaké příště bude, pokusím se to udělat co nejlíp a pak se uvidí...

Chce to už ukázat karty...železo se má kout, dokud je žhavý...

Zdar,

Tak se mělo uskutečnit druhé "rande" s tím, že si půjdeme zaplavat do bazénu.

Na ten bazén ale nakonec nedošlo, musela s autem brzo ráno k nám do města na technickou kontrolu a dopoledne bazén není v provozu a aby jela odpoledne zase zpátky kvůli bazénu, tak to bylo zbytečné. Ráno bylo ošklivo, pršelo a já uvažoval, jestli to nezrušit, nakonec jsem ji to ale potvrdil, přeci jen, když už bude v mém městě... Protože kontrola byla na delší dobu, zašel jsem tam za ní a akorát jsem přišel v čas. Potom jsme jeli, zaparkovali, hodinku se procházeli po městě a okolí. Sednout jsme si nikde nebyli, jednak nebylo tolik času a za druhé ani nechtěla, nechtěl jsem ji nutit. Když jsme se vraceli zase zpět k autu, začalo lehce pršet a já si nechal deštník u ní v autě, ale nevypadalo, že ji těch pár kapek vadilo.

Cestou zpět, když začínalo pršet a my šli vedle sebe, tak jsem ji na chvíli objal s tím, že ať přidá, nebo zmokneme, to se celkem povedlo, protože alespoň pobaveně přidala.     Když jsme došli k jejímu autu, tak jsem řekl, že se s ní svezu do jejího města. Už mi to nabídla sama při cestě, protože jsme se předtím bavili o jednom obchodě a já říkal, že bych tam potřeboval zajít. Když jsme dojeli, tak jsem si bohužel zapomněl zapomenout deštník v autě, aby byl důvod k příštímu setkání. Pár doteků bylo, na závěr jsem ji lehce přejel po ruce, něco řekl a rozloučil jsem se s ní a šel jsem.

Opět jsem jí tedy tu pusu nedal...ach jo...pro někoho je to možná lehké, ale pro mě je to těžší, než se jít třeba podívat do bordelu...
....dobré věci mě napadají až potom...když jsem odjížděl domů, napadlo mě, že jsem to měl udělat stejně i s tím jak jsem odešel a po 10 metrech jsem se sice otočil, ale jen pohledem (stála u auta a čekala na mámu) měl jsem se tedy otočit úplně a vyrazit za ní s tím, že jsem na něco zapomněl, na nic nečekat a tu pusu ji prostě dát. Takhle mě štve, že jsem to opět neudělal a tak teď nevím, kdy jí uvidím, oba teď něco máme. A vůbec netuším, jestli bude mít trpělivost a bude se mnou chtít potřetí někam vyrazit, bavili jsme se o jedné procházce na rozhlednu nedaleko jejího města, tam bych ji případně vzal, nebo na koupaliště, do bazénu. Pochybuji, že k tomu ale dojde, nevím jak to vnímá ona a já nevím co dál...   Asi ji kontaktuju na začátku příštího týdne, nevím..., případně ji zkusit někam v tom týdnu vytáhnout...pokud k tomu dojde, tak jí tu pusu musím dát a pak se uvidí, jiné východisko není...zájem podle mě má, další krok ale musím udělat já

Jasně, že to nemohlo být dokonalé a bez chyb, to je mi jasné. Mimochodem, jak to děláte vy po prvním rande? Kontaktujete ji druhý den, nebo ji necháváte v napětí, jako jsem to udělal já a je to vůbec dobrý nápad? 
Shodneme se ale na tom, že pokud se mi ji teď podaří někdy vytáhnout ven, tak bych jí tu pusu měl dát... Minule jsem možná ukázal, že nemusí být všechno hned, jako to dělají ostatní a že to nechci uspěchat, dokážu si počkat, že mi na ní záleží...ALE pokud se mnou půjde podruhé ven, tak předpokládám, že ona bude předpokládat  , že si to chci s ní ujasnit a tu pusu podle mě bude určitě čekat. Co myslíte? 

Tak jsem s ní dnes mluvil po telefonu asi 34 minut, zmínil jsem se, že bychom mohli v sobotu někam vyrazit, prý ale něco má. Tak jí alespoň popřeju po telefonu. Dohodli jsme se, že si navečer napíšeme na FB.

