Edit: Sice už jsi napsal že proběhl faktický rozchod, ale jelikož je to poměrně čerstvé, zkusím ještě trochu rozebrat celou situaci:
____

Co jsem si tak ten topic pročetl, přijde mi zvláštní jedna věc... Byli jste spolu už cca 8 měsíců, ale přesto řešíte věci spojené s nejistotou ohledně otázky zda i ten druhý chce v tom vztahu pokračovat... Je pravda, že po 8 měsících člověk ještě nemusí vědět na čem je, ale přinejmenším už by nemusely v takovém vztahu být prvky typu "mám jí napsat jako první?". Vypadá to trochu jako kdybyste se ještě pořád balili a ne jako když jste spolu chodili.

Po osmi měsících vztahu už většinou oba aspoň tuší, jestli oba chtějí ten vztah udržet a hlídat. Pokud se ona tváří že "chlap by měl vézt a řešit problémy", nabízí se otázka jestli vůbec o ten vztah stojí. Nicméně pokud ona nebude vědět, že o ten vztah stojíš ty, další konstruktivní krok se imo nedá moc z její strany čekat... Do žen a do melounu člověk nevidí, ale na základě mých zkušeností myslím, že když holka z kluka cítí, že má zájem o vztah s ní, je to poměrně zásadní icebreaker. Tady ovšem pozor, zájem o vztah ani zdaleka neznamená, že se ten chlap tváří jako zamilované štěně které roztomile kouká - neméně důležité je umět projevený zájem zkombinovat se zdravým sebevědomím

Můj názor je ten, že takové "krizové" situace je dobré řešit s "nadhledem". Nějaké "nechat podusit", "dáme si týden pauzu",... imo moc nefunguje pokud se má ten vztah zachránit. Je jasné, že třeba jeden večer na vyčištění hlavy je normální, ale týden pauza na rozmyšlenou je vždycky kdycí název pro ženské "něco my chybí a pokud se to za ten týden nějak nevyřeší, blbě to dopadně". Z toho, že ona každou chvilku mění názor na posezení nad kafem a pod. odhaduju (ale moc informací jsi o o tom nenapsal tak těžko soudit), že ještě nemusí být úplně smířená s rozchodem (nebo to aspoň není dlouho). Fakt je ale taky ten, že pokud jste mezi sebou kličkovali a bylo to ještě trochu to oťukávání druhého, jestli má vlastně o ten vztah taky zájem, pak se ten vztah ještě nepřeklopil do stabilnější fáze a imo mu "tiká" expirační lhůta (jak to tak píšeš tak právě dotikala).

Nevím jestli se mezi vámi neudálo moc věcí na to, aby šlo ještě poradit. Pokud chceš ten vztah zkusit zachránit, řekni jí bez kliček, že o ten vztah stojíš a chceš aby pokračoval, ale že jestli to nevidí stejně (tady je potřeba se ptát a zjišťovat, vyvarovat se útočného tónu), tak by to bylo akorát trápení pro vás pro oba. Ale že jestli ona teď ví, že chce zkusit abyste oba dva zapracovali na tom, aby vám to klapalo, že to zkusíš. Je dobré k tomu mít nějakou konkrétní představu jak by to mělo fungovat - pokud jste se dostali do takové situace, pro záchranu vztahu máte oba možnosti co zlepšovat (jsem si jistý, že při důkladnějším zamyšlení Tě možnosti co jste mohli zlepšit napadnou).
Pokud na takovou argumentaci nedokáže jednoznačně říct, že by chtěla aby ten vztah pokračoval a nedokáže se přepnout do roviny myšlení "co musíme udělat pro to aby to klapalo" (což je myšlení které ale v takovém případě musíš mít i ty), pak už nepomůže opravdu nic.

Otázka zní, jestli má smysl s ní chodit. Z toho co píšeš je cítit trochu "schyzofrenie", nevím co si vybrat. Na jednu stranu píšeš, že je to nejlepších 7 měsíců které jsi zažil a že to vyšlo i ze srovnání všech tvých předchozích vztahů, na druhou stranu ale píšeš že už nemáš chuť se s ní zahazovat a celkově to vypadá že jsi docela naštvaný. Nabízí se možnost, že předchozí vztahy byly úplně na houby a tenhle byl aspoň trochu použitelnej, ale to na dálku neuhádnu. V takovém případě bych ale asi hledal nějakou lepší V moři plave mnoho ryb

