To že existuje v okolí D9 holka, která se tak chová, neznamená, že se tak musí chovat i všechny ostatní. Jasný, když se někdo oblízne s celou třídou, tak už to asi neni tím že se jí líbí každej kluk v tý třídě. Ale tady slečna se nelíbá z každým...
To, že řekla, že jsou jenom kamarádi, bylo už někdy dýl, jak jsem pochopila... Podle mě si tím nechává otevřený takový ty zadní vrátka, aby mohla kdykoli říct, že je to jenom kamarád a vypadnout.

Díky za odpověď hlavně P1R3K, protože jsem přesně čekala kolik z vás bude dělat, že by jim to nevadilo a ve skutečnym životě by si o holce mysleli, že je to největší štětka...

Zdravim všechny!

Chci říct, že se to tu docela vtipně čte, jak se dohadujete a jak to až moc řešíte. Je to fakt dobrý a na jednu stranu oceňuju, že se mu snažíte pomoct, ale stejně si to udělá po svym 
Jinak můj názor je, že bys to neměl tak moc s tou Luckou tak řešit, jestli se ti líbí, tak buďte spolu a nepřemýšlej jestli to bude rok nebo týden (což už tu bylo řečeno).

A ještě jestli můžu otázku... Během roku co chodíš na fórum si se vyfotil s tolika holkama a bereš to jako výhru, stejně tak i většina, co ti tu odepisuje (borec, si zkouší, oťukává...). OK, já to beru. Ale co byste si mysleli, kdyby to dělala holka? Kdyby se fotila s kdekym a objímala atd. Taky byste si řekli, že jen tak oťukává a zkouší???

Díky všem za názory! Abych pravdu řekla, tak sem takové reakce čekala... vlastně ono co na to říct jinýho,že. 

Je tu ještě taková věc ... starý přítel asi vycítil, že se něco děje a je teď mnohem přívětivější. Píše mi, jak mě má rád apod. Vím, že mi tady řeknete, že si mě udržuje a nechce, abych byla s někým jiným. Ano, asi je to pravda, ale třeba být nemusí. Na jednu stranu bych to chtěla vědět, jenže to nezjistím, protože se ho na to nemůžu zeptat,protože by mi stejně neřekl, jo, chci si tě jen tak držet, abys mi nezdrhla, i když tě nechci. To je jasný!
Vlastně ještě než jsem se začla bavit s tím novým, tak už to mezi mnou a bývalým bylo takový hezký... Takže si myslím, že se teďko cítí ohroženej a proto se chová tak jak se chová...
Uvědomuju si, že spolu asi stejně nebudeme nadosmrti, ale to přece stejně není důvod s někým nebýt, ne...
Já se spíš bojím svojí reakce... že když s ním úplně utnu kontakt, tak že zjistím, že ho mám vlastně ráda! Abych pravdu řekla, tak na jednu stranu je on taková moje jistota a na druhou vlastně nejistota...

Zdravim všechny!
Rozhodla jsem se, že sem taky přidám svůj přispěvek. Upozorňuju, že nepotřebuju utěšit, ale poradit co dál.

