Nevím jestli dělá pro záchranu vztahu něco i ona.Chci věřit že ano ale zatím to tak nevypadá.Ano asi ze sebe dělám idiota ale ten čas ji prostě poskytnu aby si to mohla v hlavě srovnat.Samozřejmě nebudu čekat do nekonečna ,každý pohár jednou přeteče.Jsem rozhodnutej , počkám do vánoc a jak se říká jak na nový rok tak po celý rok.Buď si půjdu druhého pro rozvodový papíry nebo přes svátky až spolu budem dost dlouho doma nabudu přesvědčení že se srovnala a že se chce vrátit se vším všudy .Jsem asi divnej co??
Ne nejsem, prostě ji pořád miluju a nemůžu se toho zbavit,jsem prostě beznadějnej případ.

Že ji dám kouř to mě taky napadlo, jenže ona má takovou povahu že když ji vyhodím z baráku tak to bude navždy.I když si časem uvědomí že udělala chybu když mě podváděla tak už nikdy nepříde a nepřizná to.Její ego a její hrdost ji to nedovolí aby se v podstatě (pro ni) ponížila a přiznala chybu.Nikomu nepřeju takovou ženskou ale já ji pořád miluju...
Rozhodl jsem se že ze sebe nechám nějaký čas ( dal jsem si termín  vánoce) dělat " idiota" a pak to začnu řešit.Jestli se nesrovná do vánoc tak už to fakt nemá cenu a požádám o rozvod.Musím jí dát čas abych si to potom nevyčítal že jsem pro záchranu našeho vztahu nic neudělal.Do nekonečna to nejde to už jsem pochopil ale čas ji musím dát.

Díky za odezvu.Musím se ale přiznat že z toho co jsem napsal jsem v podstatě nic neudělal.Všechno se mi rozleželo v hlavě ale hlavně z důvodu jakou povahu má žena.Musím říci že jsme si poprvé pořádně promluvili od té doby co vím o její nevěře.Z rozhovoru jsem pochopil že ten vztah neukončila a že to pořád trvá.Je to asi opravdu silné.Řekla mi že teď nemá sílu nic řešit , že ji musím dát čas.Protože ji neustále miluji (teď jak je taky ve stresu tak zhubla, strašně jí to sluší) tak jsem se rozhodl že ji čas poskytnu.Sice nevím kolik toho času snesu ale pokusím se o to.Mnohým se asi bude zdát že se bojím věci řešit ale  není to tak. Jen prostě nedovedu hodit 13 let za hlavu, opustit syna a odejít............

Děkuji všem za rady a trochu pochopení.
Dnes jsem se v podstatě rozhodnul že už nebudu nečině přihlížet tomu jak dělá že to skončila a přitom to potichu pokračuje.Rozhodl jsem se že když ona mi udělala ze života peklo a tak ho udělám i já jí.Zajedu za jejíma rodičema ( zatím nic netuší) a všechno jim¨řeknu.To samé udělám i u ní v práci a řeknu taky jejím kamarádkám.Jediné co zvažuji zda to mám říci také ženě toho magora do kterého se zamilovala. Musím si přestat vyčítat že je to moje vina ( z části asi taky že jsem nebýval doma) a musím získat pocit že je to ona která za vše může.Dnes jdu za advokátem na poradu jakou mám šanci že získám syna (změním práci, budu pracovat tam kde bydlím), a nastoupím na ni prostě na tvrdo že se prodá byt , auto.Odříznu ji od mích peněz  abudu jí dávat jen minimum. Obávám se ale že je tak tvrdohlavá a její ego ji  nedovolí (a určitě ani chemie kterou teď žije) přijít a říci že to byla obrovská chyba to co udělala.Takže mi asi nezbude nic jiného než se rozvést. Bude to těžké.......................

Nevím jestli by to fungovalo když budu dělat že mi je šumák co se stalo.Ona moc dobře ví že mi to jedno není a že mi ublížila.Aspoň to říká. (nevím jestli to říká protože to tak cítí a nebo protože se to hodí říkat) Já vím teď to vypadá že svoji ženu po tolika letech vůbec neznám  když nepoznám takové zásadní věci ale když se dokáže takto někdo přetvařovat tak skutečně nejde.Včera mi volala a normálně se semnou bavila o běžných věcech, co doma a tak. Absolutně žádný náznak toho že se něco mezi námi stalo.
Nevěřil jsem řečím že nikdy člověka nepoznáš dokonale a když tak si to jen namlouváš.To co se  stalo a děje mě donutilo změnit názor na lidi všeobecně a budu si dávat větší pozor.Musím jít něco dělat nebo se zblázním.