Jinak pokud jde o drbání s kamarádkami - nikdy, ale opravdu nikdy nepodceňuj ženskou loajalitu V okamžiku, kdy se radíš (povídáš si nebo cokoliv) s holkou, která je kamarádka tvé přítelkyně, nemůžeš očekávat že jakákoliv důležitější informace se nedostane i ke tvé přítelkyni Spoléhat na to, že kamarádka tvé přítelkyně by jí neřekla (kor v situaci kdy tvoje přítelkyně zjišťuje co si vlastně myslíš), že sis na něco postěžoval, je čistý hazard

P.S.: Jelikož v tom co jsi napsal pravděpodobně chybí důležité informace (nevím například proč by tvoje přitelkyně měla říct že ti nevěří, čím konkrétně jsi jí zalhal nebo udělal něco obdobného? dále co přesně byla vlastně prvotní rozbuška,...), je možné, že to, co jsem tu napsal není úplně správný náhled... Na základě informací které jsi tu ale zatím napsal to cítím tak jak jsem tu napsal.

Milhaus: Mě dalo největší fušku vzpomenout si na který mail jsem si kdysi posílal registraci 

Jinak taky zdravím

Jestli s ní být nebo ne rozhodovat nebudu, není to tak úplně černobílé jak se může zdát, nicméně...

Já vím, že bych měl, ale zatím to prostě nejde.

Když to teď chce ona skončit (a ty jsi nalomený), kdy jindy budeš mít lepší příležitost vzít nohy na ramena? Pokud to budeš chtít skončit ty a ona zase ne, bude to ještě těžší... Pokud píšeš, že bys to měl udělat (tvoje podvědomí ti říká že to je správná cesta), tak to raději udělej

Nejdřív se pokusím popsat jakým způsobem může být ovlivněná ta holka:
Když je narušená rodina, přestože člověk je normální, poznamená ho to. Rodina je místo, kde člověk nedobrovolně tráví tolik času, že problémy mají tendenci člověka (pokud nemá opravdu silnou povahu) nalomit a poznamenat. Soudě podle toho co píšeš, u této holky jsou narušeny naprosto základní fyziologické potřeby a potřeba bezpečí, což jsou dvě spodní patra Maslowovy pyramidy potřeb. Nejsem příznivcem složitých teorií, ale v tomto případě jde jednoduše o to, že dokud nejsou v pořádku spodní dvě patra, nemusí pomoci stavění vyšších pater (poopřadě potřeba lásky, potřeba úcty, potřeba seberealizace).
Nechci říkat, abys začal pracovat a nastehovali jste se do společné domácnosti a tys takhle zabezpečil její základní potřeby. Takhle moji radu určitě neber protože to by byla nejspíš velká blbost. Jde o to, že v jejím věku je vysoce pravděpodobné, že s naplňováním jejích fyziologických potřeb (jídlo - svačiny) a pocitem bezpečí (nefunkční rodina) to bude ještě pár let na štíru. Vezmi si jenom (dnes rozšířený) strach, že třeba rodičům neprodlouží smlouvu v práci (doba určitá), to se představí poměrně snadno (ve tvém věku je to ideální strašák protože už jsou na Tebe slušné výdaje ale ještě nemáš jak najít práci), vynásob tenhle pocit ještě tak 20x a uvědom si, že na tuhle holku to působilo od jejích mladých let a ještě pár let působit bude. Deprese taky člověka obvykle neskolí hned a nafleku ale nahlodává ho postupně dlouhou dobu až ho (pokud se to nechá dojít do krajnosti) totálně zlomí. Ve světle téhle logiky se mi zdá, že znásilnění ke kterému došlo možná chtěla považovat za znásilnění proto, aby měla důvod se litovat, protože lítost (jakkoli je to smutné) je jeden z mála šlechetných pocitů, které je vůči sobě schopna cítit. Je to smutné, nicméně nedivil bych se tomu. A i když bych tomu možná neřekl znásilnění (bez bližších informací o to rozhodovat fakt nechci), je to jednoznačně smutné a politováníhodné.

Výše uvedený odstavec jsem napsal hlavně proto, abys pochopil jaká je její situace a aby sis uvědomil, že pokud se rozhodneš to s ní zkusit, připrav se na to, že ten vztah nebude v rovnováze, bude mít ještě dlouho tendenci být nestabilní (výkyvy, kontrasty,...) a bude Tě to stát hodně energie a nervů. Například z toho, žes jí dal heslo na FB a pod. je imo vidět, že ten vzah z Tebe jednoznačně vysával energii a postupně Tě stahoval dolů.