Na tom rande pusu asi čekala, možná ji i chtěla, těžko říct, do žen jako do melounů člověk nevidí. Nicméně si myslím, že absence pusy na prvním rande rozhodně neznamená něco katastrofického. Pokud by holky zhodnotily rande jako úspěšné jenom z pohledu, jestli padla, nebo nepadla pusa, tak by to bylo dost trapné. Navíc, když většina holek jde do vztahu pomalu a nejdříve si kluka prověří, jak to s ní myslí a nedělá přeci závěry z jednoho okamžiku, který přebije vše ostatní.

Je však pravdou, že v závěru jsem ji tu pusu dát mohl a věděl bych, jak na tom jsem a odjížděl bych domů třeba i spokojený. Teď se ji budu muset pokusit na začátku prázdnin vytáhnout ještě jednou ven a pokud se tak stane, tak jí tu pusu rozhodně budu muset dát, jinak to půjde nejspíš do háje. Tak uvidíme...

[Největší mínus rande:]

Zdravím,

    tak mám za sebou první rande. Uskutečnilo se právě s onou holkou, kterou jsem poznal o praxi. Asi po necelém měsíci dopisování, (samozřejmě ne každý den) se mi podařilo domluvit schůzku. V den schůzky nejprve došlo k posunutí času z její strany, tak jsme se domluvili o autobus dýl. Ten mi však ujel (jsem hroznej kretén), tak jsem musel jet tím dalším. Měl jsem tedy 30 minut zpoždění, samozřejmě jsem se snažil co nejvíce s předstihem napsat omluvnou sms, že dorazím později. Nicméně i jak jsem si ověřil na místě, musela na mě pár minut čekat. Děsně mě to na začátku štvalo a nebyl jsem z toho nadšený, tudíž mi konverzace na začátku moc nešla.  

Byla to ona, která se na začátku snažila rozvíjet konverzaci, já jsem ji pak doplňoval. Je to spíše introvertní typ, jako já, což mi vyhovuje. Mělo to být naopak, takže to mi také nepomohlo, o sebejistotě se tu moc mluvit nedalo. Konverzace plynula, ale iniciativa byla na její straně. Já jako bych měl úplný okno a nevěděl na co se ptát. Teprve až po několika minutách to ze mě trochu spadlo, i potom jsem však nic světoborného nevymyslel.  

Plán byl takový, že si projdeme jednu stezku a potom si půjdeme při cestě někam sednout. Na začátku stezky se objevil ihned na začátku zákaz vstupu a místo toho, abych ihned řekl: že to projdeme a uvidíme a bez váhání to podlezl jako první, tak to udělala ona. Rozhodnost u mě na začátku dost pokulhávala. Posléze mě upozornila, že mám špinavou tvář, načež jsem si všiml, že má ve vlasech smítko. Opět jsem udělal chybu a nezeptal se: Smím? ...a bez odpovědi jsem ji to smítko odstranil...(udělal bych to stejně, jen jsem se měl asi zeptat).  

Poté přišla s dobrým tématem: "KEŠKY" - vůbec jsem nevěděl o co jde a tak začala vysvětlovat, navíc po naší celkové trase byly nakonec čtyři a tři z nich mi pomohla pomocí nápověď najít. Takže tohoto tématu jsme se docela chytli a byla to zajímavá hra. Cestou ukazovala na běhající veverky, kterých bylo docela dost, tak jsem si vymyslel, že "támhle" je liška a když se podívala, tak jsem řekl, že už utekla.  
Tohle jsem použil ještě jednou později a i u dalších zvířat, které tam však už byli.   Byla to taková blbost, ale poměrně jsem ji tím bavil. Tak jsem měl konečně trochu radost.  

Cestou jsme si sedli venku před restauraci, ona že prý si dá jen pivo. Opět jsem udělal chybu a dal si pivo s ní. Jsem svým způsobem abstinent, alkohol téměř nepiju, jen výjimečně, ale chtěl jsem to zkusit. Bylo to moje druhý pivo v životě a moc dobrý teda nebylo.   Při sezení přišel i alkohol do debaty a tak jsem ji řekl, že moc nepiju, jen příležitostně a ona evidentně prý taky, nicméně měl jsem si dát jen minerálku.

