Pár námětů:

Dnes chci Tobe (jmeno) prat, stesti, zdravi, pusinku dat. At mas v zivote lasky dost a hodne pratel pro radost. Preje ...

Rikaly mi noviny, ze mas dneska jmeniny, tak Ti preji k Tvemu svatku, hodne stesti, zdravi a malo zmatku, at Te v srdci laska hreje, to ti ... ... uprimne preje.

Vse nejlepsi k Tvemu svatku, hodne stesti, malo zmatku. At splni se Tve kazde prani, od zapadu do svitani... ;-)

Nemohu dnes u Tebe stat a k narozeninam (Tvemu svatku) Ti blahoprat, proto posilam tenhle pozdrav maly s pranim, at se Ti v zivote vsechno dari.

Nohy si dej na stul - parada. A at Ti vsichni vlezou na zada. Na stolek par stamprlatek a oslavuj ten Svuj svatek

Vse nejlepsi k tvemu svatku, hodne stesti, zdravi, darku, vyplneni mnohych prani hodne stesti, milovani, to je moje blahoprani.

Svatek mas jen jednou v roce, at mas vzdycky sklenku v ruce, na zachytce mista dost, stesti zdravi moc a moc.

V kalendari je spousta blbych jmen, blbych lidi. Dnesni den neni vyjimkou, presto ti preju vsechno nej

Co se Vám zdá nejlepší? 

Zdravím, chtěl bych se Vás zeptat, zda máte nějaká neotřelá, originální blahopřání ke svátku a narozeninám. Aby se blahopřání nestávalo nudnou záležitostí a opakování těch samých věcí. Máte tedy něco takového, co by odpovídalo našemu přístupu k holkám?  

Díky za jakékoliv náměty. 

[Jouda:]

Já kdybych viděl, jak někdo někoho vyloženě obtěžuje, třeba právě v MHD. Tak bych mu taktně doporučil ať toho nechá, že je slaboch a jestli má problém, tak si to vyřídíme.  

Nevím, jak jste na tom s bojovými sporty Vy, ale já mám to štěstí, že mohu studovat střední odbornou školu ochrany osob a majetku, kde se učíme karate, judo a sebeobranu a ze všeho i maturujeme. Akorát ten box tam chybí, který se hodí jako takový univerzál. Ten se hold musím naučit bokem. Po ukončení školy, v zaměstnání, bych při nějaké potyčce musel uplatnit přiměřenou obranu, protože při vážnějších zraněních bych musel mít adekvátní důvod. Někdy jsou s tím totiž problémy.

Např.: Útočil by chlápek na mě s nožem a snažil by se mě pobodat, mohl bych obrátit jeho zbraň proti němu a zranit(podnout) nožem já jeho. Asi by mi to prošlo,(kdyby však zemřel, byl by to problém) protože podle zákona by stačilo, podle toho co umím, mu jenom tu ruku zlomit, nebo ho lehce zranit a pak ho spacifikovat. To by bylo jistější. Avšak u obyčejných občanů by se to určitě bralo jako nutná obrana.

Jouda: Pěkný video, jako ilustrace, jak se dají řešit konflikty. Být na místě toho chlápka, tak jednám stejně a to i přesto kdybych neměl takové kvality jako on. Přece Vám někdo nebude mlátit holku a urážet vás.
A před holkou byste jinak vypadali needy. (joke)  

Samozřejmě, kdyby to byla banda pěti týpků, kteří by si takhle vyskakovali, zavolal bych kámošovi Stevenu Seagalovi a ten by si to s nima vyřídil.  

Určitě je ale dobré, když něco umíte, abyste se alespoň trochu dokázali ubránit.

Aha, takže dávat do konverzace co nejvíc, více se snažit, být energický a vřelý. Zůstat u ní tak dlouho dokud mě jasně neodmítne, nebo mě bude ignorovat, nevyhodí mě, nebo nezačně řvát, že jsem úchyl. Nebo dokud od ní nezískám nějaký kontakt.

Já do toho s Tebou určitě jdu. Musím se teď do toho trochu dostat a toto je skvělá příležitost. Prozatím jdu jen do jednodušších věcí, ale i to se hodí a časem uvidíme. Tak ať se nám daří Bobo. 

Jo, pochopil jsem co jsi tím myslel. Připadá ti, že jsem k ní byl příliš chladný, nebo že jsem jí dokonce pohrdal a podle Tebe jsem to dělal kvůli tomu, abych si nepokazil svoje ego, nebo si před ní nepřipadal needy.

