Ztráta času. Třeba spolu ještě někdy půjdete fotit , ale to je tak všechno.
O ztrátě času v podobě čtení horoskopů ani nemluvě...

Ještě jsem zapomněla... na tom druhém srazu byl kluk, kterému jsem se očividně líbila, tahle náklonnost ale není symetrická. Sehnal si moje číslo a teď mě bombarduje SMS, na které mi je hloupé neodpovídat, ale moc nevím, co s tím. Nikam s ním jít nechci, jeho styl psaní mě irituje, ale napsat mu, ať mi dá pokoj, mi přijde poněkud hulvátské. Co s ním, čekat, že mu to dojde, nebo vysvětlit, že z toho nic nebude?

Milý deníčku...
Třítýdenní souhrn:

tábor - krásné místo, které léčí; fajn děti a super kolektiv vedoucích; většinu doby jsem měla napilno a myšlenky měla úplně jinde než u bývalého a při případných krizích byl kolem vždycky někdo, kdo mě obejmul a poslal něco dělat; ráno jsem chodila běhat a překvapilo mě, jak dobré to bylo - ale drobný úraz nohy tomu učinil přítrž

sraz jedné party - matfyzáci jsou občas méně empatičtí než jiní mí kamarádi, a tak občas docházelo k nepříjemným situacím; jinak to bylo fajn, dospala jsem deficit, jen s chozením po horách to vzhledem k noze nebylo moc žhavé, zato sekání dříví jsem si užila

intermezzo přespání u kamaráda - povečeřeli jsme, vypili necelou lahev vína, podívali se na film a spokojeně usnuli; těžko bychom spolu mohli chodit, ale v mnoha ohledech si rozumíme, je to jeden z lidí, kteří mi snad pomůžou se trochu aklimatizovat na koleji

intermezzo návštěvy kamarádky - rozešel se s ní přítel, kamarád mého bývalého; společné zanadávání ale moc nefunguje; mě taky není moc veselo, ale alespoň vyrazím mezi lidi nebo něco dělat, kdy jen to jde, ona sedí doma a nedělá nic; v tuhle chvíli jí nejsem schopná pomoct

sraz druhé party - pozitivně naladěná jsem vyrazila na chatu, kde jsem nikoho neznala (kamarádka, přes kterou jsem se tam dostala, nejela); první večer super, gril a povídání do noci; druhý večer se většina dost opila a někdo zvracel až do svítání, tak jsem si pobyt o den zkrátila a vyrazila chystat další věci

24hodinová akce v mém městě - spousta známých lidí, drželi jsme noční směnu (hlídání věcí a materiálu); bylo to nabité energií (tedy obzvlášť před půlnocí )

Spím už většinu doby bez problémů (únava udělá svoje ). A zítra odjíždím organizovat desetidenní akci spolu s bývalým přítelem a dalšími třemi lidmi. Bude to výzva, mnoho účastníků, jsem zvědavá, jak zvládnu řídit dav. A taky jak zvládnu v podstatě non-stop interakci.
Když si člověk přečte soupis toho, co všechno dělal, tak je mu hned trochu lépe...

Týdenní souhrn: Kadeřnice, kosmetika, výlet za kamarádem do Brna, koupání venku po mnoha letech, focení, masáž, lekce cvičení, další lasergame, sraz se spolužačkou z gymplu, TeXání zpěvníku, ušití reflexního zvířátka coby brože na batoh, pokračující úklid, četba beletrie, příprava tábora, procházky po lese. Těší mě, že mám docela nabitý program

D9: Neříkám nenávidět. Ale uvědomit si věci, které jsem mu odpustila, aniž by se za ně omluvil, věci, které mě na něm, potažmo tom vztahu štvaly... Prostě si připomenout, že to nebylo jenom růžové. Že vlastně je z pohledu některých věcí dobře, že to skončilo, že jsou věci, které s někým jiným mohou být o dost lepší.