Pak jsme vyrazili na zpáteční cestu, ale jinudy. Poté co jsme vyšli, mi začala nabízet peníze, že vyrovná útratu, kterou jsem zaplatil. Já jsem odmítnul, jako že to je v pohodě a tak (nebude mi přece platit pivo ) Když to nakonec vzdala, tak řekla, že příště to pivo zaplatí ona, aby to bylo vyrovnané. Na to jsem odpověděl, že budeme muset zajít ale jinam, když tady neměli tu 10° co chtěla. A pokračovali jsme dále v povídání...

Stále mě nenapadlo mluvit o něčem zajímavým a chytlavým, tak jsem se držel věcí okolo. Při zpáteční cestě jsme po chvíli narazili na rozježděnou cestu plnou bláta, tak jsem si do ni trochu rýpl, co je to za cestu a tak a začal jsem porovnávat to s tou cestou před tím. To dopadlo také dobře. Potom jsme se dostali k další "kešce", vylezli na nedalekou skálu, odkud byl nádherný výhled. Stáli jsme tam tak tři minuty a napadlo mě, jestli ji mám políbit. Rozpačitě jsem se na ni asi dvakrát otočil, ale nenatočila se ke mně a dívala se do krajiny, asi čekala co udělám. Já však jednak neměl "koule" na to to udělat a ještě nás čekal docela kus cesty a já to nechtěl pokazit. Nicméně byla to jedna ze dvou ideálních příležitostí. Druhá byla u třetí - poslední kešky, když jsme stáli těsně vedle sebe, když jsme prohlíželi věci uvnitř a její vlasy poletovaly okolo mého obličeje. Ale opět nic...nechci to s ní uspěchat. Je to typ holky, která si chce prověřit oč vám opravdu jde. Tak snad ji dojde, že mi na ní záleží, ale to nemění nic na tom, že jsem ji tu pusu dát mohl.  

Potom jsme šli ještě kus cesty a bavili se o dalších věcech: jako že jsem chodil tam kde bydlí dříve do školky, ona že prý ani neví, kde ta školka byla a tak jsem si začal vymýšlet nejrůznější věci a dost jsem ji rozesmál, dokonce se smála i poměrně dost v jednom kuse. Z toho jsem měl radost.  

Nakonec jsem se sní tak rozpačitě rozloučil. Řekl jsem, že to byla pěkná procházka a že někdy dáme třeba ještě pivo. Ona na to, že třeba. A rozloučili jsme se. O tom pivu jsem se zmiňovat neměl a to rozloučení za moc nestálo, to je mi jasné.  

Největší mínus rande: Pozdní příchod na rande. A hlavně ABSENCE LICHOTEK, úplně jsem na to zapomněl. Nedokázal jsem s ní myslet na nic jiného, než na přítomnost a vše co jsem plánoval dopředu a přečetl, jako bych nevěděl. To mě s absencí té pusy štve nejvíc. Při vyndávání toho smítka, jsem jí mohl alespoň říct, jak se jí krásně lesknou vlasy např. Snažil jsem se však si nevsugerovat, že to je rande, abych nebyl tolik nervózní a byl více v pohodě.  

Největší plus rande: Dokázal jsem ji docela často rozesmát a dobře se nám povídalo celou dobu co jsme spolu byli. Bavili jsme se o rodině, škole, rodině, zvířatech, jazycích, sportu, keškách, o tom kolik jsme kdo ušli/ujeli, o spoustě věcech. Jako další plus vidím DOTEKY, pár se mi jich povedlo i omylem, když jsme spolu šli vedle sebe. Většinou však vědomě, lehké doteky na ruku, rameno, vyndávání smítka z vlasů, při probírání věcí v kešce, přiblížení na dotek ruky a lehké doteky na její prsty. Nikdy se přitom nechovala divně, nevím ale jak to vnímala a zda si toho všimla.  

Po skončení rande mi napsala sms, že dorazila domů a já zda prý jsem stihl autobus. Už při zpáteční cestě jsem věděl, že ho nestihnu a když se mě na to cestou ptala a sledovala čas, tak jsem řekl, že určitě ještě něco pojede a kdyžtak, že se ještě projdu.   Ona říkala, že nejvíce ušla 40 km, já ji pak pověděl tu historku jak jsem šel 60 km v zimě ze školy domů a tak že těch 20 km od ní domů kdyžtak nic nebude.