Na konci minulého roku se se mnou rozešel můj přitel, byli jsme spolu dva a půl roku. Přiznám se, že sem to nesla docela těžce, ale žádný vtírání se nekonalo. Měla sem před maturitou a taky sem si říkala, že až půjdu příští rok někam na vejšku, že se to všechno zlepší. Jenže někdy v březnu se mi můj bývalý začal ozývat, bylo to takový nevinný - pár zpráv na icq jednou za týden... jenže se to po pár týdnech přehouplo na každodenní psaní, volání a nakonec i scházení... Říkala jsem si, že to vlastně ani nechci vracet, že stejně půjdu v září pryč a neuvidíme se atd. Jo, jenom abych vše uvedla na pravou míru ... nerozešli sme se kvůli jiné holce, teda jako ne že by s nějakou chodil, ale jezdil často pryč, já byla nepříjemná, že se nevidíme a všechno tak nějak vyplynulo, navíc se mu jedna dívčina zřejmě líbila, jenže neuspěl, tak se začal bavit zase se mnou (což jsem v tu dobu nevěděla). Když potom vždy přišla řeč na to, zda se k sobě vrátíme, tvrdil, že mu to takhle vyhovuje a já jak magor přikyvovala, i když sem se k němu vlastně asi vrátit chtěla.
No ale v čem je tedko můj problém... S bývalým přítelem se scházíme a on už párkrát naznačil, že mě má rád a že by to chtěl vrátit, vždycky sem dělala mrtvýho brouka, protože ve mě pořád tak nějak je, to jak mi ublížil a že za mnou potom chodil, i když chtěl být s někým jiným, ale ona ho nechtěla a bylo mu úplně jedno, jak mi asi je. Vím, že tohle všechno byla moje chyba. Prosím za to mě nesuďte, protože to sem píšu jen pro objasnění situace.
Takže... potkala sem někoho jiného. Byli jsem spolu tedy zatím jenom párkrát venku a na výletě, takže ho vlastně ještě nemám tolik ráda. V tom je ten problém, protože se s bývalým pořád scházíme a jeho ráda mám, protože jsme spolu přece jenom byly přes dva roky, tak teďko nevím, co mám dělat... Ten nový kluk je moc hodný, vím, že se skoro neznáme a toho se právě bojím, že řeknu svému bývalému sbohem, ale potom mi dojde, že sem ho měla vlasně mnohem víc ráda a budu se k němu chtít vrátit. A nebo řeknu sbohem tomu novému a vrátím se k bývalému a nakonec se na mě vykašle jako předtím... Pořád nemůžu zapomenout, jak mi ublížil, ale přece jenom ho mám ráda...

Byla bych vám vděčná za jakýkoliv názor, klidně tvrdě do mě 

Obdivuju tvůj přístup, prostě ideální... Vim, že je to těžký a každej ví, jak se má chovat - že se nemá vnucovat, nemá se ozývat, má nechat toho druhýho v klidu, ale ne každej to dokáže. Někdo to prostě jenom říká, ale nejedná tak. Za to velká poklona!

Jinak musím říct, že podle mě jsou dvě možnosti. Buď se slečna chce vrátit a opravdu toho na ní bylo moc, nebo se prostě odmilovala a s tím se nedá nic dělat. Ze začátku si třeba řekla, že tohle a tohle jí vadí a že se s tebou teda rozejde, ale pak zjistila, že jí vlastně nechybíš a tím to pro ní skončí. Nebo jak říkáš, si uvědomí, že to byla chyba a že jí hrozně chybíš a vrátí se. Ale podle mého v případě, jestli už tě přestala milovat a je jedno, jestli kvůli jinému nebo to prostě jen tak vyšumělo, se nedá nic dělat. To by nemělo cenu bojovat. Kdyby si vždycky člověk řekl, že za ten vztah je třeba bojovat, tak by se lidi nerozcházeli... Víš co myslim.

Jinak držim moc palce, aby ti to vyšlo... A hlavně se drž!

Pár názorů...
Za prví: Možná by bylo dobrý se zamyslet nad tim, co tady říkáme, protože určitě sis všim, že sem to neříkala jediná (že ti to furt leží v hlavě), takže na tom možná něco bude. Lepší než psát, že sme tě nepochopili...
Za druhý: Četla sem to celý. Sice se to nečte moc dobře, ale tak...
Za třetí: Když se tu tak oháníš těma svýma článkama a říkáš, že tvůj blog absolutně nikdo nepochopil, tak sem hoď odkaz... Nebo se za to snad stydíš? Jasný, možná sme to nikdo nepochopil, ale jak to asi máme pochopit, když sme to neviděli, že?

Jo, a stejně ti leží v hlavě, ať si říkáš co chceš.. kdyby neležela, tak už sem dávno nepíšeš...

Rozhodně s váma souhlasim...