Zhodnocení týdne: Dvojí pozorování čápů (http://cap.birdlife.cz/), několikadenní návštěva u příbuzných, které jsem dlouho neviděla, několik procházek s různými podmnožinami rodiny, přečetla jsem Carnegieho Jak získávat přátele..., Stopařova průvodce, knížečky o etiketě, o šití a o přežití v přírodě, zkusila jsem nový recept na koláč, vyházela několik kilo starých nepoužitelných věcí, byla na inlinech. Domlouvám si další akce na prázdniny.
Spím nic moc, pořád se mi o něm zdá, ale pocit nevolnosti pomalu mizí, jím skoro normálně a váha se mi začíná vracet na normální hodnotu. Vzhledem k zvýšené fyzické aktivitě a pravidelnému cvičení na záda možná nakonec budu mít za pár týdnů lepší postavu i fyzičku než před rozchodem

Článek na qarkovi jsem četla, několikrát. V pořádném naštvání se na něj mi krapet brání to, že moji rodiče ho mají rádi - takže jakákoli snaha si na něj zanadávat se nesetká s odezvou. (A nadávat před kamarády/kami nemá moc cenu - buď ho neznají a do vztahu neviděli, nebo nás znají oba, a pak si připadám jako pomlouvačná mrcha (nehledě na pravdivost výroků).)

Proč jsem naštvaná: protože pokud to řešil delší dobu, měl to zkusit vyřešit se mnou (možná jsem to nepostřehla) a hlavně neměl dělat plány a sliby do budoucnosti (které z vlastní iniciativy dělal). Pokud to neřešil delší dobu, tak mě štve, že zahodil tři roky společného života a práce na vztahu tak rychle (nikdy předtím jsme o rozchodu, a tedy ani dávání se znovu dohromady, nemluvili). A samozřejmě to má mnoho dalších důvodů - sebral mi místo, které jsem považovala za jeden ze svých dvou domovů, uzavřel mě do určité klece a pak si stěžoval, že jsem na něm závislá... Ne že bych za některé ty věci nenesla taky vinu, ale to mi nebrání být na něj za to naštvaná.

Bydlení v Praze - od září mám koleje, když tam budu v létě nutně potřebovat přespat, tak mám kde, ale najednou to není tak, že tam mám "svůj" byt, kam můžu přijít kdy chci a zůstat jak dlouho chci. Což trochu negativně ovlivňuje schopnost plánovat si něco na den dva dopředu.

Společní kamarádi - s nimi jsme měli naplánováno na prázdniny pár akcí, na které jsem chtěla, jenže v tuhle chvíli jsem já ten v horší pozici (vidím něco, co bylo naše společné - věc, aktivita... - a nesu to těžce). Takže když tam pojedeme oba, hrozí, že budu smutná/plakat/začnu mu něco vyčítat. On je v pohodě, takže jemu se to nestane, tedy nemá důvod na ty akce nejet. Kazit kamarádům festival, vodu.. tím, že mezi námi bude dusno a já budu náladová mi nepřijde fér vůči nim. A protože ho berou jako součást party, bude obtížné svolat nějakou akci bez něj. No a samozřejmě nezvládám být s nimi, aniž mi ho něco nepřipomínalo. Vím, že to tak prostě bude, ale zatím to nezvládám brát netečně.

Říkala jsem si, že bych vyrazila na nějakou zážitkovku - od PŠL nebo Velkého vozu - ale co mě zaujalo (nejvíc tohle: http://www.psl.cz/vitr-ve-vlasech), tak má vysoký věkový limit... Takže se zatím omezuju na snahu dostat se mezi lidi ve standardních situacích.
A když už se mi podaří strávit den nějak rozumně, tak se mi o něm stejně zdá  Žádná věc také zatím nepomohla zbavit se touhy s ním sdílet a probrat, jak se člověk měl a co dělal - prostě mi po nějaké době vždycky naskočí reflex "mám se dobře, dělala jsem to a to, jak se máš ty?". Předpokládám, že to chce prostě čas...