Na tu sms jsem napsal, že je dobře, že je už doma, že to s ní byla pěkná procházka a že jsem si užil i to pivo. Ale že autobusy už dojezdily, šel jsem nakoupit a půjdu si prodloužit procházku. Popřál jsem dobrou noc a vyrazil jsem. Žádná zpětná vazba od ní nepřicházela a já si v průběhu cesty říkal, jak jsem to nakonec zvrtal. Nechtěl jsem jí lhát, ale zpráva, že půjdu domů pěšky nebyla zřejmě to nejlepší.  

V deset večer jsem měl od někoho zmeškaný hovor. Na ni jsem číslo měl, tak jsem volal zpátky, kdo to asi je, zrovna ale dotyčný hovořil, tak jsem to položil. Zanedlouho to začalo opět vyzvánět a když jsem to zvedl, ozvala se ona, bylo slyšet ustaraný hlas, jako jestli jdu vážně pěšky a tak. Bohužel za mnou přijel táta a svými poznámkami by zkazil rozhovor.   Tak jsem to musel brzy ukončit, stačil jsem ji jen potvrdit, že jdu pěšky, a zmínit se o dvou místech, které jsem potkal, jak jsme se o nich bavili a že teď alespoň vím kde jsou. Rychlé rozloučení a musel jsem jí to položit. Pak mi od ní přišla sms, ať mi pak kdyžtak napíšu na její číslo, že tamto není její. Takže jí asi došel kredit, proto jiné číslo. Vypadá to, že měla o mě strach, což je dobře.   Za 45 minut, když jsem dorazil domů, tak jsem ji napsal, že už jsem doma, že jsem se trochu prošel   , ale že jsem v pořádku.

Mé celkové zhodnocení: Mám z toho všeho smíšené pocity, spíše ale negativní. Podělal jsem začátek a konec. V obou částech jsem se ztrapnil. Jedině prostřední pasáž stála za to, ale jak jsem se již zmínil, měla dost chyb. Strávili jsme spolu dobré 4 hodiny! Což bylo možná moc, ale čas utíkal jako blázen...Nevím, jak se cítí dnes, jaké má z toho všeho pocity. Bavili jsme se, smáli se, povídali si, snad úspěšně jsem zvládl doteky. Byla tam však spousta chyb, tudíž dost pochybuji, že se něco jako druhé rande uskuteční. Prostě jsem to pokazil...ale co čekat od prvního rande, navíc s holkou, která vám není lhostejná.

Dnes jí psát nebudu, nechám ji si všechno promyslet, ať si to přebere. Snad si na včerejšek (na mě) vzpomene. Plánuji se jí ozvat zítra a vytáhnout ji někam ven, nebo do kina. Setkání bych chtěl domluvit na sobotu, má totiž svátek! Ideální příležitost ji poblahopřát a dát ji přitom pusu a zjistit tak, jak na tom jsem. Pokud si čas najde, mám šanci, pokud ne, tak jsem to včera zvrtal, jak jsem předpokládal. Štve mě to, ale napoprvé není nic ideální...je to ale škoda.  

P.S.: Jak se mám s ní dohodnout na příští schůzku? FB, SMS, nebo bude nejlepší jí zavolat?

Co si o tom všem myslíte VY? Uvítám každou připomínku...

P.SS.: Omlouvám se za předchozí příspěvek, nějak se to předtím odeslalo a nebylo to celé....EDITOVÁNO!

Zpátky k tématu...
Víte, osobně mi připadá, že ti lidé, co mají holku, nebo již měli a zvláště pak, když s ní měli sex, tak je pochopitelné, že otázka bordelu jim přijde scestná. V tom případě bych na to ani já nepomyslel. Jenomže já jsem úplně na druhé straně, tudíž to vidím jinak, než většina lidí. S žádnou holkou jsem ještě nechodil, což je hlavně moje chyba. Nicméně je to fakt, který u mě vytváří poměrně velký komplex, který se zvětšuje i díky mým zdravotním problémům, kterých není zrovna nejméně a zdvojnásobuje se toto všechno díky tomu, že jsem navíc introvert. Místo kladných věcí v životě zatím sbírám samá negativní...jaký to asi může mít na člověka dopad? Když má takový člověk mindráky z tolika věcí, tak vyhrabat se z toho všeho navíc ani nejde a pokud ano, není to vůbec jednoduché. Pocity takového člověka nejsou pak vůbec pozitivní, tudíž nemá náladu ani na nějaké balení holek, protože je tak zakomplexovaný již takovou dobu, že to chce nějaký zlom. Něco, co by mi pomohlo se odrazit do začátku a cítit se alespoň trochu lépe. Jasně, že by člověk asi neměl přijít o panictví s profesionálkou a osobně bych se tomu také rád vyhnul. Jenomže já jsem už z takového života, který stojí za prd, znechucený a tak hledám něco, co by mi pomohlo. Moc věcí na výběr nemám a ačkoliv se to může zdát divné, tak si spíše myslím, že by mě sex s profesionálkou posunul vpřed, protože vzad už to ani moc nejde. Chodit do bordelu je sice jako nosit dříví do lesa  , ale někdy to nemusí být bezvýznamná práce.  