Můj názor je, že pokud nechceš skončit totálně vyždímaný, vycouvej - ten vztah by Tě ničil a dokud by ona nedostudovala, nezačala pracovat a nepřestěhovala se, byl bys to imo ty kdo by byl v písku aniž by se ta holka nějak výrazně zvedla... Na zachránce pro ni teď (podle mě) není ta správná doba a pár let ještě nebude. A pokud by ses rozhodoval "ekonomicky" porovnáváním nákladů a přínosů, i když je to možná trochu drsné, jednoznačně vyjde, že bys měl využít toho že ona opustila Tebe, utnout to dokud jsou relativně malé náklady (představ si situaci kdy ty to chceš utnout ale ona nechce a ty máš výčitky), v klidu odmaturovat, užít si nejdelší prázdniny v životě, dát se do klidu a když budeš po světě chodit s úsměvem (po nějaké době to půjde), bude se svět usmívat i na Tebe a potkáš holku se kterou si padneš do oka

P.S.: Z toho co jsi napsal si myslím, že ses začal postupně stranit přátel, s rodinou možná nemáš tak upřímné vztahy (nevím co říkají na tvou přítelkyni ale píšeš že jsi ze slušné rodiny, myslím že když střelím od boku že jsi jim neřekl úplně všechno nebo řekl ale neshodli jste se v názorech, nebudu daleko od pravdy) a celkově se uzavíráš do sebe. Je rozhodně dobře že ses rozhodl najít nezávislý názor na svoji situaci, je to důležitý první krok. Jinak sám jsem spíš introvert (kterému akorát nedělá problém být společenský), takže neříkám že by ses měl předělávat na nějakého hypersuper extroverta, ale když si uvědomíš ten dlouhodobý trend uzavírání kterým procházíš, je vidět, že ten vývoj může být hodně nebezpečný pokud by sis ho nevšiml a pokračoval by tak dál.
Neboj se že bys něco nestihl nebo že ti snad něco uteklo (takový ten iracionální pocit žes měl něco udělat jinak). Sám jsem byl v mládí tak trochu "pako" (to by bylo na delší povídání), ale podstatné je, že můj první normální vztah začal v podstatě až okolo maturity, takže věř mi, není potřeba se cítit pod tlakem že by Ti nějak ujel vlak. Důležité je nechat vývoji volný průběh, být otevřený příležitostem (nemusíš je hledat, stačí je poznat když do tebe vrazí a neodmítat) a nebát se úsměvu - z vlastní zkušenosti vím, že pokud je tohle opravdu součást myšlení (nic víc teď není nějak zvlášť nutné), když se na sebe podíváš za pár měsíců, budeš překvapený jaký kus cesty jsi urazil.

P.P.S.: Hodně štěstí!

Ronin: Je jí 19, z toho usuzuju, že je teď v prváku na vysoké. Leden = zkouškové období, hádám že její první. Jestli má těžší obor (nedejbože medinu nebo tak něco), bude toho mít nejspíš celkem dost a bude z toho mít taky nahnáno. Pokud to tak je (bez dalších info nedokážu posoudit, každý zkouškový období je jiný, některý jsou naopak dost flákací), tak z vytrvalého nahánění celý leden musela mít ohromnou radost 
Můj názor - pokud teda nepíšu poždě - počkat na začátek semestru a řekněme ke konci února (až si zajde na první přednášky, zjistí co se dá flákat a tak na měsíc vypne) se pokusit ji vzít na rande (první měsíc semestru je aspoň pro mě většinou super relax). V sms nadhodit o co jde (ať to není moc abstraktní) a klidně maličko rozvinout působení na pocity... Například "Ahoj, máš tehdy a tehdy čas? Chci Tě vzít tam a tam, bude to sranda/vaří tam opravdu dobře/prý se u té komedie v jednom kuse směješ/...". Ať si po té zprávě představí třeba chuť čokolády, smích,... prostě konkrétní působení na smysly Pokud jsi ji ještě neodradil, mohlo by to klapnout (ale stoprocentní záruku nemáš samozřejmě nikdy).