Jenže tak to není, vůbec jsem neměl v úmyslu s ní pohrdat či být odtažitý, abych nebyl needy.
Prostě jsem k ní měl být podle Tebe více naladěn na přátelské vlně a nebýt tak odtažitý.
Musíš vzít v potaz, že to bylo jedno z mých prvních oslovení, chtěl jsem vyzkoušet poprvé direkt a je celkem jasné, že jsem nemohl hned napoprvé přenést svoji energii na ni a mít nějaký úspěch. Člověk vůbec bojuje s tím do toho jít, natož se ještě kontrolovat, zda to dělám správně. Šel jsem tam do toho s tím to vyzkoušet, překonat se a nějak to ustát. To jednoduše nešlo udělat hned tak, jak si to představuješ. Já byl rád, že jsem tam vůbec šel a zvládl to. Navíc jsem nevědl jak navázat. Z její strany také žádná iniciativa, byla překvapená, nervózní, chovala se spíše odtažitě a než abych mlel nesmysly na které by třeba ani nereagovala a já se cítil trapně, tak jsem za včasu odešel a mohl se cítit spokojeně. Vůbec jsem to také jako odmítnutí nebral, NG mě neodmítla, já řekl co jsem chtěl a v klidu odešel.

Ani jsem nepočítal s tím, že konverzaci budu nějak rozvíjet a že nějak na ni zapůsobím. Byl jsem nervózní, nízká attraction, sám jsem si moc nevěřil, s direktem jsem nebyl sžitý, málo jistoty (sebevědomí). To vše musím teprve obrátit a získat. Když mi tyto věci chybí, nemůžu počítat s tím, že se budu cítit v pohodě, užívat si to, svoje emoce přenesu na holku, rozpovídám ji a rozvinu konverzaci a získám ji na svoji stranu. Na to vše je potřeba čas a to vše se dá získat jen pravidelným oslovováním, ne hned, člověk se k tomu musí dopracovat.

Zdravím Vás, poslední dobou mi stále více vadilo, že stagnuji na tom samém místě a vlastně jsem se neposunul nikam dál. Což Vás určitě nepřekvapuje po tom, co jsem sem všechno napsal. Rozhodl jsem se proto udělat nějakou změnu a tak jsem zareagoval na nabídku od Aetherbrighta na SG v Liberci. Velice rád mi vyhověl a domluvili jsme se, že až budeme mít oba čas, tak vyrazíme na street game.
Tento čas nastal již o tomto víkendu v sobotu a Vy si můžete přečíst jak to vše dopadlo:

V sobotu brzy ráno jsem se donutil vyhrabat z postele, nasedl na autobus a vyrazil směr Liberec. Do zpěvu mi moc nebylo a hlava mi padala únavou, až jsem nakonec do Liberce dorazil. Posléze dorazil i Aetherbright, který byl velice vkusně oblečen a po krátkém seznámení jsme vyrazily do ulic. 

Dost dlouho jsme neměli koho approachovat, protože město bylo úplně "mrtvé" a na ulicích se vyskytovalo minimum lidí, natož nějaké HB. Úplné město duchů. Zašli jsme proto do kavárny, kde jsme probrali pár věcí, prošli si město a zavítali do oddělení s oblečením, parfumérií i obchoďáků.
Opravdu dost jsme se načekali, než se naskytla nějaká příležitost a začínali jsme z toho být poněkud frustrovaní.   

Teprve až k poledne se poskrovnu začali objevovat první cíle, kterých využil Aetherbright, aby mi ukázal jak na to. Nutno říci, že to byly většinou velice slušný HB. Aetherbright však šel do toho velice směle, nebojácně a dokázal, že to opravdu umí. Po jeho třech osloveních byla konečně řada na mně a po pár přesvědčováních jsem si uvědomil proč tu jsem a že se prostě nemůžu vrátit s nulovým skóre. To nešlo.    

U jedné z autobusových zastávek došlo na prolomení ledů a já vyrazil na první approach za UG(4). Seděla na zastávce, já si přisedl a oslovil ji. Moje oslovení však za moc nestálo a UG se evidentně se mnou nechtěla bavit a jelikož jsem nevěděl, jak dál, tak jsem se po svých třech větách a jejích velice strohých odpovědích zvedl a vyrazil zpět za Aetherbrightem, který mi pochválil bodylanguage, zatleskal a povzbudivě se usmíval a gratuloval mi k prvnímu úspěchu. 