Ty si prostě myslíš, jak z toho jsi venku, že tady píšeš, jak ti je jedno a bla bla bla... ale tobě to prostě hrozně leží v hlavě!!! Řeči typu, kdyby se změnila, tak jí přijmu zpátky, ale ona se nezmění, ale mě je to jedno... To nejsou myšlenky člověka, kterýmu je to ukradený! Prostě si přiznej, že ti to pořád vadí, že máš ten problém a řeš ho! Tohle nemá cenu!

Zdravim. Chtěla bych ti popřát hodně síly, abys to celý zvládnul. A hlavně s hlavou vzpřímenou, protože to co děláš neni zrovna nejlepší. Myslím tím to, že přemýšlíš nad tím, co kam napsat a kdo jí má co říct, aby si uvědomila, co v tobě ztratila. Vím, že je těžký se s někým rozejít a zjistit, že ten člověk už tě vlastně nechce. Vím to, protože si zrovna něco podobnýho prožívám. Taky mě přítel opustil po dvou letech a taky ho pořád moc miluju a chtěla bych ho zpátky. Taky jsem udělala spoustu chyb, jako například, že sem se s ním scházela, odpovídala mu na sms apod. Teď toho na jednu stranu lituju... Vím, že mě má rád, aby ne, po těch dvou letech k sobě máme blízko, nijak sme si neublížili, ale prostě už mě nemiluje tak jako já jeho a nechce se mnou být. Je těžký to přijmout, ale musíme to udělat, jak už tu bylo řečeno, kvůli sobě!!!

Jinak prosim tě, zapomeň na jakýkoli psaní z důvodu, aby jí to vrtalo hlavou... Ať už chlap nebo ženská by tohle nikdy neměli dělat... Dyt tim člověk ponižuje jen sám sebe. Vim, že teď ti to nepřijde, ale věř mi, že časem bys toho litoval.

Jinak chci říct, že s Mr.Liwu taky většinou názory nesdílim, ale všechno co sem napsal tobě, jsou dobrý rady (nebudu psát, že pravda, protože bys tomu stejně nevěřil). Nejde o to, že si chlap a žes jí neměl nosit kytky... Ani holka by neměla za klukem chodit a prosit ho. Ať už z důvodu, že se fakt hodně poníží, roznítí ještě víc tu bolest a bude se ještě víc trápit. Tak z důvodu, že tim stejně ničemu nepomůže, když s tebou prostě někdo nechce být, tak s tebou nebude... Buď to tomu člověku dojde a vrátí se s prosíkem a pak je na nás jestli ho přijmeme, nebo mu to nedojde.

Taky mi přijde dost ujetý, že prosíš o rady a když ti někdo z odstupem řekne, jak to vídí... Že bys jí neměl psát, nechat to být a že už nemáš šanci, tak napíšeš, žes tohle zrovna slyšet nechtěl... Tak co chceš slyšet? Že je to všechno hrozný a že se k tobě vrátí, ať máš naděli?? Jo, je to hrozný, ale nevrátí se a naději nemáš. A jestli nějakou máš a ona se vrátí, tak aspoň budeš mile překvapen, když s tim nebudeš předem počítat...

Omlouvám se, jestli jsem byla moc drsná, ale prostě to tak cítím. Procházím něčím podobným a můžu říct, že uplně vidim ty svoje hlouposti, který jsem dělala a chci někomu poradit, aby se tomu vyvaroval. Všechny ty kecy, že musíme být silný a přijmout to, jsou totiž pravda. Třeba to k něčemu bude a třeba ne...

Taky držim palce... Věřim, že se z toho dostaneš! Taky se cítím podobně - ráda bych se toho všeho zbavila... ale nejde to. Můj bývalý přítel mi občas napíše, čímž mi dává naději. Dělám, že jsem v pohodě a jak je fajn, že se ozval... ale bolí to. Píše mi, slibuje, že půjdeme ven (někdy i dokonce jdeme), ale vzápětí se zase stáhne a stane se z něj člověk, kterýho ani neznám a kterýho nemám tak ráda... Chtěla bych, aby to bylo pryč a chtěla bych být tak silná mu neodepisovat a nebo si alespon nebrat tu naději, že by to mohlo být jako dřív...