A pokud jsi ji odradil nebo to nevyšlo, aspoň máš zkušenost ze které se můžeš poučit a příště to zkusíš lépe

Po dlouhé době neaktivity se mi podařilo vzpomenout si na heslo pro přihlášení na forum

kdyz holka s libanim nezacina, tak to dost silne zavani tim, ze ma pocit, ze ma vzdycky se vsim zacinat kluk a ona se pak az prida... z tehle predstavy me osobne trochu naskakuje husi kuze
zkus ji trochu vycukat a naucit iniciative, ale varuju te predem ze to mozna bude chtit hodne trpelivosti... nekterym holkam to muze zacit vadit o dost pozdeji nez tobe (uz se mi to stalo) druha moznost je zvyknout si na to, ale potom pocitej s tim, ze tahle jeji vlastnost se nejspis promitne i do sexu atp.

na tom rozchodu tak, jak proběhl, nemáš co si vyčítat... imo je lepší, když rozchod proběhne tak, že oba ví proč k tomu došlo a nedělají si problémy... tys jí na její požádání vyhověl, to je asi nejčistší řešení...
to, že ona ten vztah v očích náhrady dost "shazuje" možná není pěkný, ale tebe už to fakt trápit nemusí... když jste byli spolu, tak se vůči vašemu vztahu unfair nechovala, takže to ber tak, že prostě tomu novýmu borcovi říká "milosrdnou lež", která pomůže jejich novému vztahu (asi to není přesná pravda, ale pokud už máš nutkavou potřebu o tom přemýšlet, tak to takhle stačí)...
to, že si najdeš záplatu není nic špatného... po rozchodu se nikomu moc nelíbí být sám a pokud to nebudeš předem brát jako vztah "na dobu předem určenou", tak je to fair

víš kingu, podle mě všechny ty pocity pramení z toho, že jsem byl ve vztahu opravdu šťastný a až tak moc, že jsem omezoval další zdroje štěstí, omezoval jsem je tak dlouho, že už si pomalu ani nevzpomenu na to, z čeho moje štěstí proudilo původně.

byl jsi šťastný a teď najednou zmizelo to, co  ti ten pocit štěstí dodávalo... navíc to celé proběhlo takovým zvláštním způsobem... je celkem normální, že ti není zrovna do zpěvu... v oblasti zabezpečení a vztahů cítíš, že to skřípe => tohle všechno se podepisuje na tvém sebevědomí...
mávnutím kouzelného proutku se asi všechno najednou nespraví, ale vzhledem k tomu, že ten vztah který tě tak skončil už je za tebou, nemá smysl se tím užírat (v řeči ekonomie by se to dalo popsat jako "utopené náklady") nebo přenášet zklamání z toho vztahu do mínění o sobě...
když máš volný čas (kdy nemáš co dělat), zajdi třeba do lesa, nebo si čti něco co tě zajímá, nebo klidně přemýšlej o nesmrtelnosti chrousta... štěstí se má chodit naproti, ale imho jedna z důležitých věcí, které jsou k tomu nutné, je spokojenost se sebou samým (vnitřní mír, takové to "kdybych to mohl prožít znovu, udělal bych to stejně - nelituju" nebo něco na ten způsob)... choď po světě s očima otevřenýma a číhej na příležitosti - při trošce trpělivosti bude líp
nejsi v úplně nejlepší situaci, ale lepší časy existují, tak držím palce ať se k nim přibližuješ

aha, tak to se omlouvám, myslel jsem ze to mesto 20 km od Tebe je Brno
to, zes ji pustil z hlavy je asi nejlepsi vec, kterou jsi mohl udalet upnout se na jednu jedinou holku a jeste k tomu 14ku nebyva dobry napad

Jestli chces v Brne zkouset streetgame, doporucuju zkusit Vankovku (pokud jsi tam uz nebyl, od nadrazi je to kousek)

joei: nezačal jsi chodit na vysokou nebo neprožil jsi nějakou podobnou změnu kolektivu/prostředí/whatever? možná ve tvém životě proběhla nějaká změna, která se promítla do tvého myšlení, i když by tě nenapadlo, že k tomu může dojít... např. já jsem začal chodit na vysokou a z prvního semestru mám zatím pocit takový, že skončila nejlepší léta mého života (=střední)...

jinak z toho co píšeš mám trochu pocit, že jsi ochutnal úspěch, ten se vytratil (rozchod) a tobě se teď nedaří se k podobnému úspěchu znovu přiblížit dostatečně rychle, takže znervózníš a máš "strach" (AFC syndrom)...
ty nejlepší věci v životě často přicházejí ve chvílích, kdy bys to nečekal... samozřejmě, když půjdeš štěstí naproti, není to chyba - chyba by byla, kdybys měl pocit, že jenom kvůli tomu, že nemáš ještě pořád další dobrý vztah...
sportuj, něco si čti, věnuj se zálibám, vídej se s holkama, ale buď casual - asi tři příspěvky zpátky jsi napsal chytrou myšlenku: neúspěch ber jako součást úspěchu => když se něco nepodaří, nemusí být chyba nutně v tobě... když ji budeš hledat moc dlouho (což jsi možná dělal), tak budeš mít z úspěchu dost možná i strach, budeš se zbytečně podceňovat atp.... věř těm holkám taky trochu v tom, že když k sobě budete pasovat, tak můžeš mít i nějaké ty chybky a těm holkám vadit nebudou - nemusíš být pan "dokonalý nejlepší ze všech"... přinejmenším pro tuto chvíli bohatě stačí, když budeš spokojený sám se sebou