Aetherbright posléze approachnul další dvě HB a řada byla opět na mně. Aetherbright mi řekl, ať zkusím nějaký direkt. No, že by se mi do toho vyloženě chtělo to teda ne. U direktu je to buď a nebo. Ale co řekl jsem si, jsem tu kvůli tomu, abych sbalil nějakou holku, nebo se je naučil balit. Podíval jsem se vyčítavě na Aetherbrighta a vyrazil jsem směrem za NG(6) sedící opět poblíž zastávky. S ubývajícími metry mi bylo poměrně úzko a byl jsem trochu nervózní. Přisedl jsem si k ní, naznačil ať si sundá sluchátka z uší a začal:

Já: Ahoj, líbíš se mi, tak jsem se musel jít s tebou seznámit.
Ona: Fajn, díky.
Já: Stává se ti tohle poměrně často?
Ona: Ale jo, docela jo.
Já: Tak to jsem rád, že o tebe má někdo zájem.
Já: Tak čau. (a odešel jsem) 

Myslím, že byla docela překvapená a nečekala to. Podal jsem to poměrně v klidu a i prý bodylanguage byla dobrá. Jen myslím, že u mě pokulhával trochu úsměv a v malém množství podaná enrgie, kterou jsem do toho vložil. Nepodal jsem to úplně přirozeně a s takovým umem, jak by to mělo být podáno, aby to mělo nějaký úspěch. Bylo to asi z toho důvodu, že se mi nelíbila, což ubralo na věrohodnosti a holka to vycítila, jelikož jsem si u toho připadal nepřirozeně. S direktem jsem nebyl sžitý, chce to vyzkoušet mnohokrát, aby to působilo věrohodně.

Aetherbright byl rád, že jsem do toho šel a poplácal mě radostně po zádech. Já jsem si oddychl a byl jsem šťastný, že jsem to zvládl, ikdyž jsem to ještě zpracovával. Aetherbright měl celkem na svém kontě pět approachů, z toho ve třech případech to končilo kontaktem, telefonním číslem a vzájemnou pusou na rozloučenou z povedené iniciativy Aetherbrighta.

Já zvládl jen dva approache, ikdyž příležitostí bylo více. Na začátek však myslím, že to nebylo špatné, každopádně příště to musí být lepší. Jsem však rád, že jsem se k tomu odhodlal, zvládl to a můžu se teď za to cítit dobře. 

To vše bych však nezvládl bez pomoci Aetherbrighta, který byl ochoten mi věnovat svůj čas, poradit mi, povzbudit mě a rozhodl se mi pomoci. Za což mu chci ještě jednou hodně poděkovat, protože bez něj by to byla další promarněná sobota a já bych zůstal tam, kde jsem byl. Teď jsem se však odlepil ode dna a hodlám se zlepšovat. Aetherbrighta můžu jen doporučit, protože to je skvělý  parťák na sarge a doufám, že někdy spolu opět vyrazíme na street game, nebo club game. 

[0254:]

0254: Koukám, že reaguješ na hooodně staré téma, asi bude potřeba ho obnovit že? 
Souhlasím s tebou, že to byly hovadiny, co jsem psal, ale člověk má prostě někdy krizi a já se v ní potácel velmi dlouhou dobu.
S tím wingem to bohužel nepůjde, protože to nejsou žádne Jinonice, jak si myslíš, ale je to Jilemnice na hranici Libereckého a Královehradeckého kraje. Co se týká těch známek, nebyly ani kvůli jednomu z  tvých uvedených důvodů. Dostával jsem je jednoduše proto, že jsem byl líný se učit, ale teď chci ukázat na co opravdu mám. 

OT: Já jsem také z Libereckého kraje, mohl bych klidně dojet, mám to 65km do Liberce, až se vyhrabu z těch sraček, jak poznamenal D9 , tak dám vědět a někam vyrazíme. 

Už teď jsi o hodně dál, než já. Máš dobré pokusy, navíc v cizím jazyce, to je super. Jen tak dále a hodně štěstí zde. Třeba se jednou odhodlám konečně změnit svůj usedlý způsob života.  P.S.: zvýšil bych ti karmu, ale kvůli pár rotlům nemůžu. 

No já právě nejsem nějaký moc PARTY BOY, moc netancuju a tak šance, že mě strhnou ostatní k zábavě moc není, hold nejsem moc extrovertní typ, který by se cítil ve středu zábavy šťastně a užíval si to naplno s ostatními. 