Proto vim, jak se cítíš, že to prázdno nejde tak rychle pryč (i když na tom jsi jinak, to prázdno je stejný) a věřim, že to jednou bude dobrý. 

Zdravim!
Ráda bych řekla, že to co ta holka udělala je podle mě taky zrada... Rozhodně se může stát, že se člověk zamiluje do někoho jiného, ale jde o to říct to tomu, s kým žijeme a kdo nás miluje a my víme, že nás miluje. To podle mě vypovídá o charakteru toho člověka. Možná, že na to taky hned nejsou síly, přece jen když spolu jsou lidi dlouho tak se těžko říká, hele miluju někoho jinýho... protože asi taky hlodá nějakej ten červíček proč odcházet od člověka, se kterým mi bylo léta dobře kvůli někomu, do koho jsem momentálně poblázněná, že. Ale ... takovéhle podvádění? Nepřípustné... Navíc, když na to přišla řeč... Mohla třeba říct, víš, už to nebylo takový, zamilovala jsem se, ale tebe mám pořád ráda... bla bla bla... Ale tohle... nemám slov!!!

Jinak, moc držím palce!!! Já mám za sebou taky rozchod po dvou letech, ale mě zase bylo řečeno, že chce být raději sám, že mu to takhle vyhovuje. Nevím, jestli to byla jenom výmluva a někde se s nějakou peleší... ale to chce neřešit! Vím, jak ti je, že se jí chceš asi pomstít, že jí chceš zpátky a že přijdou asi i nálady, kdy bys pro to udělal všechno...ale nestojí to za to!!!

Taky doufám, že tě tohle nijak nepoznamená! Jsou tady příspěvky o tom, jaký jsou holky svině a že asi nestojí o to si s nima začínat... Ale já zase ze svý zkušenosti bych mohla říct, že jsou chlapi pěkný svině... Ale nechci to říkat, protože vím, že to takhle neni, svině jsou jak ženský, tak i chlapi! Ale chci říct... hlavně se drž aby ses nechytil takovýho názoru, že už s holkama nikdy nic (tim nemyslim, že s chlapama jo). Protože ... narazila jsem na kluka, kterej by mi možná za něco stál, chtěla jsem se s ním bavit a být kamarádská a tak (přece jen pro mě po rozchodu trošku brzy), ale on to špatně pochopil a řekl, že si zažil spoustu ošklivejch rozchodů a že už se nechce snažit o něco, co stejně nevydrží... Mrzelo mě to, protože ... vlastně ani nevím, co na takový názor říct...

Gemma: Dík za podporu!  No, jsem na střední, letos bude maturita, takže doufám, že přijdu taky trošku na jiný myšlenky  Jinak chci říct, že už jsem měla jeden takovej ošklivej rozchod v 16, je to teda už dlouho, ale pořád si to pamatuju dost živě. Sice jsme spolu byli chvíli, ale byla to taková ta fakt pořádná první láska a vybrala jsem si jí s úrokama, takže i proto se teďko na tenhle vztah dívám jinak... že už to tak prostě chodí, a že si nikdo nemusí nechat líbit fakt všechno, i když má toho druhýho rád, a taky - že vždycky všechno přejde

Naprosto souhlasim s tim, že když si ten člověk neni tim druhym jistej, že ho to k němu táhne víc, než když řekne, teď nemůžu přijet a přitom ví, že ten druhej bude čekat doma na prdeli až se ten druhej uráčí si na něj udělat čas. Ale zase to cítím tak, že když prostě s tim člověkem chcete být a on řekne, lásko, jedu za tebou... tak mu přece neřeknu, ať nejezdí, že nejsem doma, když jsem a hrozně ráda bych byla s ním!!!