suit up, sedni na bus do Brna a najdi si nejakou jinou nevyrovnaná 15ka s praštěnými rodiči, to je hodně blbá kombinace

scooby: vis v cem je zasadni rozdil mezi realnou komunikaci a komunikaci pres ICQ? v tom, ze na ICQ se strasne snadno rikaji vsechny mozny kraviny, jako treba "miluju Te", "neboj se, neprijdes o me",... v  realu ale muze byt situace dost odlisna...
kdyz ti i pres ICQ napise "sama nwm", tak je dost jasny, ze se skovava za ICQ a ze ma v hlave proste bordel...
mas dve moznosti: budto se na tuhle vykasles a najdes si nejakou jinou (to je nejspis rozumnejsi reseni), nebo to s touhle zkusis, ale pak se priprav na to, ze ti na konci zbydou fakt jenom ty zkusenosti... ty se ale pochopitelne hodi taky, takze pokud chces nejaky uzitecny nabrat (prestoze nejlepsi reseni by bylo poslat ji do haje), tak si od ni prestan nechat diktovat podminky
=> beres budto vsechno, nebo nic... a pokud na to ta holka nepristoupi, tak je jasny, ze pri prvni znamce potizi by ten vztah stejne hodila pres palubu a ty bys byl akroat zbytecne nasranej

20 km od Brna? jestli ti tam jede nejaky rozumny spojeni (coz s IDSJMK neni az takovej problem), tak proc se nevydas do mesta uz ted? dokud se spokojis s tim, co ti zrovna cvrnkne do nosu (a na dedine sou ty moznosti trochu omezenejsi), tak budes ty zkusenosti nabirat rychlosti auta ve spicce na Kolisti

možná je načase si položit otázku: je ta holka natolik zajímavá, aby ses vůbec snažil?
to, že se ta holka pořád omlouvá je možná i spousta výmluv, spíš jenom menšina holek je ochotná se chovat tak, aby byla ten "padouch" co to utne... nic to ale nemění na tom, že jsou i takové, které nestojí za to balit (pokud není cílem jenom flirt)...
na to, že ta holka se seznamovala přes net (takový asi očekávají spíš rychlejší postup), se vymlouvá fakt dost, takže něco je špatně...
pokud to máš ale už promyšlené a rozhodl ses, že to přece jenom zkusíš, tak ten poslední odstavec co jsi napsal vypadá docela pravděpodobně - při seznamování na netu nemá holka důvod být stoprocentně věrná jedinému pokusu (hlavně v případě, že nemá čas ztrácet čas) => musíš ji něčím zaujmout, vyrobit nějakou "rozbušku", ale ta počáteční jiskra mezi vámi asi nepřeskočila tak jak by měla... pokud ale máš možnost ji ještě párkrát vytáhnout ven (aniž by se vymlouvala nebo by z toho pak byly takové "kamarádské" schůzky v průměru jednou za měsíc), tak by to mohlo klapnout (musí jí být akorát jasný že nechceš skončit jako kamarád a musí tam být ta jiskra, prostě se musí sejít pár trochu šťastných věcí najednou)... bez vyzkoušení to ale nezjistíš

píšu malinko s odstupem, tak se předem omlouvám...

Ava: ta teorie o tom, že se chováme podvědomě jako o dvacet let starší skupina lidí, je hodně dobrá... teďka jsem trochu utahaný takže k tomu nejspíš nic převratně chytrého nenapíšu, ale když se tak nad tím zamýšlím, nemůžu se zbavit pocitu, že tahle myšlenka by dokázala vysvětlit dost velkou část mezigeneračních problémů a že by se díky ní dalo docela dobře odhadnout spousta prognóz a vůbec, je to prostě hodně chytrá myšlenka

