Dobrý den, potřebovala bych radu, moje kamarádka si našla asi o 15 let staršího partnera, poznala ho jako trenéra, když jí mohlo být kolem 14-15 let, každý se na ní koukal dost divně, hlavně její rodina ho dost odsuzovala, že je to úchyl atd. myslím, že si v tomhle směru užili oba dva dost, a možná tím více je to semknulo, opravdu si moc rozuměli, alespoň to ona tvrdila a to dost přesvědčivě, nehnuli se od sebe skoro na krok, byly na sobě docela dost závislý, byl to její první partner. Když se jí někdo zeptal, proč si nenajde věkově podobného přítele, tak říkala, že mladý jsou blbý a, že by si s nimi nerozuměla. Přišlo mi, že si snad ani neprošla pubertou. Byly spolu skoro pořád, jen spolu nebydleli, nechtěla svůj volný čas trávit s nikým jiným, než s ním. Abych to zkrátila tak takhle to trvalo zhruba 6 let. Nedávno se mi ozvala, a poprvé mi pověděla o jejím vztahu, že už delší dobu prožívají krizi, trochu mě to zarazilo, to jsem opravdu nečekala. Naposled se prý viděli asi před měsícem, že si občas napíšou sms nebo zavolají, ale je to něco jiného, říkala, že je tím vztahem unavená, prostě, že si dali pauzu. To by ani nebylo tak zvláštní, jenže se mi pochlubila, že potkala někoho nového (25 letého) , ale že to zatím nebere vážně, že ho zatím bere jako kamaráda, vždy rozhovor prolínala, že jí na tom 6-ti letém vzathu stále záleží, a že ho nechce jen tak zahodit, že jí přítel chybí a, že se už snažila to trochu zlepšit, ale prý z jeho strany se moc nesnaží, a pokud bude osud chtít, tak se k sobě vrátí, o novém příteli se mu také pochlubila. Podle toho jak psala, tak se mi zdá, že se jí ten nový začíná pěkně vrývat do hlavy, prý se to snažila už ukončit, ale byl neodbytný, říkala, že snad má také nevyřešený vztah, cítí, že se do ní asi začíná zamilovávat a mě přijde, že ona také jen si to nechce přiznat. Že poslední dobou se cítí být také dost sama a že to nezná, proto se novému „kamarádství“ nebrání, že prý alespoň pozná nové lidi a tak, nevím tedy co si mám myslet a hlavně jak jí třeba pomoct, i když sem jejího staršího partnera moc nemusela, tak mi je ho docela líto, nemyslím si, že by ten vztah měl nadobro skončit, vždyť spolu ještě nezačali ani žít, byly opravdu jak dvě hrdličky, dost si rozuměli a na začátku jí asi i dost psychicky pomáhala, i když si myslím, že jí spíš trošku poštvával proti její mamce, určitě jí byl trošku otcem, protože její vlastní se dost brzy odstěhoval a moc se neviděli. Tak nevím, kdyby jste někdo měl něco k tomu co napsat nebo trochu poradit, tak se nebráním. Budu vděčná za každý názor …..