Pro pozitivní závěr (třeba mi takové přehledy pomůžou k získání lepší nálady): za poslední týden jsem vyrazila na kytary s cizími lidmi, naučila se základy šití na stroji, konečně vyzkoušela laser game, rozhodla se vyházet nepoužívané věci (realizace je v počátcích - začala jsem šatníkem ), po dlouhé době jsem otevřela literaturu, aniž by šlo o skripta, napsala jsem dvěma známým z jazykovky před mnoha lety, jak se jim daří.


Díky za odpovědi, pohled někoho nezaujatého je fajn.
Lála

Díky za rady. Tak jsem se včera odstěhovala a také jsem zjistila, že dost pravděpodobně jde po holce, se kterou chodil tenhle rok tancovat. Chová se k ní úplně stejně, jako když balil mě. A to si člověk myslel, jak výjimečné naše setkání kdysi bylo...  Postupně mi dochází další věci - když jsem měla volno, chtěl, abych byla s ním, ale na Velikonoce si klidně odjel na jednu akci s tím, ať si jedu odpočinout domů. Takže mi hodně ztížil poznávání nových lidí (viz i ty koleje), takže on si teď vesele jezdí s kamarádkami na vandry a chodí s nimi tancovat, zatímco já ho vidím v čemkoli, co dělám. Navíc většinu věcí bych nějak mohla dělat v Praze, ale najednou tam nemám kde bydlet, a z domova to mám skoro všude daleko...
Po jednom rozhovoru na téma co se pokazilo a jak to spravit jsem mu navrhla, ať si spolu užijeme prázdniny, zkusíme na vztahu pracovat a uvidíme, co se stane - ale alespoň to budou hezké prázdniny. On souhlasil, zůstala jsem přes noc, po dlouhé době byl sex boží, během něj řešil, co by se mnou chtěl v budoucnosti vyzkoušet. Přes jeho státnice a mé zkoušky jsme nekomunikovali, když jsem za ním po poslední zkoušce dorazila, že si sbalím pár věcí na léto, zjistila jsem, že on má v plánu se mnou v létě cestovat a spát a hledat si nový vztah. Takže jsem se mu během posledního setkání otevřela a důvěřovala jsem mu, a on mě jenom využil na sex.
Je mi jasné, že on už si to vnitřně vyřešil a skončil a začal hledat dál. Nechápu, jak to stihnul tak rychle. Ani se netvářil smutně, když jsem odjela a definitivně to tím skončilo. A taky kde sebral tolik holek, se kterými si může někam takhle vyrazit. Potřebovala bych teď dělat něco, kde se budu bavit s dalšími lidmi a nebudu na něj myslet. Jenže věci, které mě bavily před ním (kytara, výtvarničina), vyžadují psychickou pohodu - jinak místo kreslení sedím a přemýšlím o něm. Většina mých kamarádů se s ním znala. Do společnosti dalších matfyzáků se dostanu až v srpnu a s ostatními lidmi si tolik nerozumím. Nemám energii na to jít něco organizovat, nejsem schopná pořádně jíst ani spát. Nějaký nápad? Jak se od něj sakra oprostit, když on už na mě kašle?

Chybějící odkaz je zde: http://forum.qark.net/jak-na-zensky/co-se-slabnouci-sexualni-pritazlivosti/msg95396/#msg95396

Ahoj, tak došlo i na mě...

Stručný souhrn: Byli jsme spolu skoro tři roky, nejdřív to byl dva roky vztah na (středně velkou) dálku, od října jsme spolu bydleli, šla jsem na VŠ. On 23, já 20. On se spoustou volného času, já s náročnou školou. S vidinou prázdnin, které strávíme z velké části spolu, jsem si nahustila zkouškové, abychom už na konci června mohli vyrazit. O prázdninách jsem chtěla vyřešit některé problémy,  se kterými jsme se potýkali - mizerný sexuální život (více zde), moje únava a stres. Týden před poslední zkouškou a odjezdem mi řekl, že je konec. Potřebuju radu, zda je šance to spravit (a pokud, tak jak), nebo jestli jsem bláhová a upínám se na neexistující naději.