a teď ke vztahům a manželství a tak vůbec...
do manželství se nejspíš promítne i fakt, že v okolním světě je dostatek problémů na to, aby měl mít člověk problémy i doma... takže když se to kousek po kousku všechno nasčítá, člověk prostě po nějaké době "zpohodlní" a nemá "sílu" (potřebu, motivaci,...) dělat věci, které ho třeba v mládí lákaly...
je zvláštní, že příkladně teď ve svém okolí na pár lidech pozoruju, jak na ně doléhá "krize středního věku" a řekl bych, že to hodně dobře koresponduje s tím, co tu ve svých příspěvcích napsala redweed... člověk, který je sice relativně na vrcholu sil ale zároveň si podvědomě uvědomuje, že už to bude jenom horší a horší, si pak uvědomí, že se třeba nenaplnily některé jeho ideály,... myšlenky ala redweed jsou jedním z nevyhnutelných důsledků - člověk by rád "něco ještě vylepšil", ale má jakoby "zamlžené" žebříčky priorit, takže je těžké ocenit to dobré v životě...
a co se toho vyvíjení názorů týče - v životě existuje několik nárazových období, kdy se člověk "posune" na vyšší "úroveň" - příchod na střední, první vážný vztah, studium na vysoké,... v průběhu každého z těch období si člověk vypracuje určitý názor na svět a vlastní místo v něm... aktuálně jsem v té fázi, kdy se "rozkoukávám" na vysoké a z dosavadního bilancování už můžu říct i to, že některé názory se pak v životě vrátí jako bumerang (to by asi bylo na delší rozebírání po SZ a taky OT a nezajímavé)... nicméně ať přemýšlím o smyslu života, vesmíru a tak vůbec z jakéhokoli úhlu pohledu, řekl bych, že občas je nejlepší řešení si říct "co se stalo, stalo se" a přístup redweed a Avy "Kdo má odvahu zahnout, musí mít odvahu o tom nepromluvit" je jednou z jeho aplikací - imho se potom člověk může lépe soustředit na to co je podstatné a to je nejspíš taky důvod, proč si nakonec redweed aspoň trochu srovnala myšlenky (protože měla odvahu se na to podívat s odstupem a neudělala to, co popisuje Ava v předchozím příspěvku, že by to "hrotila" a udělala nějakou blbost jako je třeba přiznat se)...
každopádně období cca 15-20 let po začátku manželství (nebo vztahu)  je doba, kdy se člověk může docela snadno dostat do období "bilancování" a být pak přirozeně nespokojený, je to prostě jeden z těch podobně důležitých momentů v životě jako  je třeba ukončení studia na vysoké atp.... a rozhodně je dobrý si trochu uspořádat myšlenky a pokecat si o tom...

omlouvám se, že jsem napsal trochu s odstupem a že je to možná trochu neuspořádaně (píšu to už dost ospalý), ale říkal jsem si že by to co jsem tu napsal mohlo někoho zajímat (jestli se pletu tak sry)...

qarkina nebo kdo: trochu mi to připadá, jakože v tom vztahu zbytečně tu hru hledáš a že to je jediný důvod proč ten vztah potom jako hra vypadá...
myslím, že tu nezazněla jedna dost podstatná informace: jaké je vlastně povolání tvého přítele? z toho co jsi napsala odhaduji (jenom hádám), že pracuje jako fotograf nebo nějaké podobné povolání, při kterém přichází do styku se spoře oděnými ženami, a že jedna z nich je podle všeho pěkná a s tvým přítelem flirtuje, tak se jí cítíš ohrožena... pokud je to jinak, tak prosím napiš jak... ale napíšu tu pár řádek, ve kterých budu předpokládat, že jsem se trefil:

pokud je základním kamenem úrazu vašeho vztahu tvoje žárlivost (ostatní problémy se nejspíš odvíjejí od tohoto), pak klást si otázku "proč se s ní stýká" možná není dobře, pokud je to v rámci práce (toto jenom hádám, ale moc bych se tomu nedivil)
=> hlavní kámen úrazu je imho v tom, že tě tvůj přítel nedokáže dostatečně uklidnit o tom, že nehrozí nebezpečí nevěry...
teď už trochu spekuluju, ale vzhledem k tomu, že vy ženy máte ve zvyku "dělat drahoty" a podobné nelogismy, je klidně možné, že si tvůj přítel neuvědomuje jak moc vlastně potřebuješ aby tě uklidnil (tj. "jak moc se vlastně cítíš ohrožená") a to, že on prostě nemůže pochopit, když se unavený vrátí z práce (kde se s dotyčnou pravděpodobně vídat musí a tvoje prosby o to aby se s ní vůbec nevídal mohou jeho práci ohrozit což je pro něj docela iracionální) a ty mu řekneš, že se s dotyčnou má přestat vídat...
zkus mu ale v každém případě říct, že máš strach a že prostě potřebuješ víc cítit, že jsi pro něj nejdůležitější žena - když mu to řekneš takhle, tak myslím celý problém uvidí v jiném světle a ty lépe poznáš na čem jsi... bez bližších informací o vašem vztahu a o práci tvého přítele si na hlubší analýzu tvého vztahu moc netroufám, dost věcí tady jsem spíš "tipnul"...
________________