[Rend:]

Rend: A měl by sis uvědomit, že holka nepřijde sama od sebe nahá k tobě do bytu se slovy: "Chci tě, Jamesi1!"
Jo tak to máš bohužel pravdu, to dřív vyhraju všechny peníze ve sportce, než by se tohle stalo. 

A teď si řekni, co proto děláš? Kde všude chodíš, abys na ni narazil? Kam se chodíš seznamovat?

Popravdě pro to nedělám NIC.
Sice jsem se naučil chodit s hlavou vzhůru a tak už nekoukám vůbec do země a suverénně si projdu klidně kolem pěkné holky, nebo skupiny holek a ony se pak otáčejí, kdo že si dovolil se na tak pěknou holku nepodívat.  Jenže, abych se vzápětí vrátil a pustil se do nějaké konverzace, do toho mi zatím moc není.

Na zábavy nechodím, jelikož i kdybych se tam s nějakou seznámil, tak od kamaráda vím, že to moc nevychází, s několika holkami se pak rozešel po několika dnech, takže na zábavě se mi nechce moc seznamovat. Má tam vliv i alkohol, takže holka se může chovat jinak, než normálně.

Potřeboval bych se seznámit s holkou mimo zábavu, buďto na ulici, kde ale musíte zaujmout nějakou konverzací, což není jednoduché, ale nějaké openery bych snad už mohl zvládnout. Každopádně přijdou nové prvandy a podle příjímaček by tam pár pěkných kousků být mělo, tak uvidím na intru až začne škola, tomu dávám největší šance, pak zbývá teda ULICE a ZÁBAVA, kde se to může třeba také podařit, ale tam bych šel naposledy.

Když půjdu po ulici, nebo kdekoliv jinde a nějaká pěkná holka se na mě podívá a usměje se, tak tím dává většinou najevo, že mi dává šanci na to, abych ji zaujal. Pak už je to hold na mě, buďto ji budu ignorovat a nebo s ní hodím řeč a třeba z toho něco vznikne.

Každopádně je jasné, že musím změnit svůj přístup a něco začít dělat jinak, protože když někdo něco chce, musí si zatím jít a ne čekat, že to přijde samo.

mě je 25, jsem panic pořád, poprvý jsem se s holkou líbal v 19ti.....
od tý doby jsem měl jeden roční vztah bez sexu
do současnosti jsem se líbal asi s 15ti holkama a 2 mě ho vykouřili....

tož všechny mý zkušenosti, takže to je ještě větší hanba

Díky henry , je vidět, že může být i hůř. Ale kdo si počká, ten se dočká že? 

17rokov a panic - hamba ? - NE Ale 18 roků a panic a ještě nic s žádnou holkou (líbání, chození, prostě *NIC*) = rovná se hanba na desátou.  ASI ještě do mého oka nepadla ta pravá, která by si mne zasloužila mít. 

Co si o tom myslíte? Nemít sex v 18, to přeci nevadí, ale nechodit nikdy s žádnou holkou a nikdy s žádnou nic nemít, to už trochu divné je že?  Ale nebojte GAY nejsem  , jen jsem ještě nenašel tu pravou.  Rád bych holku 17 až 18 let, tyto holky už trochu vypadají dospěle a ví trochu co chtějí, než holky co je jim 15, 16 let. Mít každý měsíc jinou mě nebere. 

Ale asi si budu muset najít nějakou 16 mezi prvačkama na škole, jinak tu budu za největšího TRAGÉDA všech dob.  Už mě asi nikdo netroufne, protože níže se klesnout už moc nedá :-D. alespoň budu někdy v něčem první na tomto fóru. 

Kdo ví, třeba mi to vydrží až do smrti a budu totální ztroskotanec na planetě ZEMI. 

Tak já mám připravenou jednu hru, dost dobrá na pobavení a pak jsem se naučil dva pěkný triky s kartama a dvě takový blbosti se sirkama, takže tím můžu potom navázat. Takže si vyhlídnu někde sedící holky někde na náměstí, nebo u cukrárny, přisednu si k nim a zeptám se: Nazdar holky, máte rády hry, kouzla a magii? Co si takhle něco vyzkoušet? To oslovení musím ještě domyslet, ale nějak tak by to mohlo vypadat a pak aplikuji připravené věci. Ta hra se dá použít normálně za chodu, ale na karty a sirky, potřebuji aby někde holky seděli, takže si budu převážně vybírat z těch. Myslím, že tím vším lze udělat dobrý dojem. 