Zaujala-li vás anotace, čtěte dál

Před třemi roky jsem se na jedné týmové hře seznámila s fajn klukem. Během léta jsme se potkali na pár akcích, jedna má kamarádky začal chodit s jeho kamarádem, oba se přidali k nám do týmu. V září jsme se dali dohromady a začalo dvouleté cestování (bydleli jsme cca hodinu a půl od sebe). Většinou to bylo báječné - trávili jsme spolu většinu víkendů, seznámili jsme se vzájemně s kamarády, s rodinou, pořád byl co dělat. Vloni o Velikonocích mi navrhl, ať jdu od září bydlet k němu (oba rodiče se mu odstěhovali a zanechali ho v prázdném bytu už před několika lety). Já jsem se toho spíš bála - chtěla jsem zkusit kolej, kde jsem měla mít kamarády, abych se trochu osamostatnila. To on nesl velice těžko. Nakonec to dopadlo tak, že jsem na koleji spala jeden den v týdnu, kdy on chodil do tanečních (spolu tancovat nechtěl, protože náš výškový rozdíl 40 cm není úplně ideální). Jenže se stalo to, co jsem čekala - odchod od rodiny jsem nesla těžko a dost jsem se upnula na něj, byl to pro mě druhý domov. Začaly se vynořovat problémy ohledně úklidu, placení..., které jsme (podle mě) zvládli vyřešit docela dobře. Jenže...
Jeden vtip říká, že matfyzáci nemají jarní prázdniny, aby si nestihli udělat VŠE. Faktem je, že schopný člověk ve třeťáku na VŠE si snadno udělá celkem volný rozvrh. Pro mě byl přechod na VŠ docela šok - gympl jsem bez velkých problémů prolezla s vyznamenáním, stíhala jsem k tomu jezdit za ním, jezdit na soustředění... Rozvrh jsem si postavila tak, abych měla volný pátek a pondělní dopoledne, abychom spolu mohli někam jezdit. Jenže se ukázalo, že škola mi zabírá výrazně víc času než jemu, navíc je pro mě náročná (psychicky i fyzicky mě unavuje). Nutno ale říct, že je to neuvěřitelně inspirující prostředí, mám tam v ročníku mnoho kamarádů ze soustředění, ten obor je moje největší vášeň, můj největší koníček. Stále si myslím, že školu jsem si vybrala správnou (měla jsem možnost trošku lehčí a íc praktické školy u nás, ale chtěla jsem se trochu osamostatnit a ne jít cestou lehčí školy). Můj přítel měl představu, co mě čeká, a podporoval mě v tom, ať tam jdu, že na to mám a že se mi tam bude líbit. Přišlo první zkouškové (jeho skončilo dřív než moje začalo), po kterém jsem se snažila trochu dostat z toho kruhu stres-nestíhám to dokonale-jsem unavená-nemám chuť dělat něco jiného než spát, natož chyť na sex-stres. Trochu se mi to podařilo, ale vydrželo mi to tak měsíc a kus. Pak vyhrál můj smysl pro dokonalost a pro povinnost. Dva týdny před zkouškovým jsem jela na soustředění s kamarády, kde jsem se (coby organizátor) celkem zničila - za pět dní jsem naspala asi čtrnáct hodin, do toho jsem tam něco chytla a vrátila se domů s horečkou. Myslím, že žárlil, že s ním nikam nechci kvůli škole a pak se takhle zlikviduju. To souvisí s tím, že jak jsme spolu začali bydlet, otočily se role "ty jsi vzácný, když za tebou jedu, tak odkládám ostatní věci, které pak budu horkotěžko dohánět doma" na "ty jsi ten domov".  