[Máte s tímhle vším někdo nějaké zkušenosti?]

ZDAREC, zajímal by mě Váš názor na problematiku ohledně nevěstinců...
Jaký na to máte názor? Může to člověku pomoci - zlepšit sebevědomí?
Co byste poradili panici, tedy MNĚ  , vyplatí se čekat bůhví kdovíjak dlouho, než si sežene holku. Nebo je lepší se těch sraček (obavy, deprese, strach) zbavit tímto způsobem?
Je tohle všechno kravina, nebo to má nějaký smysl pro takového člověka? Může mu to pomoci - ve smyslu zlepšení nálady, získání zkušeností, ztráty hromadné nervozity, zlepšení sebevědomí?
Osobně bych se asi cítil více trapně, když bych byl panic třeba ještě v 25, než kdybych o to přišel v bordelu...
+
Když by si náhodou dotyčný našel holku, má se jí svěřit, že bude jeho první? Nebo to je špatný nápad? Pozná to?
Máte s tímhle vším někdo nějaké zkušenosti? Co byste poradili? 

Po dlouhé době Vás opět zdravím...
Dnes jsem udělal miniaturní pokrok, když jsem se na praxi při práci bavil s jednou holkou dvě hodiny! Nikdy předtím jsem se tak dlouho s žádnou holkou nebavil a kupodivu to ani nebyl takový problém, měli jsme něco společného, takže to šlo. Navíc bylo se pořád o čem bavit, tak nějak to vyplynulo vždy samo, občas jsme se i zasmáli, takže to nakonec bylo fajn. Kéž by to nebyl takový problém i s holkou někde venku. Mně dělá největší problém prvotní oslovení a možná vytvoření i určité attraction, ale tam jsem se nikdy nedostal  ...dnes mi to ale bylo dobré, kéž by takových dní bylo více...

Jak překonat půl měsíce, než si potvrdíte schůzku, o které jste se již zmínili, ale film na který byste šli dávají až za někde toho půl měsíce?
Psát si každý den to přeci nejde. Vytáhnout ji ven dřív? A nepsat si s ní každý den, aby také věděla, že máte něco jiného na práci?
Co myslíte? 

Zdravím,

  jaké máte názory a zkušenosti s internetovými seznamkami? Jaký je váš postoj k nim?

Můj osobní názor je takový, že lidé na internetových seznamkách tráví spoustu času, přičemž výsledek, že by se někdo skrze ně seznámil, dal s někým dohromady, není nijak velký. Je zajímavé kolik seznamek existuje a kolik lidí je tam v dnešní době registrovaných, místo toho, aby vyrazili za někým ven.

Muži tam často chodí proto, protože nejsou schopný si domluvit schůzku/oslovit holku v reálném životě a tak to zkoušejí virtuálně.
Ženy v důsledku neaktivnosti mnohých mužů či zklamání ze vztahů, zkoušejí své šance také na internetu a často píší, že hledají hodného, milého kluka, aby měli alespoň toho manipulovatelného panáčka, než nikoho.

Dnešní doba je sice uspěchaná, ale kolik lidí doopravdy nemá vůbec žádný čas, aby si ho vyčlenili k seznámení se?

Já osobně internetovému seznamování moc nevěřím. Přes internet můžete sice udělat na někoho dojem, ale k tomu abyste se doopravdy poznali, se musíte vidět i fyzicky, nejen online.

Podařilo se někomu z vás vytáhnout někdy nějakou holku přes internet ven?

Dříve, když nebyly takové vymoženosti internetového seznamování jako dnes, se lidé mnohem více seznamovali přirozeně. Počet lidí, kteří se nedokážou seznámit přirozeně neustále stoupá.