Taky jsem o tom přemýšlel že bych nejel, jenže se mi strašně stýská po synovi. Bývám dost často pryč celý týden ale od půlky prázdnin jsem se snažil pracovat z domu, jezdil jsem pryč jen na 2-3 dny.Mám bohudík (bohužel, protože měla víc volnosti) práci kterou můžu z časti dělat z domu. Nevím jak to doma vydržím,asi vezmu syna asi na celý den někam vypadneme.Jsem z toho totálně v prdeli, nikdy bych nečekal že mě může něco tak rozhodit a vykolejit.

Já jí samozřejmě chci dát čas ať to vyřeší (ať už bude semnou nebo odejde). Ale kolik času? Měsíc nebo dva, půl roku?????? Jsem teď v takovém rozpoložení a stavu že každý den se mi zdá být týdnem vzhledem k této události. Známí mi taky radí ať tomu dám čas, že teď v podstatě  jedna s chemii v žilách.Zitra pojedu domů z prace( pracuji v zahraničí) a při představě víkendu plného přetvářky, falešných usměvů a slov je mi zle. Nebýt syna asi bych se už dávno odstěhoval. To jediný mě drží doma a dává silu k tomu abych se to snažil překonat.

Ahoj všichni

Projížděl jsem internet a hledal něco nebo někoho s kým bych se mohl podělit o to co se mi stalo.
Jsme spolu s ženou 13.let a 8 let jsme manželé. máme krasné a zdravé dítě.Asi před 14 dny jsem zjistil že mě manželka podvádí se svým bývalím spolužákem.Spoustu let se neviděli a potkali se znovu na srazu třídy začátkem září.Když jsem to zjistil(byl jse anonymem upozorněn na to co se děje) samozřejmě jsem se jí na to zeptal zda je to pravda.Zpočátku zapírala ale netrvalo dlouho a vše v podstatě přiznala.Když jsem se jí ptal co stím hodlá dělat odpověděla že mi t nemůže hned říct že se nemůže rozhodnout sama.
Protože jsem věděl kdo je ten s kým mě žena podvádí jel jsem okamžitě za ním a čekal od něho vysvětlení. Ale on mi řekl v podstatě to samé(asi se domluvili než jsem tam dojel).
Dal jsem ženě ča na rozmyšlenou, asi za tři dny když se znova setkali (o tom jsem věděl) mi řekla že vztah ukončila. Jenže podle informací co mám se tak nestalo.Snažila se mu sice vysvětlit že ona nikdy od rodi ny neodejde ( máme dítě) ale neustále mu říka jak ho stršně miluje a že bez něj nedokáže žít.To samé funguje z jeho strany (má taky rodinu 2 děti)
Pochopil jsem že se do sebe zamilovali ale takovým způsobem že zůstává rozum stát.
Nejhorší na všem je že než jsem se to dozvěděl (nevěru) tak se doma chovala úplně normálně ,nic jsem nepoznal.Chová se tak i ted když se to provalilo,prostě bez náznaku jakékoli změny ve vztahu ke mě. Je na mě milá snaží se mnou mluvit , volá mi, směje se prostě jako by se nic nestalo.Ale přitom si ti dva neustále volají, píšou, setkávají.
Nejvíce mě bolí to že když jsem se jí zeptal když spolu zůstaneme a ona toho nechá jestli mě bude zase někdy milovat jako tenkrát.Odpověděla že neví, možná.
Nedokážu žít vedle člověka který se sice na venek chová normálně ale uvnitř miluje někoho jiného.ALe nechci taky rozbít rodinu hlavně kvůli synovi kterého nadevše miluji.
I přesto co se stalo svoji ženu miluji a nechci o ni přijít, nedokážu těch 13. let prostě hodit za hlavu.
Zapoměl jsem napsat že mi je 35 a manželce 34.
Ona je prostě tak tvrdohlavá  že o tom nechce skoro mluvit, když už konečně tak mluvím více já a situace se začína obracet proti mě. Ano uvědomil jsem si spoustu věcí , že né vše bylo dodře co jsem udělal.Nadruhou stanu jsme mli pěkný vztah, nikdy jsme se nehadali kvůli malichernostem, a když tak asi jako všude v každé rodině.Snažil jsem se jí pomáhat jak jen to šlo,pracuji často mimo domov ale víkendy jsme travili spolu.
Když se jí ptám proč to udělala,odpovídá že neví a že bych to stejně nepochopil.
Nevím co mám dělat , zda odejít (rozbít rodinu když ona se rozhodla že zůstane),nebo zůstat a žít s pocitem že jsme doma tři a čekat že je to jen chemie to co udělala a že jí to přejde?
Musím na to neustále myslet, nemohu se soustředit na práci a začínám mít problemi v práci.
Poraďte mi někdo prosím kdo máte zkušenosti nebo jste něco podobného prožili, nevím co dál.Jsem už případ pro psychiatra, skoro nejím, hulím jak fabrika a spím jen když se ožeru

Díky moc za Vaše reakce