Na druhou stranu jsem se (i) kvůli němu začala učit vařit, ve volných chvílích dělat další domácí práce, tolerovat jeho návyky, které si vypěstoval za ty roky osamotě....
Měla jsem pocit, že když jsme zvládli ty dva semestry, je to dobré znamení, že o prázdninách spolu někam vyrazíme, budeme mít velké množství společných zážitků, budeme trávit dny v posteli... Před týdnem jsem dala nejtěžší zkoušku tohoto semestru, takže jsem s ním den poté vyrazila na kriket a na víkend na Vysočinu. To bylo fajn, ale v neděli jsem se probudila rozlámaná a nevyspalá (chrápal a nenechal se probudit), ujely mi nervy a byla jsem protivná. Pak jsem se mu to snažila vysvětlit a omluvit se, šla jsem s ním do muzea vláčků (), ale po návratu domů začal vést takové řeči jako jak jsem fajn, ale jak to bude vypadat za deset let a tak - prostě řeči typu "chci se rozejít a nevím jak to říct". V pondělí, když pořád vedl tyhle řeči bez nějakého závěru, jsem se odjela učit domů. Ve středu po zkoušce jsem si chystala věci na víkendovou hru (tu, kde jsme se seznámili...) a on přišel s tím, že se omlouvá za tu nerozhodnout, a že si myslí, že nám bude líp jako kamarádům. Sbalila jsem si nejnutnější věci, ale než mi jel autobus, tak jsme si ještě povídali - po dlouhé době. Spoustu věcí, které byly rozbité nebo nevyhovující jsme probrali a ukázalo se, že by byly řešitelné. Na začátku jsem plakala během balení, pak to byl on, kdo mě začal objímat. Asi pět minut před odchodem na autobus mi řekl, že by byl rád, kdybych tam s ním tu noc zůstala. To mi nepřišlo nejšťastnější, tak jsem mu řekla, že když bude chtít, tak přespím po té hře. Zdálo se mi, že to není úplně v háji, že jsme našli způsoby, jak některé problémy vyřešit. Včera jsem mu dávala vědět, jak dnes dorazím před tou hrou a on mi v odpovědi napsal, "pro informaci už nebudou žádné změny, že platí ten rozchod".
Mám teď vnitřní boj mezi mojí hrdostí a mými city k němu, mezi respektováním jeho přání se rozejít a přesvědčením, že se to dá spravit, jestli mi to včera psal pro to, aby mě zbavil všech nadějí nebo aby se v tom sám utvrdil, když je nejistý...
Takže - vyrazit s ním a dalšími třemi lidmi dnes odpoledne na noční hru? Vidíte šanci na spravení? Jak to provést? Před tou včerejší zprávou jsem s ním chtěla absolvovat tu hru a festival na konci června s tím, že pokud by to šlo dobře, navrhla bych mu zkusit si udělat spolu hezké prázdniny a zjistit, zda se ty problémy nedají vyřešit. To teď asi padá...