cassies: safrlot, je příjemný vědět že takový holky taky existují taky se (podobně jako nejspíš Ava) řadím do většiny, ve které má větší chuť na sex kluk (tak jednou za dva dny by byla pro mně docela příjemná frekvence, ale každý den by mi to určitě nevadilo )

nicméně k tomu "dělání drahot" (což mě inspirovalo k tomu se ozvat, protože s mojí přítelkyní prožívám občas něco podobného)... tendence "dělat jakoby nic" má přirozený důsledek, že se kluk snaží, protože tak nějak od přírody máme tendenci vám dělat co nejvíc dobře a pokud vypadáte, že vám dobře není, tak se snažíme ještě víc (a proto to taky obvykle po nějaké době nevydržíte a podlehnete nám ); nicméně proč to píšu: taky zažívám situace, kdy přítelkyně vypadá chladněji než jak na tom ve skutečnosti je... můj názor je ale ten, že i kdybych věděl, že je rozpálená, tak bych se jí věnoval a když pak zjistím, že zbytečně předstírala něco jiného, připadám si malinko "podvedený"... a kdyby to bylo příliš často (např. pokaždé), tak by mi to asi vadilo...
takže pokud bych měl to o tom dobývání popsat (což by mohlo zajímat i qarkininu kamarádku): dobývat mě baví, nicméně ve vztahu potřebuju mít i nějaké jistoty (na druhou stranu sex kdykoliv chci to nutně být nemusí, despota fakt nejsem, partnerku respektuji a vztah je prostě o dvou lidech), takže pokud bych se na nějaké ty jistoty (něco, na co se můžu u partnerky spolehnout a naopak v čem se ona může spolehnout na mě) nemohl spolehnout (např. pokud by celý vztah byl jedna velká "hra"), tak by to imho nevyhnutelně vedlo dřív nebo později ke konci celého vztahu (protože vztah vybudovaný jenom na adrenalinu nebo něčem takovém by mě dlouhodobě nenaplňoval)

16 letá holka která o sobě tvrdí (nebo si myslí), že je bi? nic proti (analyzovat něco takovýho bez bližšího info o té holce nechci), ale tohle samo o sobě je rozhodně dost dobrej důvod proč ji brát trochu s rezervou
pokud ti jde o vztah, nezbývá než se připojit k D9 - byl jsi varován

Pouč se z chyb, ktery si udelal, ale jinak jdi dal... kdykoliv budes na ten vztah myslet, musis si jasne uvedomovat, ze je to minulost a uzavrena zivotni kapitola - nema smysl se tvarit jakoze se to nikdy nestalo, ale rozhodne je chyba se tim uzirat...
v te situaci, ve ktere jsi ty, se prakticky vsichni citi mizerne... existuje vic pristupu co delat potom a kazdemu vyhovuje jiny...
a) zacit se vic soustredit na praci
b) zacit se vic venovat zalibam a sportu
c) prepsat misto pro "aktualni" vztahy novym vztahem
zalezi na tom, ktery z tech pristupu se ti zamlouva nejvic... ale rozhodne je to lepsi varianta, nez nedelat nic a dal se tim uzirat

imho je to jedna z těch situací, kdy chyba není na tvé straně...
trochu mi to připomíná poker... i když děláš správná rozhodnutí, nemusí to vždycky zaručit výhru (např. dvě esa na flopu není obvykle dobré zahazovat, ale když nastane ta nepravděpodobná situace že někomu příjde hned na začátku nějaký zázrak ala fulhaus tak to pak vede k prohře)...
někde je zakopanej pes - ať už je to tím, že má ta holka prostě málo času a ona tím pádem nemá čas na vztah v takové kvalitě, v jaké by chtěla (a ukončuje to sama předem bez šance), nebo prostě tím, že je blbá (nepředpokládám že by byla blbá jako tágo, ale prostě má nějakou více či méně nápadnou negativní vlastnost kterou na základě těchto informací neodhadnu přesně)... možná to má souvislost i se seznámením přes net (?), ale to už je jenom spekulace (a nechci být předpojatý)

F.Hasonlo: ten obrýlenec sice prohraje bitvu, ale je docela možný, že si z toho nakonec vezme mnohem větší ponaučení než ty... škoda, že až někdo dá v životě sadu tobě, tak ti nedojde, že možná kdysi byl na pozici toho obrýlence