Jenomže, když tě ostatní nemají rádi, když tě nebude nikdo obdivovat i třeba za maličkosti, být alespoň trochu oblíbený, aby na tebe každý nekašlal, když nemáš žádný kamarády, ani holku. Tak jak se pak může mít člověk rád, chovat k sobě nějakou úctu a být vyrovnaný a spokojený sám se sebou, když většinu věcí z výše popsaných nemá? Vždyť když člověk nemá kamarády, každý se na něj vykašle a nemá ani holku, apod. Tak jakoby nebyl. Takový člověk je ostatními chápan, jako nula, jako kdyby nebyl. 
A nemůže mít z takovýho života ani radost.

Pěkný, líbily se mi všechny tři knížky, hlavně THE GAME je opravdu povedená, je to pěkný příběh a nejlepší na tom je, že je pravdivý. Alespoň vidíme, že každý má šanci se sebou něco udělat a stát se zábavným, oblíbeným a získat si obdiv.

[DavidaX - Buď neúprosný]

Díky za upload, ale já jsem již DavidaX - Buď neúprosný přečetl, také jsem přečetl Jak se stát alfou a rovněž i The GAME (Hru).

Díky joei, ale co je SC? 

Jenomže já nechci oslovovat holku, když si vůbec nevěřím a mám obavy. Proto jsem také začal sportovat a posilovat, abych nabral trochu sebevědomí a zlepšil jsi náladu a šel do toho s úsměvem a ne se zamračeným výrazem v obličeji. To se ale nestane ze dne na den, to zlepšení nálady, takže chci tomu dát chvíli čas, pak už by to mělo jít. 

Můj život je nudný a takřka o ničem, tak jsem usoudil, že je s tím potřeba něco udělat. Tak jsem se rozhodl, že si určím nějaké cíle, kterých bych chtěl dosáhnout. Například chci uběhnout za 12 min 4 km, dále potom uběhnout maraton a dál se uvidí. Samozřejmě, že takové věci nejsou ze dne na den, stojí za tím spousta dřiny, úsilí a vůle, ale chci si dokázat, že na to mám, protože si myslím, že to v mých silách je. Od minulýho týdne jsem proto omezil vysoký příjem nezdravých věcí, začal jsem běhat a posilovat a začínám se kvůli tomu cítit i lépe. Nechci ztrávit celý život zavřený doma, nebo na intru a cpát se nezdravými věcmi, dokud ze mě nebude koule se 120 kily. Mám sportovní postavu a přijde mi škoda ji takto zahodit. Kdybych trávil čas tímto špatným způsobem, byl bych panic ještě ve 40, jako je o tom ten film, byť jsem ho neviděl, protože na blbosti nekoukám.

Takový život nechci a rozhodl jsem se to změnit, ale ať sem teď napíšu cokoliv asi tebe a mnohé další nepřesvědčím.

Tím cvičením a běhaním a brzy i jízdou na kole chci docílit jednak lepší fyzické kondice, pak ke splnění výše uvedených cílů a ke zlepšení nálady z té zaběhlé hrozné až depresivní na tu čím dál tím lepší, která mi snad pomůže do prvního oslovení. 

Je mi totiž jasné, že dokud sem nenapíši nějaký report, alespoň o oslovení jedné dívky, tak mi neuvěříte, že se chci zlepšit co se holek týče.
Pomalu se začínám dostávat do lepšího stavu, takže počítám s tím, že po Velikonocích vyrazím a nějaké holky oslovím a napíšu na toto fórum report. Dokonce už vím, jak je budu oslovovat, tak se nechte překvapit. 

[Takový život nechci a rozhodl jsem se to změnit, ale ať sem teď napíšu cokoliv asi tebe a mnohé další nepřesvědčím.]