Nejsou si lidi schopní někoho najít normálně, nebo se někteří pokouší zdvojnásobit šanci tím, že se zaregistrují na internetu?
Co vy a seznamky?

Teď na autobusáku skupinka kluků hrála na kytaru a zpívala: Mrdání je prima, není při tom zima... Bylo tam i pár HB, určitě to zaregistrovali, nedalo se to přeslechnout. Dobrý námět kluci měli.  

Add.: V tu chvíli jsem měl přijít za nějakou z mála HB, které tam byli a měl říct: Ahoj, hele kluci mají pravdu, nechceš si se mnou zašukat? Je docela zima.  
Bylo by to blbý, ale alespoň by se to hodilo.

Jdu si přečíst znovu Jak se stát alfou, abych začal pracovat na tom svém myšlení a dostal se ze špatné nálady.  
P.S.: Nemáte nějaký filmy s obdobnou tématikou jakou tu řešíme?

Spokey máš pravdu, musím si to v hlavě srovnat, jenže to je asi hlavní problém a není to lehké. Jinak proč by Tě jako mělo srát, že jsi panic v 16? Mně bude za 7 měsíců 20, tak proto mi to přijde divné, trapné. Jasně jsou na tom lidi ještě hůř, ale nerad bych trhnul  rekord a byl jako ve filmu 40 let panic jestli jste viděli. :-D Copak jsem mnich, kněz? Tohle povolání by mi určitě šlo raz dva, plat ale nic moc, tak se snažím u toho nezůstat.  

Upřímně pochybuju, že sám, tady kde žiju to dokážu a nějakou HB si najdu. Spíš podniknu psychickou přípravu a srovnám si to za ty dva roky v hlavě, abych pak nepůsobil úplně needy. Protože až se dostanu na tu VŠ do Prahy, bude mi už asi 22 let a rád bych to při tom studování střihl a chtěl se hlavně zlepšit i v té komunikaci. Jenže tady na to sám těžko budu mít. Strašně mě štve, že nemůžu sdílet s Vámi ten pocit na sargích. Je Vás tu dost z Prahy i ze SD a musíte uznat, že v Praze to žije, spousta příležitostí a hlavně lidí, kteří mohou pomoci. Ale nebojte, já se tam dostanu, motivace je. Jednorázové akce nemám rád, protože i když bych někam zajel a nějaký wing mi pomohl, tak po návratu to zase na mě dolehne. Jsem v tom až po uši a jeden sarge mě z toho zaručeně nedostane. Na překonání těžkého začátku potřebuji několik sargů za sebou a vždy oslovit tak 5 HB.

Jinak nechápu proč by se měl hned každý nováček pouštět do direktů. To aby si zvykl na (tvrdé) odmítnutí? Co když ho to srazí ještě níž? Alespoň já bych si potřeboval na začátku něčím zlepšit sebevědomí a pochybuju, že bude lepší, když mě ty holky pošlou do prdele.
Zažil jsem to, holka mě sice neodmítla, ale já si připadal jako blbec a vůbec mi to nesedělo, přišlo mi to divné. Přijde mi, že direkty si člověk moc nepomůže, akorát si v naprosté většině případů zajistí odmítnutí, holky se totiž nenechají snadno sbalit na jeden direkt.

Když totiž přijde takový loser jako já za HB8 a řekne: Ahoj, hned jak jsem tě uviděl, musel jsem za tebou přijít, protože se mi hrozně líbíš.
TOHLE je jasná věta AFC, takhle z PUA by to nikdo nepodal. Vy prostě chcete, aby nováčci získali nejdřív několik odmítnutí. Podle mě to na sebevědomí moc nepřidá. NEBO SE PLETU? OD ČEHO JSOU TEDY PAK DIREKTY?
P.S.: Znám ještě jeden direkt: Nechceš si se mnou zašukat? - Dost dobrý myslím. :-D Myslím lepší jak ten předešlý, protože člověk na nějakou nadrženou holku narazit musí a pokud vypadá alespoň trochu k světu, tak to vyjde. :-D Ze 100 oslovení by se ve velkém městě mohlo zadařit.

Co vy na to? Asi možná melu sračky, ale takový je můj momentální pohled na věc.  