Chce to prostě neztratit svoje zájmy, vyhledávat nové, stýkat se s kamarády... Já žila hodně tím, že já měla ráda jeho a on mě, a to bylo pro mě nejdůležitější, takže jsem třeba i říkala kamarádkám, že nejdu nikam večer a čekala jsem, že budeme spolu. Teďko když to sem píšu, tak to zní teda strašlivě... ale musim říct, že jsme spolu byli dva roky a celou tu dobu nám to takhle fungovalo, byli jsme spolu kdy to šlo, jasně, že někdy jsme šli každej zvlášť se svýma kamarádama, ale většinou jsme vyrazili někam spolu apod. Ale co začal chodit do tý nový školy, tak si udělal svůj vlastný rozvrh a měl od pondělí do středy až do večera školu, tak jsme se vůbec neviděli, potom měl čtvrtek pátek brigádu, takže jsme se viděli málokdy večer... prostě to začlo opadávat, chytil se novejch kamarádů a už sem pro něj nebyla tak důležitá... To zjištění moc bolelo, ale vim, že se s tim nedalo nic dělat!

Ne, že bych teď byla nějak v pohodě, ale snažim se... Říkám si, že mě i hodně zklamal spoustou věcí, který jsme si řekli během "pauzi", takže bych se k němu ani vrátit už nechtěla, mám ho ráda, ale prostě jsem o tom tak nějak přesvědčená, že už ho nechci... Jenže se hrozně bojim toho, že jak mi pořád píše, že jsem hezká a že jsem si dala hezký nový fotky do profilu... že přijde s tim, že se chce vrátit. Nechci se už vrátit, ale bojim se, že bych mu řekla, že jo, protože ho mám furt ráda a tak... ale zase se i bojim, že kdybych řekla ne, že přijdou výčitky...

Ahoj,
chtěla bych říct, že mě tahle metoda docela zaujala! Ale jako ... vážně mi přijde docela drastická. Myslím, že je každopádně účinná, protože potlačovat pocity určitě neni dobrý. Ale abych řekla pravdu, asi nebudu mít odvahu, abych něco takovýho zkusila!!!
Momentálně jsem něco málo přes měsíc po rozchodu vztahu, kterej trval dva a čtvrt roku... Byla to pro mě docela rána, snažim se s tim vyrovnat po svym. Proběhlo to asi následujícím způsobem - přítel od října přestoupil na jinou školu a začali jsme se výdat míň a míň a když třeba jsme mohli být spolu, tak šel radši někam s klukama nebo prostě řekl, že je moc unavenej na to, aby za mnou přijel. Já jsem nikdy nebyla ňáká proti, aby si vyrazil s kamarádama, ale... když jsme se neviděli třeba 5 dní a on místo aby mě chtěl vidět, jel třeba jen tak na den na hory... Ne, že bych byla zlá, ale vadilo mi to! Tak jsem mu to řekla, chtěla jsem se s ním už taky rozejít, ale abych řekla pravdu, spíš sem to brala tak, že mu s tím pohrozím, aby si to uvědomil a začal se chovat trochu jinak. Asi to zní teď hloupě, ale... Jenže když na to přišla řeč, tak mi řekl, že dobře, že chce být sám a že si dáme pauzu. Samozřejmě mě to dostalo... Snažila jsem se to nějak vstřebat a říkala jsem si, že už to přece jenom nebylo takové a že je to takhle třeba lepší, že už jsem v tom vztahu taky nebyla šťastná... Jenže ... ona mě pořád vyhledává, píše mi smsky jak se má, kdykoli se přihlásím na icq a on tam je, je první kdo mi píše... navíc mi píše, jak jsem krásná apod. Tak jsme se sešli a já se ho zeptala, jak to má, že tohle je pro mě hrozný a že se ptám naposledy, že prostě čekat nebudu... a on řekl, že mu to takhle vyhovuje, že chce být sám... Ale ten jeho kontakt neskončil, prostě mi pořád píše a vyhledává mě. Je to ale hrozný... Protože jak na něj mám zapomenout a jít dál???