Možná se ještě ozvu s dalšími informacemi.
Mějte se a díky za radu či názor,
Lalanea

Zatloukat. Ty bys sice možná přiznáním získal klid v duši, ale ji bys o něj připravil.

1) Úplně nechápu, co myslíš - kdyby to bylo špatné období z mé strany -> špatné období z jeho strany, tak to chápu. Teď to ale bylo špatné období z mé strany -> dobré období -> špatné období z jeho strany.
2) Tak slovo ideální bych zrovna nepoužila... Patří k těm lepším. Ono je to asi kombinace toho, že nemám zkušenosti s nikým jiným a té výšky (bavíme se o rozdílu výšky přes třicet centimetrů). Dosavadní praxe říká, že nejméně bolestivé je, když si lehnu, zcela se uvolním (něco mezi meditací a spánkem ) a veškerou aktivitu přenechám na partnerovi. Ani jednoho z nás to ale zcela neuspokojuje :/.

Aktivitu občas vyvíjí, ale jen když se nijak nesnažím (tedy jen reaguji podle nálady). Neuháním ho každý večer nebo tak, jen to prostě jednou za čas když mám chuť zkusím, když nechce, nijak ho netlačím.
No a řešení jménem děti zatím odmítám

Ahoj,
když už tohle vlákno ožilo, přispěju svou troškou do mlýna...
Jsou to dva roky, co jsem potkala svého současného přítele. Zpočátku jsme byli schopní strávit v posteli celé dny (leč na sex tehdy nedošlo - je můj první + další komplikace), s opadnutím zamilovanosti se ta doba samozřejmě snižovala. Před rokem proběhl první sex, bolestivá záležitost, ale brala jsem to jako pochopitelné. Jenže po několika týdnech a mnoha dalších pokusech se bolest příliš nemenšila. Přítel to sice věděl, ale přesto na mě trochu tlačil a já se nechala. Vedlo to akorát k tomu, že někdy v půlce léta už jsem byla alergická na jeho pokusy o cokoli (nutno dodat, že zavrhl v podstatě všechny ostatní praktiky). Nakonec jsme to na rovinu probrali a situace se zlepšila, tedy až na bolest. Se začátkem semestru náš sexuální život začal opět upadat - on byl stále plný energie, já věčně unavená a usínající (nevybrala jsem si tu nejlehčí VŠ...). Pořád se ale našla období, kdy jsem byla odpočatá a všechno probíhalo dobře. Během nich jsem ale získala pocit, že nějaká moje aktivita, snaha o vynahrazení dob neakčnosti, vede k pravému opaku - ať už jde o iniciaci mazlení nebo nové spodní prádlo, nejlepší reakce byla nulová. Pochopila bych to, kdybych se mu okamžitě začala vrhat do rozkroku nebo nastoupila v latexu, ale nejednalo se o nic, čím bych ho mohla nějak vyděsit, jen jsem dala najevo, že mám zájem. Takže momentálně řeším několik problémů:
1) Naprostá ignorace mojí aktivity snižuje mé sebevědomí - jak se tím nenechat otrávit? Chtěla bych znát alespoň jednu věc, o které bych věděla, že na něj bude fungovat. Nějaký nápad?
2) Sex bez bolesti by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Přitom uvolněná jsem, lubrikant používáme... podle mě je problém v tom, že je partner o hodně vyšší než já a naše tělesné proporce nejsou úplně kompatibilní. Srovná se to časem? Máte s tím někdo zkušenost?
3) Proč na mojí aktivitu nereaguje?

... "Co jsi dělal než jsi měl mě?...Taky jsi neměl sex a vydržel jsi to" ...

Hele, to docela chápu. Člověk nemá týden dva náladu a hned je to problém, ale těch x let před vztahem to přece kluk taky zvládal bez něj, ne Čistě racionálně jsi bez ní neměl sex žádný a teď nějaký máš, takže jsi na tom pořád lépe
Minimálně mě kromě spokojenějšího přítele, který si to užije, ani do nebolestivého sexu nic nemotivuje - v podstatě všechny jiné praktiky mi přijdou příjemnější...takže jakou motivaci má ona?

Po dlouhé době vás všechny opět zdraví Lalanea

Nestmelovat. Fakt ne.

Jestli jí chceš zpátky, tak jí nic nedávej, o vině se nebav. Jak psal joei, vzbuď v ní zájem.
Svalením viny na sebe se akorát postavíš do té nižší pozice. Ostatně, nebyla to ona, kdo měl pomotanou hlavu?

Doporučila bych ti rozchod, očividně jste dost jiní (třetím rokem prvák?  ). Pokud to z nějakého důvodu chceš udržet, tak jí neříkej "půjdeme sportovat", ale vezmi jí blbnout do bazénu. Pro začátek lepší než nic, uvidíš, jestli má alespoň minimální snahu nebo ne.
(A zkus si představit, jak by se třeba za pár let podílela na rodinném rozpočtu a jeho vedení...)

D9: V tomhle případě spíš na sebevědomí než na barvu obroučků...