Myslet si samozřejmě můžeš co chceš, kdybych byl na tvé místě, asi bych napsal to samé co ty, chápu proč jsi to napsal.
Nicméně, jak jsem psal v minulém topicu, že je můj život nudný a takřka o ničem, tak jsem usoudil, že je s tím potřeba něco udělat. Tak jsem se rozhodl, že si určím nějaké cíle, kterých bych chtěl dosáhnout. Například chci uběhnout za 12 min 4 km, dále potom uběhnout maraton a dál se uvidí. Samozřejmě, že takové věci nejsou ze dne na den, stojí za tím spousta dřiny, úsilí a vůle, ale chci si dokázat, že na to mám, protože si myslím, že to v mých silách je. Od minulýho týdne jsem proto omezil vysoký příjem nezdravých věcí, začal jsem běhat a posilovat a začínám se kvůli tomu cítit i lépe. Nechci ztrávit celý život zavřený doma, nebo na intru a cpát se nezdravými věcmi, dokud ze mě nebude koule se 120 kily. Mám sportovní postavu a přijde mi škoda ji takto zahodit. Kdybych trávil čas tímto špatným způsobem, byl bych panic ještě ve 40, jako je o tom ten film, byť jsem ho neviděl, protože na blbosti nekoukám. 

Takový život nechci a rozhodl jsem se to změnit, ale ať sem teď napíšu cokoliv asi tebe a mnohé další nepřesvědčím.

Tím cvičením a běhaním a brzy i jízdou na kole chci docílit jednak lepší fyzické kondice, pak ke splnění výše uvedených cílů a ke zlepšení nálady z té zaběhlé hrozné až depresivní na tu čím dál tím lepší, která mi snad pomůže do prvního oslovení. 

Je mi totiž jasné, že dokud sem nenapíši nějaký report, alespoň o oslovení jedné dívky, tak mi neuvěříte, že se chci zlepšit co se holek týče.
Pomalu se začínám dostávat do lepšího stavu, takže počítám s tím, že po Velikonocích vyrazím a nějaké holky oslovím a napíšu na toto fórum report. Dokonce už vím, jak je budu oslovovat, tak se nechte překvapit. 

[Tu cestu jsem absolvoval především kvůli dobrodružství a něčemu novému, co jsem ještě nezažil, zda-li to zvládnu a jaký to vlastně bude.]

Tak to zase takový introvert nejsem, abych se někoho, klidně i holky ve škole zeptal, kde najdu svoji novou třídu, nebo abych obcházel město kvůli někomu.
Když jsem šel tu cestu, šel jsem mnohdy i lesem, tma jako v pytli, zima a všude okolo mlha, až jsem si musel svítit na cestu mobilem, takže ani nějaký strach nebyl.
Co se týká těch 52Kč, tak vám řeknu, že příště bych o ně někoho požádal, protože znova tu cestu bych už nešel, i když už je lepší počasí. Tu cestu jsem absolvoval především kvůli dobrodružství a něčemu novému, co jsem ještě nezažil, zda-li to zvládnu a jaký to vlastně bude.

Stalo se to tak, že jsem si špatně rozvrhl peníze na týden a pak mi nestačily peníze na zpáteční cestu vlakem. Samozřejmě jsem si od někoho mohl peníze půjčit, potřeboval jsem pouze 52 Kč, ale jelikož jsem si jako jeden ze svých životních cílů určil uběhnout maraton, chtěl jsem si proto zkusit ujít cestu domů pěšky. Problém byl však v tom, že cesta domů byla dlouhá vlakem 57 km, takže po silnici tak 60 km, ne-li ještě o trochu více. Vyrazil jsem tedy v 17:30 odpoledne a šel jsem celou noc, sem tam jsem si na chvíli odpočinul, jinak jsem stále pokračoval v cestě. Musím říct, že cesta byla velmi vyčerpávající. Byla zima, tma a často i mlha, třásl jsem se chvílemi zimou a nohy po 20 km bolely a byly unavenější čím dál tím více, musel jsem vyvinout dost úsilí a vůle, abych cestu zvládl. Když mi zbývalo zhruba posledních 15 km, každá chvilka odpočinku byla dobrá, nejvíce mě bolely chodidla a pak samozřejmě stehenní svaly, ale když jsem si na pár minut odpočinul, tak pak když jsem vstal, tak jsem stěží vstal, natož chodil, ale po chvíli chození to přešlo. Proto když mě nohy bolely sebevíc, raději jsem šel, protože pak to zase rozcházet, to by nebylo zrovna příjemné. Nakonec jsem domů dorazil okolo 13:00. Cesta mi trvala zhruba 19 hodin a 30. Nijak zvlášť jsem nepospíchal, ale můžu vám říct, že jsem byl strašně rád, když jsem dorazil domů. Cesta byla pro mě velmi vyčerpávající a jsem rád, že jsem ji nakonec zvládl.
Zažili jste dosud v životě něco podobného?

To tedy vážně ne, co bych tu jinak dělal?