Shakk: zeptej se jí na to, jak to mezi vámi vidí... a pokud tě svou odpovědí neuspokojí (což je imho docela prravděpodobné), tak jí jednoduše řekni, že máš pocit že už ten vztah není to co býval a že už tě ten stereotyp nejspíš dlouho bavit nebude... podle její reakce jednoznačně poznáš, jaké řešení by bylo správné a podle toho se zachovej

honzah: pokud jde o ten přístup, pokud tě to uklidní, dostaneš přesně to, co chceš - zůstaneš u ní jako kamarád osobně se mi docela zamlouval přístup Eclipseho (s tím že nemáš co ztratit), protože když nic neuděláš tak ona se k tobě sama nerozběhne... asi nejchytřejší řešení by bylo joeiho, přístup který potřebuješ abys to vyřešil má nejlepší Eclipse (prostě musíš trochu víc tlačit na pilu, akorát teď ve škatulce "kamarád" už máš dost omezený arzenál, což ti svazuje ruce... ale imho to dopadne tak, že získáš další kamarádku...
být tebou, zaměřím se na hledání nějaké jiné holky na vztah... a hlavně - dej si pozor, abys už od začátku působil dojmem, že být kamarád ti nestačí, jinak se jím opravdu staneš

rada pro dokonalé partnery: v situaci, kdy chcete ten vztah udržet a přitom začíná být ta dokonalost trochu stereotypní, tak ten "stereotyp" jednoduše legitimizujte prostě jí (ideálně pokaždé trochu jiným způsobem) připomeňte, že stávající stav, ačkoliv se už delší dobu nezměnil, je fajn a oběma vám vyhovuje... takže i takové kino, pokud je doprovozeno správnou konverzací, může ten vztah zase oživit... v případě problémů, kdy už vztah zachraňujete, je pak nutné holku přesvědčit (o tom, že stávající stav vám vlastně oběma vyhovuje a že ho ničí jenom panika ze stereotypu)
doufám akorát, že to co jsem napsal dává aspoň trochu smysl a že si z toho odnesete inspiraci... pokud ne, tak se omlouvám, ale téma stereotypu je prostě takové ošemetné - už jen zahrávat si s tou myšlenkou a připustit ji znamená, že si ve vztahu koledujete o problém...

Kikincuk: tvuj cestin neni nic moc, takze si nejsem jisty, jestli jsem to spravne pochopil... nicmene napisu ti tu par postrehu, ktere by se ti mohly hodit:

1. nedivej se na to podle casu - nikde neni napsany, ze po trech mesicich musi k necemu dojit... navic kdyz je holka zda se panna a je ji 16, je jasny, ze bude trochu nejista... takze tvoje duvody ke konci sveta mi pripadaji trochu prehnany - jestli ti dva tydny cekani pripadaji jako moc velky protahovani (v patek bude mit podle tebe kramy), tak se priprav na to, ze tvoje trpelivost mozna projde jeste vetsi zkouskou...
2.

...je to mojou neschopnostou lebo neni som profesionalni balic ja som si moc takych zazitkov v zivote neprezil ale konecne aj ja by som chcel zazit nieco krasne s mojou laskou...

smysl tehle poznamky moc nechapu (je mozny ze sem to z tvyho cestin blbe pochopil)... ale ve tve situaci bych se asi nekrmil nejak prehnane tim, jak ses profesionalni balic a kde ze je chyba... takovy pristup mi pripada dost zmateny a tim padem tak nejspis nic moc nedosahnes...

...povedala no nepovedala skor som ju ukecal ze uz to spravi pre mna s toho ako ma miluje...

  škemráním (nebo já nevím jak jsi na to šel ale skoro to tak vypadá) ničeho nedosáhneš - jediný, čeho tím docílíš, je že snížíš svoji hodnotu a navíc tu holku znejistíš (protože to v její hlavě může zavánět tím, že nevíš co chceš a proč to chceš)
=> měl bys působit vyrovnaně a i když bys jí měl nějak říct, že ti to vadí, tak bys měl použít lepší argumenty... a už vůbec bys neměl tlačit na pilu a naopak bys měl ty pracovat na tom, aby až časem přijde příležitost (a nikde není napsaný že to musí klapnout při té nejbližší), tak abys měl situaci ve svých rukou a holka mohla být klidná a uvolněná... nejistí kluci a loudilové jsou sice možná hodní a roztomilí, ale chce to přidat ještě něco, vytvořit nějaké kouzlo osobnosti... tolik můj názor