Nemůžu si pomoct, přijde mi, že řešíš úplnou kravinu. Buď rád, že vidíš. Budeš si tak týden zvykat na svůj obraz v zrcadle, možná ti pár lidí nové brýle okomentuje, ale holky se balí na něco jiného. Pokud budeš působit méně "alfa", nebude to kvůli brýlím, ale proto, že z toho budeš dělat takovou vědu.
Na finální výběr obroučků doporučuju sestru/kamarádku/přítelkyni, pokud máš víc dioptrií tak víš, že se při zkoušení neuvidíš v zrcadle právě ostře (možnost je také nechat se nafotit a pak to prohlédnout).

joei, ty máš brýle na čtení? Jinak si moc nedokážu představit, jak ti zvýrazní oči - rozptylky je naopak opticky zmenšují.

Avo, 3 dioptrie? Vždyť to se dá bez brýlí skoro i řídit

Tady mi přijde důležité, jak to má s dětmi - má je, chce je...? a co ty na to.
Jinak mi deset let přijde na hranici únosnosti, nezatoužíš ale po nějaké době po mladší holce?

A nezměnila antikoncepci?
(btw. to může měnit nálady fakt hodně, až mě to samotnou zaskočilo)
Viděla bych to nejspíš na joeiho 1+2, podle mě to do sebe postupně přechází.
Když se budeš víc věnovat svým koníčkům, nebudeš na to tolik myslet, ona se ti taky bude muset občas přizpůsobit a budeš jí vzácnější.
Random mít/nemít čas mi přijde trochu dětinské - když ho máš, proč s ní nebýt, ale pokud zrovna máš naplánovaný program, tak jí to řekni.

Varovný příběh...
Jen nemůžu úplně pochopit, za co by ses jí měl omlouvat. Kdyby ona chtěla kondom a ty ne, ona si chtěla to dítě nechat a tys jí dostrkal na potrat... - jo, to beru. Ale ona věděla naprosto jistě, že se nijak nechráníte (tys bláhově věřil že to ohlídá), takže podle mě za vzniklou situaci může přinejmenším stejně jako ty. Tím nemyslím nepromluvit si o tom, ale vysloveně jednostranně se omlouvat?
Jasně, jí těhotenství/potrat ovlivní přímo víc než tebe - to je ale myslím dostatečný důvod pro to, aby si sama dávala pozor...
Hodně štěstí
(+ pozitivní pohled: být to HIV a ne těhotenství, je to horší....)

Máš pravdu, že pro ní je 10 minut málo.. jenže pro mě je to docela dost no, je tam hodně velký nepoměr, protože ona prostě fakt potřebuje hodně času a já bych zas nejradši co nejdřív.

Tak ať se ona nejdřív věnuje tobě - alespoň nebude mít čas se stresovat - a pak ty jí, ne? Dá se dělat tolik jiných věcí než klasický sex, že by neměl být problém první půl hodinu nedělat nic potenciálně bolestivého...

No, ono to sucho může být způsobené třeba menstruačním cyklem, a to nepomůže, ani když je vzrušená. A jak už jste tu psali, může pomoct, když se holka soustředí na kluka a ne na sebe.
Moc nedoporučuju ji dráždit přímo, pokud je suchá - může to dost bolet. Zkus masáž, kdy ona úplně vypne a ty ji postupně masíruješ celou. Nic do ní nestrkej, ono pro orgasmus klidně stačí i dotyky přes kalhotky/přímo a mohl by odpadnout ten stres, že teď to bude bolet. I když se to nezdá, deset minut je docela málo.

povedlo se mi jí i trochu udělat

Já myslela, že to je buď ano, nebo ne, tohle je trochu fuzzy logic

Hodně štestí

Vem ji na výlet někam, kde není signál
(Nebo seber nabíječku  )

Třeba aspoň příště zaklepe  Taky mi jednou vrazil táta do pokoje v nevhodnou chvíli a netoužím po tom to zopakovat..takže naučte maminku, ať respektuje soukromí a mohlo by to být ok.