[nikdy]

Zdravím lidi,

s odstupem času, co jsem si to tu zpětně přečetl, mi nezbývá nic víc, než s Vámi souhlasit. Ono však není tak lehké se změnit, když je člověk do těch sraček zabřednutý až po uši. Ikdyž mi wing, co byl se mnou na sargi tvrdil, že vypadám k světu, mám i dobrý BL, že můžu mít teoreticky kteroukoli holku, jen odhodit ten zbytečný strach za hlavu, tak to potěší.

Jenže já musím odhodit právě onen prvotní strach. Láká mě skok padákem. Když bych tohle překonal, myslím, že by to u mě hodně změnilo a nakoplo by mě to dál. Mám z toho totiž respekt.  

Musím si zvyknout na přítomnost holek v okolí a začít se s nima zlehka bavit. Třeba bavit se se spolužačkama. Jsem totiž introvertní typ, individualista, takže si vystačím většinou sám. Komunikuji velice málo a referáty ve třídě před spolužákama zrovna rád nemám, ikdyž je rád dávám dohromady. Tréma tam prostě je a veřejný projev nemám v oblibě.

Ačkoliv se to může zdát divné nemám žádnou kamarádku (hodila by se), ale se svým přístupem se nemůžu divit. Nikam nechodím a moc se nebavím, tak v tom je určitě zakopaný pes. Jinak holky ze třídy mě hezky pozdraví, usmějí se, jenže na rozvíjení konverzace se mi nechce, nemám potřebu?   Myslím, že zde bych mohl začít.  

Momentálně dojíždím do školy vlakem a nikdy si nesednu sám od sebe k nějaký holce, holkám, natož abych se začal s nimi bavit. To si občas přisedne ona, ačkoliv se tvářím depresivně.   Asi proto, že většinou nikde není místo, nebo se jí nechce procházet vagóny.   A že holek jezdí poměrně dost. Myslím tedy, že bych si měl pro začátek vždycky, když pojedu do školy si sednout vedle nějaký holky, která se mi bude zamlouvat (většinou se vždycky nějaká najde). Pozdravit a zeptat se jestli tam má volno, i když třeba bude všude volno   a dál se s ní nebavit. Pro začátek by to mohlo stačit, abych si zvykl na jejich přítomnost + bavit se s těmi spolužačkami.

Možná někdo z Vás tohle vezme jako výmluvu, ale já bydlím bohužel v 6000 městě, tudíž moc příležitostí není, navíc když dojíždím. O víkendu je to snad horší, jak ve všední den k večeru. Upřímně závidím Vám, kteří jste z Plzně, Ostravy, Brna, třeba i Liberce, i když tam to není tak slavné. Hlavně, ale těm z Prahy. Tam je příležitostí mraky, holky na každém kroku, večer, odpoledne. Spousta z Vás zde i ze SD je odtamtud, můžete se scházet a pomáhat si, motivovat se. Pokud mi to vyjde, dostanu se za dva roky do Prahy na VŠ a čtyři roky budu tu radost ze sargeování případně sdílet s Vámi. Teď se musím jen dostat z toho nejhoršího. Těším se v Praze až bude opět seminář ze zahraničí od známých PUA. Na to určitě zajedu, jako inspirace, motivace dobrý.

Tak doufám, že se z toho tekutého písku trochu dostanu. Čas uteče jako voda v řece a my se setkáme v Praze na sargi. Budu se těšit.  

Snad nedopadnu jako ve filmu 40 let panic. 

Zatím: http://www.zazzle.com/afc_hat-148612932985125405  

Zdravím henry,

tak jsem zavítal opět na toto fórum a také Ty jsi mě mile překvapil. Koukám, že jsi začal na sobě pracovat, to je super. 
Myslím, že toho máme hodně společného, myšlení, přístup. Ty jsi však již vykročil správným směrem. GRATULUJI, jen tak dále! 

Jasný, jenže když ten den není možnost se s tím člověkem setkat, tak je lepší to poslat přes net, nebo sms, než vůbec. Ale souhlasím s tím, že pokud se naskytne situace a je možnost popřát ten den osobně, tak je to nejlepší. Udělá to větší dojem.
Jinak já bych taky nepoužil při konverzaci v reálu blahopřání, kde by se vyskytovaly verše, působilo by to divně až trapně, takový pouze přeposílat. Ale také se mi zamlouvá ten poslední, jen nevím jestli to pro tu HB nebude kruté, ale jestli má smysl pro humor, tak to pochopí a je to originální tak proč ne.